Andor.cz - Dračí doupě online

Sokoli - U komplexu

První ztráta se zapsala na některých z vás. Jones, je rád, že přežil a zbytek týmu zajišťuje pozici, kdyby náhodou. Major Hawk dojde k Andrewowi a stiskne mu rameno.
"Splintere! Splintere je mrtvej seber se! Kdybys nezasáhl zabilo by to někoho jiného. Udělal jsi co bylo nutné vojáku. A to, že on byl posranec a nedokázal chránit vlastní krk byla jeho blbost, není co si vyčítat. Tak vstávej musíme na bezpečnější pozici."
Podotkne a vytáhne tě silnou paží na nohy.
"Jdeme, než se tu objeví další svině, uděláme z nich guláš pokud jsou vevnitř."
Povzbudí tě a pak se pomalejším tempem přesunete okolo brouka k dveřím vchodu do komplexu. Vypadá neporušeně.
"Wesexi otevři."
Namíří Hawk na dveře a vojín opatrně otevře. Vyline se na vás zatuchlý nevětraný puch. Světla kupodivu svítí, zatím nevidíte žádné mrtvoly ani poškození a postupujete tedy místností. Vypadá to jako normální ubikační kancl. Projdete touto místností na rozcestí.
"Tak jo tady se rozdělíme. Jonesi. Vezmi si Splintera, Valix a Razly. Nalevo by měla být komunikační místnost my ostatní půjdeme zajistit vstup."
Poručík kývne a pobídne ty co byli vybráni a zamíří do komunikační místnosti. Když tam dojdete všude po menší místnosti je krev. Taky jsou vidět celá těla, některá postřílená, jiná rozervaná, prostě masakr. Už to bude nějakou dobu co jsou tihle osadníci mrtví. Razly se hrne k vysílačce, aby ji zkusila opravit a ostatní uslyšíte nějaké bouchání ze skříně. Splinter je vybídnut aby to vyřešil.

Alex - Federální křižník

Doktor se pousměje a sleduje tě.
"K jednotce? Můžete bejt rád, že jste vůbec naživu a to ještě není jisté, že nanoboti, co vás dávaj do kupy budou pracovat, jak mají. Nicméně měli by vás dát do kupy za pár dní. Potom předpokládám, budete vyznamená a potom dle vašeho zdravotního stavu a rozhodnutí velícího vaší jednotky se rozhodne co a jak."
Odtuší a usadí se na židli vedle tebe.
"Doufáme, že ta umělá plíce bude fungovat jak má a nanoboti před rozložením udělají zbytek snad. To poznáte v následujících dnech. Dnes se jistě ještě pohybovat nebudete zítra. Už možná nějaká krátká procházka nebo dojití na záchod ale žádná námaha."
Vysvětluje dál doktor, co a jak.
"Vaše jednotka se samozřejmě ještě nevrátila, ale pilot potvrdil, že při odletu byla ještě početná."
Pak čeká další otázky.

