Andor.cz - Dračí doupě online

Della - Coruscant - Na cestě na teorii

Ka´dar se cestou nad tvými slovy jen smál.
"Hmm tak tým jo?"
Zašklebil se nakonec a mírně nad tím vším zavrtěl hlavou. Jeho alespoň na okamžik vážnější tvář si získalo až tvé povídání o tom čím vším jsi chtěla být, ale nakonec i to zmizelo za dalším úšklebkem.
"Hmmm námezdní Jedi, který má velkého zubatého mazlíčka. To zní dobře."
Zazubil se znovu tvůj společník, když si tě dobíral. Krom toho, že ta představa zněla docela nereálně sis jí uměla docela živě představit.
"Už teď vidím, že na teorii se ukoušeme nudou."
Vzdychl a promnul si zátylek. S každým krokem k učebně se vám tam chtělo méně a méně, kdo ví, co za sračky tam do vás budou nalévat.

Na cestě do učebny

Skoro jsem musela za každým rohem popoběhnout, abych mu stačila, jako by nebral ohledy na to že jsem o celou hlavu a půl menší.
"Nesměj se, snažím se poznat svůj tým. Momentálně se tým skládá ze dvou členů a přece si nebudu povídat sama se sebou," dloubla jsem ho do žeber na svou chabou výmluvu, proč se tak zajímám o jeho život. "Neboj, až se seznámím víc, vypustím zě ze svých spárů a svítit světýlkem do obličeje budu někomu jinému."
"Mhm, to je zajímavé, takže to není daleko od toho, co jsi chtěl dělat. Myslím jako, jsi ve vesmírné lodi, bojuješ s ostatními, jen místo boje s mocností a darování kořisti chudým bojuješ na opačné straně barikády. Tedy za předpokladu že bys byl tenhle typ piráta."

"No..? jak to jen říct. Měla jsme poměrně specifický seznam toho, čím chci být. Ale Jedi tam byl taky, to přiznávám. Ale chtěla jsem taky být neohroženou lovkyní hlav nebo cvičitelkou nějakých potvor s minimálně třemi řadami zubů." Vždycky jsem chtěla být něco víc. Někteří od nás si dovolili být hrozně přízemní, přáli si obyčejné věci, které mě nudily.

Della - Coruscant - Na cestě na teorii

Když jste vyrazili opět do chodeb tohoto rozlehlého místa, bylo tu už zase samozřejmě dýchatelněji a méně osob, než v jídelně. To bylo na jednu stranu docela příjemné. Ka´dar kráčel vedle tebe a v porovnání s jeho docela mohutnou stavbou sis připadala docela malá a zranitelná. Jestli jej opravdu můžeš považovat za přítele, to nejspíše ukáže až čas.
Když jsi však položila svůj dotaz slétl k tobě očima a pobaveně odhalil zuby.
"Takže teď tě zajímá moje mladistvé já?"
Uchechtl se a chvíli mlčel, skoro se zdálo, že ti ani neodpoví.
"Jako malý jsem chtěl být nespoutaným vesmírným pirátem."
Vydechl nakonec s úšklebkem.
"Jaký byl tvůj dětský sen? Chtěla jsi být Jedi?"
Cukl mu koutek a stále tě po očku pozoroval, i když vnímal taky kudy jdete, aby do něčeho nenarazil. Do učebny byste měli dorazit za pár minut a mít ještě i trochu času, než začne ona jistě nudná přednáška.

Jídelna

"No, musíš ale uznat, že bys mohl dopadnout hůř, než jsem já," pokračovala jsem.
Můj momentálně jediný přítel, pokud to tak můžu říct, se zvedl, že je nejspíš čas vyrazit na dlouhou a jistě záživnou přednášku teorie k našemu oboru. Pečlivě jsem složila příbor a odnesla jsem tác na požadované místo odběru, pak jsem počkala na Ka'dara a přilepená k jeho osobnosti jsme se vydali chodbou.
Kdyby se mě někdo zeptal, kam jdu, řekla bych mu, že nevím. Opravdu mě začalo zajímat, kdy přesně přestanu mít v týhle budově orientační smysl bezhlavého kuřete. Však se jednalo stále o ty stejné chodby, které byly naprosto stejně vymalovány. Nebo se mi to minimálně zdálo. Vždycky jsem bojovala s tím se někde neztratit, nedej bože když jsme chodili do přírody.
Ale jídelnu už bych byla schopná poznat, minimálně proto, že ač by se jednalo v kteroukoliv denní dobu, vždycky u dveří bude postávat dobrý tucet osob s nejrozličnějších uniformách. a odkudsi stále nové a nové zjevy stále přicházely, takže jak se říká, že když se člověk ztratí v lese, má jít podél potoka? Tady se dá jít s hloučkem, to jednoho vždycky dovede do srdce (zjevně) tohoto komplexu.
"Mám další otázku, čím jsi chtěl být jako malý kluk?" napadlo mě zčistajasna, když už dlouho ani jeden z nás nic neříkal. Tahle otázka mě napadla jen tak náhodou a přišlo mi zajímavé zjistit, jak moc se jeho "nynejší" povolání liší od dětského snu.

Della - Coruscant - Jídelna

"Řekl bych, že naše ostatní možnosti v ten moment nebyly úplně lepší."
Ušklíbl se Ka´dar, pak však povytáhl tázavě obočí, když ses rozpovídala a zamyšleně si promnul bradu.
"Já? Tvůj majetek? Hmmm zdá se, že si docela fandíš."
Pousmál se, ale nezněl kupodivu, nijak zle, nebo naštvaně. Pak nad tím jen pokrčil rameny.
"Nad tím se hádat fakt nedá. Rozhodně tu mám alespoň to, co potřebujeme....hmmm plat? Těžko říci, ale úplně bych na to nesázel. Bylo by to hezké dostávat nějaké kredity, ale bylo by to spíše překvapením."
Začal se pomalu zvedat.
"Asi bychom pomalu měli vyrazit na tu teorii ať nedojdeme pozdě."
Navrhl a podpořil návrh tím, že pokračoval k v přípravě k odchodu.



Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Rozloučila ses s průvodcem a zamířila do Gunganského obydlí. Když jsi vstoupila udeřil tě do nosu pach bylinek, moře a ještě něčeho dalšího, cos nedokázala určit. Když jsi se rozhlédla po příšeří tohoto obydlí spatřila jsi u malého horkého bublajícího pramene sedět gunganku.

V rukách se jí vznášel shluk vody ve kterém byla malá rybka. Nebyla ji nejmladší, ale její oči byly stále jasné a energické. Pohlédla tvým směrem.
"Vítej. Ty, kterou přivedla Síla."
Promluvila docela plynulou obecnou řečí bez přízvuku, což mezi gungany nebylo zrovna dvakrát obvyklé.

Gunganská moudrá

Následovala jsem svého průvodce aposlouchala co mi chtěl říct l. Mírně jsem na znamení díků pokyvla hlavou a unaveně jsem se Pousmála.
Trochu mne zamrzelo, že se tak ty děti rozprchly, ale asi to bylo přirozené, nejspíš sem moc cizích lidí nezavitalo a nebylo to pro ně něco obvyklého. Jakmile zastavil před domem, rozhlédla jsme se kolem. Byl to prostě dům, jakých podobných tu bylo kolem dost. Naposledy jsem se na průvodce podívala, poděkovala jsem mu za doprovod a vyrazila jsem k domu.