Andor.cz - Dračí doupě online

Ouha..

Promyslí?!
Uvedlo mě to v šok – „co si na tom chce promýšlet?! bylo to odmítnutí nebo ne?! arrrgh!“ (možná jsem po něm hodila i jeden velmi krátký zoufalý pohled) a zároveň pobavilo a rozveselilo.
Třeba se mě vážně zbavil, tak.. lehce.
Chvíli jsem nad tím dumala, tohle byly vody, které mi byly víceméně neznámé, mockrát v životě jsem to neřešila a vlastně, vzato kolem a kolem, nezáleželo by na tom ani teď, kdybych.. no, asi jsem se prostě nějak vnitřně rozhodla, že mě to bude hlodat.

Pak se už ale jde na věc. Úkol je na prvním místě jako vždy a je to cítit už při odletu. Za chvíli jsme na místě, držím se v pozoru, ostražitost je třeba.
Vrak lodi nevypadá dobře, pochybuju, že to kdokoliv přežil.
Záhy ztrácíme nějakou vojandu, když jí projede proud a následně jí to odhodí – to nám to ale hezky začíná! Pohled na krev a čerstvou mrtvolu se mnou nic nedělá, naštěstí, takže tuhle příhodu přijdu s nelibým úšklebkem, ale rázem zapomínám, jen krátce kouknu po Ricovi.

Jelikož jsem se rozhodla zůstat u své původní pozice, nemám se ani kam hnát. Naše poloha je jasná a spojení momentálně nepotřebujeme, takže mám „klid-stav“ a můžu zvesela hlídat, jestli se někde kolem něco nešustne.

Čelisti Hagrenu

Tak jsem tam jen tak seděl v tom hangáru a pročítal si ten podělanej návod. TO byste měli vidět ty kraviny, co tam jsou. jakoby nebylo snazší to napsat tak, aby to mu každý rozuměl. Idioti blbí! No ale co se dalo dělat.
"Andy! Andy! Ty to poděláš! A oni kvůli tobě zkapou! ..... Ale hovno! Raději drž hubu a pomož i to pochopit ... od toho tu mš být ty na přemýšlení ...... ale mi se nechcé! ..... tak si naser a zalez! ..... ale bezemne to nedáš! ...... " " .... aaaaa co kdybys konečně už držel tu svoji nevymáchanou ......" to se mi však zničehonic objevil v zádech major v doprovodu dalších přicházejících. Včetně nováčků.
Bez ohledu na stupeň ponížení a trapnosti jsem vystřelil do pozoru. "Pane desátník Splinter se hlásí do služby PANE! Vše je připraveno PANE!" vyletí ze mne vzorné uvítání.

Když máme všechny ty formality za sebou a celý tým je konečně kompletní (včetně bažantů) ... "Ale technicky vzato jsi taky bažant ... kušuj blbe!" ... nalodili jsme se a konečně vyrazili. Já nastupuji jako poslední. Veškerá bagáž na zádech, "Lucinka" na rameni a příručka ve dlaních. A stále študuji. Celou cestu ... teda "studuju". Čumím do toho a hovno tomu rozumím. "Jebu na to. Je mi to stejně k hovnu!" zakleju si v duchu a schovám tu příručku do náprsní kapsy. Vlastně hlavní důvod byl kapu jiný. Primárně na nás mluvil major a sekundárně to kurva drncalo.
"To je něco! Jako když jsme se srtejdou jezdili s traktorem po poli!" pronesu k ostatním a věnuji jim všem úsměv. Ostatně ... chce to něco na odlehčenou. Hlavně co se bažantů týče. "Ale dyť ty sám jsi ..... jenže já na tom byl jinak. Já už měl něco za sebou, ale tihle ...... tohle jsou jen slečinky ...... další mlýnek na maso ...... asi máš pravdu. Něco na tom bude."
A taky že bylo. Jedna z těch poseroutek si to hodila pod nohy a ta druhá skoro na mě. Žabaři.

