Andor.cz - Dračí doupě online

Tým vlků - Boj o pevnost

Riley a její část skupiny se dostala až na střechu komplexu, kde je i přistávací plocha v celku bez problému. Nejhorší co našli jsou mrtvá těla vojáků, která se povalovala na hodně místech. Nicméně zaujali obranou pozici a Riley uprostřed se spojila s křižníkem. Když podala hlášení tak ve vysílačce chvíli napínavě šumělo a chroptělo.
"....Tady velitelství....slyšíme vás dobře. Vše krom komplexu vybombardujeme.....Máte dvě minuty na to ukrýt se do bezpečí před začátkem bombardace."
Pak už vysílačka mlčí. Takže všichni dole venku mají okolo dvou minut na to, aby se dostali bezpečně do komplexu.

Zoe opravuje s Normanem dveře, několik dalších stojí za hranicí dveří a jsou připraveni k palbě. Netrvá to moc dlouho a ozve se hučení a rozsvítí se zelené světlo, které značí, že dveře jsou opět funkční.
"Yaha! Dobrá práce holka!"
Zavýskne Norman a usmívá se. Nyní se dají dveře kdykoli zavřít.
Tahle informace, kterou zaslechnu mne povzbudí a donutí mě přitlačit v palbě.
"Parkins, Deluisi stáhněte se dovnitř!"
Křiknu na dva muže jejichž jména jsem si zapamatoval. Poručík Trugo však dál klečí vedle Wadea a střílí.
"Tak jo hoši je čas se..."
Nedořeknu za střelby, protože. Uvidím jak Wadeovi ujede noha, naštěstí se dokáže rychle vzpamatovat a navíc se ozve štěkaní dalších samopalů ze strany, kde jsou deaktivovaná obranná děla.
"Hej! Počkejte na nás!"
Křičí jeden voják a mává zbraní. Jsou celkově tři. Jeden je trochu napřed a střílí do brouků, aby je ochránil. Druhý kulhá a podpírá ho třetí se znakem medika a občas taky vystřelí.
"To jsou moji hoši!"
Křikne Trugo ihned a ti tři se blíží.
"Poručíku stáhněte se postaráme se o ně! Wade kryj je palbou udržím zatím brouky."
Křiknu na svého společníka a začnu pálit na brouky a odpálím i granát.
(Wade prosím hod procenty.)

Alex - Novinky na ošetřovně

Yuri se na tebe podívá a ušklíbne se.
"No abych pravdu řekl, tak jsem doufal, že v tý době co se sem dostanu, tak ještě nebudeš mrtvej."
Kření se a slétne tě pohledem.
"A cože, tys do sebe nechal udělat díru, že by se tam vlezl skoro pes? Taky jsi už desátník jak vidím....pane!"
Se šklebem zasalutuje pahylem.
"Ke který jednotce tě vlastně hodili, že tě takhle zřídili? A jak dlouho tu už trčíš?"
Zajímá se zvědavě.

Andrew - Tým Sokolů v komplexu

Onen kolonista se na tebe podívá.
"Nechovají se jako ti co jsme znali, když jste sami vrhnout se na vás a nakazí vás. Většina je pozná až je pozdě."
Kolonista sebere ze země nějakou jednoruční pistoli, která tam ležela po některém z mrtvých a následuje vaši skupinu. Jakmile se dáte do běhu za střelbou žačíná vám stoupat adrenalin.
"Ano můžou."
Kývne chmurně zástupce velitele. Právě vbíháte do místnosti, tedy k jejim otevřeným dveřím, ze kterých vidíte rozlehlou místnost na jedné straně za stoly se schovává váš tým a střílí proti střelbě druhé strany, která je taky poschovávaná a složená z kolonistů.
"Kde se flákáte! Je jich tu kurva dost!"
Zařve major.
"Nevěřte jim a pomozte nám jsou z nich brouci!"
Zakřičí přes palbu z druhé strany nějaký kolonista. Vy stojíte ve dveřích trochu ohromeně mezi liniemi a je třeba se rozhodnout ke komu se přidáte (hod procenty).

