Andor.cz - Dračí doupě online

Všichni v baru na pařbě (Všichni hráči)

Postupně se tu sejde celá jednotka a vše to začíná. Když dorazí Splinter přejdu s mírným úsměvem k němu.
"Tvůj původní velitel z jednotky chtěl, abych ti předal ještě tohle. Prej si to zasloužíš."

Připnu mu medaili za záchranu života, přece jen zachránil toho pilota a bylo mi to vše vylíčeno a nyní slouží podemou.
Pak proběhne uvítací přípitek a začne hrát hudba a začneme si všichni povídat a prostě se zábava může konečně rozjet.
"Tak jo vy Vlčí zadky rozjedeme to!"
Zasměju se a napiju ze svého korbelu piva.

Mezitím Ron dorazil do baru taky a ptá se barmana, co jak.
"Omlouvám se ale dnes je tu společenská akce jednoho týmu, takže vám můžu nabídnout jen oddělenou sekci, která je podstatně menší tady v zadní místnosti."
Ukáže k zavřenému průchodu do druhé části baru. Mezitím se rozjíždí párty, které velí Seržant Rico.
"Dáte si tedy něco?"
Optá se jej ještě barman, než jde vyřizovat objednávky k ostatním zákazníkům.

Pak vejde do baru někdo další. Slyším povědomý hlas a s nohama na stole a korbelem v ruce se zahledím ke dveřím. Začínám si myslet, že jsem už opilý. Odložím korbel a zvednu se na nohy.
"No do prdele!"
Tvář se mi roztáhne do úsměvu a rázným krokem jdu k Alexovi.
"Sakra ty zatracený bastarde já věděl, že bys jen tak nechcípl!"
Zasměju se a chlapsky ho obejmu a přivítám se s ním, pak se na něj zadívám a vidím nové frčky.
"Safra no to jsou mi věci, jo taky tu něco mám, myslel jsem, že ti to už budu muset nakonec dávat na rakev."
Sáhnu do kapsy uniformy a něco vytáhnu.

Je to medaile za statečnost.
"Zasloužíš si jí, zachránil jsi nás tam všechny a teď pojď s náma oslavovat a povídej."
Po připnutí medaile ho vezmu okolo ramen a vedu zpět k naší jednotce.
"Panstvo koukejte, který sráč se nám nenechal sežrat!"
Se šklebem houknu na všechny přítomné.

(Nyní mohou reagovat všichni hráči počkám nyní tedy na vyjádření všech)

Když se to se... já a velitel?

A tak jsem stál, jak idiot, před velícím a modlil se, aby to vzal hopem a já mohl do sprchy a za jednotkou. Přece jen, kterej magor se obětuje pro záchranu jejich zadků a pak se ještě staví na pivko? Ano, já. Technika poslal na ubikace, jen jsem mu kývl na pozdrav. Pak začal mluvit.
"Magorů jsme plná jednotka, pane," zasměju se, když zmíní, jakej bordel jim dělám v soupiskách. Chcípák Rico, já tušil, že mě jen tak neodepíše, usměju se nad tou myšlenkou a poslouchám, co dál z velícího vypadne. Nad medailí jen poděkuji, přeci jen, je to jen cetka a já po nich nejdu. I kdybych měl mít hruď plnou medailí, nebo ani jednu, byť bych je zasluhoval, bylo by mi to těžce u prdele. Ovšem to, co dodá dál mi povolí panty na držce a jen tak tak, že nepadne jemu na stůl i s vyschlým jazykem. Jo, mám žízeň.
"Seržant? Vlastní jednotka? Eh... díky, pane," vyvalím na něj překvapeně, vezmu si frčky a zasalutuju mu. Tohle jsem opravdu nečekal. Jasně, zaskočil mě a možná i trochu nasral, chtěl jsem se vrátit pod Rica, ale když jinak nedá. Pak mi oznámí, kde je moje nová jednotka a kde stará a s papírem jejich jmen mne propustí. Opět mu zasalutuji a odejdu.

Jako opařenej, stále nevěřím, že jsem serža, se dostavím do zbrojnice, kde předám svůj kulomet zbrojíři, potažmo mu odevzdám celou výstroj krom osobní zbraně, řeknu mu, aby jí věnoval extra pozornost (kulometu), že si to zaslouží a odporoučím se do své nové ubikace. Cestou si pročítám seznam mých vojáků. Moc lidé zatím nemám, ale možná to ještě doplní. Inu, nezbývá mi, než to přijmout.