Když jsme zase konečně stáli na pevné zemi, docela se mi ulevilo. Přece jne když letíte, je to na někom jiném a to mě docela děsí. Já moc na druhé nespoléhám a taky jim ani moc nevěřím. A když někam letíe, tak vám ani nic jiného nezbývá ... bohu žel .... teda jestli v něco tak bizardního věříte.

Problémy však na sebe dlouho nenechaly čekat. Sotva se náš transport odlepil od země, zase pěkně sletěl dolů. "A pak se mi divte, že jim nevěřím"
"Deset minut? ..... to bychom si mohli skáknout i na večeři .... zveš mě snad? ..... nech si zdát." "Tak jo, ale hni tím zadkem Wesi! Nemáme na to celý den!" okřiknu bažanta a valím před ním.
Samozřejmě jak jinak, než-li s "Lucinkou" v náručí. Bažant je hned za mnou. Tak na jeden až dva metry. Teda snažím se jej tak korigovat. "Dávej bacha! Někde tu ti zkurvsini budou .... jó je to tak ... někde tu budou." říkám si tak napůl pro sebe a napůl bažantovi, když se blížíme k vraku.

Jednotka Bílých Vlků a Rudých Medvědů - Asteroid

Usměju se na Riley.
"Dobrá tedy a s tou skleničkou si to promyslím jestli se vrátíme."
Zazubím se a pak už se všichni připravujeme vyrazit. Alex má opět velký kanon a ostatní se taky pečlivě připraví. Nakonec přejdeme do doku, kde nastoupíme do svou výsadkových lodí po týmech. Moc toho za letu nenamluvím. Nakonec s rachocením přistaneme na asteroidu. Když oba týmy vyjdeme ven je tu nerovný vrásnitý povrch, jaký by se dalo čekat. Vyrazíme tedy k nedaleké větší lodi, která je rozbořená na asteroidu. Výsadkové lodi odletí.
"Držme se pokupě."
Podotknu na svůj tým a oba týmy postupujeme až k lodi. Tam vyjde dopředu Trugo a Norman začnou zkoumat vstup do lodi, který je zavřený.
"Tady je ovládání dveří."
Ozve se Eleanore, který se taky pustila do hledání a začne si hrát s panelem.
"Počkej může to být..."
Velící už nedořekne, protože od panelu vyšlehnou záblesky, když celý zkratuje a Eleanore proletí proud. Dveře se otevřou a vstup je volný, ale nebohou ženu to odhodí o pár metrů zpátky a když dopadá se zděšením posloucháte mlaskavé křupnutí a další nepříjemné zvuky doprovázené přidušeným výkřikem oběti. Eleanore ten elektrický šok odhodil tak nešikovně, že dopadla přímo na jeden kus utrženého pláště ztroskotané lodi a tvořil tak kovový ostrý široký a plochý hrot, který jí projel hrudníkem. Je to rána naskrz na levé straně hrudi a má asi 10 cm na délku a 1 cm na šířku. Navíc je jasně vidět, že hrot prošel i srdcem. Eleanore je na místě mrtvá. Někteří odvracejí tváře, jiní se vyděšeně dívají na tu spoušť, jiní se snaží na to nemyslet a pokračovat v úkolu.
"Do hajzlu!"
Zavrčí poručík a na chvíli hledí na mrtvou ženu, než se odvrátí zpátky ke dveřím.
"Musíme se držet úkolu."
Pronese nakonec a se svým týmem se vydá do ústí chodby lodi, kde zajistí perimetr. Já kývnu na svůj tým a pomalu jej následuji.
"Dost, že umírají lidi kvůli broukům ještě nás zabíjí i tohle."
Zavrtím zklamaně hlavou a pak je znovu pobídnu, abychom byli už vevnitř a zajistili pozici a další postup.