Brouci vs. Komplex: Část II.

Podpírání seržanta mi šlo skvěle. Tedy až na to, že jsem dvakrát málem upadnul a strhnul Rica i Riley s sebou. No co no, nikdo není dokonalý! Já o těch kostkách nerozhoduju!
Ačkoli se to zdá téměr nemožné, nakonec komplexu dosáhneme a zabereme vstup do budovy, přičemž několik lidí se ihned začne cpát dovnitř komplexu.
Já sám na seržův rozkaz zaujmu obranou pozici v kleče, pro zvýšení stability a odpálím granát do nejbližšího davu brouků pod kopcem.
Zastávám názor, že je lepší si je držet dál od těla. Až mi dojde munice, chci je mít od sebe co nejdál. No, tak snad mi nedojde.
Krátké dávky, přesně mířené na nervová centra brouků létají z mé hlavně dolů, pod kopec a já se snažím udržet hmyzáky co nejdál od nás.
Čím méně jich tu bude, tím lépe. Ber to z tý lepší stránky. Nejsou to zombie. Zombie? No jasně! Ten jak tě kousne nebo oslintá nebo tak tak se staneš jedním z nich. U brouků to neplatí. A co to má společnýho s naší situací a jak mi to má pomoci? No, nic a nijak. Ale je to zajímavý!
"Bože to je vůl..." Vzdychnu si a opět krátce stisknu spoušť.
"No táááák, spravte ty dveře!" Zamumlám si pro sebe. Jo, už by mohla přiletět pomoc. Jo to by mohla, za chvíli tu bude pěkně dusno. Tak nepřestávej střílet!
"Kurva!" Zakleju a přesunu veškerou svou pozornost na střelbu, na kterou jsem málem zapomněl.
(49%)

Zasraná chůva

"Kurvadrát! Tohle je v prdeli a to pěkně vosraný!" pomyslel jsem si a potáhl do huby pěkně "šťavňatej " chlustanec a pak ho poslal přímo pod nohy.
"Šly ty kurvy nějak rozeznat? Co to znamená chovat se divně?" nadhodil jsem ještě další otázky, ale nepočítám příliš s tím, že by i na to byl schopen odpovědět.

"Tak hni tou svojí línou prdelí a konečně to nakopni!" odpovím mu a téměř jej prošpikuji pohledem. Pak se můj pohled opět zaměří na toho vesničana. "Potřebuje info. Jestli chceš přežít, tak se snaž a přemýšlej." snažím se změnit přístup a dostat z něj víc. Poté se k němu nahnu blíže a zašeptám mu do ucha. "Rozkazy jsou sice jedna věc, ale nehody se stávaj. Obzvláště těm nepotřebným, tak se snaž být k užitku." můj hlas je chladný. Zním skoro jako masový vrah, ale to mi je jedno.

Náhle byl náš rozhovor přerušen střelbou. "Kurva!" vykřinu, když uslyším střelbu a rychle před sebe sunu svou zbraň. Ještě si checknu zásobník, doplním chybějící náboje a zrychleně mířím k místu střelby. "Jde se na piknik! Vemte s sebou nějaký spreje, je tam trocha toho otravnýho hmyzu!" dodám vzápětí, odjistím zbraň a makám na místo střelby. Pochopitelně držím formaci ... tedy snažím se. "Dělej ty hovado! Hni se!" popoháním ho a mákám co nejrychleji.

Během běhu mi však dochází jedna věc. Doháním tedy rychle Jonese a "Všichni, kteří odteď byli mimo náš dohled jsou teoreticky vzato oni pane! Nemůžeme nikomu věřit!" hrknu na něj, ale nejsme si jist, jestli mi vše bylo rozuměno, nebo´t jsme již dobíhali na místo a tam ...
"Podává se večeřé!" snažím se přeřvat svou zbraň .. marně, ale to mi je u prdele, neboť pěkně krosím ty zmrdy.

