Andor.cz - Dračí doupě online

Tým Modrých Sokolů a Černých Zmijí - Čas opustit prostor

Hučení motorů se přibližuje a s ním i dobrý pocit pro vás. Andrew, Vosa i všichni ostatní pálíte co to dá, abyste tu odpornou zelenou vlnu zastavili, nebo alespoň zbrzdili. Některým jako třeba Vose už dojdou náboje a tak užívají alternativní zbraň a to svých nožů. Právě Vosa trefí takto jednoho brouka do oka, který se se zakvičením stáhne. Ti, kterým došla munice se stahují více dozadu. Všichni se snažíte udržet zvláště, když už přistává záchranný modul za vašimi zády uprostřed vaší obrané pozice.
"Vydržte! Už jsou tu!"
Křičí podplukovník Falgo, který zde má nejvyšší hodnost a už střílí jen Vectorem, protože v Moritě nemá náboje. Konečně ona spása. Přistane záchraný modul a jeho boční dveře se otevřou. Z nich vykoukne záložní pilot, který začne střílet do brouků svou Moritou a křičí na vás.
"Tak dělejte! Pohyb dovnitř!"
A nyní začíná to nejtěžší inteligentně se stáhnout dovnitř. Sokoli mají celkově více munice a tak kryjou palbou i Zmije, které se stahují první.
Jail a Gali podpírají ze stran raněného Luxe, se kterým se stáhnou do transportu. Hned za nimi podpírá podplukovník Falgo raněného Cachela. Poslední za ním naskakuje Vosa, která už nemá čím bojovat. Nyní je řada na Sokolech.
Razly s námahou táhne první raněnou Wesex, kterou podpírá. Za nimi kulhá Grodan a zbytek je střelbou kryje. Další naskakují Street a Razly. Pak Už se schovává i Splinter a poslední dvojníce Hawk a Jones nastupují pozpátku taky, když už se modul zvedá. Dveře se zaklapnou a vy si konečně můžete oddychnout. Sokoli ztratili dnes jednoho člena. Zmije jich ztratily mnohem více, ale mohou být rádi, že jsou nyní v bezpečí.

Černá zmije - Magic trick

"Zatraceně... Království za zásobník!" Zavrčím nespokojeně, když zakládám poslední zásobník do zbraně. To není vůbec dobrý... I když, ono to někdy bylo? Proč já to vůbec dělám?... Trochu se zarazím ve svém krátkém uvažovacím okénku. Hmm, možná protože se nechci nechat sežrat nechutným broukem. Jo, to by mělo stačit!

Rychle zakročím a vypálím další ránu. Je mi jasné, že mi zbývá nábojů, asi jako je pravých zubů na oddělení pro pacienty s těžkou paradontózou. Takže nic moc. Ah, pravda, armáda mě ještě vybavila tím žabikuchem! No, to mi proti těmhle stvůrám tak pomůže. Zkřivím nespokojeně rty a vystřelím další ránu. Což o to, jak už jsem říkala, padají jako mouchy, ale tohle má i svou stinnou stránku... Je jich jako much! Takže jsme docela lidově řečeno... v prdeli!

Kolem nás se prožene záchranný tým a já si uvědomím, že momentálně stojím mezi nimi a brouky. Ach, vy hrdinní zachránci! Jsem z toho úplně naměkko, takže se raději začnu velmi rychle stahovat za nimi. Modří sokolící se ale ukázali alespoň jako schopní v srdceryvném volání o pomoc, takže mi nezbývalo nic jiného, než doufat, že nám sem někoho pošlou. Jistím situaci dokud mi nedojdou náboje, pak jen skloním kouřící hlaveň a nespokojeně to celé sleduji. Tak jo, buď přiletí teď hned a nebo je po nás. I když... Vytáhnu z pouzdra armádní nůž, který působí oproti těm monstrům jako směšné párátko. Tak proč ne. Napřáhnu se a hodím (98%)

"Kurvaaa." Nevěřícně vyvalím oči, když vidím, jak je tahle primitivní zbraň účinná. Joo, jsem prostě dobrá!