V ubikaci se pěkně svlíknu, bojovou uniformu hodím do pytle k likvidaci a zalezu si do sprchy. Po sprše vytáhnu ze skříně nové hadry, které už mají našité nové frčky. Obléknu se, obě medaile strčím do kapsy a pak zamířím do báru, kde jsou ostatní.
"Co to tu kurva je? To slavíte mojí smrt?" zařvu na celej lokál a zasměju se, když se na mě všichni, jako na povel, podívají.

Opět doma - Alexander Mess

Ty i onen technik jste se dostavili k veliteli základny, který právě koukal z okna a při vašem příchodu se k vám otočil. Zadívá se na vás dva a s úsměvem kývne.
"Pohov vojáci."
Kývne a přejde blíže k vám.
"Vy můžete jít si odpočinout, jakmile budete přidělen na novou loď budete informován."
Kývne na technika a ten se salutem odejde. Pak se velitel nadechne a opře se o svůj stůl a zadívá se na tebe.
"Rád bych vám řekl, že mi děláte zmatky v záznamech desátníku, ale hold vás velící důstojník seržant Rico je asi stejný blázen, jako vy a nechal vás označit pouze za zmizelého. Nicméně je zde několik věcí, které potřebujete vědět. Ponejprv už je to pár dní co se váš tým vrátil zpátky na základnu. Také jeho sestava byla mírně upravena."
Na chvíli se odmlčí a sáhne někam na stůl pro něco.
"Nyní mi dovolte, abych vám pogratuloval k úspěšnému dokončení mise a udělení medaile za záchranu života."
Připne ti na hruď medaili.

Všimneš si, že má něco i v druhé ruce.
"Taky pro vás mám jednu možná ne tolik potěšující zprávu. K vašemu týmu se už zpět do sestavy zatím nevrátíte. Byl znovu sestaven tým Černých Zmijí, které jsou nyní bez velícího důstojníka a jejich nové mužstvo se musí zacvičit. Myslím, že jste pro to ten pravý, který má z prdele štěstí. Nicméně ani byste už pod Ricem sloužit nemohl, protože seržant velí seržantovi jen těžko."
Podává ti nové frčky.

"Gratuluji seržante nyní se můžete vrátit k bývalé jednotce dnes oslavují v baru. Pak se seznamte se svým novým týmem."
Podá ti papír se sestavou tvého týmu, který zatím moc nepročítáš.

Nenechal jsem tam něco?

A tak jsme se dostali ven. Bylo to jednodušší než jsem čekal. A dokonce mi zbyla munice. Sakra. Munice je dost, máme jí nechávat na bojišti. Na technikovo poznámku nic neříkám, jen zapnu autopilota, nastavím mu kurz podle palivové stopy a dám si šlofíka. Tedy ne, že by se tu spalo nějak dobře, ale kdo prošel tím, čím já a většina z pěchoty, dokáže usnout všude.

Když se proberu, slyším akorát konec zprávy. Lana? Křížník? Domov? napadne mne, a když pak uvidím tu krásku plující prázdným prostorem, jen se spokojeně usměju. Za krátký okamžik jsme už v lodi a dokonce na nás čeká samotný velitel. Jeho slova mne moc nepotěší. Tedy ne, že bych nebyl rád mezi lidma, nebo, že by mi chyběla společnost brouků, ale přeci jen, čekal jsem, že budu na křížníku s mojí jednotkou. Inu, následujících osm hodin využiju tak, jak se dá od někoho v mém stavu čekat. Tři hodinky v rehabilitační nádrži a zbylých pět hodin v lodním baru vyprávěním historek námořníkům. Je to pakáž líná, co se na nás od pěchoty kouká shora.

Konečně se dostaneme do domovského doku, kde nás kapitán křížníku informuje, co se bude dít. Já si jen nadhodím kulomet na rameni a s pokrčením ramen a bez salutace odejdu. Zamířím si to rovnou k velení stanice. Kdo ví, co si na mě vymyslí. Sprchu si dám později, napadne mne.
"Tebe taky vyčistím, zlato," pohladím kulomet a nevšímám si pohledů posádky stanice. Jasně, jsem zaprášenej, zakrvácenej, potrhanej - tedy má uniforma je potrhaná - no prostě jsem špinavej a procházím se jim tu, v té úzkostlivě čisťounké stanici, jakoby se nechumelilo.
"Desátník Mess, pane. Chtěl jste mě vidět, pane," zastavím se až nad velitelem základny, kulomet k levé noze a salut, ač je mi to, ne zrovna příjemné.

