Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Starship Troopers

Příspěvků: 720
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava MSg. Johny Rico je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35MSg. Johny Rico
 Postava Cpl. Riley Baxtor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Cpl. Riley Baxtor
 Postava Cpl. Zoe Castillová je offline, naposledy online byla 29. března 2024 4:50Cpl. Zoe Castillová
 Postava des. David "Opáčko" McCan je offline, naposledy online byla 28. března 2024 11:30des. David "Opáčko" McCan
 
Cpl. Riley Baxtor - 19. března 2022 23:45
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny - Moje narozeninová párty

Po obecném veselí přijde Ricova hřejivá náruč a mě je najednou dobře, příjemně, a úplně jinak, než předtím. Ukáže se, že poněkud trnitá cesta vedla k prozření, že se za city nemusím stydět a je v pořádku jich pár projevit i veřejně. O nic nejde. Nikoho nepohoršíme. Přesto je mi nejlíp samotné, jen poblíž něj. Moje vžitá odtažitost a s ní spojená opatrnost jen tak nezmizí, ale myslím, že jsem na dobré cestě se jí zbavit.
Aby tenhle večer mohl být ještě lepší a uvolněnější, nenechám se dvakrát pobízet k pití. Rychlý začátek je předzvěst minimálních zábran a tak ani nepřemýšlím, co se mi to děje, když do hodiny rozhoupu boky na parketu. Nechám hudbu, aby mě vedla, a kdyby mě někdo náhodou natáčel, rozhodně se nebudu muset stydět – přestože se dřívějším zájmům dávno nevěnuji, mé taneční pohyby jsou poměrně ladné, koordinované a chvílemi se zdají nacvičené. Podvědomí je loví ze vzpomínek a nechává ožít s neobvyklou lehkostí.

Akorát s alkoholem je potíž.

Rozjívená nálada mě ponouká k tomu pít dál, tancem zrychlený oběh tomu nakonec víc škodí, než pomáhá. Nejsem zlitá tak, abych nedošla na ubikaci, ale trocha odpočinku.. jídla.. a čisté vody bodne. V tomhle rozpoložení sedím už asi půl hodiny a spokojeně se culím na všechny, ať už můj pohled opětují, nebo ne. Sem tam se mi hlava zamotá a mě není jasné, jestli je to pořád alkoholové opojení nebo únava.
“No..,“ zvednu se a vzdáleně slyším, že to bylo moc prudké a židle vstala.
“Já nevim,“ rozesměju se, až se voda ve skleničce rozhýbe do té míry, že začne přetékat. Na poloprázdnou skleničku je to výkon.
“Ať to rozhodne někdo jinej!“ naznačím, třeba, třeba – co na to Ruská dvojka?

Nejsou ale jediní, kdo mi v rozesmáté náladě padne do oka. Ricovy hezky řezané rysy tváře mě donutí se spokojeně culit, už zase. Nevím, jestli si ho zasloužím a jestli bychom si padli do oka venku, nebýt války a toho všeho, ale rozhodně se cítím spokojená s momentálním stavem věcí.
Přesunu se blíž k němu a bez rozpaků ho políbím. Jen tak, protože můžu a chci.
 
Mlýnek na maso:D - 02. března 2022 18:33
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Zakempila jsi to nakonec tedy na gauči a rozhodla se strávit alespoň část dne koukáním na televizi. Jooo kde jsou ty doby, kdy jste trávili večery u televize s tátou. Teď bývá často utahaný a na tyto prosté zábavy už prostě nemívá energii. Neměla jsi mu to však nikdy za zlé. Snaží se o vás postarat.
V telce zrovna dávali jeden z mnoha nekonečných sitkomů, který jsi už sice viděla snad stokrát ale jsou věci, které se prostě nikdy neomrzí. A tak začal tvůj maraton, kdy jsi přeskakovala z jednoho dobrého sitkomu na druhý. Během odpoledne se ti začaly klížit v pohodlí gauče oči, až tě pohltila temnota.
Vnímat tě přiměl až vzdálený šum. Jakoby k tobě doléhaly vzdálené hlasy a tys vnímala něco, jako v mlze. Mlhavě sis vybavovala v tom divném snu nějaké postavy, které se kolem tebe komíhaly.
"Pořád ještě nepřišla k sobě........bude to asi trvat.....zabírá to?........chce to čas...."
Útržky rozhovorů a slov s k tobě donesly, jako zkresleny vodní hladinou. Nebyla sis jistá, co to vše mělo znamenat.
"Rooááááááárrrrrrrrrrr!"
S cuknutím ses probrala a mála spadla z gauče, když tě probudil děsivý řev Tyranosaura. Když ses vzpamatovala zjistila jsi, že v mezičase začal v telce běžet jurský park jednička a T-Rex právě měl jednu ze svých velkých scén.
 
