Andor.cz - Dračí doupě online

Černá zmije - Epitaf

Padají jako mouchy... Ehm docela trefné přirovnání. Konečně! Co rána, to jeden brouk řítící se k zemi. Se stále houstnoucí atmosférou se na mé tváři roztahoval široký divoký úsměv. Tohle je konečně pařba! Pomyslela jsem si a přebila. Kouřící nábojnice vyletěla z komory, opsala krátký oblouček a padla kamsi na zem. Přimhouřila jsem jedno oko a vystřelila. (19)

Většina mých ran šla do černého. Většina...
Však ještě aby ne, když jsem tak krutě dobrá! Ach, člověk si tu samochválu může užít alespoň před smrtí. Jo, mohli by mi něco takového vyrýt na náhrobek. Žádná poslední slova, jako třeba : “Nebojte. Já vím, co dělám“, nebo “Počkej, až tu mou raketu odpálíme. Našel jsem na ni návod na youtube. Bude to hustý!“ a spoustu dalších průpovídek, které většinou získaly svým majitelům Darwinovu cenu. Hmm možná bych taky něco měla říct. Prolétlo mi hlavou, zrovna když ji míjel odstřelený kus z nějakého brouka. Ano, brouci už byli sakra blízko a doslova nám dýchali na obličej. Fuj, hnus! Nakrčila jsem zhnuseně nos a vytáhla od pasu klasickou pistoli, z které jsem nasypala pár ran do toho smradlavýho broučího ksichtu. (25) Bylo to trochu vo hubu, protože ten brouk se stále nechtěl poroučet a řítil se na mě, ale nakonec ho další rána umoudřila. Brouk odpadl a já pružně odskočila, abych jím nebyla zavalena.

„Přece bys nechtěl žít věčně.“ Ušklíbla jsem se a sáhla po jednom z granátů, které tu ležely.

Co by se mi hodilo na náhrobek, hmm. Přemýšlela jsem, zatímco jsem odtrhávala pojistku výbušniny. Hmm co bych? Pojistka padla na prašnou zem. Co třeba? Ne, to ne...Tak řekni něco!

„Za monarchii!“ Zařvala jsem a hodila po broucích jeden z granátů. (62%)

Hmmh... to bylo opravdu... silně improvizované. Pomyslela jsem si, zatímco mi tvář příjemně ohřála vlna tepla z vybuchlého granátu.

„Ach ta vůně pečených brouků po ránu... Jako doma.“ Na tváři se mi rozlil milý přeslazený úsměv, skoro jak z nějaké reklamy na umělá dochucovadla. Cachel raději couvl. Se stále tak nepřirozeně širokým úsměvem jsem se odvrátila, zasunula do pistole nový zásobník a zamířila...

A je po všem. Oddechla jsem si, když kluci dorazili posledního kvičícího brouka, který se však nechtěl jen tak vzdát a ohnal se po noze jednoho z nich. Nečekala jsem na nic a napálila jsem do něj ještě jednu ránu, aby konečně zkapal. (40%) Na druhé straně údolí se stále ještě střílelo, ale nakonec utichl ostrý zvuk výstřelů i od nich. Přes optiku jsem se zadívala směrem, kde možná ležela roztrhaná naše posila. Ani bych se nedivila. Vcelku jasně jsem viděla jednotku mužů.. a asi i žen.. která se k nám blížila. Ráda bych řekla, že se s námi přišli přivítat a měli celou situaci pevně pod kontrolou, ale “taktický“ ústup já dobře poznám.

„Pane? Blíží se sem jednotka asi dvanácti mužů.“ Otočila jsem se na velitele a opět se zahleděla do optiky. (35%)

„A vypadá to že mají naspěch.“ Pronesla jsem stále sledujíc přibližující se postavy.

„Možná bychom měli stavět slavobránu.“ Zasmála jsem se krátce svému hloupému vtipu. Za dobu svého působení v armádě jsem se naučila, být sama sobě vděčným obecenstvem. Je smutné, že málokdo uměl ocenit můj svérázný humor.