Návrat domů - Alexander Mess

Když se začne stíhač neobratně zvedat technik to pálí co to dá a rozstříkuje brouky, kteří si na vás otvírají tlamy. Nicméně brzo se otočíte konečně na trup a s pípnutím vyletí dvě rakety, které způsobí pěkný otřes a otevřou vám "dveře".
Se zavrzáním, které naštěstí nebylo pro vás smrtící se dostanete ven.
Pak už vylétáte vstříc volnému prostoru a pryč z asteroidu plného brouků nad onou planetou. Tohle by bylo úspěšně za vámi. Technik si úlevně oddychne.
"Dle senzorů není nic v okolí ale zaznamenávám palivovou stopu po křižníku nejspíše se vrátili už domů. Snad nám nádrž vydrží."
S touto poznámkou začne váš 12 hodinový let vesmírem při kterém je to úděsná nuda a únavné čekání ač pár adrenalinových zážitků s jinými objekty jako jsou asteroidy si taky užijete. Nicméně po oněch 12 hodinách, kdy se stále snaží technik chytit nějaký signál vám už dochází palivo a letíte jen silou vůle a z velké části setrvačností.
"Tady Trosečníci slyší nás někdo?"
Opakuje několikrát při ladění stanice. Pak to ve vysílačce zachrčí.
"Tady Cersus, Federativní křižník.....máme vaši polohu vtáhneme vás do hangáru 3 pomocí tažných lan."
Ozve se spásný hlas ve vysílačce. O chvíli později uvidíte zpoza jedné planety vyplout mohutný křižník, který když je v dosahu vypustí lana, která vás zahákují a táhnou prostorem do hangáru. Nicméně to není ten, který udělal onu palivovou stopu. O půl hodiny později jste už konečně na palubě.
"Opravdu z asteroidu u D-12?! Týmy z té planety se vrátily už přes nějakou dobou křižník co je vysadil tudy proplul už před možná více než dnem. Slyšel jsem, že nikdo nepřežil. Je opravdu zázrak, že se vrátil někdo další a ještě s členem původní posádky. Poletíte s námi. Taky teď míříme do kotviště na stanici tam bude i zbytek vašich lidí."
Potřese hlavou velitel lodi, když si s vámi promluví o tom, co se stalo.

Trvá následujících dalších asi 8 hodin, než konečně uvidíte vesmírnou stanici a lodě připojené k ní. Pak už je snadné křižník zakotvit a vy si můžete říci, že jste konečně doma.
"Mluvil jsem s nadřízenými ze stanice. Oba vás nejprve chtějí vidět, aby sis s vámi promluvili a vás pak desátníku pošlou až vám dají potřebné informace za zbytkem jednotky se kterou jste byl na misi."
Oznámí velitel lodi a s tím vás nechá opustit palubu. Kdo ví, co budou nadřízení chtít a jak dopadl posléze zbytek tvého týmu, nicméně brzy to asi zjistíš.

Tanec, kterému se říká: Chcípni ty zmrde

BUCH. BUCH. BUCH. ozývají se rány na dveře.
"Obsazeno," zařvu a zároveň s tím se zasměju. Hlaveň mého miláčka už nějakou tu chvilku míří na dveře, prst mne celkem svrbí. Pak se dveře vylomí a oni začnou vnikat dovnitř.
"Asi mi bylo blbě rozumět," napadne mne, jenže v tu chvíli se ozvou palubní zbraně stíhačky a začne masakr. Celkem zklamaně pohladím kulomet a vydrápu se do kokpitu, kde usednu na místo pilota, pěkně za střelcem. Tak dneska jen řidič, povzdechnu si a začnu nahazovat vše potřebné pro let. Pak, po krátké chvilce vzpomínání, zvednu stroj a nasměruji ho... nejdříve k broukům, aby se technik vyřádil a já nasmál ("Tady máte, zmrdi... hahaha") a pak konečně k venkovnímu plášti.
"Chtělo by to dveře," řeknu přes interkom stíhačky technikovi a počkám až vypálí rakety. Dveřník by z něj byl dobrej. Jakmile je díra v trupu, vesmír si začne brát vzduch a s ním i vše, co je uvnitř.
"A je uklizeno," poznamenám s úsměvem, když je vše vysáno ven do prostoru a co nejopatrněji vyvedu stíhačku do vesmíru. Jo, trochu jsem poškrábal lak.
"Budem to muset nechat znova nalakovat," zasměju se a jakmile jsem venku, zapnu radary a hlavně začnu zjišťovat kurz ke křížníku. Jen doufám, že není moc daleko, aby nám stačilo palivo.
"A jede se domů," zahulákám, jakmile kurz najdu a dám plný tah tím směrem.