Cpl. Zoe Castillová - 27. února 2022 04:03
alexandra6745.jpg
Zítřek včerejška
Slyším jak se Wade vrací do domu a celou dobu se směje protože mu to přijde hrozně vtipné. Tohle jsem čekala a ani mně to nepřekvapuje asi bych jednala podobně kdyby mi někdo něco podobného řekl. Jak to vím, jak jsem to mohla vidět? To bych mu musela říct o naši společné budoucnosti a taky smrti, o mém posmrtném zážitku a také o tom že jsem usnula v budoucnosti a probudila se v minulosti.
Ano vím co si Wade asi o mně myslí, ale to jsem mu neřekla ještě zdaleka všechno.
Dobrá řekněme že to vezme vážně a skutečně mně poslechne co se asi stane, patrně se nesetkáme a snad se najde někdo jiný kdo se za něj později obětuje. Nebo nastane chyba počítače případně přijdou na nějaký způsob jak ho obejít.
Křižník byl prakticky na odpis takže možnost by tu byla kdyby měl někdo víc znalostí než já a věděl co zkusit.
Ale my jsme se už setkali, stalo se to právě teď ... i mně to přijde zvláštní to co jsem řekla a odpověď je asi ano, na druhou stranu to co jsem zažila jsem skutečně zažila pamatuju si to tak jasně jako tohle.
Něco takového si nevymyslíte, navíc mám pocit že jsem předtím přišla na něco zásadního, ale co to bylo. No tak Zoe vzpomeň si ... kolektivní mysl brouků ...
Ne že by to teď bylo nějak relevantní tak se to rozhodnu pustit z hlavy a věnovat se tomu pro co jsem se rozhodla, zkouším různé účesy a několikrát se převlékám. Chodím zde v podprsence a kalhotkách a zabere mi to několik hodin a když se znovu už nevím po kolikáté podívám do zrcadla jsem konečně se svým vzhledem spokojená. Zbývá užít si příjemný den a co se týká té práce o které táta mluvil bude rozhodně bezpečnější.
Tolik času jsem se svému vzhledu už dlouho nevěnovala.
Jak se tak prohlížím v zrcadle a zrovna hodnotím poslední detaily tak se najednou musím opřít a přiložit ruku ke spánku protože ucítím prudkou bolest. Jedná se o opravdu silnou bolest kterou cítím jako by mnou procházela, trvá to docela dlouho, je to příšerné a nesnesitelné než to konečně odezní. Vůbec netuším co se vlastně stalo, ale ještě teď se mi třesou ruce.
Může za to stres? Ne že bych k tomu neměla důvod, vzhledem k tomu co jsem zažila. Nebo zažiju? Nebo se jedná o celou tuhle situaci a vzpomínky na budoucnost které ještě nenastala?
A co jsem vlastně zažila? Skutečně jsem to zažila? Opět mám pocit že moje mysl běhá v kruhu a tak se rozhodnu přemýšlet kdy jsem byla u doktora. Možná tohle je začátek nějakého zdravotního problému. Ale u doktora jsem byla nedávno a nic nezjistil, přemýšlím kdy to bylo středa nebo pondělí, ne určitě to bylo pondělí. Ale přešlo to a já mám dům jen pro sebe i když teď mi přijde o něco prázdnější, jsem zvyklá na více lidí. Zavrtím hlavou rozhodnu se myslet na něco jiného. Dostanu další nápad ovšem nevím jestli by měl Luke zájem, jistě můžete být přátelé a pak se může stát že vaše přátelství přeroste v romantický vztah, ale pak už nemůžete být zase jen přátelé protože tím že jste spolu začali chodit vaše přátelství vzalo definitivně za své.
Navíc nevím jestli už Luke nezačal chodit s někým jiným.
Ještě chvíli o tom přemýšlím a pak jsem docela nakloněná to zkusit aspoň přijdu na jiné myšlenky. Ale ne dnes, dnes si chci užít pěkný den aniž bych musela myslet na brouky nebo na tento divný časový paradox. Konečně mám volný čas jenom pro sebe a tak dám nohy na gauč a se slastným výrazem se uvelebím abych se podívala co dávají v televizi než přijdu na jiný způsob jak naložit s volným časem.
 
