Andor.cz - Dračí doupě online

Rvačku prosím

Můj první odhad našeho velitel se nemýlil. Je to správný chlap. „Dík Seržo. Mě zas skoro všichni říkají Kryso, tak to můžeš dělat i ty…“

Poté co si s Alexem připiju, pokračuju v likvidaci panáků. Ještěže nikdy nezvracím. Devět panáků naráz je síla. Kdybych to pil celí večer dám bez problému flašku, ale takhle mě to možná srazí pod stůl. Zvyk je ale zvyk. Úcta ke KIA ocáskům musí být. U osmého panáku už opravdu musím uvažovat nad jménem muže, za kterého je. U devátého si jen matně vzpomenu na tvář. Neznal jsem je ani dost dlouho na to, abych si pořádně zapamatoval jejich jména a tváře. Tak to holt u tunelových krys bývá… Možná je dobře že mě přeřadily….

Účinky alkoholu se začínají projevovat. Úplně nevnímám co se děje v okolí, proto nezaznamenám, co naštvalo Alexova bývalého seržu. Moc dobře si ale všimnu, když začne sundávat bundu. Tady se bude dít něco neoficiálního. Kamarádi jsou za pití a teď se může jít na bitku. Otočím se zády k baru a ruku sevřu okolo pana L.

Po výstupu Rica, přibližně pochopím, o co šlo. Urazit název jednotky, do které vstoupíte opravdu, není dobrý nápad. Serže Vlků to tomu cucáčkovi, co se snažil sbalit tu holku, dost jasně vysvětlil… Zklamaně si uvědomí, že tohle se pravděpodobně nezmění na barovou rvačku. S toho bude leda souboj těch dvou nebo hromadné lynčování nováčka. Přesto (již trochu těkavým a zamlženým) pohledem sleduji okolí. Doufám, že se objeví nějaký trouba, co se pokusí podpořit kamaráda na zemi. Ten by byl můj. Tedy můj a pana L.

Zábava se rozjíždí

Čekám na Alexe nebo někoho až se nějak vyjádří a sleduju všechny jak se baví. Ten nový z našeho týmu co přišel od Sokolů se baví s holkou co mi přiřadili z bývalých Zmijí. No asi si padli jako dva nováčci do oka pousměju se a beru si svou skleničku s wiskey abych se napil a pousměju se na Alexe.
Pak se k mým uším ale donese od baru z úst toho nováčka osudová věta.
"K nějakéjm blbejm vořechům..?!"
Rysy mi ztvrdnou a já do sebe kopnu obsah půlky a rázně ji položím na stůl. Jedním pohybem ze sebe sundám bundu vycházkové uniformy, abych nebyl v oficiálním a měl taky možnost pohybu a položím jí na pult.
"Pohlídej mi to."
Podotknu k Alexovi a pár ráznými kroky přejdu k Andrevovi a Vose. Poklepu Splinterovi na rameno a napřáhnu se.
"Tak tady máš uvítací pozdrav od Vlků ať víš jakou ránu maj blbí vořeši ty přílítlej Ptáčku!"
Zavrčím a to už letí pěst vpřed takže ve chvíli kdy se Andrew otočí napálí mu to plnou silou do tváře a pravděpodobně ho to porazí na zem. Pak si promnu ruku a pohlédnu jeho směrem a čekám jak se zachová. Připraven a rozehřán.

Na baru

Prostě holčina vod rány. Žádný cukrbliky, mrkání na dálku, posunky, nebo jakýkoli napodobeniny těch přeslazenejch Hollywoodskejch rádoby romantickejch kravin.
"No to bych kurva řekl." odpovím dosti svérazně na její pozdrav a zeširoka se usměju.

"Jasně. Záchranej tým, co sám potřeboval zachránit. A aby toho nebylo málo, tak zachraňovaným týmem." odpovím pobaveně na její poděkování. Nejsem si zcela jist, jak moc vážně to myslela, ale přijde mi, že naše role mohly být klidně obrácené, takže na nějaká srdcovtá díky ....
"... a ne, se svým týmem tu nejsem. Já byl z toho svýho převelen k nějakejm blbejm vořechům. Tohle má bejt něco jako seznamovací párty, nebo tak něco." postěžuju si vzápětí a pohledem si v rychloti přejedu zbytek osazenstva. "Nic. Porád nikdo známej, nebo zajímavej." okomentuju v duchu a raději svou pozornost věnuji opět tý holčině na baru.