Vzdušný tanec - Alexander Mess

Když prohlédneš onu mrtvolu zdá se, že onen brouk pronikl spíše než nosem ústy, jelikož se zdá, že je má mírně poškozené, ale kdo ví.
Nicméně o chvíli později už scházíte schody dolů a baterkama ze svých zbraní si svítíte na cestu. Hold nouzovky, které jsou z půlky porozbíjené nejsou zrovna ono. A klapání, které se blíží taky není moc příjemné. Jste tak dvacet metrů od stíhačky, kontrolujete všechny možné temné místa, ale zdá se, že zde po přistání nikdo nepřežil a od té doby nebyl. Technik dobíhá ke stíhačce a vyšplhá se na ní a otevře kokpit. V tom za chvíli zmizí a začne si tam se vším hrát.
Ty mezitím kontroluješ okolí, zdá se v poklidu, více neklidně znělo zesílené klapání a následný dunivý náraz o dveře. Nárazy se ozývají znovu a znovu a vidíš jak se dveře pomalu deformují zdá se, že brouci brzo přestanou klepat a vejdou bez pozvání.
Taky za sebou slyšíš pokusy o nastartování motoru, ale zdá se, že ta potvora nechce chytnout.
Buch....buch....buch...dveře jsou proraženy a plech se ohýbá do všech stran, když se první brouk dere kupředu. Při tom uslyšíš spásný zvuk naskakujícího motoru, technik vykoukne z kokpitu.
"Musíme vypadnout! Honem!"
Křičí a čeká ve stíhačce. Jeho hlava zase zmizí v kokpitu brouci se hrnou dovnitř. Pak uslyšíš cvaknutí a zahlédneš jak se zaktivovaly zbraně na stíhačce.Ještě že jsi tou dobou už byl mimo střelnou dráhu. Technik začal pálit kulomety na stíhačce směrem k broukům, aby je zdržel.
Když se ti konečně podaří namačkat na místo druhého pilota zavře se za tebou kokpit. Je to dost těsný vzhledem k tvé mohutnosti a výbavě.
"Musíme to zvednout jakmile se stíhačka natočí na stěnu odpálím raketu abych ho prorazil, řízení nechávám na tobě."
Tím ti dá jasně najevo, že on se postará o střelbu.

Ale před tím ještě jeden tanec

Jen nepřítomně civím před sebe a pomalu začínám litovat toho, že jsem ho bral sebou, zvláště, když mi poví svůj příběh. Nijak to nekomentuji, nemám to zapotřebí. Jak procházíme chodbou, nahlížím do jednotlivých dveří, ve všech je to stejný. Párty, na kterou jsem nedostal pozvánku. A snad dlouho ještě nedostanu. Až když se konečně dostaneme k hangárům, zarazím se. Stojí tam nějakej maník, bouchačku v ruce a vypadá... nepřítomně. Chci na něj zavolat, když se najednou otočí, podívá se na nás a vedle mne se ozve zvuk Vectora. Malíčkem si pročistím zalehlé ucho a dojdu k mrtvole napadeného vojáka. Technik si vezme jeho zbraň, já do něj jen lehce kopnu.
"Hnus," odplivnu si a zatímco technik haraší s dveřmi, já začnu ohledávat mrtvolu. Celkem mě zajímá, kudy tam ten brouk vlezl. Nosem, podivím se a vrátím se k technikovi, otevřel dveře.
"Tak padej," přizvednu dveře a nechám ho prolézt. Pak je přidrží on mě a já se dostanu dovnitř.
"Tady se někdo hodně bavil," zasměju se a když uvidím letoun, rozzáří se mi kukadla. Tedy, ne že bych byl extra dobrej letec, ale nějakej ten kurz mám. Když pak ale zaslechnu klapání, povzdechnu si a podívám se na technika. Kývnu hlavou, že půjdeme k letounu. Cestou jsem si dával pozor, abych si nezasvinil boty a kalhoty a hlavně aby na nás nevybafl nějakej bezpáteřník.
"Fajn, mrkni na letoun, zkus to rozchodit, já dám zatím majzla. Asi budeme mít návštěvu," upozorním ho a ukážu na dveře, pak i na temné kouty hangáru. Jo, tady si ještě užijeme.
"A makej, chlape," popoženu ho a začnu dávat velmi dobrý pozor.