Mlýnek na maso:D - 23. února 2022 14:00
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Ještě chvíli jsi za sebou slyšela mizející Wadeův smích, když se vzdaloval do domu a smál se vesele nad tím, cos mu řekla. Kdo ví, co si o tom všem myslel. Kdo ví jestli tě má za cvoka nebo si cokoli z toho, cos mu řekla vzal k srdci. Vlastně o pár chvil později na to, sis uvědomila, že sama vlastně uvažuješ proč jsi takovou krávovinu vůbec řekla. Šílíš už snad?
Raději jsi to pustila z hlavy a jala ses pustit do plánované změny šatníku a vizáže. Když ses přišla skoro po těch hodinách výběrů, převlékání a zkoušení různých účesů, podívat konečně asi posté do zrcadla konečně jsi měla pocit, že je to to pravé a byla jsi i sama se sebou docela spokojená.
Teď už nezbývalo nic jiného, než si užít příjemného a hezkého dne a taky se pomalu ale jistě připravit na to, že tě táta chce dostat do práce, která se ti sice úplně nezamlouvá, ale mohla by být docela dobrá.
Jak jsi tak na sebe koukala do zrcadla a hodnotila poslední detaily, musela ses na okamžik přidržet toaletního stolku a druhou ruku přitisknout ke spánku. Hlavou ti projela ostrá bolest, která jako ostrý dlouhý bodák protnula tvou mysl i tělo. Bylo to příšerné, nesnesitelné a trvalo notnou chvíli, než to v několika pulzech odeznělo. Neměla jsi absolutně páru, co se právě stalo, ale přistihla ses, že se ti třesou ruce. Že by přílišný stres? Nebo snad nějaký zdravotní problém o kterém jsi nevěděla? Ale vždyť jsi byla nedávno u doktora na kontrole docela nedávno...kdyže to vlastně bylo? V pondělí? Ve středu? Ne určitě to bylo pondělí.
Bolest byla pryč a tys měla dům jen pro sebe. Dnes ti však přišel prázdnější, než obvykle.

Federální křižník - Destiny - Párty
Johny a Riley



Zdálo se, že se všem ulevilo, když nakonec tvá reakce nebyla ve stylu, že je tam na místě všechny pozabíjíš. Ve výrazech některých jsi viděla nejistotu z toho, jestli vybrali správný dárek, jestli neřekli něco špatně a tak. Jiní se zase tvářili vesele, jako sluníčka, nebo třeba v případě Alexe naprosto v pohodě a cool, že rozhodně vše bylo součást plánu a nic neposral. Rico mírně odstoupil od židle, když ses zvedla a překvapeně se usmál, když ses rozhodla začít rozdávat obětí. Sám zůstal stál mimo první vlnu příznivců, protože tam byla trošku tlačenka.
Ahib překvapeně vyjekl, když jsi ho drapla, jako prvního a pak se rozesmál. Amanda tě přivítala s otevřenou náručí a smíchem. Alex a vlastně i Andrej tě při své velké ruské konstituci sevřeli pevně, jako medvědi a zvedli tak, že ses špičkama nedotýkala ani země.
Nira se ti pokusila se smíchem utéct, zatímco zbytek mladých Zmijí se na tebe doslova vrhnul v hromadném velkém obětí. Nakonec tě objal Rico s omluvným a vděčným úsměvem na tváři. Pevně a láskyplně. Celou tuhle objímací akci utnula až opět hrající hudba, když se Ahib dostal zpátky k pultu a začal tam pouštět ty největší snad už zapomenuté pecky.
Zábava se rozproudila. Jídlo ve Vás mizelo, jako v v broukovi celé čety vojáků a pití jste do sebe lili jak na Sahaře.
Nakonec to byla dost vydařená pařba, která se táhla dlouhé hodiny a až něco po půlnoci sis uvědomila, že třeba taková Anna už leží stulená na žíněnce na zemi v klubíčku a spokojeně podřimuje. Nebo že Alex a Andrej sedí u jednoho stolu, vesele popíjejí a připomínají si bujaré historky z dob svého ruského mládí.
Amanda se zrovna hihňala, když tančila s Ahibem a celkově pokud vás nebylo slyšet na půlce křižníku, tak to bude zázrak. Raději jsi opravdu nechtěla vědět kolik jsi toho vypila, ale bylo veselo.
"Ak....to hidi? Plažíme dál?!"
Zahulákal do mikrofonu notně opilý Ahib, kterému se už pletl jazyk, ale i tak se vesele smál. Hold všichni jste měli nemálo upito, tvého seržu nevyjímaje. Kdybyste měli zítra naskočit do akce byl by to fakt nemilý vyprošťovák po téhle ultimátní kalbě.
 