"Přece taková ultralegenda jako jsi ty nebude platit za pití." začnu okamžitě s vysvětlováním a zase upiju trochu ve svý sklínky. Tentokrát ale opravdu spíše míň než víc.
"Navíc, kolikrát za život se mi poštěstí pozvat na skleničku ženskou, která sundala vobyčejnou kudlou jednoho z těch zelenejch zkurvysynů?" pokusím se nadhodit další vtípek. "A když je to ke všemu takovej kus." neodpustím si takový menší dodatek a šibalksy se na ni usměju.

"Tak mě napadá ..." začnu další větu a na chvíli se odmlčím. "... já vlastně ani nevím, jak se jmenuješ." přikrčím obočí a krapet se zašklebím.
"Já jsem Andrew ..... Andrew Splinter." představím se a natáhnu před sebe svou pravici. "Ale přátelé mi říkají Magor." dodám vzápětí a zase se zasměju.
"A vaše ctěné jméno slečn-dám-o?" neodpustím si takovou vtíravou otázečku.

V baru

Netrvalo to dlouho a přede mnou přistál můj dvojitý panák vodky dolitý pěkně až k okraji. Joo, znát barmana se občas vyplatí. Zvedla jsem jej a hned půlku do sebe kopla. Nechtěla jsem to zatím příliš přehánět. Noc byla ještě mladá.

Ovšem pohled mi padl na týpka, kterej si nechal před sebe vyskládat hned devět panáků. Tak buď někoho zve, nebo chce udělat rekord v nejrychlejším poblití velitelovy uniformy. Nutná poznámka: Držet se od jeho rajónu dál. Nebylo nejlepší chytat létající šavle.
Vodka příjemně hřála v krku, ale na to, abych se celá pořádně rozehřála, to zdaleka nestačilo. Dopila jsem naráz zbytek čirého obsahu skleničky a spokojeně se usmála. Dnes bude zábava. Ruka zajela do misky se solenými oříšky a pár jsem si jich hodila do pusy. Spokojeně jsem křoupala, zatímco se bar plnil. Vypadalo to tady na hromadu melodramatických setkání, která mě nezajímala. Nikdo z mé staré jednotky tu nebyl a tak jsem tu nemohla hrát v nějaké srdceryvné scénce, kdy bychom se všichni vzájemně plácali přátelsky po ramenou a zvali se na panáky. Zatraceně, proč zrovna mě museli převelet?! Nespokojeně jsem rozkousla další oříšek. Zmije? Slyšela jsem správně? Takže oni mě nahradili tam těma a já jsem teď u nějakejch Bílejch tesáků, který ani neznám. No, nemám já to štěstí?!

Už jsem chtěla mávnout na barmana, abych si objednala ještě něco, protože tohle zatím nevypadalo jako naše starý dobrý párty Černých zmijí, takže jsem měla v plánu se aspoň dobře napít, když už nic jiného. Barman ale přede mne postavil skleničku whisky.

„Hele Bene, tohle jsem si neobjednala!“ Křikla jsem na něj, abych přeřvala hlasitou hudbu a významně se podívala na skleničku. Barman se však jen otočil a ukázal někam na stranu, kde seděl nějakej chlápek. Kde jsem ho jen... Začala jsem se prohrabovat v paměti a hledat, odpověď na svou nevyřčenou otázku. Janě tu tvář jsem někde viděla, ale kde to jen bylo? Přimhouřila jsem trochu oči, zamyšleně ho studujíc. No jasně! To je ten magor s tou brokovnicí! Vzpomněla jsem si na náš poslední útěk... Tedy taktický ústup, kdy nám jeho jednotka kryla záda.

Vzala jsem sklenku do ruky a místo zbytečných filmových gest zamířila přímo k němu.

„Zdar, my se známe co?“ Opřela jsem se jakoby nic o bar vedle něj.

„Vy tu taky slavíte se svou jednotkou. Posledně jste nám zachránili prdel. Teda, ne že bychom to neměli pod kontrolou... Ale i tak díky.“ Ušklíbla jsem se, pozvedla taky krátce sklenku k přípitku a trochu upila. Nevím co na tomhle předraženým pití všichni maj, ale aspoň mě nepozval na sklenku šampaňského a jahody.