Jednotka Modrých Sokolů - Čelisti Hagrenu

Celá jednotka se zformovala a vybavila tím, co uznala za nejlepší. Všichni jste se nalodili do transportní lodi a nervozně připevnili.
"Loď by nás měla vyhodit na jednom hřebeni pozůstatky našich lidí jsou o kilometr dál jižně mezi kopci a brání svou pozici! Musíme se tam dostat a pomoci jim odrazit brouky natolik, aby měly záchranné čluny prostor pro přistání a nalodění všech, co tam budou! Když to půjde dobře."
Podotkne major Hawk za letu, kdy s vámi vše drncá. Výsadková loď se začíná celá třást, když procházíte atmosférou na Hagrenu. Pak se ozve jeden silnější otřes.
"Kurva!"
Zaslechnete pilota jak zanadává a snaží se loď korigovat.
"Právě to do nás napálila jedna kobylka! Je sice na hadry, ale poškodila nám levý motor. Zkusím s tím přistát dle plánu a vysadit vás."
Křičí pilot přes hučení motorů a stále klesáte. Nakonec se zaskřípěním o dosednete na zem a dveře výsadku se otevřou a vy vyběhnete všichni ven. Loď se zase zvedne a vzlétá. Pak však uvidíte, když už nabere výšku, jak mu levý motor, jež byl poškozen bouchne a celá loď se zřítí zpátky někam k zemi za kopec, který je přes kilometr daleko. Nevíte jestli to mohl někdo přežít.
"Razly zkus navázat spojení s přeživšími mezi kopci. Za 10 minut vyrážíme tam nesmíme ztrácet čas a máme své rozkazy."
Pak pohlédne směrem, kde spadl výsadkový modul.
"Ale neopouštíme svý lidi. Splintere vezmi si Wesexe a zjistěte zdali to pilot přežil, nebo ne. Pak se vraťte přímo za námi dle původního plánu. Zbytečně neriskujte."
Dá vám rozkazy a dalekohledem kontroluje okolí kam půjde on se zbytkem.

OZNÁMENÍ PJE:

HRÁČI JEŽ NAPSALI: Johny, Riley, Zoe, Alex, Wade a Andrew

HRÁČI JEŽ SE OMLUVÍ NEBO NAPÍŠÍ DO 2 DNŮ JINAK LETÍ: Eleanore

TĚM JEŽ NAPSALI NAPÍŠU PŘÍSPĚVEK SNAD JEŠTĚ DNES A TA JEŽ NENAPSALA MNE RMOUTÍ, PROTOŽE JIŽ JE PO ZKOUŠKOVÉM A UMŘÍT TO TU NENECHÁM.
DĚKUJI VÁŠ PJ

Pohřeb a dál
Ano je tu pohřeb a no tohle je jedna ze stinných stran války.
Lidi umírají možná to jednou bude jinak nebo možná přijde doba kdy války nebudou,ale tímto problémem se zabývají lidé už od úsvitu věků.A zatím přišli jen na spoustu teorií,ale žádné praktická řešení.Možná ani žádné není protože pak bychom přišli o všechno tohle.Star Trek a pískání přípomínající vařící se vodu v konvici.Nebo Galaktica a to jejich Nech se tak staň.A pak jsme tu my a náš nápad jak se provést pohřeb.
Je tu další proslov a pak ještě mluví někdo další.Já nevím,ani nevím co bych měla říct a to už nemluvím o tom že nerada mluvím před lidma.
Nebo to je zpívaní?Hoří letadlo.Šalalalala.
Pohřeb končí a já se dozvím že dostanu vyznamenání to asi za to že do mně udeřil ten proud.Pokud to tak bude pokaždé budu mít otlačený krk.
Já vím trochu pokory Zoe,ale ... nechme toho.
Usměju se a s prostým."Děkuju pane."odejdu.Následují další tři dny odpočinku kde si vyhradím čas na posilování,ale zase to nepřeháním jako Riley.K čemu mi bude že budu mít dokonalou kondici když budu tak vyřízená že budu sotva schopná na dotyčného sotva vypláznout jazyk.A po třech dnech tu máme další misi a seržant nabídne Riley nové místo.Ale pokud to Riley vezme doufám že to nedá mně.Už tak trvalo naučit se co to znamená být mechanik.
Ale pokud to nevezmeš ty dá to Wademu.Jo to není dobrý nápad dobře pokud to bude nutné.Ale jen pokud to bude nutné.
Přijde i Alexandr se svým podpůrným samopalem se kterého jsme si ze začátku utahovali.Ano já vím já jsem nezačala,ale jsem ráda že je mu už lépe.Vyberu si svou oblíbenou moritu s granátometem a náhradní granáty,taktickou zbroj s helmou,Vector CP1 a nakonec i nůž.Pokud jsem se něco za poslední dobu naučila tak to že je lepší být připravená a mít více výzbroje než naopak.