Cpl. Zoe Castillová - 29. ledna 2022 17:34
alexandra6745.jpg
Nový začátek
Ano já jsem měla pocit že ho vidím doslova, nečekala jsem že se setkáme tady v ... minulosti, ale co mu mám říct? Pokud mu řeknu odkud ho znám tak mi nebude věřit zvláště když já ani teď pořád nevím co se vlastně stalo nebo jak je to možné.
„Ano jsem v pořádku.“
Dostanu nápad pokud je tohle skutečně minulost tak to znamená že můžu ... dostanu nápad ovšem to už ho osloví stěhováci. Ano je to Wade poznávám jeho smysl pro humor. Teď mně ještě nezná, ale pokusím se odpovědět tak jako bych odpověděla v přítomnosti? Budoucnosti?
Co když je vaše budoucnost minulostí.
„Říká se že je lepší vyhořet než se stěhovat, rozhodně je to rychlejší.“usměju se se také a potom se s mnou Wade rozloučí. A pak se rozhodnu nevím jestli to vyjde, ale pokud je tohle skutečně minulost mohla bych to zkusit. Já vím riskuji, ale pokud mně skutečně poslechne je možné že se najde někdo jiný kdo se místo něj obětuje aby to dopadlo tak jak si pamatuji.
„Mějte se ... počkat chtěla bych vám něco říct. Jednou vás napadne přidat se k pěchotě, nedělejte to jinak zemřete o něco později když náš křižník napadnou brouci a on se rozhodne odebrat do křemíkového nebe. Vím jak to asi zní a není to vtip, vážně. Já to ... viděla.“
Otočím se a odejdu, nechám na něm jak si to přebere, pokud by se mně zeptal jak jsem to mohla vidět když se to ještě nestalo musela bych říct že jsem to zažila, o své smrti a o svém návratu. Zažila jsem něco co málokdo zažije a to nemluvím o tomto ... zážitku. Možná si o mně jenom bude myslet že jsem cvok, možná se k tomu nebude vyjadřovat, ale řekněme že to udělá neměla by se změnit i mé vzpomínky? Zavrtím hlavou a vrátím se domů kde se rozhlédnu kolem, jsem opět sama mohla bych si opět udělat pohodlí.
Ale nejdřív. No tak vzpomínej co by jsi teď jinak dělala? Je to tak dávno ... my jsme poslední obrana ... most který hlídáme nesmí nikdo překročit ... bráníme Zemi a její kolonie před brouky ...
Zavrtím hlavou, vzpomínky by měly zůstat, ale tady je to těžké zřejmě jsem si odvykla ... je jen minulost a přítomnost a případně budoucnost pokud máte to štěstí a dožijete se jí. Já vím, pořád přemýšlím o tom jestli tohle je skutečné nebo ne a pořád nejsem odpovědi o nic blíž. Jsem tady od vší té hrůzy a chaosu a je to dobře, poprvé co jsme tady se usměju a vydá se ze mně úlevný výdech. Potom dostanu nápad, už vím co udělám, něco co odstartuje tento nový začátek vyberu si nový styl v oblékání a případně nový účes.
Nový začátek, nová Zoe a dalo by se říct že i mnohem lepší.
 
Cpl. Riley Baxtor - 12. ledna 2022 16:38
bax_icon_drak2644.jpg
Federální křižník - Destiny – Moje narozeninová párty

Celá narozeninová taškařice pokračuje. Pořád jsem jednou nohou na pomyslném útěku, i když moc dobře vím, že to bych přítomným nemohla udělat. Pocity se střídají jako ve vichru prudké letní bouřky, zkrátka, posledních pár minut žádná změna.

Usazení mé osoby ke stolu a Rico za zády, to je horší, než noční můra. Jiná žena by si možná připadala dobře, chráněná, neopuštěná, skoro jako královna, ale mě se z toho stahují útroby. Být v centru dění není něco, co bych považovala za nutné.