„Jo a taky díky za to pití.“ Dořekla jsem, když jsem spolkla hřejivý doušek whisky.

Party - Bar

"Asshole, asshole, a kind of dick ...." přelítávám pohledem jednoho člověka za druhým a nasávám vychlazený pivko. "No ale to je jiná ..." div se nepobryndám, když do místnosti vejde dašlí osoba a vlastně i krapet povědomá. "Čika, čika ..." zamumlám si pod nosem a šibalsky se usměju. "Tenhle večír začíná být opravdu zajímavej."
Pravda, byl tu ještě jeden vyjebanec, co se hodlal zničit hned ze startu, nebo do sebe chtěl naházet devět panáků najednou, pak ještě nějakej údajně mrtvej chlápek povýšenýho na velitele jednotky a jako třešnička na dortu ... no to je asi vlastně fakt všecko. No a vlastně teda ten můj další přesun do dalšího novýho týmu. Sem s těma sokolama moc dlouho nevydržel.

Hlavním předmětem mého zájmu se ale v tuhle chvíli stalo něco dočista jinýho, teda vlastně někdo. Borka si sedla k baru a poručila si rovnou dvojtou vodku. "Co s těma komouškejma chcankama všichni maj?" zašklebím se nad její volbou. No co, porád lepší, jak zbytek osazenstva tady, asi.

Pivko je dopitý a já led ve skleničce wiskey už pomalu taje. Chopil jsem se tedy tý svý číše a dosti nevybíravým způsobem do sebe větší polovinu kopl. Rukou si mávnu na barmana a poručím si rovnou další dvě dvojtý wiskey. Když ale obě skleničky barman položí přede mne, já zakroutím hlavou a ukážu na tu kočičandu. "Ta druhá je tam pro dámu." pronesu velkodušně. "A tu vodku napište taky na mě. Díky." dodám vzápětí a kopnu do sebe zbytek tý první skleničky. "Lepší ale asi bude krapet zpomalit ... nebo žeby ...."
Jakmile sklenička wiskey doputuje do těch pravých rukou, pozdvihnu tu svou, uznale na tu borku kývnu a šibalsky se usměju.

Všichni na velké pařbě!

A tak to začíná v rychlém sledu, alkohol teče doslova proudem a barman nestíhá nalívat, jak mu od jednotlivých lidí přichází objednávky, ale vše úspěšně ač třeba s menším zpožděním stíhá.
Jednotka si povídá a směje se. Kolowski s Numahmádem a Osakou začali mastit pokra, jelikož Kolowski donesl duchaplně karty. A k otmu samozřejmě každý pivko. Je to úsměvné. Trixi si povídá s novým členem vlků Galim no a i zbytek se se svými sklenkami dle všeho dobře baví.
S mírným úsměvem dojdu k baru za Alexem a Wadem a přelétnu je pohledem a pak spočinu očima na onom neznámém, který se Alexovi představoval.
"Ron jo?"
"Ty si mi ale parchant už máš i konkurenční tým jo?"
Zašklebím se na Alexe a napiju se piva. Hudba hraje na plné koule a musí nás být slyšet i do jiných blízkých částí lodi. Pak ale Alex řekne onu větu, která mi zmrazí na chvíli úsměv. Číše mi poklesne a já se zády opřu o pult baru a kouknu na Wadea a pak na Alexe.
"Ta mi na tom Asteroidu, od chvíle co jsme tam o tebe přišli byla jedno velký peklo. Nedokázali jsme se dostat daleko do lodi a museli se stáhnout..."
Přehrávám si vzpomínky a vidím je živě při tom mi pohled slétne na sklenici.
"Dostali jsme se všichni až ven z lodi, ale brouci si to kvapili za náma a bylo tam hodně horko. Nakonec jsme odpálili ten vchod do lodi. Ty svině přišly přes střechu asi jinou dírou a přepadli nás ze zálohy, když už jsme se stahovali na přistávací stanoviště....byl to masakr. Medvědi to tam dost těžce odnesli, schytali první prudkou vlnu. Na tý misi celkově ztratili 4 členy týmu a někteří další skončili v nemocnici."
Napiju se piva, abych spláchl pachuť.
"Dokázali jsme se stáhnout, náš tým to zvládl v celku dobře...už jsme se naloďovali a utíkali jako poslední, když jsem tam sebou švihl na zem. Zuki....zastavil toho brouka tělem a zachránil mi život..."
Sevřu druhou ruku v pěst.
"Pak jsme se už odtamtud dostali...nějakou dobu po příletu, když nastaly změny v týmech a podobně jsem dostal zprávu, že Riley se nechala přeložit mimo vojenský sektor, nemáme nikdo páru, kam šla. Ale nedivím se jí, bylo to tam těžký rozdýchat."
Potřesu hlavou a dorazím pivo.
"Barmane jednu velkou wiskey!"
V zápětí do sebe kopnu panáka.
"Ale jak vidno tak z tebe je válečnej hrdina, co se tam vlastně stalo?"
Podívám se na Alexe mírně tázavě.

