Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:33Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
Cpl. Riley Baxtor - 29. října 2022 01:02
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny - Párty Hard
Johny a Riley

Banda naprosto nepoužitelných vojáků, kteří by sotva zaplácli komára na svém předloktí, natož, aby byli schopní bojovat proti broukům. Jak dlouho taková idylka vydrží?
S nelibostí sobě vlastní musím přiznat, že to byla dobrá oslava a to hlavně od chvíle, kdy jsem přestala vnímat, že je to moje oslava. Prostě párty, nejspíš přestřelená, plus očekávám, že dostaneme řádný pojeb, ale dobré to bylo.

Klesnu zpátky na Rica a tulivě se zavrtím. Je mi zle, bolí mě nejen spánkem rozlámané tělo, ale taky hlava a žaludek. Jediné štěstí je, že se mi nechce zvracet, nedokážu si totiž představit, že bych teď měla někam pospíchat.
Hlava říká, abych se zvedla a dala se do kupy, tělo protestuje, že ještě nechce.

“Hej, Rico..,“ zašeptám chraplavě, “Odneseš mě?“ koutkem oka sleduju pohyb v zorném poli.
“Beztak už je ráno.. Měli bychom.. něco dělat. Zdekovat se dřív, než budeme muset uklízet..,“ dodám téměř neslyšně, malilinkato pobaveně, ale karma úřaduje rychle a veškeré pobavení okamžitě utne ostrá bolest hlavy.
 
Mlýnek na maso:D - 09. října 2022 14:47
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Opět ji skončila před televizí a sledovala ty noční sračky, co tam dávali. Doslova pořady pro důchodce. Takové ty, na které by většinou nikdo přes den koukat nechtěl. Občas se našlo něco zajímavého, ale množství reklam bylo místy až neúnosné. Nakonec jsi vytuhla na gauči a vzbudila ses až ráno. Sluníčko do obýváku pronikalo přes napůl zatažené rolety a hřálo tě na obličeji. Předznamenávalo krásný den, jen když jsi zamžourala na televizi zrovna tam běžely zprávy z kolonií.
"Celá Sechuanská kolonie skončila pohřbená. Z kolonistů přežilo jen pár, kteří zrovna nebyli v místě katastrofy. Arachnidi znovu udeřili krvelačně a nečekaně. Velká část planety je nyní neobyvatelná. Zbylých několik zajištěných sektorů se potýká s náporem prchajících přeživších stejně tak, jako s intenzivními útoky brouků. Jaká zvěrstva ještě dokážou tyto příšery napáchat? Jak dlouho to budeme trpět, než adekvátně zakročíme? Federace prý dělá maximum, ale sami dobře víme, že maximum vždy nestačí.....Ilona Dungwanová ze Svobodné meziplanetrání informační stanice."
Končila reportáž žena, která nemohla být o moc starší, než ty a nejspíše pocházela původně z nějaká z kolonií, jako většina těchto aktivistů. Útoky brouků vždy nechaly rozhořet srdce kolonistů v boji za to, aby jim Federace poskytla lepší ochranu, vymýtila brouky a tak dále. Ale ani s veškerou snahou, kterou Federace vynakládala nedokázala uhájit všechny kolonie, vždy se našla nějaká, kde se najednou brouci objevili a pak to bylo velice ošklivé. Paradoxně právě z kolonií se prý do armády Federace hlásilo nejméně uchazečů.

Aglamor II. - Výsadek
David


"Hnusnější, než kousky spolubojovníků a brouků rozstřikující se po tobě na všechny strany? Pochybuju.....hmmmmch. Byl bych docela rád, kdyby mě zabily cigára a ne brouci, asi bych byl rád hale."
Ušklíbl se Ben a potáhl z cigarety. Pak se rozkašlal a zašklebil. Horší cigára snad sehnat nešly, ale lepší nějaký, než žádný no ne?
"Jasně šéfe."
S úšklebkem ti hraně zasalutoval a zamířil mezi ostatní vojáky.
Najít bednu s municí nebyl takový problém, pár jich vám tu přistálo, takže sis v pohodě dofasoval a pár chlapy to tu začal dávat do kupy a připravovat muniční sklad. Ale to by nebyla válka s brouky, aby se něco neposralo, protože k tobě doběhl celý rudý a zpocený radista s vytrčenou anténkou. Před tebou se opřel o kolena a vydýchával div ti tou věcí na zádech nevypíchl oko.
"Pane....huh.....desátníku.....navázali jsme spojení....tedy s námi bylo navázáno spojení. Nahlásila se nám jakási četa. Mají prý docela nemalé potíže. Brouci je skřípli v kaňonu pár kiláků na východ odtud. Zatím drží pozice, ale dochází jim munice a brouků přibývá.....rozkazy pane?"
Podíval se na tebe tázavě vojín.