Rum od Ahiba vykouzlí nefalšovaný úsměv. Jednak je to flaška a jednak jde o dobré pití. Ovládnu nutkání ji otevřít hned – kam dohlédnu je pití dost a tahle lahůdka by zanikla, což si nezaslouží. Zdvižené obočí si vyslouží až nedokončená poznámka o tom, odkud ji má, protože to najednou nutně musím vědět. Prozatím ho ale zpovídat nebudu.

Amanda oproti tomu přijde s dárkem, nad kterým rychle vyplivnu vděčné díky a doufám, že tohle přejdeme a nebudeme rozebírat. Nic proti hezkému prádlu, jen mám místy pocit, že všichni ze všeho nejvíc touží po nějakých historkách z mého a Ricova soukromí.

Situaci zdárně zachrání Andrej.
“Páni, to je dobrý!“ vydechnu. Ne okouzleně, ale vděčně. Nářadí nemá nic společného s milostnýma radovánkama, je to užitečné a prospěju tím víc, než jenom sobě. Pečlivě si krabičku i její obsah prohlédnu a prakticky celou dobu nad narozeninovým úlovkem spokojeně pokyvuju hlavou.

Niřina omluva za Zoe je maličkost. Všichni víme, že i kdyby to bylo bez dárků a vlastně i oslavy, nezlobila bych se. Navíc, při zmínce o Zoe mě trochu píchne u srdce.. je mi jí líto, cítím se vůči ní stále provinile. Hodně hluboko, tam, kde jsou stíny duše nejčernější, bych byla raději, aby se z ošetřovny už nevrátila a já všechnu bezmoc vůči ní a její ztrátě nemusela prožívat vždy, když ji zahlédnu.
Hamburgerový talisman několikrát obrátím v prstech. Vypadá nenápadně a přitom je to užitečná věcička, pokud se nezneužívá.

Admerův boxer je taky něco, při čem mi zazáří oči. “Otvíráky se vždycky hodí,“ poněkud zle se zazubím a přitom si boxer zkusím. Na rozdíl od většiny mužů mám menší ruku, ale i tak mi přijde, že sedí dokonale.

Tyanova mastička s nanoboty je proti tomu něco, k čemu jsem nejen skeptická, ale taky opatrná. Opatrně dózičku zvednu do ruky a pak jí zase položím. Na tohle asi nejsem připravená. Vývoj technologií a všemožných vymožeností jde mimo mě a vždycky, když mi to dojde, cítím se špatně. Jako bych nešla s davem, ale pokulhávala jako zapomenutý kus vzadu. Což neznamená, že se to nehodí.

Yuriho deka je parádní. Škoda té prupovídky o Ricovi, protože.. proč neustále musí někdo narážet na to, co spolu máme nebo budeme mít? Závist je to stěží. Takže.. jsme nějaká zdejší rarita?

Anna a restaurace. Milé, užitečné, hezké.. sebe v šatech už ale nikdy vidět nechci. Budou to v takovém podniku akceptovat?

Alex a jeho dárek bylo to nejvíc od srdce, co jsem dnes mohla dostat. Žádné přemýšlení, snaha, úvahy o tom, jestli se trefí nebo ne. Zapomněl. To se stává a je to tak přirozené a v pohodě, že mě to dobře naladilo.
Škoda, že i tohle skončí zase u nějaké náznaku.. no.. možná jsem vadná já, že v tom vidím možné prasečinky. Třeba to ti lidi vůbec tak nemyslí a všechno je to čisté jak panenská lilie a jenom má hlava ve všem vidí narážky.
Měkejšovi? Zač je toho loket? Ne, rozhodně to není jen v mé hlavě.

Další sada dárků je osobnějšího rázu. Což o to, ale připomínka toho, že nemívám poštu jako ostatní je jako pobídka pro vysvětlení, které nehodlám dávat. Prostě to tak je. Jsem já, moje soukromí a služba, ke které se pojí lidé, které mám ráda. To, co zůstalo na Zemi je prostě pryč, nestojím o to a ani mi to není líto. Pochopitelně však chápu, jak to může působit na ostatní.
“Děkuju,“ kývnu a převezmu si nahrávky. Chvíli zvažuji, jestli aspoň některou nepustit zrovna teď, jenže uznám, že se to nehodí. Nechci se dělit o zbytečně moc ze sebe, navíc, když dnešní den má být veselý a ne protkaný mými splíny.
Srovnám disky do úhledného sloupce a opatrně posunu k ostatním dárkům, ze kterých se na stole stala slušná kupička.