Mezi svýma

Jak jsem čekal, všichni z mé staré jednotky na mě čuměli jak na zjevení. Největší reakci ale měl Rico a Wade. Ten mne hned chytil za rukáv a přitáhl k baru, kde jsem si s ním a s ostatními dal to pivko, po kterém jsem už tak dlouho toužil. Když se pak u baru přede mne postavil nějaký maník, ledabyle mi zasalutoval a pak se představil. Stál jsem tam před ním, pivko v ruce a sledoval jsem ho. Jasně, to jméno jsem znal z papírů, které mi dal velící, takže jsem věděl, že slouží pode mnou. Než jsem však promluvil, pořádně jsem si přihnul z piva.
"V první řadě, pán byl můj fotr, já ne. V druhý řadě, s vykáním počkej až na to budu mít věk. Já jsem Alexander Mess. Můžeš mi říkat Alexi, nebo seržo, jak chceš, ale s vykáním jdi fakt do prdele," usměju se na něj a znova se napiju piva.
"A k tomu, abys mohl zapít své padlé kamarády povolení nepotřebuješ," řeknu trochu smutně a spolu s ním si připiju. On na své padlé kamarády, já zase na všechny ostatní. Když je tohle za mnou, opět otočím svou pozornost k Wadeovi a Ricovi. Ještě před tím se však rozhlédnu po jednotce, kde uvidím pár nových tváří, které mi nic neříkají. Co mě ale zarazí je, že nevidím pár starých a dobře známých tváří.
"Chlape, kde je Riley a Zuki? Neříkej mi, že..." nedořeknu a radši se napiju.

Bar pro opičáky

Když dorazím do baru, hned se pustím k baru, kde zasednu jednu stoličku. Každý správný tunelář vždy pije blízko zdroje. Barman se mně ale hned pokusí odpálkovat směrem k průchodu do druhé sekce baru. Soukromá pařba? Co to zas má bejt? Znechuceně sevřu ruku kolem pana L. Skvělá věcička do rvačky… Který kretén uspořádá pařbu pro několik lidí v největší místnosti a pro ostatní nechá nějaký kout vzadu? Už se chci pěkně nahlas ozvat, když tu do baru vstoupí nový host a vypukne bouřlivé vítání.

Chvíli počkám, aby mou kousavou poznámku slyšel opravdu každý, pak ale zaslechnu, jak řekne, že je velitelem zmijí. Spustím ruku s pana L. a jsem zticha. Rvát se s novým velitelem není nikdy dobrý začátek… Mávnutím přivolám barmana. Nekompromisním hlasem pronesu: „Nalij mi devět panáků vodky. Mám devět vocásků na zapití!“ Mírněji pak dodám: „Až je dopiju, nebudu rušit a vypadnu“.

Následně se otočím směrem k nově příchozímu. Pořádně si ho prohlédnu. Vypadá na správnýho chlapa… Pak ležérně zasalutuju, abych upoutal jeho pozornost. „Já jsem Ron Wiki, pane. Byl jsem pod vás přeřazen od tunelářů. Dovolíte mi zapít KIAky z mé poslední skupiny, zde kde to dělám vždycky, pane?“

Pokud mi barman nalije, ještě než velitel odpoví, začnu do sebe házet jedno panáka za druhým. Někteří tuneláři tvrdí že zachraňují kamarády jen proto, aby se sami nezabili alkoholem… Posledně, když jsem přežil jako jediný, jsem druhý den ráno myslel, že mám dvě hlavy.