Jak by řekl klasik
Takže řízeným ústupem prcháme k pevnosti s brouky za zádech slyším jejich dupání a pištění a myslím že se k tomu brzo přidá i další zvuk.
Klení,myslím naše klení jak zde utíkáme a klejeme.Ikdyž to ani nebude klení protože to by nás vyčerpávalo.Spíš to bude jen klení v ... je dobré že uvažuješ zrovna o tom.
Ikdyž je to lepší než myslet na úkol který mi byl svěřený.Proč já vždycky dostávám takové úkoly.Asi proto že jsem mechanik,ale nejsem Scotty.
Až na to že nyní po mně nebude nikdo chtít zapojit ... jasně k čemu horory když za námi přicházejí samy.
Když konečně vzhlednu abych viděla kam vlastně běžíme tak výhled by to byl úžasný nebýt těch rozlácených dveří které budu muset opravit.Já nejsem Scotty ikdyž s tím plotem mi to na podruhé vyšlo.
Cvik dělá mistra.A vojna není kojná.Zoe to jsou takové žvásty.Jasně že na kopec zatím jsme byli jen se zdravotně proběhnout.
Takže supím po poněkud strmém kopci dokud konečně neodběhneme na vrchol.Ovšem když se tam už dostaneme přichází má chvíle.Nebo spíš příjde ikdyž bych vážně ocenila kdyby mi někdo nesděloval to co už víme.Zašklebím se na seržanta že rozumím a pak na Normana ať jde se mnou.
Je dobře že jde někdo se mnou aspoň pokud něco pokazí nebude to jen na mně.No tak Zoe chce to optimistické myšlení.
Tkže s kritickým pohledem obhlédnu vrata než se rozhodnu odkud začnu.

Tým Vlků

"Ty vole..," uniknou mi tichá slova údivu nad tím, co před sebou uvidím, když konečně pořádně zvednu oči, abych se podívala, kam to míříme. Ten pohled byl zkrátka impozantní.
Jenže podle rozbitých vrat taky dost nepoužitelné, ne, že by se mi tu chtělo trávit kdo ví jak moc času. Můžou být kdekoliv, ani to nemusíme vědět. Ty dveře.. no dopr..
Navíc ztrácíme za Medvědy, ale nevadí. Koukat na jejich zadky není tak špatné v porovnání s tím koukat broukům na kusadla, nebo jiné odporné obrázky. Stačila ta sebevražda plotem.
Z přemýšlení mě vytrhne Rico, který div nespadne a neztratíme ho. Neumím si představit, kde bychom vzali čas a sílu běžet pro něj. Chytím ho o to pevněji a i když nám to pohyb o něco znepříjemnilo, nerada bych, aby se podobné klopýtnutí ještě opakovalo.

Velení se mi z pod ruky svalí ke dveřím, kde se opře. Zase mi ho je na chvíli líto, muselo to pro něj být mnohem horší, než pro nás.
"Hlavně mi tu nechcípni," ujede mi, ale protože ze sebe už chrlí další rozkazy, tak na Rica jen mrknu a spolu s lidmi, kteří mi mají pomoct, se dáváme do běhu.