“Díky..,“ zvýším hlas, aby mě bylo slyšet, “Třeba to nevypadá, ale fakt si vážím, co jste pro mě udělali. Zasloužíte..,“ vzhledem k Ricovi za zády opatrně odsunu židli, abych se hned vzápětí vyhoupla na stůl a zaváhání se dostala přes něj.
“Zasloužíte si pořádné obětí!“ popadnu prvního, kdo je nejblíž – a krátce, leč pevně, Ahiba sevřu v náručí.
“Opovažte se utíkat nebo se pokoušet mi vyhnout. Neexistuje!“ vrhnu se na Amandu, po ní na dalšího a jak jsem řekla, nikoho nenechám utéct. Každý si zaslouží svůj kousek mě, aspoň takhle.

Pak už nic nebrání tomu, abych popadla i nějaký alkohol a v rytmu hudby pod vedením kvalitního DJe jsme se mohli oddat příjemnější části oslavy.
 
Mlýnek na maso:D - 05. ledna 2022 08:47
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Po potřesení pustil tvou ruku a obdařil tě přátelský úsměvem.
"Určitě jste v pořádku? Vypadáte, jako byste viděla ducha."
Zeptal se tě ohleduplně.
"Héj šéfíku kam s tou postelí?"
Houkli na něj procházející stěhováci. Wade se na ně ohlédl.
"Do zadního pokoje."
Nasměroval je a mírně si povzdechl.
"Nesnáším stěhování. No nic budu muset jít kouknout kam mi naskládali věci ať nezjistím, že mám kuchyň v koupelně."
Zasmál se a poškrábal ve vlasech.
Mějte se Zoe. Kdybyste něco potřebovala, tak víte, kde bydlím."
Pokusil se o plytký vtip a pak zamířil s rozloučením ke svému domu koordinovat stěhováky.
 