Federální křižník - Destiny - Párty Hard
Johny a Riley


Říci, že Ricovi vyběhl na tváři nervózní úsměv a na čele vyrašil pot bylo slabé slovo. Oči mu těkaly v marné snaze najít řešení, jak z toho ven, nebo snad to byla naděje, že ho zachrání Riley, která se v zápětí velice rychle vytratila? Rico zůstal předhozen slavícím stejně, jako v začátku Riley. Dobrá polovina osazenstva do sebe klopila soutěžní pivo.....nebylo těžké odhadnout, kdo to vyhrál. S řádným říhnutím se a Ricovým směrem podíval Alex a výrazem chlípného medvěda.
"Hohoho....Johny zdá se, že seš můj."
Zahláholil a rozešel se k nebohému Ricovi. Ten, než se nadál, tak dostal řádného mlaskáče přes polovinu obličeje. Naštěstí byl Alex dost střízliv, aby si odpustil francouzáka, nebo usoudil, že na toho má nárok jen Riley.
Jeden by se ani nenadál a uběhly další dvě....možná tři hodiny? K čertu možná více, už jste to přestali počítat a většina z vás touhle dobou úž někde ležela vyplácnutá zmožená alkholem, nebo únavou. Pařba se přehoupla do svého vrcholu, tak, jak měl být, ale ne žádný hromadný sex se nekonal, na to jste byli až moc......těžko říci, prostě možná někdy příště.
Sama sis nebyla jistá, kdy a kde jsi přesně vytuhla, ale vzbudila ses až kdo ví v kolik, rozplácnutá na Ricovi, kterého jsi použila,jako madračku. Spali jste na jedné z žíněnek, které tu někdo prozíravě připravil, právě pro případy přespání....teda ne že by většina spala na žíněnkách. Když ses rozespale rozhlédla, vypadalo to tu, jako kruté bitvě. Těla jsou rozeseta všude....alkohol napáchal nevýslovné škody ve vašich řadách. Ztráty jsou nepředstavitelné. Ale stálo to za to, nebo snad ne?
 
des. David "Opáčko" McCan - 02. září 2022 14:23
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
Už nám to tu pomalu roste...

Vzal jsem si od Bena cigaretu a nechal si připálit. "Boha to je hnusný...jak to můžeš kuřit?" zeptal jsem se po tom ,co jsem málem vykašlal plíce. Ale stejně jsem si znovu potáhl. A pak ještě jednou.
"Jestli mě nezabijí brouci, tak tohle určitě," zmuchlal jsem nedopalek v ruce a hodil ho bokem a zadíval se na pracující vojáky. Mám nutkání se k nim přidat. Být dobrý velitel. Jít jím příkladem. Ale nechci nechat okolí bez pozoru. Přesunu si svůj kulomet na popruhu před sebe, abych ho měl po ruce.
"Jdu najít shoz munice. Připravit se. Dost jsem toho vypotřeboval. Dohlídni na ně na chvíli, než zřídím provizorní muničák. Pak si zajdi nafasovat." řekl jsem a rozešel se směrem k bednám hledat shoz munice. Po cestě jsem si vzal pár vojáků s sebou, ať mi pomůžou.
 
Cpl. Riley Baxtor - 30. července 2022 21:54
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny – Největší překvapení večera?

Šílený návrh na soutěž podpořím nezpochybnitelným přikyvováním. Je mi to úplně buřt. Jenže z toho, že je mi to jedno se má nálada velmi rychle překlene do škodolibého stavu, takže ostatní ještě slovně pobídnu, aby soutěžili a křením se přitom úplně nejvíc, jak dokážu.

“Máš se na co těšit,“ pohledem zjistím s kým bych měla tu čest soupeřit, kdybych se ovšem chtěla zúčastnit. V hlase není ani známka po tom, že bych hodlala ztropit scénu nebo někomu něco zakazovat. Jsou dospělí, ať se baví po svém.
“Je to přece prima účastnit se zábavy na oslavě, kterou jsi pomáhal organizovat, ne?“
 
Cpl. Zoe Castillová - 24. července 2022 12:47
alexandra6745.jpg
Deja viu?