Pohřeb

Pohřeb proběhne poměrně v klidu a pokoji, až na proslov jednoho z vojáků, který, jej nemá zrovna tolik předpisový jak by měl být, ale konečně nějaké odreagování. Hehe, večer na baru mu to musím pochválit! A pozvat Zoe na skleničku! Jo, to bych asi taky mohl...
Taky se předaj nějaká vyznamenání a nové hodnosti. A já samozřejmě nic. A co bys taky chtěl? Zlatýho slavíka? Ano! Jako božský Kája!
Po skončení ceremoniálů jsme dostali na tři dny volno, takže jsem tak nějak pendloval mezi jídelnou, posilovnou a barem. Prostě stejně jako většina ostatních, neb na týhle kocábce jiný druh zábavy snad ani není.
Až nakonec přišel den, kdy jsme se měli vydat na novou misi. Hurá, konečně se bude něco dít.


Briefing

Serža nás vykope z postelí, kde se většina povaluje a dá nám instrukce k další misi. Paráda, konečně pohyb. Letí se na asteroid. Co? Já a radista? Jo hochu, to bude ještě sranda. A ne že tu vysílačku rozbiješ. Já nechci bejt radista! Ale o tom ty nerozhoduješ, už ti to pár dní říkám. Jeeehaaaaa, jdeme na to!
Další hádky jsou zbytečné, protože ten parchant mlčí. Sbalim si teda svejch 'pět švestek' a USP a vyrazím směr zbrojní sklad doku 2.
Po šedesáti minutách si kontroluji vybavení.
Taktická zbroj a helma. Morita CGI. USP. Zásobníky. Granáty Víc než na poslední akci! Jo víc. Já vím.. Nůž.
Snad jsem na nic nezapomněl. Nezapomněl. Už deset minut projíždíš seznam a kontroluješ to. Jakej seznam? S tebou nemluvím. Ty s tím prostě nedáš pokoj, co? Ne, pravdu nezastavíš!

A zase do akce

Dva dny před pohřbem mě konečně jakž takž uschopnili, i tak mi ale řekli, abych se ještě nepřepínal. Samozřejmě, že jsem na jejich doporučení vyloženě sral a šel jsem makat, abych se zase dostal do formy. Byla to bolest, ale vyplatilo se to a na pohřbu jsem už stál u své jednotky ve vycházkové uniformě.

Tři dny po pohřbu se mi donesla zpráva, že jdeme zase do akce. Samozřejmě jsem byl mezi posledními, kdo tu zprávu dostal a jak jsem znal doktory, nepustili by mě, kdybych se jich zeptal, takže jsem zdrhnul. Vlastně celé ty tři dny jsem makal, abych byl ve formě.