„Vy stavějte a já se jdu postarat, aby nám hosty něco nesežralo.“ Zamumlala jsem si, zalehla a opět na dálku zamířila. Zdálo se, že se tam docela divoce motá jeden šílenec a bylo jen otázkou času, než mu nějaký brouk ukousne hlavu. A už jsem viděla i jaký se k tomu chystá. Dneska ne hochu. Dneska ne. Zmáčkla jsem spoušť, náboj vyletěl z komory, až si po nějaké té době konečně našel levné ubytování v hlavě toho brouka (61%). Náboje mi sice docházely, ale takto jsem měla šanci alespoň podpořit naši záchrannou skupinu... která pro změnu potřebovala sama zachránit. Ach ta ironie života. Vystřelila jsem...

Záchranná akce - Green Hell

"Jó! Uhá! To je vono bejby! Rozjeď to!" opravdu snad není lepšího pocitu, jak si jednou za čas vykrosit pár těch sviní. Celej zásobník byl konečně v haizlu a já musel přebít. V tý době se ale zase začalo něco srát, jako ostatně vždycky. "Další zelený sráči? No to si ze mě kurva děláš prdel!" nasraně jsem si odplivl a zarazil nový zásobník do svýho kvéru. "Reloaded!" Jenomže major měl pro mě krapet jiný využití. Měl jsem krapet předčistit cestu za našemu týmu, aby se snáze dostal k přeživším. "Ti co zachraňujou potřebujou zachránit. Pro naši armádu naprosto typický." neodpustím si ironický úšklebek.

"Ano pane!" odpověděl jsem rázně na majorův rozkaz. Seberu svojí bagáž a vydávám se splnit majorův rozkaz.
"Tak poďte ňufínci! Servírují se zkurvínci!" těchle přiblblých prupovídek mám tři prdele a ještě něco navíc. "Zobáčci! Ná putinky! Našiju vám to do papulinky!" Navíc se konečně mohla projevit plná využitelnost "Lucinky", palba na malou vzdálenost.

Cesta se naštěstí těma kurvama jen hemžila a já se teda nenudil! (38%). Z Lucinky jsem to do nich pražil, div se nezadřela. (43%) Navíc těch kurev tu bylo sviňky hodně a to nám postup značně komplikovalo. Vlastně jsme ani nemohli pokračovat přímo rovně, ale museli jsme procházet mezerami, nebo si je dotvářet.
No a moje úspěšnost střelby také nebyla z nejlepších, i když .. zkuste si běžet, kličkovat mezi těma kurvama a ke všemu dobře mířit, prostě sa nedá. (52%)

Bilí vlci a rudí medvědi - Kus šutru

Palba začala a brouci jsou zatím v dostatečné vzdálenosti od nás. Každý který se objeví to schytá a granáty je pak taky rozmetají. Zatím to jde dobře i já střílím pokud možno přesně dokud to jde. Pak se ozve cvaknutí.
"Přebíjím!"
Křiknu, abych ostatní upozornil a během pár sekund přehodím zásobník a pálím dál.
"Pohřbím je tam zaživa!"
Odjistím a vypálím granát, který zasáhne strop a otvor s vrzáním se zhroutí.
"To je chvíli zdrží."
Posoudím a ostatní si mírně oddechnou.
"Stáhneme se k přistávací plošině."
S tím se pomalu začneme stahvoat. Vysílačka Riley zapraská.
"Tady Vrabčák 1 letím pro vás během pár minut jsem tam buďte připraveni."
Zachrčí vysílačka a ti, kteří ji slyší jsou určitě rádi. Nicméně pak se jako vždy něco zvrtne.
"Přepadení!"
Zaburácí hlas poručíka Trugy, který si jako první všiml, že početná skupina brouků se vydrala přes střechu havarované lodi a vnesla zmatek mezi už méně připravené medvědy, kteří se začali bránit střelbou nicméně brouci už byli dost blízko a začali mezi ně vnášet paseku.
"Kryjte se!"
Zakřičím na Vlky zaujmu bojové postavení a snažím se nějaké brouky střelit, abych neranil nikoho z protějšího týmu, který je jen pár metrů od nás a zažívá peklo. Je vidět krev a křik bolesti.
"Palte do nich musíme je zahnat! Sami to nezvládnou!"
Povzbudím svůj tým a sám vystoupím kupředu a ze vzdálenosti dvou metrů rozstřílím jednoho brouka, který právě chtěl probodnout kusadly jednoho medvěda. Brouci jsou ještě asi čtyři. Škody budou i tak katastrofické.