Ano jsem ráda že jsem přidala nový záznam a vrátila se ke svému předchozímu stylu ... způsobu nebo co vlastně? I když jde o ten záznam, jsem ráda že jsem se mohla vypovídat nebo svěřit, ale pořád je tu ten pocit že tu je něco špatně a nemám tu být. Je to jako v jedné knize která se jmenovala Návrat z hvězd, astronauté se vrátí na Zemi která je však naprosto jiná než jakou čekali. Hlavní hrdina z jehož pohledu se to vypráví si pak položí otázku: Našli jsme tu pravý ráj, měl bych být šťastný přesto nejsem proč tomu tak je?
Kniha byla sepsaná dlouho před Star Trekem a Georgem Lucasem v době kdy prozkoumávání vesmíru bylo něco nepředstavitelného ...
Ovšem i tento den plyne aniž bych s nastávajícími hodinami byla o něco blíž otázkám které mně pronásledují. Ano měla bych být ráda svůj život prožiju v bezpečí daleko od vší smrti a zkázy které jsem byla svědkem přesto bych také chtěla vědět proč k tomu došlo. minimálně proto abych věděla komu mám poděkovat. Nakonec volá táta a na jeho otázku nevím jak odpovědět. Potom mi sdělí že nebude několik dní doma a uklidní mně že se nic nestalo, ale přidali mu další projekt.
No to bych mohla, pokud se nepletu tak mám nějaké kamarádky, skoro jsem na to zapomněla, ale je to tak dávno.Nebo mi to aspoň tak přijde ...
Táta mi popřeje dobrou noc a když nastane večer svlékám se a pak ulehám opět s těžkým pocitem. Když se probudím zjistím že se nacházím opět na ošetřovně křižníku, nejsem nahá, těžce dýchá a mám vyprahlo v puse. Nějaký ženský hlas oznámí že jsem se probrala a bílé skvrny kolem mně se míhají ovšem já jsem moc slabá na to abych pochytila o co se zde jedná. Vypadá to že teď je vše jak má být, nejspíš si moje mysl vybrala mou minulost jako bezpečné útočiště. Ale předtím to bylo také skutečné, ne to jak se cítím ukazuje že ... než svou myšlenku nějaký muž něco řekne a já ucítím vpich. A opět probudím tentokrát ve své posteli, jsem zpocená a nahá tak jsem si šla lehnout. Nemocniční oblečení je pryč stejně jako známky po vpichu a to si paži prohlížím opravdu pečlivě. Přejedu si rukama po obličeji a snažím se pochopit to co se vlastně stalo, Ale vím že ani teď nebudu pravdě o nic blíž než předtím.
A co je vlastně pravda?
Rozhodnu se vstát protože teď bych už neusnula a jdu se opět vysprchovat. Znovu sedím na zemi a nechám studenou vodu po mně stékat zatímco se rýpu mezi prsty na nohách.
Co se to tu děje? Skutečně jsem dostala druhou šanci jako jí dal Q v jednom dílu Star Treku Picardovi?
Potom zavrtím hlavou nad touto absurdní myšlenkou, rázně zavřu vodu a protože na spánek nemám ještě pořád ani pomyšlení rozhodnu se zjistit jaký dávají v televizi noční program. Usadím se ve stejný pozici s tím rozdílem že to jediné co teď na sobě mám je ručním do kterého mám zabalené mokré vlasy.
No co jsem sama a je noc ...
 