"Tak jo, honem. Potřebujem na střechu," nutno říct, se ve výstavbě takových komplexů se nevyznám, ale střecha by mohla být nahoře. Problém je jen v tom, které schodiště bude nejlepší vybrat, když tu není jediný plánek. Vedení se ujímá někdo znalejší a vede nás. Cestou nás čeká zdržovačka s nějakými věcmi poházenými pod nohama – a sílí ve mně pocit, že tu rozhodně nemusíme být sami. O to víc spěchám.
Průchod na střechu je zabarikádovaný. Bylo by snadné ho odstřelit, ale proč zbytečně přilákat pozornost – zezdola ještě není slyšet střelba, takže snad dobrý, když to jde i tišeji, ale zdlouhavěji.
Máme oči na stopkách, ale kde nic, tu nic. Žádný pohyb. Ostatní se chvílemi tváří stejně paranoidně, jako já, vzápětí se ale dveře otevírají a nás ofoukne venkovní vzduch.
Nahoře to není moc dobrý, ideální, zdá se, že se tu někdo pokoušel schovat, ale na zkoumání toho, co bylo, není čas.
Vytahuju zbytky svojí aparatury, chytám signál.

Ostatní nervózně postávají, hlídkují. Objevit se lítající brouk..

Spojení navázáno.
"Tady Vlci.. a Medvědi, jsme v komplexu. Potřebujeme vybombardovat oblast před plotem, sami to tu nezvládáme," zahlásím pohotově, ťukám souřadnice (54%).
Nezdá se mi to.
"Doprdele..," zakleju tiše, protože nevím, co všechno se odeslalo, co slyšeli. Rychlé prsty jsou fajn, ale v té chvíli si nejsem jistá ani tím, jestli jsem ty souřadnice zadala správně.
No táák!
Zkouším to znovu, jenže brouci.. ti jsou už zatraceně blízko.

Ošetřovna

Doktor odejde a já se chystám, že si trošku schrupnu, když v tom uslyším svoje jméno. A ještě ke všemu s ruským přízvukem. Zamžourám pohledem po směru, ale nic moc nevidím. Teda krom nějakého hrombidla, co se s námahou zvedá na posteli. Když ale promluví znova, dojde mi, odkud ten hlas znám.
"Yuri? Jsi to ty?" podivím se, když přijde ke mě na postel a posadí se. Všimnu si jeho ovázané ruky a jen se trpce uchechtnu.
"Pořád bych ti nakopal prdel," zasměju se... i když, smích přejde spíše do bolestivého kašle.
"Mi neříkej, že ses taky nechal nalejt? Copa, už tě nebavilo si ho doma furt honit?" pošťouchnu ho a znovu se zakřením.

Tým Vlků

Snažíme se držet tempo Wade část cesty kontroluje, co je před námi a pak mi společně s Riley pomáhají v pohybu. Noha bojí, jako čert, ale nehodlám tu chcípnout. Navíc brouci, kteří určitě snižují naši vzdálenost mezi námi nejsou moc dobrý uvítací výbor. Nicméně celý útvar pokračuje kupředu dál a už sbíháme pod kopec pevnosti.
Na kopci je nádherná, ale opuštěná, jsou vidět i obranná děla, ale kdo ví jestli funkční. Nicméně vrata, které vedou do pevnosti jsou skoro dokořán a vypadají poničená. Bude třeba je zprovoznit. Nahoře pevnosti je vidět i přistávací plošinu pro transport.
"Tak honem na kopec!"
Křiknu a snažím se co nejrychleji dostat nahoru, je to však strmé a namáhavé jít nahoru. Medvědi jsou trochu napřed, aby mohli pak zaujmout obranou pozici. V jedné chvíli mě zradí noha a nebýt těch co mi pomáhají tak, bych se skutálel dolů.
Brouci už jsou slyšet za kopcem. Medvědi už jsou u východu a zaujímají obrannou pozici a to už dobíháme značně vysílení i my.
"Sakra čas se krátí."
Vydechnu a nechám Wadea a Riley, aby mě pustili a opřu se kus dveří, který vytrčuje.
"Tak jo rychle lidi ty potvory už za chvíli budou sbíhat a vybíhat kopec."
Nadechnu se podívám se na Riley.
"Riley vezmi si Trixi, Kolowskiho, Numahmada a Osaku a dostaňte se na střechu tý pevnosti a proveďte svou část úkolu."
Rychle slétnu pohledem na Zoe.
"Zoe vem si Normana a běžte opravit ty vrata. Čas který na to máte znáte."
Podotknu a připravím si zbraň. Poručík Trugo pošle se Zoe ještě Istil a Davisovou, které se postaví asi metr za úroveň dveří, aby byly v pevnosti, ale zároveň mohly pálit na nepřítele a chránit Zoe.
Trugo zaujme v zákleku obranou pozici před vraty a stejně tak Parkins a Deluis.
"Wade zaujmi taky obranou pozici brzo budou tady. Snad si ostatní máknou potřebujeme jim získat trochu času. Jakmile vyprší čas uzavřu ty dveře tak jako tak snad se dostaneme všichni dovnitř. Tak jo lidi je to tu!"
Křiknu, když začnou vybíhat brouci kopec a já jako první vystřelím několik ran dolů na ně. Nyní začíná hra o čas.