Obrněnec - První padlý

Již jsme byli kousíček od těch komplexů. Major se na mne otočil a vrhl na mě ošklivý pohled. Nejspíše ho naštvalo moje sarkastické hlášení ... nebo moje brblání? No to je vlastně jedno.
Z ničeho nic ze zatřásla zem.
"Co to ksakru?!"
"Obrněnec!" ozvalo se odněkud a ze země se vynořila obrovská bestie
"Ty jsi ale pěkneě hnusná svině!" utrousím si pro sebe a zahajuji palbu v dávkách.
"Kryjte se! ... Rozptylte se! ... Bacha na plazma!" ozývá se z různých stran.
Jones zaklekl a začal připravovat raketomet k palbě. Obrněnec však začal s útokem. Otevřel tu svou odpornou hubu a zní zača tryskat proud plazmy.
"Jonesy bacha!" křiknu, když ta plazma míří na našeho raketometčíka. Ten je vša již v pokleku a potřebuje jen páru vteřin navíc.
"Mysli kurva mysli!" tnačím na sebe a ihned poté začínám jednat.
Odjišťuji jeden granát a hážu jej pod tu bestii.
"Prásk!" ozvalo se a obrněnec se propadl kousíček dolů. Proud plazmy najednou změnil směr.
Jones byl mimo ryziko, ale náš medik ..... "Posero vypadni pryč! Posero!" křičím na plnou hubu, ale marně.
jedinou odpovědí mi je pouze výkřik plný bolesti a agónie. Když přibíhám k jeho tělu, nacházím pouze jednu polovinu.
"Kurva! ... Do prdele! Nasrat!" začnu nadávat padám na kolena.
V tu chvíli si všímám hořícího batohu medika. "Kruci!" křiknu a vrhám se k němu, abych ten oheň uhasil. Ani mi nedochází ... vlastně jsem si ani nevšiml, že je už po té bestii.
Já klečím nad tělem našeho medika, držím v rukou jeho ohořelý batoh a ...
"Do prdele já ho zabil! Já ho zabil! Kurva já ho zabil!" začínám zmatkovat. Držím se za hlavu a kývám se nahoru a dolů. Začínám se třást a přestávám vnímat okolí.
" ... já ho zabil ... já ho zabil ... já ho zabil ..." opakuji stále dokola.

Tým Vlků + Medvědi

Předám zprávu a pokračujeme.

Záhy už vidíme poškozené ploty a taky hordy brouků, kteří se valí a valí a obvykle to vypadá, že jim dělá radost lézt nám do palby.
Zajistím vysílačku a sáhnu po zbrani, abych okamžitě mohla být co k čemu a přidat se k obraně. Nevypadalo to dobře.. jenže to z mého úhlu pohledu nic na týhle planetě a vlastně asi ani nikde, kde jsme kdy byli a budem.

Úkosem kouknu na Rica a kývnu.
"Rozumím," nachystám se a vypálím několik dávek do krvežíznivých brouků, co nás chtějí trhat na kousíčky.
Přitom si hlídám čas a kontroluju pohledem Zoe, abych měla přehled o tom, jak se jí daří a jestli čas není spíš proti nám. Pak si potáhnu kalhoty a protože mám dost minut na to, abych zlikvidovala pár brouků, sáhnu opět po Moritě.
Držím se víc vzadu a tak nepředpokládám žádné větší problémy, což se mi nakonec vymstí, když jeden z brouků stačí doběhnout dost blízko na to, aby mě srazil - spadnu tvrdě na zadek, ale zbraň nepustím a pálím do něj, co to jen jde.

Ale ne už zase?
Jak jsem čekala tak se vydáme opět za brouky.A opět je tu další sežantova poznámka,proč vždy když jsou slova vedena takto z toho nakonec nemám zrovna dobrý pocit?Asi tu jde o zvyk až tu budu delší dobu tak mi to tak nepříjde.Běžíme asi kilometr než uvidíme další narušení a kdo ho zde bude opět napravovat?
Jo hádejte můžete třikrát.Zoe Castillová,Zoe Castillová a ano abych nezapomněla Zoe Castillová.
Když se příblížíme víc všimnu si té velké díry kterou se hrnou brouci jako v nějakém praštěném deja viu.Teda doufám že ne,posledně to bylo docela bolestivé.Ale podruhé se mi to povedlo tak se to povede znovu snad.
Vážně seržante tohle by mně vůbec nenapadlo.Oškávala jsem že bychom jim mohli zatančit fandango.Ikdyž to nepůjde protože u tohohle tance vím jen jak se jmenuje.
Když doběhneme tak jak jsem očekávala je tu pro mně další poněkud bolestivé deja viu s brouky navíc jako příloha.Takže tu stojím a snažím se opět opravit plot zatímco za mnou stojí Wade a snaží se zabránit broukům aby se nedostali moc blízko.
Tohle nesnáším,ikdyž se to dalo čekat.A vážne bych ocenila kdyby sis odpustila ty pitomé řeči typu vojna není kojná.Jinak díky za ten časový termín seržante.Seržant za to nemůže ten termín stanovili brouci.
A pak je tu ještě Wade se svými poznámkami zatímco ja tu stojím a snažím se přimět ten sloup ke spolupráci aniž by to nakonec přešlo ve výbušnou situaci.
"To se snažím zjistit."odpovím.
Vždyť já jsem ještě nezačala ty filuto,co si myslíš že dělám?Mimochodem kolik máme ještě času?