MSg. Johny Rico - 18. července 2022 10:00
johnyrico24901.jpg

Težká párty


Párty se vyvíjela dobře. Všichni byli odvázaní a snad i spokojení. Alkoholu bylo dost a zítřek byl ve znamení dospávání dnešního dne. K tomu pohodové jídlo, co více si přát? Pohledem jsem zalétl k Riley.
"Vím, co více si přát."
Usmál jsem se a upil ze své láhve piva. Cítil jsem horkost ve tváři způsobenou nejen alkoholem. Pošťuchování a popichování, které se zde odehrávalo by sice trošku děsivé, když si to jeden dal do kupy a představil si, jak musí prchat po lodních chodbách před smečkou zběsilého týmu, který jej chce ulovit, jako jelena, na druhou stranu pak velmi úsměvnou, protože jsem nevěřil, že by kdokoli z nás zvládl nějaký větší běh bez blicí pauzy.
Slyšel jsem smích Alexe a Andreje se přeslechnout rozhodně nedal. Patrně se rozhodli, že tak nejlépe odpoutají pozornost od svých přidělených povinností. Zamířil jsem za Riley. Krok jsem měl pocitově lehčí, než obvykle, ale dařilo se mi jít docela střízlivě, tedy byl jsem o tom minimálně přesvědčen.
"Klidně můžeme zůstat, pokud nemáš extrémní touhu se vypařit."
Usmál jsem se Riley za uchem a objal zezadu kolem pasu, abych jí spojil ruce na břiše.
"Jááá už víím!"
Zahláholil Andrej s nebetečným nadšením, takže jsem musel zaměřit pohled jeho směrem.
"Uspořádáme soutěž! Všichni, kdo se budou chtít zúčastnit musí vypít co nejrychleji celý pivo! Ten, kdo po odstartování....škyt....skončí první může políbit našeho seržu!"
Slétl očima k Alexovi.
"Ale ne tohohle ne támhle toho, co se nám plazí po Vlčici."
Zazubil se Andrej. To už se mi na tváři objevil zmatený a trošku zděšený výraz.
"Joooo pivo! To si ujít nenechám!"
Burácel nadšeně Alex a ve mě se začal budit děs, jak by to vše mohlo dopadnout. Bezděky jsem objal Riley pevněji.
 
Cpl. Riley Baxtor - 04. července 2022 23:31
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny – Poslední odvážní na párty

Zatímco si vychutnávám svůj kousek štěstí v tomhle zasraným světě, na jakž takž fajn oslavě, kterou pro mě udělali lidi, kteří mě mají rádi, spustí se nejen za mými zády, ale tak nějak všude v prostoru kolem mě spiknutí. Zprvu tomu nevěnuji pozornost, přece jen mysl otupělá alkoholem dělá své, ale nakonec se s mírném zamračení rozhlédnu, a přitom mi na rtech visí pobavený úšklebek. Není to úsměv, protože se ze všech sil přitom snažím tvářit pohoršeně.
“Hleďte si svý zábavy,“ zašermuju protestně rukou s natáhnutým ukazováčkem, “Vy dva! Ne ty.. tamti dva.. měli vymyslet, co dál.. nebo jestli budeme.. něco takovýho..,“ tak nějak přitom stihnu slétnout očima po všech přítomných, po některých možná i dvakrát.
Až potom se vrátím pozorností k Ricovi.
“Nebo.. už chceš jít?“ dám mu prostor pro vyjádření. Nejsem ani pro, ani proti. Dělala bych cokoliv, co se zrovna nabídne, ale moje preference je držet se blízko kapitána – ostatně, jako vždycky, jen dnes je to jiné – a tak nechám na něm, jak rozhodne. Možná je vhodný čas na to párty zabalit a zítra se probrat po poledni aspoň s trochu čistou hlavou..?
 
Mlýnek na maso:D - 07. června 2022 21:36
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Po čase stráveném před kamerou se ti mísily dva protichůdné pocity. První byl takový ulehčující a fajn, protože jsi zase jednou po dlouhé době přidala nový záznam a vrátila se jistým způsobem ke své obvyklé rutině a tomu, nač jsi byla zvyklá. Na tu druhou stranu tu však byl onen zmatený a tíživý pocit, který tě hlodal a říkal ti, že tohle všechno je prostě šílené a nejspíše dost špatně. Spousta možných scénářů, spousta otázek a příliš málo odpovědí.
Dej uběhl, jako voda a tys mohlas shledat, že jsi vlastně nic moc nevyřešila. Jediným zpestřením byl asi zvonící telefon, který když jsi zvedla, tak jsi zjistila, že volá táta.
"Ahoj zlatíčko. Máš se dobře? Promiň ale v práci se mi to protáhne, asi nebudu pár dní doma. Ale neboj se neděje se nic strašného, jen nám přidali další projekt. Hlavně pořádně jez a neseď jen doma zoe."
Předestřel ti táta do telefonu přátelsky, než ti popřál dobrou noc a dům opět utichl. Když jsi nakonec večer ulehla do postele šla jsi spát s těžkým pocitem.

