Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta do jídelny

„To jsi na tom stále lépe než já. Můj první a poslední pokus něco opravit by se dal počítat jako zničit a zničit ještě víc,“ zaksichtila jsem se při vzpomínce na ukradené vznášedlo ve třinácti.
„Chápu,“ přikývla jsem na jeho slova a dál se v tom nijak nešťourala.
„Je ale zajímavý, jak se taková sebranka jako my všichni,“ nadhodila jsem a zakroutila dlaní jako bych shrnula všechny, co byli na naší ranní cvičné misi, „dostaneme k jedné a té samé práci.“
Na dalším rozcestí už stály vcelku podobné dveře, ovšem specifičtější byla popisná tabule vedle hlásající další jídelnu, nebo tu samou?
„No, tentokrát to nebylo tak těžké. Alespoň už na nás nikdo nebude zírat. Snad.“ Pohledem jsem znovu zkontrolovala jak vypadám a chytila otevřené dveře, když někdo z jídelny vycházel.
Na nic jsem nečekala a stoupla si do fronty, posléze si vzala tác, nechala nandat jídlo a pak počkala, na svého parťáka.
V podstatě jsme se mohli vrtnout kamkoliv, pokud tu nebylo nepsané pravidlo, kdo kde může sedět, jako techšprti versus oblíbená děcka. Dva se vmáčkneme někam přeci jenom líp, než když bychom byli banda rozjívených puberťáků.
„Preferuji ten zadní stůl,“ kývla jsem hlavou směrem ke zmíněnému stolu a pokud by to Ka'dar odsouhlasil, začala bych se přes ostatní rvát třeba i lokty ke stolu, který od půlky jako snad jediný v místnosti zel prázdnotou nebo minimálně nevypadal rozbitě, či jinak divně, což by byly aspekty k tomu, proč by se mu všichni měli vyhýbat.

Della - Coruscant - Směr jídelna

"Řekl bych, většinu běžné údržby a oprav za letu zvládají astrodroidi, kteří bývají povětšinou přítomni v každé stíhačce. Ale můžou se vyskytnout situace, kdy budeme muset přistát kvůli poškození, nebo tak a to se mechanik může docela hodit. Nikdy nevíš, co tě ve vesmírné bitvě potká, nebo kde zůstaneš trčet."
Pokrčil ramen Ka´dar a kráčel dál vedle tebe. Cestou si rukou promnul zamyšleně bradu.
"Vzhledem k velikosti tohohle místa bych sázel na to, že jich bude více, ale předpokládám, že trefíme, jako první tu, kde budou ostatní. Přece jen asi nebudou všechny na jednom místě."
Chvíli však mlčel ohledně tvého dotazu, co se jeho schopností týkalo.
"Hmmmm dá se říci, že jsem byl mechanik. Neříkám, že to umím se vším, ale docela se vyznám."
Pousmál se. To už jste konečně vcházeli do jídelny, kde se nakupilo už více osazenstva, které mělo dle všeho docela hlas. Bude tedy složitější někoho najít plus čekala vás hezká fronta na oběd.


Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Odpovědí ti byl smích, který zkreslovalo kovové zvonění.
"Mýlíš se, svět bude zničen pokud mi jej nepomůžeš zachránit. Jen když mi pomůžeš můžeš ochránit ty, které miluješ."
Stín se rozplynul a místo něj se vlnící se krajina proměnila na náhled do místnosti. Byl to palác. Palác, který jsi znala. Tvá sestra si zrovna ustaraně povídala se svým manželem, když dovnitř vtrhlo ozbrojené komando, které na ně mířilo blastery.
"Odhoďte zbraně! Jste zatčeni za zradu Republiky!"
Ozval se jeden z vojáků přes masku. Manžel tvé sestry strčil nebohou dívku za sebe a tasil blaster, jednoho z vojáků zastřelil, pak se spustila blasterová palba a muž klesl k zemi zasažen několika ranami. Tvá sestra ležela na zemi zraněná.
"Chopte se jí! Pokud bude klást odpor zastřelte jí."
Zněly rozkazy. Dva vojáci pak táhli tvou zraněnou sestru pryč zatímco z jejího muže unikaly poslední záchvěvy tepla.
Výjev se změnil a ty viděla pro změnu palác na Naboo, kde zrovna několik úředníků Naboo předávalo podobným vojákům tvou mladší sestru a několik dalších obyvatel Naboo. Z toho všeho se ti stáhlo hrdlo, když se obraz začal opět rozplývat.