Hod 84 procent.

Smrt a znovuzrození (kurva, jsem jak ježíš)

Utíkáme, co nám nohy stačí, tu a tam se někdo na chvilku zastaví, nebo otočí zbraň za sebe a stiskne spoušť. Brouci nám jsou v patách, ale v dálce už vidím plot. Také skupinu vojáků, jak jej horečnatě opravují. I tak, brouci jsou děsně blízko.
Konečně u plotu, pomyslím si, zakleknu na zem a začnu střílet do brouků, abych našim poskytl nějakou chvíli času. Přidá se ke mě jeden z vojáků druhého týmu, ale čas na to, abych se na něj podíval není. Projektily posílám po dávkách plynulým mačkáním a pouštěním spouště. Plynule i otáčím hlavní zleva doprava a zase zpátky, abych obsáhl co největší prostor před sebou. Kulomet štěká, nábojnice létají a digitální počitadlo se nezastavitelně řídí k nule. Koutkem oka zahlédnu, jak brouci čapli kolegu vedle mě, ale to mne nedonutí nepřestat se střelbou. Jen jí trochu přesměruji, i tak dál střílím.
Je to hovadina, stáhni se, řve na mě mozek, ale já ho neposlouchám, musím poskytnout týmu dostatek času, aby se dokázali stáhnout oni. Beztak mám ještě chvilku času a munice ve zbrani je zatím dost. Slyším, jak na mě někdo řve, ale přes staccato střelby tomu nerozumím. Pak se najednou rozhostí ticho, přerušované tupím cvakáním prázdné komory. Nehledě na brouky začnu horečně přebíjet, ale ani nestihnu vytáhnout novou nábojovou schránku, když do mě zajede kusadlo brouka. Snažím se nezařvat, ale bolest je větší a sten mi z hrdla přeci jen vyjde. Cítím, jak mě opouštějí síly, ale i tak se snažím vytáhnout pistoli a ustřelit tomu šmejdovi hlavu. Jenže k tomu už nemá nikdy dojít. Kolem mě se začne stahovat tma, síla mne opouští rychleji, než jsem čekal. Jakoby zdálky slyším něčí hlas volající moje jméno, jakoby v mlze vidím, jak se kusadlo brouka roztříští, jakoby ve snu cítím jak padám na zem.

Rozmazaně vidím kouřovou stopu granátu a připadá mi to tak neskutečné. Opět slyším ten hlas, jak mne povzbuzuje, říká, abych to nevzdával. Snažím se, tak moc se snažím, ale nejde to. Únava a bolest jsou o tolik silnější. Někdo mne táhne zpátky. Někdo se nade mnou naklání. Můj anděl strážný? To už musím jít? Ale mě se tu líbí, nechci pryč. Pak vše zhasne.

Když se znovu proberu, někdo zrovna zakleje, nerozumím přesně co říká, ani nevím jak dlouho mluvil, protože znovu omdlím. Je to, jako by si někdo s mým vědomím hrál ping pong. Na jedné straně vzhůru, na druhé ne. Každé procitnutí je bolestivé. Rvu se se smrtí jako pes o žrádlo, nenechám jí, aby setla. Mě si neodnese, u mě nebude žádnej slavnostní pohřeb, vlajka na hrob mí mrtvý mámy a vyznamenání post mortem. Žádné proslovy typu: "Byl to skvělej chlap" nebo "Udělal vše, aby nás zachránil". Nebudu něčí zasraná ikona pro verbování dalších lidí. Já to prostě překousnu a dostanu se zpátky, abych těm holkám hlídal prdel.