A opět přišly sny. Probudila ses mlhavě na bílém nemocničním lůžku mezi dalšími pacienty. Dýchalo se ti těžce a v puse jsi měla jako na poušti.
"Zavolejte doktora vypadá to, že přichází k sobě."
Zaslechla jsi dívčí hlas a něco bílého se mihlo kolem tebe. Viděla jsi rozmazané postavy v bílém, jak se pohybovaly okolo tvé postele a něco si spolu povídaly. Hovor se ti sléval a byla jsi stále dost malátná. Unavená a zmatená. Hlavně tenhle sen byl, stejně reálný, jako ti to přišlo doma. Nebo byl tamto sen a tohle realita? Nebo ani jedno z toho? Začínala ses v tom trošku ztrácet.
"epšuje se."
Zaslechla jsi závěrem pronášet nějakého muže a cítila otupěle bodnutí v paži. Zpocená a zmatená ses probudila u sebe v pokoji uprostřed noci. Nikde žádní lidé v bílém, ani injekce v ruce, ani známky po vpichu.

Aglamor II. - Výsadek
David


Už když tví dva společníci sbírali známky a tobě samotnému se kupily v rukách další, byl sis jistý, že jich bude dnes pěkná řádka. Nemálo odvážných mužů a žen dnes položilo svůj život, aby ten zbytek mohl žít.
Když ses dostal k prvním bednám, zjistil jsi, že jsou tu rozesety, jako houby po dešti, takže ještě zabralo nějaký čas je posbírat, shromáždit a zjistit, co vám vlastně ti nahoře posílají hezkého. Mezitím se k tobě připojil i Ben se zamračenou tváří.
"Větší, než bych rád, ale jak říkáš. Bylo to hnusný, můžem být rádi za to, kolik nás zbylo."
Souhlasil a vytáhl z náprsní kapsy cigaretu a následně si jí zapálil.
"A to jsem si říkal, že toho nechám."
Ušklíbl se a potáhl z cigarety, načež vyfoukl obláček kouře. Když si všiml, jak tě mučí zašklebil se nad tvou otázku a podal ti druhou.
"Fajn, snad se nám to tu podaří zabezpečit. Hmmm další dvě čety. Fakt tohle místo chtěj co?"
Znovu potáhl a oklepl cigáro. Rozhlédl se kolem po pracujících vojácích a dalších, kteří hlídkovali.
"Musíme si pohnout, další podobný útok by mohl být dost nepříjemný."
Posunul si na popruhu zbraň aby mu tolik nepřekážela.
"Myslíš, že tuhle válku někdy vyhrajem?"
Zeptal se tě Ben nakonec, než znovu potáhl.

Federální křižník - Destiny - Párty
Johny a Riley


Veselí pokračovaly, tedy s těmi účastníky, kteří ještě neodpadli a byli schopni pokračovat. Ahib za pultem vypadal, jako rozvláčný mráček, který se vlní sem a tam a mačká náhodné čudlíky, které pouštějí skvělou hudbu. Když jsi poukázala, že mají přijít s nějaký nápadem na zábavu Alex a Andrej oba se na tebe překvapeně podívali, chvilku přemýšleli, ale vzápětí se vesele rozesmáli, když viděli, jak jsi přepadla Rica v rozverném políbení. Ten tvůj polibek s něžností a láskou opětoval, čímž jste si vysloužili vlnu jásotu a povzbuzování, protože vaši opilí přátelé byli.....nu opilí, veselí a hlavně pořád stejní.
"Myslím si, že je čas abys ulovila toho bázlivýho vlka!"
Zahulákal Alex hřmotně a se smíchem.
"Ale rychle....Vlčice...ať ti ještě nezdrhne."
Rozhihňala se od stolu Amanda, která se houpala na židli div se nepřevrátila.
"Nebo ti máme pomoct?"
Blýskla tvým směrem hravým a divokým pohledem. Jak se říká smečka drží při sobě a právě nyní se zdá, že smečka je tvá a ne Ricova a jsou připraveni na tvé zavolání ti jej odtáhnout, kam jen budeš chtít. Naštěstí panuje dobrá nálada, takže ani Rico ani ostatní to neberou, jako něco špatného, nebezpečného, nebo nevhodného. Což by tak asi bylo i za střízliva.
 
