| |||
Jídelna "No, musíš ale uznat, že bys mohl dopadnout hůř, než jsem já," pokračovala jsem. Můj momentálně jediný přítel, pokud to tak můžu říct, se zvedl, že je nejspíš čas vyrazit na dlouhou a jistě záživnou přednášku teorie k našemu oboru. Pečlivě jsem složila příbor a odnesla jsem tác na požadované místo odběru, pak jsem počkala na Ka'dara a přilepená k jeho osobnosti jsme se vydali chodbou. Kdyby se mě někdo zeptal, kam jdu, řekla bych mu, že nevím. Opravdu mě začalo zajímat, kdy přesně přestanu mít v týhle budově orientační smysl bezhlavého kuřete. Však se jednalo stále o ty stejné chodby, které byly naprosto stejně vymalovány. Nebo se mi to minimálně zdálo. Vždycky jsem bojovala s tím se někde neztratit, nedej bože když jsme chodili do přírody. Ale jídelnu už bych byla schopná poznat, minimálně proto, že ač by se jednalo v kteroukoliv denní dobu, vždycky u dveří bude postávat dobrý tucet osob s nejrozličnějších uniformách. a odkudsi stále nové a nové zjevy stále přicházely, takže jak se říká, že když se člověk ztratí v lese, má jít podél potoka? Tady se dá jít s hloučkem, to jednoho vždycky dovede do srdce (zjevně) tohoto komplexu. "Mám další otázku, čím jsi chtěl být jako malý kluk?" napadlo mě zčistajasna, když už dlouho ani jeden z nás nic neříkal. Tahle otázka mě napadla jen tak náhodou a přišlo mi zajímavé zjistit, jak moc se jeho "nynejší" povolání liší od dětského snu. |
| |||
Della - Coruscant - Jídelna "Řekl bych, že naše ostatní možnosti v ten moment nebyly úplně lepší." Ušklíbl se Ka´dar, pak však povytáhl tázavě obočí, když ses rozpovídala a zamyšleně si promnul bradu. "Já? Tvůj majetek? Hmmm zdá se, že si docela fandíš." Pousmál se, ale nezněl kupodivu, nijak zle, nebo naštvaně. Pak nad tím jen pokrčil rameny. "Nad tím se hádat fakt nedá. Rozhodně tu mám alespoň to, co potřebujeme....hmmm plat? Těžko říci, ale úplně bych na to nesázel. Bylo by to hezké dostávat nějaké kredity, ale bylo by to spíše překvapením." Začal se pomalu zvedat. "Asi bychom pomalu měli vyrazit na tu teorii ať nedojdeme pozdě." Navrhl a podpořil návrh tím, že pokračoval k v přípravě k odchodu. Artemis - Naboo - Snění u Gunganů Rozloučila ses s průvodcem a zamířila do Gunganského obydlí. Když jsi vstoupila udeřil tě do nosu pach bylinek, moře a ještě něčeho dalšího, cos nedokázala určit. Když jsi se rozhlédla po příšeří tohoto obydlí spatřila jsi u malého horkého bublajícího pramene sedět gunganku. V rukách se jí vznášel shluk vody ve kterém byla malá rybka. Nebyla ji nejmladší, ale její oči byly stále jasné a energické. Pohlédla tvým směrem. "Vítej. Ty, kterou přivedla Síla." Promluvila docela plynulou obecnou řečí bez přízvuku, což mezi gungany nebylo zrovna dvakrát obvyklé. |
| |||
Gunganská moudrá Následovala jsem svého průvodce aposlouchala co mi chtěl říct l. Mírně jsem na znamení díků pokyvla hlavou a unaveně jsem se Pousmála. Trochu mne zamrzelo, že se tak ty děti rozprchly, ale asi to bylo přirozené, nejspíš sem moc cizích lidí nezavitalo a nebylo to pro ně něco obvyklého. Jakmile zastavil před domem, rozhlédla jsme se kolem. Byl to prostě dům, jakých podobných tu bylo kolem dost. Naposledy jsem se na průvodce podívala, poděkovala jsem mu za doprovod a vyrazila jsem k domu. |
| |||
Stále jídelna S pokrčením ramen nad Ka'darovým vysvětlením a sklopila pohled do prázdného talíře. "Podle mě to tu tak má dobrá nad polovina osob tady." Včetně mě. Republika mi byla vždycky fuk. Dělala jsem si věci po svém, ale zároveň tak, abych nebyla na očích. A teď jsem tady, přesně pod dohledem velkého bratra, sestry nebinárního pohlaví... Ironie osudu, na který ale nevěřím. Roha? Hmm... "Ne, tak skoro nikoho tu neznám a krom tebe, Urtaha a... to je asi všechno, ale znělo by to líp, kdyby to byli aspoň tři. A pokud si pamatuješ, nebyla jsem zrovna nadšená, že upíšu svůj život Republice," naznačila jsem. "Ale dokud jsi to neřekl nahlas, tak jsem nad tím nepřemýšlela. Takhle," odmlčela jsem se, hledajíc slova. "Nevím co čekat, nechci být pod něčím dohledem, nevím co bude dál ale prakticky nic jiného nemám. Můj dosavadní majetek se ukrývá na mě," dlaní jsem přejela od hlavy k pomyslným patám, "a na ubikaci, mimochodem, k mýmu dosavadnímu životu počítám i tebe, když se válíš na palandě pode mnou" mrkla jsem o trochu veseleji. "Neříkám, že život závisí na materiálních věcech ale když na jednu misku vah položíš jídlo a postel a relativní bezpečí, na druhou existenční krize a nevědomost jak vyjdeš s kredity, tak vyhrává varianta číslo jedna." "Když tu jsme jako ti, co zachránili před otroctvím, budeme dostávat plat?" napadlo mě najednou. |
doba vygenerování stránky: 0.1334240436554 sekund