Opět se proberu, ale tentokrát jeto jiné. Vidím rozmazaně, bolest na hrudníku je obrovská, ale podstatě menší, než když jsem to schytal. I tak mne to ale udivilo. I když jsem si myslel bůh ví co, že si mě zubatá nevezme, věděl jsem, jak moc je to se mnou nahnutý. Snad i proto mi bylo divný, že slyším nějakej hlas, jak žvatlá o mý záchraně a nějaké zasrané speciální léčbě, co ostatní zabila. Ovšem dívám se do obličeje nějakého doktora, který se spokojeně usmívá a první, co mě napadne je, že se takhle asi usmívá i když zklátí pěknou sestřičku. Pak začne mluvit o tom, jak probíhala má léčba. Když skončí se slovy, že to vše uběhlo jen pár hodin po tom, co jsem to schytal, málem zase omdlím. Ne, že bych byl nějaká slečinka, ale i tohle je na mě moc.

"Za jak dlouho se vrátím zpátky k jednotce?" pokusím se říct, ale z mých úst vyjde jen něco, co se k řeči zrovna přirovnat nedá. I tak by mě mohl pochopit. Minimálně podle mého pohledu.

Posílení palebné síly...

Kilometr poklusem není nic tak šíleného, takže jakožto dobře vycvičená jednotka to zvládáme asi za tři minuty. Cestou z kopečka, kdy už vidíme medvědy bránící poslední vypnutý úsek plotu před brouky, nabiju si granát.
Nějak jim prořídly řady...
Jakmile se dostanu na dostřel, zvednu hlaveň o něco výše a pošlu jeden granát před medvědy, do jednoho z větších hloučků broků a pohotově nabiju nový. Vzápětí začne Serža vydávat pokyny.
"Rozkaz!" Křiknu a otočím se na Zoe, "jdeme, honem!"
Rozeběhneme se společně k nefunkčnímu stožáru a Zoe se pustí do jeho opravování. Já zaujímám pozici asi metr a půl za jejími zády a střílím na nejbližší brouky. Užij si to, máš asi nejhorší džob. Cože? Jakto? Nefunguje plot ani na jedné straně stožáru, takže musíš hlídat dvě cesty! Sakra! Pohotově se otočím na druhou stranu plotu a uzemním brouka, který se dostal až nebezpečně blízko.
Já věděl, že umíš střílet.
Střídavě hlídám pravou i levou stranu stožáru. Dost mi situaci usnadňuje, že po obou stranách stojí Vlci s medvědy, ale i tak mám druhý nejdůležitější úkol. Na první pozici je totiž Zoe a její plot.
"Půjde to opravit?" Zeptám se a pošlu další dávku na blížícího se brouka.

Tým Vlků + Medvědi

Kouknu na Riley, která mi předala hlášení.
"Ano vzkaž jim, že budeme na místě co nejdříve."
Kývnu k ní a jakmile odešle zprávu kouknu na zbytek týmu.
"Tak jo Vlci jdeme je třeba podat si ještě pár brouků!"
Křiknu a vyběhnu v čele útvaru.
Trvá to asi kilometr cesty poklusem než uvidíte v dálce místo, kde nefunguje jeden energetický stožár a tak tvoří dvě asi 10 m dlouhé díry, kterými mají brouci přístup. Na místě už vidíte Medvědy, kteří ve formaci stojí a odolávají broukům, kteří se tam v hojném počtu hrnou.
"Jdeme musíme je podpořit!"
Křiknu a sbíhám mírný kopeček. Zanedlouho už dobíháme k druhému týmu.
"Sakra už bylo na čase."
Zavrčí poručík Trugo. Můžeme si také všimnout, že tým medvědů je v menším počtu než posledně, asi přišli o další lidi, nebo kdo ví co se stalo.
"Formaci! Zoe! Oprav ten zatracený plot! Wilsone kryj jí záda!"
Křičím a postavím se na jedno z volných míst ve formaci medvědů, abychom pokryli celou díru v plotu a začnu střílet.
"Nebojte se palte to do nich!"
Křičím a nápor brouků moc nepolevuje, je už nyní těžké je udržet a co teprve pokud neopravíme plot.
"Riley! Jestli se nepodaří Zoe opravit plot do pěti minut kontaktuj křižník o vzdušnou podporu souřadnice by ale musely být přesné! Když tak to zvládni s radistou od medvědů!"
Křiknu na ní a pak se znovu ponořím do ohlušující palby a doufám, že ostatní zaujmou své pozice správně.