Cpl. Zoe Castillová - 10. dubna 2022 00:46
alexandra6745.jpg
Za hranici snů a fantazie
Sedím u televize a přitom vrtím prsty na nohou. zatím co se dívám co tam dávají. Dřív jsme večery trávili u televize s tátou společně ovšem teď přijde tak utahaný že na televizi nemá energii a jde rovnou spát aby byl připravený na další náročný den. Je však opravdu působivé jak se o mně snaží postarat, není tohle ten důvod proč ... zavrtím hlavou a místo toho se začnu věnovat tomu co dávají v televizi. Je to jeden ze sitkomů které jsem už viděla, ale které mně stejně neomrzí takže až skončí tento díl podívám se na jiný sitkom a potom na další. Tedy až do doby kdy neusnu, Zdá se mi jako by kolem mně šumělo a přede mnou nebo kolem mně byly postavy které se kolem mně pohybují a přes ten šum slyším jejich hlasy. Zatím co se snažím pochopit co to vlastně znamená tak vodní hladinou, mlhou nebo co mně to vlastně obklopuje pronikne něco co zkreslené není.
Ne tohle je vážně docela hlasité ...
Proberu se a málem spadnu z gauče aby zjistila že dávají Jurský park, je to první díl a já se vzbudila právě na velkou scénu toho kdo mně probudil. Shlédnu tedy jedničku, potom si dojdu pro džus a nakonec najdu kameru, zatímco některé dívky si svůj deník píšou já ho natáčím. Jistě už jsem to nějakou dobu nedělala, ale zaznamenávám jen události které považuji za významné.
Ne jako holky které považují za skvělé všem říct to že si objednali pizzu, nebo udělali špagety.
Takže postavím kameru do stojanu, zapnu nahrávání posadím se na židli, upravím si vlasy a chvíli se dívám na své bosé nohy protože tento záznam bude poněkud jiný. Nakonec dám nohu přes nohu a začnu.
„Takže tohle je můj první záznam od rozchodu ovšem potřebuju ... musím o tom začít mluvit nebo se zblázním a přitom to nikomu nemůžu říct. Takže začalo to když na jedné misi se nějaký brouk se dostal až moc blízko a narušil můj osobní prostor. Nevím o mně trefilo a jaksi nebyl čas to zjišťovat, ale bylo to vážné, hodně vážné. Umřela jsem a setkala jsem se já a Wade a pak protože jsem se rozhodla žít jsem byla zpátky. A teď přijde pointa to vše se ještě nestalo protože jsem v minulosti nevím proč a nevím jak. Prostě jsem usnula a probudila se v minulosti, jsem jako ta ženská co se propadla časem i když ta skončila o něco dál, o dost dál. A pak Wade opět jsme se setkali teď a tady a já vím co se stane. Pokusila jsem se ho varovat i když to nejspíš vzal jako moje nová sousedka má svérázný smysl pro humor, možná je to tak lepší. A to je prozatím vše.“
Vstanu, vypnu kameru a vydám se jí uklidit.
 
des. David "Opáčko" McCan - 20. března 2022 20:35
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
Dokážeme to postavit? ....no snad....

"Jo. Posbírej všechny známky co najdeš." řekl jsem mu a sám pokračoval ještě chvíli ve sbírání známek. Jejich jména nebudou zapomenuta. O to se postarám. Zabiju co nejvíce brouků a vás budu mít po boku, abych ty bestie chcíply vaším jménem.

"Další postup... Musíme se dostat ke shozeným zásobám. Zabezpečit tedy perimetr a začít se základy pro základnu. Velení tady chce mít opěrný bod. Takže se o to postaráme." řekl jsem a zamířil k místu shodu zásob, abych je zkontroloval a pak začal dávat pokyny co a jak připravit, kde co položit a zabezpečit tak okolí a hlavně půdo pod námi, aby ty bestie se neprovrtali dovnitř.

"Bene," došel jsem ke svému parťákovi. "Jak jste na tom Bene? Nějaké ztráty?" zeptal jsem se ho. "Tohle bylo celkem hnusný. Ty bestie na nás vyrazily i s plasmou," řekl jsem mu a ukázal na doutnající mrtvolu velkého brouka. "Hovada..." odplivl jsem si na zem a rozhlédl se po okolí.
"Velitelství nám posílá další dvě čety a další zásoby. Chtějí tady opěrný bod. Už jsem vydal rozkaz aby zabezpečili půdu a začali se stavbou. Hlídky jsem taky rozmístil tam a tam, na ty vyvýšené pozice, abychom měli přehled, jestli se někdy v okolí ještě nezdržují nějací brouci. Nemáš cigaretu?" zeptal jsem se pak nakonec. Obvykle nekouřím, ale ten velkej brouk mě rozhodil. A dost.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.15774989128113 sekund

na začátek stránky