Tak jako tak, na brífing jsem přišel mezi posledními. Dvě hodiny do odletu. Zbývalo mi jen se jít rozloučit se starým kamarádem a šup se připravit. To mi nezabralo tolik času, kolik jsem myslel, takže jsem pak jen deset minut chodil kolem, snad jen proto, že můžu. Vybavení jsem si vzal klasický: taktickou, helmu, kudlu, osobní pistoli, tři granáty a můj oblíbený SAW (podpůrný kulomet) s muničním batohem. Kdo má furt přehazovat schránky, že?
"Snad jste si nemysleli, že mě tu necháte?" zazubím se na tým a kulomet si hodím na rameno.

Stanice Federace

Již nadešla ta chvíle a já stojím. Jen tak stojím a v hlavě mi znovu přeletují vzpomínky. Na mou první misi na onu noc .... na to jak mí bratři padli.
Celý vojenský mundůr ... celá ta moje uniforma je již připravena. včetně vyleštěných bot. Již nadchází čas. Já však jen tak sedím. Ruce zabořeny do dlaní v hlavě jediné. To, co se dělo.
Pak však pohlédnu na něco, co jsem sám sepsal. Něco, co je vlastně moje. I když je to spíše "dar". je to kus papíru. Něco málo slov, jež mě přepadly ani nevím kdy. Spíš snůška keců, ale přesto. Je to dar. Něco, co dlužím "Poserovi", teda chci říct Molokovi. Byl to sice posera, ale i tak ... byl to fajn chlap. I když jsem ho neznal. A ten druhý? Ani si nepamatuji jeho jméno. Snad jen že neuměl blafovat a .... ale docela solidní pravý hák a dobrou škrtící techniku.

I zvedl jsem se a připravil na začal se připravovat. Oblékl jsem si mundůr a vzal si s sebou ten papírek.
Na pohřbu byla ... snad celá divize. Postavil jsem se do lainy stejně jako ostatní a vyčkal příchodu nadřízeného.
"Pózor!" zavelel velitel každé jednotky a ta tak učinila. Ani já jsem nebyl výjimkou. Stál jsem v pozoru a poslouchal vše, co měl Generál na srdci. Hlavou mi běžely .... měl jsem je oba stále před očima. A nejen je.

Generálův proslov byl u konce. A ti, jež měli co říci, nebo to cítili jako povinnost, byli vyzváni, aby tak učinili. Stiskl jsem pevněji onen kus papíru obohacen o modř pár nesmyslných vět. Ne! To, co zde bylo napsáno nebylo určeno zrakům jiných. Ani jejich slechům. Byl to dar. Dar na rozloučenou. Pro bratra padlého v boji. Prve jsme však musel něco říci. Nyní jsem však stál před halou plnou lidí. Bratří a sester a ... co jsme tak mohl říci? .... snad jen ... co jsem měl na srdci.

"No ehm víte ..."rozkoktám se prve. "Možná jsem měl jen přečíst ten kus papíru a měl bych klid." proletělo mi hlavou a už jsem po něm sjel koutkem oka. pak jsem však ... "Já zde jsem vlastně abych vzdal hold dvěma svým padlím bratřím. Těm o nichž mám co říci. Teda je toho sice málo. No spíše nic, ale i tak .... hehe." rozkecám se, ale .... moc mi to nepomáhá. "Vojín Crowny a Melok. Moc jsem o nich ani neměl možnost zjistit." vypustím páru slov a na chvíli se zase zarazím a zakoktám. "Co o nich teda říct? Vlastně asi jen to, co jsme o nich stihl zjistit. Teda Crown. To byl docela fajn chlap. Poker mu moc nešel. Blafovat neuměl. Ale měl docela slušný pravý hák a docela slušně zvládal dvojtýho Nelsona. To se mu musí nechat." rozkecám se. Vlastně vzpomínka na tu potyčku tenkrát mě i docela rozesměje.
"No a pak je tu Posera." "Co jsem to zae vypustil z tý huby? Jáj taký grc! " "Teda Mellok! Zdravotník Melok!" opravuji se vzápětí, ale už je asi kapku pozdě. "Byl to docela fajn týpek. Takový pohodový a nešikovný. Člověka dokázal rozesmát. Třeba to, jak si zakopne o vlastní nohy. Jednou jsem se ho chtěl zeptat, jestli to dělá schválně, nebo je opravdu takový nešika. No ... myslím, že odpověď se už nikdo z nás nedoví." tahle ironie mi ale nedá a na ústech se mi objeví zářivý měsíc. Já se ho snažil skrýt, ale nějak to nešlo.