Černé zmije a Modří sokoli - Tvorba protlaku

Vosa a zbytek jejího týmu měli docela horké časy, ač vše bylo jednoduhší, když na ně nešla plná síla brouků. Ozývaly se štěky zbraní a první zásahy na této straně šly právě od Vosy, která sejmula pár prvních brouků, pak jí už podpořili plabou ostatní členové a brouci začali padat. Dokonce někdo vypálil ještě ušetřený granát, který pár dalších rozmetal. Vaše obraná linie zafungovala a byli jste schopni postřílet všechny brouky, než se dostali moc blízko ač někteří vám dýchali skoro do obličeje. Nicméně vaše zásoby munice jsou téměř na nule a dole v ústí údolí se ještě bojuje.

Mezitím ani Andrew a sokoli nemají zrovna lehkou práci. Po první slavě a odpálení granátů trošku prořídnou řady brouků, ale stále jich je ještě dost. Andrew trošku vystoupil z řady a začal to tam kropit svou upravenou zbraní. Ano začal do brouků střílet ale v celku nepřesně brouci byli tolik v pohybu, že někdy je bylo dost těžké trefit a adrenalin dělal taky svoje. Pár jich skolil, než ostatní dorovnali řadu do útvaru k tobě.
"Splintere! Zbláznil ses?! Nehraj si na hrdinu!"
Zařve vedle tebe velící důstojník a pálí to do brouků taky. Brouků ubývá a vaše výhoda úzkého prostoru se potvrzuje.
Nakonec brouky udoláte aniž by si do vás kousli, jakmile však utichne všude štěkot zbraní ucítíte pod nohama vibrace a blížící se dunění.
"A do prdele! Makejte vy sračky! Budeme mít společnost rychle za těmi na druhý straně! Razly, Splintere běžte napřed musíte zavolat transport k vyzvednutí!"
Křikne major a jakmile vyběhnou první členové týmu začne se se zbytkem v druhé vlně stahovat taky.

Hells Kitchen
Jak seržant poznamená tak se do těch dveří všichni nevejdou všichni brouci a tak je můžeme postupně likvidovat tak jak mně předtím napadlo a Wade s tím už souhlasil.I když jsem nepochybovala že by s tím Wade nesouhlasil zvlášť když jde o násilné a pokud možno explozivní řešení tak je jisté že bude souhlasit.Pak jsou rozdané rozkazy seržantem i poručíkem a následuje i další nebo spíš dvojitý rozkaz k palbě.Začnu střílet a potom co vystřelí Wade pošlu tam svůj granát i já.Dojde k další explozi která způsobí další sekané nebo spíš smažené brouky.
Nebylo by lepší tam ty brouky zasypat?Tak to hlavně neříkej nahlas nebo to Wade nakonec udělá.
Takže zatím jenom střílím a pak střílím a občas hodím granát.

Masakr na chodbě

Nezbývá nám, než čekat. Radost z toho nemám, ale víc už dělat nemůžu, a tak odjistím Moritu a postavím se dle rozkazu do druhé řady.
Doufám, že si pospíší!
Pálím, co mi ruce, prst a munice stačí.