Je čas na zázrak
Seržant se nakonec rozhodne pro náhradní plán a zasype brouky v lodi zatímco my se stahujeme k přistávací plošině.Dobrá zpráva je že brzy budeme mít odvoz odsud a špatná že se nějakým broukům povedlo vylézt a překvapit nás zezadu.
Zvláštní tušila jsem že se to stane a to mně začíná děsit.
„Ne,ale pokud chceš tak si je spočítej.A nezapomeň jim připomenout že podvádí.“odpovím pak Wademu a pak se vrátím opět ke střílení.To že jim může vyprávět trapné vtipy dokud je nezlomí si nechám na později.
Tedy pokud nějaké později bude.
Situace připomíná výrobu salátu jako v jednom seriálu který jsem viděla v dětství až na to že tohle je skutečné.A i když brouci nejsou Yeerkové zatápějí nám dostatečně.Vypadá to že tým poručíka Truga to má spočítané škoda jich,ale truchlit budeme až se odsud dostaneme.
Rozviňte se.Vždyť jsme se právě stáhli pokud se rozvineme Galové nás pobijí.Pobitý rozvitý.Ještě jedna taková poznámka a já dezertuji.
Někdo mně popadne a odvádí pryč.Můj hrdino poslední granát zahalí okolí oparem kouře a já mám pocit že hoří snad i nebe.Uprostřed toho pekla vidím poručíka jak padá na obličej do prachu.Cvak,to se stalo to čeho jsme se bála a došli mi náboje.Aspoň ustál ten rachot i když mám pocit že tu někdo křičí.
Ještě jednou takto zakřič a vyměníme si uši.
Hodím si prázdnou moritu na záda a nasedám do transportu.Přežili jsme opět,ale za jakou cenu?

Záchranná akce - Green Hell

"Kde se kurva flákaj?!" křiknu na svýho majora. Jako já si sice nikdy moc nepotrpěl na dochvilnost hromadných dopravních prostředků, ale v situacích jako je tato by se aj docela šikly. No ať tak či tak, nějakou tu chvilku si tu ještě pobudeme. Pohledem si v rychlosti přeměřím tu jednotku, kterou jsme přilítli zachránit.
"Někdo něco z lékarničky?!" křiknu na ně objedu je tázavým pohledem. Moc času tomu ale nevěnuju.

Stádo brouků se k nám řítí obrovskou rychlostí a nám už opravdu nezbývá moc času. V rychlosti si teda ještě projedu svůj zbývající arsenal.
"Hmmm tři zásobníky a žádnej granát. No Lucinko, jdeme se bavit." pohladím svou special upravenou minorku a vrazím do ní první ze tří zvývajících zásobníků. No a teď už jen stačí čekat. Ideální efektivita střelby je spíše na menší vzdálenost ... no a protože těch nábojů už fakt moc nemám a navíc jsme docela v prdei, tak fakt plýtvat nehodlám ...

Na rozdíl od ostatních teda čekám až ty svině přijdou tak blízko, jak potřebuju. No a pak rozpoutám to pravý peklo. Samozřejmě za doprovodu svýho příšernýho zpěvu.
"Já na brouky nepoletím, já na brouky nepudu. Kdyby na mě kurvy přišly, daly by si mě k obědu ...."(29%)
"Tak poďte vy svině ... už tady na vás čekám!" a debilních keců. "Ná puťa, mám pro vás trošku olova!" (12%)
Vlastně se divím, že mě během tý doby neodpráskl někdo z našich. Ale tak třeba už zažili horší ... nebo prostě počítali s tím, že stejně umřou, tak proč co řešit.

No a pak konečně přišel ten čas. Prvně ti s těma klasickýma minoretkama, no a pak já s tou svojí. (40%)

Přežít!

Křik, střelba a krev. Těmito slovy by se dala skvěle popsat nastalá situace. Ačkoli by se to též dalo shrnout jen jedním: Jatka. Protože přesně to to bylo. Naneštěstí my jsme byli ten dobytek, co měl jít na porážku.Ačkoli my, narozdíl od toho dobytka máme střelné zbraně, kterýma můžeme dát najevo svou nelibost!
"Jdeme!" Zařvu na poručíka a táhnu ho s sebou na shromáždiště, zatímco jednoruč pálím na brouky. (8%) Šance na zásah je celekem malá, ale s tím kolik tu je brouků nějakého určitě trefím.
Cestou spatřím, že nás brouci dohánějí a tak strčím poručíka před sebe, otočím se a pošlu tam předposlední granát z mé zásoby. (74%)
Poté se opět začnu belhat s poručíkem směrem k ostatním. Sakra jsme moc pomalí. Jo, poručík tě brzdí. Brzdí máš pravdu. Asi bys s tím měl něco dělat, abys byl rychlejší. Jo, to měl.
Letmo se ohlédnu vzad a vidím, že brouci jsou zatím ještě relativně daleko. Ten granát je celkem slušně rozfoukal po okolí.
Svěsím Morrit k pasu na popruh, sehnu se a hodím si poručíka přes rameno. Potom se rychle rozeběhnu k vrabčákovi, který právě přistávám a vhodím poručíka dovnitř.
Otočím se na patě a ode dveří, kterými ostatní vstupují dovnitř pálím na dotahující brouky až do chvíle, kdy je čas odletu. (6%)