"To je pro vás hoši." utrousím spíše sám pro sebe a na Melokovu rakev pokládám onen kus papíru s mým původním proslovem. Po odložení papíru ještě jednou extra zasalutuji. Ani nyní jsme se neubránil, byť drobnému, úšklebku. "Škoda ... doufal jsem, že tě naučím alespoň blafovat." ušklíbl jsem se opět, když jsem položil pikové eso na Crowenovu rakev. I nyní jsme zasalutoval.
Ještě po mne se našlo páru "dobrovolníků", jež měli ... mnohem lepší proslovy než-li já. No a pokud ne, alespoň si neutrhli takovou ostudu ... teda myslím, ale "Who cares?"

Stejně tak jako praví námořníci brouzdající nekonečné "oceány" vesmíru .... i oni byli odevzdání tam kam patřili nejen jejich srdce, ale i jejich životy.
Obřad byl u konce a já očekával rozchod. Již byl dokonce zavelen pohov. Ovšem ... byly zde ještě určité věci k vyřízení a já tušil, co se blíží. "To já to zvoral PANE! A ponesu si své následky sám PANE!" to byla má slova. A nyní ... nyní bylo potřeba dodržet slovo. Neuposlechnutí rozkazu, ohrožení vlastního týmu a mise. Vyhrožování veliteli a nadřízenému a ... už ani nevím co vše. A nyní ... nyní je potřeba .....

..... "povýšen na desátníka? Zásluhy? Cože?!" proletělo mi hlavou a .... já prostě nechápal, co se vlastně děje. Bylo to ... divné. Tohle jsme fakt nečekal. A přesto, že jsem tuto větu v životě použil již několikrát ... nyní opravdu byla pravdivá. Tohle jsme si nezasloužil.
A tak když major přichází, aby provedl to, co udělat měl, neubránil jsem se a .... "Ale pane proč?" pak si ale uvědomuji, že jsme poněkud ... nezdvořilý ... No pohled majora mi to naznačil. "Chtěl jsem říci děkuji PANE!" opravím se okamžitě a zasalutuji svému nadřízenému.
Teprve nyní. Po vší té maškarádě ... teprve nyní bylo po všem a my měli rozchod.

Příští tři dny probíhaly stále v duchu odpočívání a pohody. Pro mne se stále nic neměnilo. Občas jsem nějaký ten čas strávil v posce, pak si odskočil do muničáku zamakat na ..... na "Lucy". Samozřejmě jsem i odpočíval a užíval si volna. Bylo mi totiž jasné, že brzy ... brzy tohle leháro padne a my budeme až po uši v nějakých zasranej sračkách. Byla to jen otázka času. Otázka tří dní.

Zrovna jsem byl u sebe na ubikaci. Seděl jsem na posteli, harmonika na stole, vedle ní kudla zaražená a na ní pověšená fotka. A já seděl na posteli a hrál na kytaru. Hrál, zpíval si a .... a vzpomínal. Vzpomínal .... hrál a zpíval ....odkaz
"Andrew! Brífink! Teď! vtrhl najednou někdo před moje dveře a stejně rychle jak se objevil, stejně rychle zmizel. Já tedy odložil kytaru, sebral ze stolu harmoniku, fotku a vytáhl kudlu. Kytaru jsem opřel o postel a vyrazil.