Tým Sokolů

Vyklepaný osadník se trošku uklidní zdá se, že tvé pochopení vůči němu pomohlo. Zhluboka vydechne a spojí roztřesené ruce.
"Bylo....bylo to strašné napadli nás."
Zahledí se na své mrtvé přátele.
"Brouci se, ale nedostali do komplexu násilím tedy ne tak, jak bychom čekali."
Rozechvěle přejíždí pohledem navzájem rozstřílené kolonisty.
"Před pár dny se vrátilo pár našich z hřebenu, kde upravovali anténu či co, ale pak to vše začalo. Chovali se divně a šířilo se to. Nakonec jsme se začali střílet mezi sebou. Brouci některé z nás dostali pod svou kontrolu a bylo je nutné zabít....nevím jestli někdo přežil, ale brouci zamořili tenhle komplex."
Potlačí zvednutí žaludku a pohlédne na tebe.
"Ta vysílačka je už totálně v hajzlu."
Ozve se vám radistka, která do toho už vztekle třískne.
"Možná ještě někdo přežil...doufám."
Zašeptá, ale to už na vás pohlédne Jones.
"Doženeme majora a ostatní. Pokuste se, aby zůstal na živu."
Trhne hlavou ke kolonistovi a pak se vydáváte opět zpátky cestou. Projdete až na místo rozdělení a pokračujete dál pak uslyšíte z dálky z chodby kterou míříte střelbu. Nejspíše se bude jednat o druhou polovinu vašeho týmu.

Alex - Ošetřovna na křižníku

Doktor kývne a odejde, na nějakou dobu jsi tam sám. Tedy zaslechneš dýchání nebo jiné zvuky z některých lůžek okolo. Pak uslyšíš zasténání.
"Alexandr Mess?!"
Ze své polohy zahlédneš koutkem oka jak se nějaká postava posadila s námahou na posteli. Má ofáčovanou levou ruku chybí mu od zápěstí dolů.
"Što ty tu robiš?"
Konečně poznáš ten hlas. S námahou k tobě dobelhá Jurij znal jsi ho než jsi narukoval sem, ale neměl jsi tušení, že do téhle prdele spadnul taky. Vždy to byl, ale podobná kopka jako ty takže možná není divu.
"Chlape ty vypadáš."
Zhodnotí a sedne si na židli místo doktora.

Tým Vlků

Podpírání Rica mi nedělá problém, jen mě pořádně sere aparatura, co tahám s sebou. Připadá mi moc důležitá, ale zároveň otravná. K tomu všemu musíme přidat, protože co? Protože brouci.

Na rozkaz kývnu.
"Jasně, není problém. Jen abychom se co nejdřív a nejrychleji dostali tam," pousměju se, ačkoliv situace úsměvu rozhodně hodná není.
Trochu se bojím, jak dlouho vydrží se zraněním v tomhle tempu, ale je to voják, tak vkládám dost nadějí do toho, že to prostě zvládneme bez potíží.