Bílí Vlci a Rudí Medvědi - Vrabčák přilétá

"Držte se pohromadě! Bacha na ně!"
Křičím a střílím co to dá ač v tomhle zmatku to nejde moc dobře. Těch několik brouků, kteří se dostali mezi medvědy, než se vzpamatovali nadělalo docela paseku. Viděl jsem hrůzné věci. Jejich radistovi Normanovi jeden z brouků okousl hlavu chudák se jen svalil s gejzírem krve k zemi, což vyděsilo jen jeho spolubojovníky.
"Stáhněte se!"
Křičí poručík Trugo a snaží se střílet do brouků.
Naštěstí alespon zástupce velitele Istil zachová chladnou hlavu a společně s vojíny Jonathan, Deluis a Davisovou zorganizují obranou pozici, která se pomalu stahuje na shromažditě.
Ognega vyděsil padlý radista natolik, že jen začal zběsile střílet, až sem se musel na chvíli přikrčit v obavě, že mě střelí taky. Pak ho jeden z brouků překousil vejpůl a jeho horní půlka přisála opodál. Pohotový medik Kleine se rozběhl k němu ve snaze jej zachránit. Když se však sehnul jeden z brouků mu zasekl kusadlo zad. Toho v zápětí odstřelil Trugo.
"Rico! Dostaň zbytek mých lidí na shromaždiště na chvíli jim tu zatopím!"
Zakřičí poručík a začne střílet do brouků a svádět veškerou pozornost na sebe. Trixi a Osaka pohotově chytnou raněného Kleina a táhnou ho ke shromaždišti. Ogneg bohužel mezitím vykrvácel. Osaka a Numahmád tuto skupinu kryjou a i oni spěchají na shromaždiště. Kolowski vytušil, že situace se vyhrocuje a tak mezi hlouček brouků švihnul granát a rozběhl se směrem k Riley a Zoe.
"Dělejte ženský padáme!"
Křikne a kdyby se nedaly do pohybu každou z nich svou silnou paží zachytí a v klusu odtáhne ke shromaždišti.
Poslední kdo se stahujeme jsme já, Ahmar, Wade a Trugo.
Brouci na nás dorážejí a je vidět a slyšet přilétat vrabčáka.
"Svině zhebněte!"
Křičím za palby, která je tentokrát nanejvýš úspěšná. Jeden z brouků však zastihne Truga, když přebíjí a ostré kusadlo mu uřízne pravačku i s moritou od lokte dolů. Ten s křikem padne na zem.
"Vypadněte Rico!"
Křičí na nás. Ahmar se snaží pálit ze všech sil.
Wade vezmi poručíka znovu se odsoudit nenechám!"
Ušklíbnu se a jako poslední se stahuju s Ahmarem. Když ustupuji vzad náhodou zakopnu o jeden kámen. Už toho využije brouk a vrhá se na mě. Nezabil mě však vytryskne krev.
"Zuki!"
Křiknu vyděšně, protože Ahmar zatarasil cestu broukovi a tak mě zachránil a zvolil smrt. Rychle se vyhrabu na nohy a za střelby po tom broukovi se dostanu i já na shromaždiště.

Mezitím už přistál vrabčák.
"Všichni dovnitř rychle!"
Křičím a neubráním se pár slzám nad statečným vojákem. Brzo jsme už všichni zbývající přeživší v transportu, který odlétá. Tohle byly jatka a všichni to cítíme.

Modří Sokoli a Černé Zmije - Here they come!