Cpl. Zoe Castillová - 26. prosince 2021 21:13
alexandra6745.jpg
Nečekané setkání
Nechápu co mi zde vadí sice mám pocit že bych zde neměla být na druhou stranu není to zde lepší? Není dobré být pryč od vší té hrůzy? Nemuset denně hledět smrti do tváře? Říká se že nevíte dne ani hodiny ovšem zde to nabývá úplně jiný význam.
Proto je tak důležité slavit narozeniny protože to znamená že pořád žijeme, žijeme pro boj příští.
Když večeře skončí táta sklidí nádobí, já mu pomůžu ho umýt a večer skončí u jednoho ze starých filmů. Teď to vypadá jako by všechno předtím byl jenom pouhý sen, Možná je skutečnost obojí, můj život v pěchotě i to co se teď odehrává na Zemi. Možná jsem dostala možnost zopakovat minulost tentokrát s jiným výsledkem abych předešla tomu co se v budoucnosti stane.
Já vím tohle je teorie hodně přitažená za vlasy, měla bych i nějaké přirovnání které by jí potvrzovali, ale všechny vycházejí z nějakého filmu nebo seriálu. Ale já teď už nemusím vtipkovat abych si uchovala aspoň trochu zdravý rozum. Někdo by řekl jsem otravná a mám potřebu být vtipná v každé situaci, nebo to teprve řekne, ale bojujeme věčnou bitvu proti nepříteli který nás převyšuje. Vzhledem k tomu co nás pravidelně obklopuje se proto snažím vtipkovat když mám možnost.
Už je dost pozdě zde čas utíká jinak než jak jsem ho předtím vnímala a tak nadešel čas jít spát což je zvláštní protože předtím jsem měla pocit že spím, ale rozhodnu se o tom už nepřemýšlet protože o tom přemýšlím celou dobu a nejsem řešení o nic blíž. Převléknu se do oblečení ve kterém spím, ale pak se zarazím protože mi přijde že je tu něco jinak.
Nejsem zvyklá spát nahá? Nebo budu zvyklá spát nahá, tento zvyk přijde později, mnohem později když jsem byla sama a naskytla se příležitost oddychu bylo příjemné ze sebe všechno svléknout.
Tak dobrá proč s tím zvykem nezačít teď? Opět se svléknu, uklidím oblečení, zavrtám se do deky a zaujmu pohodlnou pozici na polštáři. Ovšem spánek není zrovna klidný zdá se mi jak ležím ve vážném stavu na ošetřovně křižníku a jak se o mně starají doktoři a sestry, vidím že ležím i s dalšími pacienty ve vážném stavu ze kterých ne všichni přežijí noc. Probudím zbrocena potem ještě že jsem šla spát nahá a nemám teď co propotit.
To byl teda sen. Ale byl to sen?
Složím ruce do dlaní a mám pocit že moje mysl běhá v kruhu, dobrá tohle je nový den, nová výzva. Aspoň dřív to tak platilo uvidím co přinese tento den. Obléknu si župan a rozhodnu se že se před snídani vysprchuju. Táta už doma není musel odejít opravdu brzo, také si všimnu při pohledu z okna že nový soused už dorazil, aspoň se to dá poznat podle stěhovacího auta ze kterého vynášejí nábytek a krabice. Sprcha mi udělá dobře a protože jsem teď doma sama nechám župan v koupelně a nasnídám se nahá.
Neříkám že hodlám být nudistka, ale pokud jsem sama proč si neudělat pohodlí které ti ani sebepohodlnější oblečení nenabídne.
Potom se obléknu a vydám se přivítat našeho nového souseda. Jsem zvědavá kdo to bude, když míjím stěhováky a uvidím ho mám pocit že jsem ho už viděla, ale jak je to možné když právě dorazil?Přesto mám pocit že ho odněkud znám a když se představí zjistím odkud ho znám.
Ale to není možné. Wade Wilson?Wade?Je to on aspoň to tak vypadá.
Mám opět pocit že je něco špatně, něco je tu rozhodně špatně. On by tu být neměl, měl by být mrtvý. Nebo bude mrtvý potom co nás napadnou brouci a křižník ve kterém právě jsme se nakonec rozhodne odebrat do křemíkového nebe i s ním.
„Ne já ... ano já jsem ze sousedství jsem desát ... jsem Zoe Castillová. Těší mně.“
Projeví se síla zvyku, ale včas se zarazím, také mu potřesu rukou a přitom rudnu. Už předtím se na mně podíval s opravdu starostlivým výrazem musela jsem se tvářit jako bych viděla ducha. Aspoň mi to tak připadalo, ale co mu mám říct? To co si pamatuju? O naší společné službě lidstvu v boji proti broukům, o jeho oběti a mém podivném zážitku po smrti? Že by tu ani jeden z nás neměl být? Zvlášť když si pořád nejsem jistá co je skutečné a co skutečné není?.
 
Mlýnek na maso:D - 21. listopadu 2021 18:47
st21306.jpg

Planeta Země - Doma
Zoe


Otec se na tebe usmál, přátelsky kývl. Večeře pomalu minula, otec sklidil nádobí, pomohla jsi mu vše spláchnout a večer jste nakonec skončili u jednoho ze starších, ale docela příjemných filmů. Nakonec to nebyl tak špatný večer. Spát jsi šla později, než jsi očekávala.
V noci se ti zdálo o lékařích a sestrách, které ti podávaly léky na bolest, léky na odpočinek, měnili kapačku, něco jsi zaznamenávali do poznámek a pak zase odcházeli. Zdálo se ti také o dalších pacientech, kteří leželi na postelích v blízkém okolí. Někteří noc nepřečkali.
Ráno, když ses vzbudila otec byl již pryč. Musel vyrážet ještě před svítáním a ty sis při snídani všimla, že u domu od sousedů je přistavená velká dodávka, ze které vykládají nábytek a bedny s věcmi. Zdá se, že tvůj nový soused již dorazil.
Vyrazila jsi jej tedy přivítat tak, jak jsi slíbila otci. Nejprve jsi minula stěhováky, kteří zrovna nesli pohovku.
"Jo dejte to třeba támhle, díky. Ty velké bedny zatím někam bokem, pak si je vybalím."
Vyšel ven mladík, který se na tebe přátelsky usmál. V první chvíli ti zatrnulo a sevřelo se ti srdce. Měl tak známou tvář, ale přece jsi ho nikdy neviděla, nebo ano?
"Dobré ráno. Vy jste asi ze sousedství, že? Rád Vás poznávám slečno. Wade. Wade Wilson těší mě."
Nabídl ti přátelsky ruku. Pak se na tebe tázavě zadíval.
"Je Vám dobře? Stalo se něco?"
Optal se docela starostlivě.