Vše se musí pořádně zapít

„No skvěle... Ale za to zpoždění chci slevu!“ Křiknu na jednoho z vojáků, kteří nás přiletěli vyzvednout a vyskočím do modulu. Tohle bylo sakra o fous... Tedy oficiální vyjádření k této záležitosti bych asi formulovala jinak? Vše bylo plně pod kontrolou! Přece si nebudu kazit pověst.

Pomohla jsem několika lidem nastoupit, než jsem si nakonec taky postoupila dále do vozu, kde jsem si překontrolovala výbavu. Hmm, nůž nemám, tyčinky došly už dávno a náboje...heh, o tom radši nemluvit. Aspoň že mi zůstala ta puška. Přejela jsem prsty po její černé hlavni a spokojeně se posadila, na tváři spokojený úsměv. Tak teď když to s náma nespadne, tak mě čeká konečně pořádná horká sprcha a možná i nějaká ta zábava. Ať si ten krám sakra zkusí spadnout!

„Tak jedeme domů hoši a to se mi tu právě začínalo tak líbit.“ Ušklíbla jsem se a bavila se jejich nechápavými výrazy. Život je někdy prostě skvělej.

.............

Pár dnů vorazu na základně. Flákání a popíjení se známejma. Ideální trávení času. Nemohla jsem si na nic stěžovat, snad jen na moje štěstí v kartách, ale to byla jen malá nepříjemnost na jinak pohodovém volnu. Nečekaně jsem zase vyfasovala aspoň další nůž a dokonce to byl dárek od jednoho známýho. Jo ta historka se sakra rychle rozkřikla. Asi ze mě nebude nikdy světoznámá lékařka, nebo držitelka nobelovky, ale skoro sem sejmula brouka nožem. To v našem světě znamená víc, než tyhle světský kraviny.

Hmmh, kdy že to má být ta party? Podívala jsem se na hodinky a usilovně lovila v paměti, kdy přesně jsme se měli sejít a s oficiálním povolením armády se ožrat. Hmmh, není to až za hodinu? Přemýšlela jsem, zatímco má ruka vylovila z kapsy lísteček, kam jsem si to před tím narychlo naškrábala.

„A do prdele!“ Vyskočila jsem na nohy a vytřeštila na ten zmuchlanej a vůbec hodně jetě vypadající kousek papíru oči. Tak to nestíhám... Ono, to začne beze mě!

Rychle jsem vytáhla vycházkovou uniformu, kterou jsem hodila na svoje obyčejné černé tílko a aniž bych se zabývala jejím zapínáním, jsem se začala soukat do kalhot.

„Zatraceně...Zatraceně....Já se na to můžu...“ Nadávala jsem tiše, když jsem nemohla najít boty, které nakonec byly kopnuté pod postelí. Hmm, zajímalo by mě komu za to můžu poděkovat? Rychle jsem obula a svižným poklusem vyrazila směrem bar. Ten směr jsem znala lépe než svý boty. Heh, jo to opět sedí.

V baru už bylo plno a také docela dost tváří, které jsem nepoznávala. Vlastně všechny. Nu což, lidi tady přicházeli a odcházeli jak na běžícím páse, ale pít se přece dalo s každým. Většina už byla zapojená v živých rozhovorech, ale absolutně jsem netušila o čem, navíc ta hlasitá hudba tomu příliš nepomáhala. Hmm začneme raději pozvolna.

„Dvojitou vodku.“ Mávla jsem na barmana a opřela se o bar sledujíc dění a možné známé tváře, které by se tu mohly naskytnout.

Záchranný tým zachráněn -> Home sweet home

"Kurva to je zas roboty..." utrousím spíše pro sebe a vrazím do Lucikny další zásobník. "... to prostě musí bavit." dodám po chvíli, odplinu si a pokračuju v tom, co dělám obvykle, servíruju ty zelený zkurvysyny. Bohužel namísto toho, aby těch sviní ubýválo, jich akorát přibývá. Prostě jich dochází stále víc a víc. Podle všeho víc, jak kulek, co máme s sebou.
"Svolejte homelessáky! Vývařovna má otevříno! Nějací magoři nám darovali tuny zelenýho sajraitu a my nevíme co s tím!" pronesu posměšně a zběsile dávkuju olovem jednohoho zasranýho zelenýho sráče za druhým.
"Táta vždycky říkal, že ze mě bude tak maximálně pomocnej kuchař, ale tohle je krapet moc." nadhodil jsem další kravinu, když mi celej ksicht obchlusly vnitřnosti jednoho z brouků. Otřu si ksicht, abych měl lepší výhled, na ty zkurvysyny "To je ale zkurvená šlichta. Storo tak hnusný jako ty blafy, co nám vyvařujou." prohodím zase spíše tak sám pros sebe a pobaveně se při tom ušklíbnu. No a aby toho nebylo málo, tak stále častěji slýchávám zasranou větu: "I´m empty!" a nebo "Me too." To já a Lucinka ... "A kurva! Poslední zásobník. Tak to už je fakt v prdeli!"