Dunění zesilovalo, naštěstí pro Splintera a Razly byla cesta do údolí mezi skalami volná a pustá. Běželi jste až na kopeček, kde mezi kameny byly zbytky pochroumaného týmu, jež jste měli zachránit. Oba udýchaně zapadnete do jejich "ležení", když se otočíte vidíte, jak se začínají stahovat i ostatní členové týmu. Tedy už se nějakou dobu stahují a jejich zbraně štěkají o 100 šest. Všichni bojeschopní členové Zmijí se se připravili opět k palbě se zbylou municí, které už moc není.
Moc střílet však nemůžou protože by mohli trefit druhý tým, ten je už v půli cesty k vaší pozici a brouci jim funí na paty ať už střílejí, jak chtějí a granátů lítá sebevíc.
Razly už klečí uprostřed vaší pozice s vysílačkou.
"Tady záchranný tým Modrých sokolů máme balík opakuji máme balík, potřebujeme rychlého holuba k vyzvednutí!"
Chvíli to jen šumí.
"Roz....me....někoho.....leme."
Zpráva je dost trhaná, ale dalo se snad usoudit, že vás tu nenechají.
Mezitím, co Vosa střílí a snaží se chránit dobíhající tým ostatní jen upěnlivě sledujete, kdy budete moci začít pálit.
Splinter může vidět jednoho z vašich lidí, který neustojí sprint s opakovanou střelbou a chytá se za hrudník a padá k zemi. Skupina brouků se okamžitě vrhne k jeho tělu a cupuje ho na kusy, nejspíše to byl Valix, kterému tehdy poškodil hrudník onen kámen.
První proběhnou na vaší pozici Hawk a Jones, kteří jistí pilota a zapadnou za vás. Hned za nimi proskočí plavmo váš sniper Street, který se hned otáčí připraven pálit. Poslední dobíhají holky Wesex a Trawlig. Trawlig zahučí za kameny a Wesex je už taky ve skoku, když se ozve štěkavá palba obránců, aby zatlačili zpátky brouky. Odletí jeden úlomek broučího kusadla (naštěstí jen toho nejmenšího) a s mlasknutím, které doprovází tlumený výkřik se zabodne Wesex do oblasti levé lopatky. Ta padne za své spolubojovníky na břicho do bezpečí ač raněná.
Palby se účastní všichni kdož můžou a brouci si drží mírný odstup, tedy vy je držíte.
"Kde kurva jsou?!"
Křičí velitel Hawk, když se brouci nebezpečně přibližují. Pak naštěstí slyšíte hučení přilétajícího transportu, který se pokouší přistát v obranném kruhu na vašem kopečku. Je třeba ho ještě chvíli udržet.

A další brouci...

Takže taxi je na cestě, ale opět se odněkud vyhrnuli brouci.
"Kolik těch brouků vlastně je? Počítal to někdy někdo?" Odfrknu si, když vidím, že jsme je zasypáním vchodu nezastavili.
Tentokrát útočí ze střechy lodi. Tam jsem je nečekal! Podrazáci hnusný!
Otáčím se a co nejefektivněji začínám pálit do brouků. (1%) Krátké mířené dávky, avšak jak se zdá nemohu se trefit. Co víc si takovej brouk může přát, než porci střel do hlavy? Určitě nic! Zatřesu hlavou, a zhluboka se nadechnu. Co se mnou sakra je? Pomalu zamířím a znovu mačkám spoušť, až do fáze, kdy mi to střílet přestane.
Tehdy vyhodím zásobník a nabiju novej. No a potom vesele střílím dál.
"Dělej vrabčáku! Co ti sakra tak trvá?" Utrosím si pro sebe a opět stisknu spoušť. (65%)

Černá zmije - Epitaf

Padají jako mouchy... Ehm docela trefné přirovnání. Konečně! Co rána, to jeden brouk řítící se k zemi. Se stále houstnoucí atmosférou se na mé tváři roztahoval široký divoký úsměv. Tohle je konečně pařba! Pomyslela jsem si a přebila. Kouřící nábojnice vyletěla z komory, opsala krátký oblouček a padla kamsi na zem. Přimhouřila jsem jedno oko a vystřelila. (19)

Většina mých ran šla do černého. Většina...
Však ještě aby ne, když jsem tak krutě dobrá! Ach, člověk si tu samochválu může užít alespoň před smrtí. Jo, mohli by mi něco takového vyrýt na náhrobek. Žádná poslední slova, jako třeba : “Nebojte. Já vím, co dělám“, nebo “Počkej, až tu mou raketu odpálíme. Našel jsem na ni návod na youtube. Bude to hustý!“ a spoustu dalších průpovídek, které většinou získaly svým majitelům Darwinovu cenu. Hmm možná bych taky něco měla říct. Prolétlo mi hlavou, zrovna když ji míjel odstřelený kus z nějakého brouka. Ano, brouci už byli sakra blízko a doslova nám dýchali na obličej. Fuj, hnus! Nakrčila jsem zhnuseně nos a vytáhla od pasu klasickou pistoli, z které jsem nasypala pár ran do toho smradlavýho broučího ksichtu. (25) Bylo to trochu vo hubu, protože ten brouk se stále nechtěl poroučet a řítil se na mě, ale nakonec ho další rána umoudřila. Brouk odpadl a já pružně odskočila, abych jím nebyla zavalena.

„Přece bys nechtěl žít věčně.“ Ušklíbla jsem se a sáhla po jednom z granátů, které tu ležely.

Co by se mi hodilo na náhrobek, hmm. Přemýšlela jsem, zatímco jsem odtrhávala pojistku výbušniny. Hmm co bych? Pojistka padla na prašnou zem. Co třeba? Ne, to ne...Tak řekni něco!