Cesta domů? - Alexander Mess

"Takže nás už nikdo hledat nebude."
Kývne smířeně a pevněji sevře svou pistoli. Zdá se, že s takovou možností počítal už, když byl zavřený v té místnosti.
"Bylo to tu strašné brouci se nějak dostali na palubu a ovládli některé členy posádky. Pak namířili lodí sem a havarovali. Po té už nebylo úniku většina z nás tu zahynula. Nevím jestli někdo přežil kromě mě. Já byl zrovna na obhlídce dělal jsem na palubě jednoho z techniků, který se staral o provoz. Kdybych se nezavřel a nezničil panel, asi bych byl mrtvej."
Vyloží ti stručně na oplátku svůj příběh a míří směrem k hangáru.
Jdete dlouhou chodbou a míjíte několik otevřených a zavřených místností, ale všude je to stejně je masakr a krev. Konečně dorazíte k velkým dveřím s nápisem Hangár-5. Je to pro vás oddych na jednu stranu, ale na druhou uvidíte u dveří někoho nepřítomně stát. Pak se na vás otočí. Vypadá na nějakého bezpečáka. Moritu má svěšenou. Když na něj pohlédnete jeho tvář je děsivá. Má nafialovělý odstín a černé kruhy pod očima, a taky prsty, kterými svírá zbraň jsou zčernalé.
Vidíš technika, jak bezmyšlenkovitě pozvedne svůj vector a vystřelí. Trefí bezpečáka přímo do hlavy a kolem vystříkne mozek a...směsice nějakého brouka.
"Bastardi dostali se do některých členů posádky jak jsem řekl."
Nedůvěřivě si prohlíží bezvládné tělo bezpečáka, které už snad není hrozbou a opatrně vezme ze země jeho Moritu a schová vector. Má jen jeden zásobník, ale i tak.
Pak se podívá na dveře a pohraje si s pár drátky od jejich rozbitého panelu. Ty se se skřípotem pootevřou alespoň, tak že s trochou hrubé síly podlezete oba dva.
Nyní se před vámi nachází hangár je plný rozfašírovaných brouků a taky mrtvých těl, těch, kteří chtěli utéci. Pak tu jsou taky rozbité plavidla, které pád nepřežily.
"Táhle!"
Ukáže volnou rukou technik před kus před sebe.

Je tam relativně nepoškozená stíhačka, která se užívá piloty jako bojová stíhačka a také bombardér a co je důležitější je dvoumístná.
"Vypadá funkčně jakmile nahodíme motory prostřílíme díru do pláště a můžeme odletět."
Vysvětlí a jako první schází schody dolů do prostoru hangáru. Ty ale taky uslyšíš nepříjemný klapající zvuk, který se přibližuje chodbou, kterou jste přišli. Pootevřené dveře vás na chvíli ochrání, ale i tak bude třeba makat a kdo ví co číhá v šeru hangáru mimo vaší záchrany.

Zatrsáme si se smrtí

Chlápek se zklidní, dokonce se mi i omluví. Jak jo, já ho chápu, taky bych řval jak nadrženej tur, kdybych tu byl já nevím jak dlouho a nevěděl, jestli pro mě přijdou. A byl technik, povzdechnu si, když chlápek vyleze. Poslední záchrana, uchechtnu se, když se podívám, co má za zbraň. Tohle prskátko je dobrý možná tak na psy a lidi, ne na brouky. Aby sundal alespoň jednoho zubatýho, potřeboval by minimálně tři zásobníky. Než by ale přebil, byl by tak třikrát mrtvej.
"Pěchota je tu, kámo. Zbytek týmu? Koukáš na něj," zasměju se a rozesměju se ještě více, když uvidím jeho nevěřícný pohled. Jo, tohle stálo za to.
"Pravděpodobně si myslí, že sem mrtvej. Nedivím se jim, taky bych si to myslel," zasměju se a pak mu vysvětlím situaci. Krátce, stručně, jen to, co potřebuje vědět. Ovšem jeho přednes o vysílačce mne opravdu nepotěší. Zničená, kurva, povzdychnu si, ale zpozorním, když zmíní hangár a možný odvoz domů.
"Právě sis vysloužil letenku domů," mrknu na něj, zkontroluji svou zbraň, jak jinak, než zbytečně, další munici si prostě nevymodlím. Pak se dám do kroku, tam, kam ukázal, že asi budou hangáry.