Záchranná akce - Green Hell

Popruhy medicínského batohu jsem utáhl na doraz. Chopil jsem se své brokovnice "Lucy" a čekal na rozkazy. Ty přišly vzápětí. "Here it comes! Time to dance!" Rychle jsme se přeskupili a utvořili požadovanou formaci. Brouci už se blíží!
Jako první začaly znít výstřely snipera. Co rána, to mrtvá kurva. "Jen ty kurvy zkrm tím olovem!" obličej se mi protáhl do spokojeného úsměvu, protože to konečně přišlo ...
"Pošlete ty kurvy odkud přišly!" zařval jsem na plnou hubu a na Majorův rozkaz rozpoutal peklo společně s druhou řadou formace. (68% dopad granátů).
První řada do těch slizkejch zelenejch kurev solila, co to šlo. Jejich nápor ale až moc silný. Granáty jich sice dost usmažily, ale furt to není dost. Teď ale přichází na řadu "Lucy!"

Čelo se mi zvrásčilo. Vztek narůstal. Já se zhluboka nadechl "Džeronýmáá!" výkřik nedávající naprosto žádný smysl. A přesně tak to ale má být. Odepnul jsem si medicinský batoh(4%). Takže to krapet trvalo a muselo to vypadat dosti trapně, ale co. "Tak už povol ty kurvo zaseklá!" zanadával jsem si, ale pak ten batoh konečně povolil. Pažbu Lucy jsem si zapřel od rameno, přece jen pořádně kope holka moje a vydal se do toho pravého útoku. Krok dva vpřed, zapřít se, zacílit a výstřel. 1-3 na skolení jedné z těch zasranejch kurev. (37%).

Bum, prásk, ratatata, daka-daka-daka!

Naší velkou výhodou je, že brouci se k nám mohou dostat jen dveřmi, do nichž létají střely z naši zbraní. Rovnou broukům na pozdrav. Krátké dávky soustředím vždy na brouka, který je nevíce vpředu a tudíž nejblíže východu.
Granát, který vystřelím, a další granát je v tahu zaletí hluboko do chodby a má naprosto devastující účinnek vůči broukům.
Části jejich těl nám vyletí vstříc a kulky z našich zbraní naopak vstříc hmyzákům.
Držím je pod palbou, co to jde, ale snažím se neplýtvat municí.

Při první příležitosti si nabiju granát do komory a během palby čekám, zda dá serža rozkaz k salvě či nikoli.
Pokud ne, pokračuji, je v klasické palbě...no...možná pošlu ještě jeden ten granát...za chvíli...

Černá zmije - Štěstěna se na nás směje

Vezmeme jich s sebou co nejvíc. Hmm zatraceně ten Falgo je fakt hereckej talent! Na druhou stranu nějaké kobercové bombardování by nám teď značně usnadnilo práci. Prolétlo mi hlavou, když jsem viděla vlnu broučích těl, která se blížila. Joo napalm. Ve Vietnamu muselo být tehdy tak krásně.

Další výstřel (79%) trhl mou zbraní od jejíž hlavně se zvedl obláček dýmu. Bohužel jsem se nemohla příliš dlouho kochat malebnou poetikou momentu a místo toho zacílila na dalšího brouka.

A nebo aspoň nějaká menší raketa. To by se teď taky hodilo. Proč nám sakra nedávají něco takovýho?! Hned bych to vyměnila za ten smutnej nožík, kterej fasujeme snad už při zápisu. S nožíkem na brouka... Heh to by bylo k smíchu... Na těch pár vteřin, než by mi utrhl ruku i s nožíkem. Hodí se to vlastně jen na čištění nehtů.
Na druhou stranu, to se mi teď bude po tom hrabání ve sračkách hodit. Je vidět, že hoši tam nahoře ve velení nakonec vědí co dělají! Že já jen o nich na moment pochybovala.