No a jak se dalo čekat ... někde se zase něco posralo a my to měli jít rychlo uhasit. Což o to ... to by bylo fajn .... jen kdyby tam jako vždy nebyl háček ... v mém případě spíše suprahák! A to přímo na kosatky! "Já? Ale pane ... " snažil jsem se nějak, ale majorův pohled .... "Ano pane." odpovím tedy a vyslechnu zbylých instrukcí. Instrukce byly jasné, obeznámeni jsme byli se vším důležitým. No a pokud nám hodlají ještě něco sdělit, tak to udělají asi cestou tam. Major tedy zavelil k rozchodu.

Připravit se k odchodu nebyl až tak velký problém. Ostatně jsme si ani pořádně nevybalil. Horší to však bylo s ... se zbytkem výbavy. na druhou stranu jsem byl v muničáku skoro jak doma. Takže jakmile jsem měl nachystány všechny potřebné věci(základní výbava), skáknul jsem si do muničáku pro "Lucy" pět zásobníků a dva granáty. Optika s nástavcem ovšem zatím nebyly dokončeny takže jsme se musel spokojit s tím co bylo. Ovšem k tomu všemu jsem si taky musel dobrat ještě jednu důležitou věc ... vlastně dvě .... tři? ... no prostě něco navíc.
Taktickou zbroj a helmu pro medika, batoh pro medika a hlavně PŘÍRUČKU pro medika! (svoje 3 obvyklé věci si beru jako vždy s sebou ;)
Jakmile jsme tohle všechno měl, vyrazil jsem do doku 3. Normálně bych byl nachystán během 10 minut, avšak tohle vše .... inu řekněme, že dvě hodiny byl ten nejrychlejší čas za jaký se to asi dalo zvládnout.
A tak tedy sedím v doku 3 a čtu si příručku pro medika. Takový ... rychlokurz.

Proslovy & O tři dny později

Nehnutě stojím a poslouchám, jedním uchem tam, druhým ven. Ztráta času. Mohli jsme se zdokonalovat a byl by to mnohem užitečněji strávený čas, ale chápu, že i takové obřady, jako je tento, jsou třeba. Chápu, ale.. velmi těžce.

Bohužel, i když je už rakev z dohledu, nemáme odcházet.
Dostanu nějaké vyznamenání, jako ano, potěší mě to, ale na druhou stranu mi to nikdy prdel nezachrání, budu dělat to samé a co víc, někdo by mohl začít mít pocit, že se nikdy nespletu a budu o to lepší.
Vyznamenání dostáváme od velícího.
Patřičnou zásluhu?
"Kdybyste mě raději vzal na skleničku.. Stejně jste na začátku chtěl, ať se držím u vás," utrousím s mírným úsměvem, když mi předává vyznamenání, a bez dalších komentářů odejdu.

Konečně bylo po všem a já se zase mohla věnovat své denní rutině cvičení a zdokonalování se, hlavně, abych nezlenivěla. Brala jsem tu práci vážně, taky, tam venku na mě nic jiného nečekalo, protože co jsem mohla, to jsem zničila. Nevadilo mi to, ale pobyt zde ze mě dělal o něco lidštější bytost.. což se nakonec nemusí ukázat vůbec jako dobrý směr.

Za tři dny to vypadá, že jsme už všichni z nejhoršího venku a můžeme se pustit do nové akce, čemuž napovídá i svolaný brífink.
Ricův dotaz mě překvapí. Je pravda, že jsem tu pozici na začátku absolutně nesnášela a nechtěla ji dělat, ale zachraňovat někomu život? To asi ne. A zabíjet.. takovou věc jsem zvládala i před nástupem do armády, takže mít na nějakou specializaci, hm, možná příště.
"Ještě to promyslím," odpovím. Teď toho stejně moc nezměníme.

O další hodinu a půl jsem připravená vyrazit. Taktická zbroj a helma radisty, Morita CGI, náhradní zásobníky a granáty, nůž.