Tým Sokolů

Major střelí pohledem po Andrewovi, ale nakonec to přejde a mávne zbraní.
"Musíme se přesunout."
Ukáže směrem k tomu menšímu komplexu.
"Snad tam bude někdo naživu, a když ne půjde odtamtud lepší postup."
Rozhodne major a vy začnete postupovat kupředu. Jde to až moc snadno a už jste asi jen 100 m od budov, když se zachvěje zem.

Po chvíli se tohle vydere ze země jen pár metrů před vámi a nepříjemně zařve.
"Obrněnec! Zpátky kryjte se z dosahu! Napalte to do něj bazukou!"
Křičí major a všichni se rozutíkáte z dosahu zatímco se brouk rozkoukává po vás všech.
"Pozor na jeho hlavu stříká z ní horkou plazmu!"
Křičí major a sleduje, kde je poručík Jones s bazukou, kterému to více trvá díky svému zranění a pak se to stane. Jones míří na brouka, zatímco ostatní jej rozptylují palbou. Melmuk je z toho celý vyklepaný, ale střílí a pak uvidíte záblesk, když plazmák vypustí horkou plazmu, která vystříkne proti vám. Všichni uhýbáte úspěšně, jen Melmuk stál jako přimražený strachem a plazma ho zasáhla. Ozval se jeho bolestný výkřik, když se mu hlava, ruka, a noha asi s půlkou těla roztekla pod náporem žhavé látky. Jeho hlas unitichnul a tělo padlo na zem. Medibatoh je trochu ohořelý, ale možná bude ještě použitelný více z mrtvého těla asi už nedostanete pokud by někdo chtěl. Pak se ozve syčivý zvuk, když vyletí raketa a Jones zasáhne brouka do hlavy, která mu exploduje a brouk se zhroutí na půl do díry a napůl na zem před vás.
"Sakra."
Zavrčí major Hawk, když vidí sežehnutné tělo medika.

Federální křižník - Alex

Od chvíle co tě zranili nastala tma. Skoro nic jsi nevnímal jen palčivá bolest na pravé straně hrudníku. Snažil jsi se vnímat, ale skoro to nešlo jen jsi zaregistroval, že se něco okolo tebe hýbe a pak jsi ztratil vědomí....
Opět ses na chvíli probral.
"Sakra....snad vydrží.."
Zaslechneš útržky nějakého hovoru a pak znovu omdlíš a nastane tma. Pak si ještě pamatuješ několik momentů špatně snesitelné bolesti a pak zase tmu...
"Desátníku...desátníku slyšíte mě?"
Budí tě hlas jako v ozvěně. Pootevřeš oči a vidíš vše děsně rozmazaně a cítíš jak tě bolí hrudník. Konečně přicházíš trochu k sobě, což je dost šokující po tom co si pamatuješ jak jsi to schytal. Ustáluje se ti i pohled a vidí š nějakého muže v bílém.
"Vítejte zpátky desátníku."
Pousměje se na tebe. Je nelogické, abys takový zásah přežil. Jsi však moc slabý na to, aby ses podíval jak vypadáš.
"Byla chvíle, kdy jsme vás ztratili nešlo vás uzdravit běžným způsobem a tak jsem museli nasadit riskantní a speciální léčbu. Ta většinu pacientů zabila, gratuluji jste první, kdo přežil."
Dál tě sleduje.
"Užili jsme speciální léčbu klonováním buněk nanoboty. Těm se podařilo obnovit za velmi nepříjemného procesu pro vás. Vaši tkáň a většinu toho co bylo poškozeno. Bohužel jsme museli nahradit vaši plíci syntetickým duplikátem, jelikož byla úplně na dranc a nanoboti ještě nejsou uzpůsobeni tak aby obnovili orgány. A i kdyby nejspíše by vás to už zabilo. Nyní si budete muset pár dní poležet než budete moci zase chodit je třeba, aby se plíce zaběhla. Uběhlo teprve pár hodin od toho co vás odvezli."
Vyjasní ti.