Leda ve snu. "No konečně!" mrknu koutkem oka po záchraným letounu, který pro nás konečně dorazil. byť se značným zpožděním. "Objednal si někdo taxi?" nadhodím další kravinu a společně s posledníma držím ty zkurvený zelený přizdisráče v jakožtakož vzdálenosti, i když se na nás už tak lepí jako nějaký buzny.
"Hněte těma prdelema! Začíná tu být nějak moc teplo!" popoháním v rychlosti poslední opozdilce a kvůli absenci nábojů se v poslední fázi bráním tak akorát pažbou Lucinky. "Sorry zlatko ...." zadívám se smutně na svou bývalou speciálně upravenou Minoritu ze které mi po téhle misi zbyl jen kus pokřivenýho kovu.
"Domů prosím!" křiknu na pilota ve snaze o poslední vtípek. Mám toho ale opravdu až na hlavu a s nejvyšší pravděpodobností je tohle pro dnešek můj poslední. Popravdě to hlavní, co teď budu potřebovat, bude horká sprcha, pár flašek chlastu, nějaká fajnová ženská, pak další sprcha, pak ideálně zase nějaká ta ženská(klidně zas ta samá) a pak, pokud se mi poštěstí i trocha toho spánku. Prozatím ale jen tak sedím v letounu jako tělo bez duše, myšlenkami někde naprosto mimo. Přece jen jsme dnes přišli o pěkný řádek dalších fajnových lidí a to mám na mysli jen ty, o kterých vím bezprostředně.

...........................

Když děláte to, co dělávám já, časem si všimnete, že vždycky po návratu z akce si vytvoříte jistý, jak to jen říci, návyky a většinou je to rutina. U mě to je horká sprcha, snaha tři hodiny usnout, pak asi čtyry sklínky wiskey a nakonec obrovská spousta sentimentu a vzpomínání, převážně asi proč tohle všechno dělám. Je to spíše taková ta kravina, o který víte jen vy, ale co už. A právě někdy v tu chvíli jsem se to dozvěděl. Myslím, že jsme si zrovna něco foukal na harmoniku, když mi na ubikaci vrazil ten oficír.
"Jasně, díky." odpovím spíše nepřítomen. Ani se neobtěžuji s nějakými oficialitami a bodobnými blbostmi. Prostě teď mám svou chvilku sentimentu a tu si hodlám provzpomínat až do toho sladkohořko nepříjemného probuzení do reality, většinou dosti náhlého.

"No, jde se společensky ventilovat." pronesu nadšeně a jdu se oblíknout do něčeho pokud možno i příhodnýho. "Snad bych si dal dneska aj nějakou tu menší bitku. Jo, to by šlo. Ale nejdříve poker!" nadhodím nahlas několik zajímavých nápadů, když se oblíkám do nějakých slušnějších věcí. Fakt, že to má ve skutečnosti být jakýsi seznamovací večírek mě opravdu moc netíží.

"Brej večír ve spolek." křiknu na celý dosavadní osazenstvo sotva vstoupím dnu. Aby toho nebylo málo, ještě tak nějak napůl zparoduji zasalutování a pobavně se u toho ušklíbnu.
Sotva dojdu báru, zabodnu ukazovák na desku a poručím si nějaký to pití. "Jedno pivko a k tomu rovnou dvojtou wiskey." Jakmile jsem obsloužen, vezmu si svý pivko, otočím se směrem do místnosti a pohledem si přeměřím, co za individua se tu vlastně sešly.
"Snad to nebude stát za úplný hovno." ušklíbnu se a dám si pořádnýho loka toho vychlazenýho pivka.