Aglamor II. - Výsadek
David



"Vi, budu se těšít."
Usmál se frantík pod knírem a lehce si ho upravil. Tlouštík taky přikývl. Radista byl o poznání bledší, když se slyšel vyvádět při hovoru s vysílačkou.
"Buďte rád za posily desátníku."
Odvětil si hlas do vysílačky, docela klidný, než se přerušilo spojení. Když jsi vzhlédl viděl jsi slétat další transportéry a taky několik letounů, které začaly shazovat vybavení do vašeho okolí na malých padáčcích velké kovové bedny.
"A-no pane."
Kývl radista a zamířil k dalším vojínům. Tlouštík a frantík zamířili za tebou.
"Chápu takže chcete, abychom sesbírali známky koho se dá šefiku?"
Optal se pro jistotu frantík. Tlouštík se již jal ti pomoci sbírat známky z nejbližších mrtvých. Málo jich nebylo, ale mohlo to být mnohem horší. Mohl jsi být samozřejmě dost snadno i mezi nimi.
"Jaký je bude náš další postup pane?"
Optal se tlouštík, když se s funěním zvedal od dalšího padlého. Když ses rozhlédl, zdálo se, že Benovi se podařilo zabezpečit zbytek vaší pozice, tedy alespoň dočasně. Dokonce i první hlídky, již byly nahoře na kopečcích, rozestaveny a hleděly do dálky.
 
des. David "Opáčko" McCan - 17. listopadu 2021 17:46
daa0d9656ff163169afe3d5ebf5a14e7d527lw49554121083391334.jpg
Chvíle klidu před další melou....

Když kolem mě začali probíhat vojáci, přestal jsem střílet. Pozoroval jsem, jak si vedou, jak zatlačují brouky až k díře, kterou zasypali granáty. Nevedl je nikdo jiný, než Ben. Jen jsem se na něj zazubil. Tohle se tomu parchantovi musí nechat. Promluvím s ním, až bude více času. Teď tu máme ještě pár věcí na práci.
"Dobrá práce vy dva, tohle se neobejde bez pochvaly. Pití bude na mě," poplácal jsem tlouštíka po zádech a pěstí ťukl toho druhého do ramene. Tohle mě potěšilo. Takhle na ty svině musíme.
Radost mi však nevydržela dlouho. Z okolí se pomalu začal ozývat nářek umírajících a křik raněných. Otočil jsem se, abych viděl celou tu spoušť. Tolik jich padlo.... a já byl ten, co je poslal na smrt... cítil jsem, jak se mi svírá žaludek, jako bych měl zvracet. Jenže tam je ještě něco...vztek? Nenávist? Nevím, pomalu se to dere na povrch. Už slyším, jak se chechtá...

"Co je?" otočil jsem se na radistu, co ke mě přišel zezadu. Podíval jsem na sluchátko v jeho rukou. Neochotně jsem ho vzal, protože jsem tušil, co bude následovat. Ve sluchátku se ozval spojovací důstojník z velitelství na orbitě. Jakmile jsem uslyšel čerstvé dvě čety....čerstvé....čerstvé...
"Až se vrátím, budeš čekat v hangáru.... Ukážu. Ti. To. ČERSTVÉ MASO!!!!" odsekával jsem, až jsem nakonec zařval do toho sluchátka a vrátil ho tomu klučinovi. "Já ho zabiju. Prohodím ho přetlakovou komorou.... Narvu mu granát do prdele! HAAAAAA!!!!" zařval jsem si hezky od plic a chvíli jsem se snažil uklidnit.

"Ty..." ukázal jsem na radistu. "Vezmi par chlapu a rozestav hlídky na vyvýšených místech. Pak si vezmi další a běžte pro vybavení. A vy dva..." podíval jsem se na tlouštíka a frantíka. "Půjdete mi pomoct..." řekl jsem a rozešel se k prvnímu mrtvému, který je poblíž a vzal z něj munici a jeho identifikační známky, pro budoucí statistiku a pro osobní vzpomínku. "Tenhle muž zemřel pod mým vedením... stejně jako další... "řekl jsem a schoval známky do kapsy na zip, ať je neztratím. "Chci jeho jméno mít pořád při sobě, ať jejich smrt nebude zapomenuta..." řekl jsem pak těm dvěma, aby pochopili, o co mi jde.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17342495918274 sekund

na začátek stránky