Přesun

Když serže řekne, co si myslí o Alexově zranění, jen se zamračím, ale už nic neříkám a pozoruji prolétající bombardér, doplněný a velmi silnou explozi. Pousměji se. Tak a maj to svině zasraný. Zkontroluji pohledem všechny přítomné, přičemž mou pozornost upourá elektrický výboj, zasahující Zoe, která odletí o metr zpět. Kurva jdu tam! Ne! Cuknu sebou směrem k Zoe, ale hned se zase zastavím. Kurva hlídej si svuj perimetr nebo budeš mít problémy! Ale... Ale Zoe počká!
Zaměřím se tedy znovu na svůj perimetr a čekám, než plot naskočí. Jakmile se to stane, otočím se směrem k Zoe, "jseš v pohodě?"
Vzápětí nám Riley oznámí info z vysílačky.
Poslední článek, největší odpor. Munice máme dost a granáty taky, takže to bude řežba. Jo, hlavně si ty svině nepustit k tělu, mohlo by to bolet. Ideálně je nepustit vůbec na naší stranu plotu, co? Jo, to by asi bylo nejlepší, tak snad to bude alespoň ze čtvrtiny tak snadný jak to zní. A jak to zní? Potkat medvědy, udržet plot, zapnout plot, vypadnout odsud. Jo, to zní docela snadně. Právě, až moc snadně...
Podívám se na seržu, "asi by jsme měli šlápnout do pedálů, co?"

Pokračujeme dál
Riley rozebírá co je v tom bahnu před plotem a já se do toho nezapojuju.Jednám teď mám docela dost soutředění se na obnovení plotu a jednak nevím.Myslím že by bylo lepší kdy bychom to nechali mineralologům.Ovšem na takový výzkum je potřeba mít čas a ten nám asi brouci sotva dají.Takže ikdyby tam byly diamanty nebo nový zdroj energie tak je nám to v současném stavu k ničemu.
Radši se věnuj plotu pokud nechceš dostat další ránu.Ano to by bylo trapné.Ani ne tak trapné jako bolestivé.
Znovu se zableskne a já přivřu oči a připravuju se na další bolest a další cestu zpátky.Ovšem místo toho se plot přede mnou se rozzáří a vzápětí to následuje záření kdoví kam.
Systém aktivován.Dobrá práce.Nechte mně to dělat ještě nějakou dobu a dokážu to a budu dobrá.
Pak to ovšem vypadá že máme jít k poslední časti poškozeného plotu.Což ovšem nebude zde a bude to docela daleko.A protože tam bude největší a zřejmě docela tuhý odpor tak to se mi zrovna moc nelíbí.
Jasně v tom opravovat plot ikdyž pokud to pokazím mohl by to odnést jeden z těch brouků.Jasně teď to půjde a pak to půjde tam taky.Teda doufám protože z toho nemám dobrý pocit.A asi nebudu jediná.
Takže jsem připravená vyrazit opět na cestu dál a dál k poslednímu poškozenému místu plotu a k broukům.