„Za monarchii!“ Zařvala jsem a hodila po broucích jeden z granátů. (62%)

Hmmh... to bylo opravdu... silně improvizované. Pomyslela jsem si, zatímco mi tvář příjemně ohřála vlna tepla z vybuchlého granátu.

„Ach ta vůně pečených brouků po ránu... Jako doma.“ Na tváři se mi rozlil milý přeslazený úsměv, skoro jak z nějaké reklamy na umělá dochucovadla. Cachel raději couvl. Se stále tak nepřirozeně širokým úsměvem jsem se odvrátila, zasunula do pistole nový zásobník a zamířila...

A je po všem. Oddechla jsem si, když kluci dorazili posledního kvičícího brouka, který se však nechtěl jen tak vzdát a ohnal se po noze jednoho z nich. Nečekala jsem na nic a napálila jsem do něj ještě jednu ránu, aby konečně zkapal. (40%) Na druhé straně údolí se stále ještě střílelo, ale nakonec utichl ostrý zvuk výstřelů i od nich. Přes optiku jsem se zadívala směrem, kde možná ležela roztrhaná naše posila. Ani bych se nedivila. Vcelku jasně jsem viděla jednotku mužů.. a asi i žen.. která se k nám blížila. Ráda bych řekla, že se s námi přišli přivítat a měli celou situaci pevně pod kontrolou, ale “taktický“ ústup já dobře poznám.

„Pane? Blíží se sem jednotka asi dvanácti mužů.“ Otočila jsem se na velitele a opět se zahleděla do optiky. (35%)

„A vypadá to že mají naspěch.“ Pronesla jsem stále sledujíc přibližující se postavy.

„Možná bychom měli stavět slavobránu.“ Zasmála jsem se krátce svému hloupému vtipu. Za dobu svého působení v armádě jsem se naučila, být sama sobě vděčným obecenstvem. Je smutné, že málokdo uměl ocenit můj svérázný humor.

„Vy stavějte a já se jdu postarat, aby nám hosty něco nesežralo.“ Zamumlala jsem si, zalehla a opět na dálku zamířila. Zdálo se, že se tam docela divoce motá jeden šílenec a bylo jen otázkou času, než mu nějaký brouk ukousne hlavu. A už jsem viděla i jaký se k tomu chystá. Dneska ne hochu. Dneska ne. Zmáčkla jsem spoušť, náboj vyletěl z komory, až si po nějaké té době konečně našel levné ubytování v hlavě toho brouka (61%). Náboje mi sice docházely, ale takto jsem měla šanci alespoň podpořit naši záchrannou skupinu... která pro změnu potřebovala sama zachránit. Ach ta ironie života. Vystřelila jsem...

Záchranná akce - Green Hell

"Jó! Uhá! To je vono bejby! Rozjeď to!" opravdu snad není lepšího pocitu, jak si jednou za čas vykrosit pár těch sviní. Celej zásobník byl konečně v haizlu a já musel přebít. V tý době se ale zase začalo něco srát, jako ostatně vždycky. "Další zelený sráči? No to si ze mě kurva děláš prdel!" nasraně jsem si odplivl a zarazil nový zásobník do svýho kvéru. "Reloaded!" Jenomže major měl pro mě krapet jiný využití. Měl jsem krapet předčistit cestu za našemu týmu, aby se snáze dostal k přeživším. "Ti co zachraňujou potřebujou zachránit. Pro naši armádu naprosto typický." neodpustím si ironický úšklebek.

"Ano pane!" odpověděl jsem rázně na majorův rozkaz. Seberu svojí bagáž a vydávám se splnit majorův rozkaz.
"Tak poďte ňufínci! Servírují se zkurvínci!" těchle přiblblých prupovídek mám tři prdele a ještě něco navíc. "Zobáčci! Ná putinky! Našiju vám to do papulinky!" Navíc se konečně mohla projevit plná využitelnost "Lucinky", palba na malou vzdálenost.

Cesta se naštěstí těma kurvama jen hemžila a já se teda nenudil! (38%). Z Lucinky jsem to do nich pražil, div se nezadřela. (43%) Navíc těch kurev tu bylo sviňky hodně a to nám postup značně komplikovalo. Vlastně jsme ani nemohli pokračovat přímo rovně, ale museli jsme procházet mezerami, nebo si je dotvářet.
No a moje úspěšnost střelby také nebyla z nejlepších, i když .. zkuste si běžet, kličkovat mezi těma kurvama a ke všemu dobře mířit, prostě sa nedá. (52%)