Přimhouřila jsem oko a zaměřila tentokrát na letící kobylku. Ozval se další výstřel mé zbraně. A nebo letecká podpora. Není to fér, že oni ji mají... A to jsou to jen brouci a my profesionální armáda. Kurva! (100%)

Mority mých týmových kolegů už také spustily svou serenádu, ale brouků bylo stále dost.

„Netlačte se. Dostane se na každého.“ Zavrčela jsem se zamířila na dalšího. (52%)

Ani jsem pořádně nemohla zkontrolovat své týmové kolegy, protože každá vteřina se počítala a já jako aspirant na zaměstnance měsíce nemohla ani jednu promarnit. Joo to by byl dobrej titul... pokud to přežijem. Jestli ne, tak to vidím pouze na nějakej posmrtnej metál z lacinýho kovu za odvahu. To abych moc nekřičela hrůzou, až mi půjde brouk po krku... V současné situaci to vypadalo velmi pravděpodobně. Zatraceně, už jsem byla v horších situacích.... Třeba když tenkrát kousek ode mě dopadl odjištěnej granát... noo možná bych raději teď brala ten granát.

Pak ale hluk boje pročísne něco jiného. Nějaký hluk z druhé strany soutěsky, který upoutal pozornost části toho zatracenýho hejna.

„No to si snad dělají prdel. Oni vážně poslali posily?!“ Pronesu vcelku upřímně překvapeným hlasem. Tak to se nestává každý den. Někdo tam nahoře nás má rád.... Na velení bych si ale nevsadila.

„Tak to abychom jich sejmuli víc než oni.“ Uchechtnu se a zaměřím dalšího. Brouci už jsou vcelku blízko a tak není potřeba příliš mířit. Je potřeba ty přední řady trochu... prostříhat. (84%)

Jednotka Bílých Vlků a Rudých Medvědů - V obětí vesmíru

Cinkání zevnitř zesiluje a blíží se.
"Udělala jsi cos mohla Riley, teď musíme doufat, že to bude stačit."
Kývnu na ní a pak se zahledím před sebe a pozvednu zbraň.
"Tak jo! Připravte se. Východ z lodi je úzký nevejdou se tam víc než 3 brouci vedle sebe to je naše výhoda! Vlci bereme si levou polovinu, Medvědi mají pravou!"
Křičím rozkazy a stáhnu se s jednotkou na levou půlku před vchodem do lodě a Medvědi se začnou připravovat na té pravé.
"Osaka, Ahmar, Numahmad do zákleku se mnou na první řadu! Calistová, Baxtor a Wilson a Al....ymmm stojmo druhá řada střelby! Trixi a Kolowski budete nám hlídat záda a okolí, aby nás nepřekvapili!"
Rozdám rozkazy a snažím se uvědomit si, že Alex už mezi mými lidmi není.
Poručík Trugo mezitím zaklekne do první řady na své straně.
"Davisová, Parkins, Ogneg první řada se mnou do zákleku! Deluis, Istil, Kleine druhá řada stojmo střelba! Jonathan a Norman kryjí okolí perimetru a naše záda!"
A tak se rozvine připravená obranná formace a pak se objevují ve tmě chodby první brouci, kteří se hladově řítí vpřed.
"Palté!"
Zakřičím.
"Palte!"
Hned na to se ozve i poručík Trugo. Stěkavé zvuky zbraní se začnou ozývat v rychlé sekvenci a první brouci padají k zemi. Ani nemusím svému týmu nic říkat a za chvíli vídím, jak vyletí granát od Wilsona. Ten zahučí do chodby za brouky a ozve se ohlušující rána, která rozmetá dost objektů v chodbě, máme štěstí, že granát zapadl dost daleko. Jinak by nás mohl zasáhnout střepiny.
"Neustávejte nenechte je opustit chodbu! Jakmile bude situace nezvladatelná odpálíme salvu granátů a snad to tam uzavřem!"
Snažím se překřičet střelbu, aby mě ostatní slyšeli.