Jath - Coruscant - Jídelna

Togruta se na tebe zvesela zazubila ostrými zoubky a nabrala si na vidličku ze svého jídla, ale pak mírně zavrtěla hlavou.
"Ne žádné závodící eso. Pilotovat umím, ale nejsem nijak dobrá, mám se ještě, co učit."
Přiznala pokorně a nespouštěla tě z očí.
"Hmmm takže sis přišel vydělat a trochu se nadlábnout. Jo i tak se to dá brát."
Cuknul jí koutek, pak ti podala přes stůl přátelsky ruku.
"Jsem Elessi ale klidně mi říkej El."
Přestavila se ti, než se posléze zase vrátila ke svému už skoro prázdnému talíři.
"Máme před sebou ještě pořádný kus cesty, než nás zařadí plně do Republikových sil."
Usoudila a odložila vidličku.

Pokec u jídla

"Příště si klidně něco vem, ale dneska to neklapne," ušklíbl jsem se na Togrutu a tác si přisunul blíž k sobě.
Netrvalo to dlouho a celý můj oběd byl v tahu. V podstatě jsem to zhltal.
Mezitím jsem poslouchal, proč se vlastně Togruta dala k armádě.
"Takže tě mám brát jako závodnické eso?"
S touto větou jsem dojedl poslední zbytek jídla. Pozorně jsem Togrutu sledoval.
"Já? Nemohl jsem si nechat ujít tohle úžasný jídlo," ukázal jsem vidličkou na tác.
"Popravdě mě nenapadlo nic lepšího. Takhle se alespoň můžu nějak zabavit a k tomu budu mít peníze pro rodiče."
Částečná pravda. Domů na Lothal vždy něco posílám.
"Není to nic zajímavého, ale tak to už chodí."

Temný sen u gunganů

Zadívala jsem se na tu postavu a na její okolí. Bylo to temné a nepříjemné. Když promluvil, zaměřila jsem svou pozornost znovu na něj. Vzdorovitě jsem zvedla hlavu.
„ Ne, svět by byl zničen.“
Zůstala jsem však stát. Neuhnu mu. Nejsem možná Jedi, možná neovládám sílu, tak jako třeba Taldar, ale utéct nesmím.
„ Kdo jsi?“

Objížďka

"Děkuji" vrátila jsem mu škleb a řádně vytočila pukrle. "Taky se cítím lépe." Člověk by ani neřekl, co s ním udělá správná velikost oblečení.
Dlaní jsem přejela po rukávu pravé ruky, až teď jsem mohla ocenit kvalitní, přesto prodyšnou látku, ze které oblečení bylo. Bylo v něm i teplo a zároveň ne vedro. Přes ní člověk cítil každý dotyk, i když byla silná. Čapla jsem z pultu zbytek věcí, co jsem vyfasovala ve správné velikosti. Balíček jsem srolovala do kostky a dala pod paži, abych měla alespoň jednu ruku volnou.

Mimoděk jsem se otřásla. Simulace je sranda a taky jedna věc. Ale druhá věc je krutá realita, až nás pošlou tam nahoru doopravdy.
"Tak to se musíme snažit, abychom nebyli na kaši hned po prvních pěti minutách," nadhodila jsem, zatímco jsme vycházeli ze dveří.
"Heh?" obrátila jsem pohled k němu, nutno podotknout, že jsem svou hlavu musela zaklonit, abych mu viděla do tváře.
"Noo, jako... Mechanik v letce určitě není na škodu, já tě můžu doporučit všemi deseti i jako kámoše na drátě," zamávala jsem mu oběma dlaněmi před obličejem. Dost dobře jsem si pamatovala, jak mě zachránil od trapasu, když jsem nevěděla, kde se ta loď ze simulace zapíná nebo jak se střílí.
"Ale nějak mě nenapadá, jak bys mohl za letu někomu opravit přístroj. Možná tak říct, kde co má ten druhý hledat, ale hej! To z tebe dělá nejdůležitějšího člena jednotky. To aby ti ten zbytek dělal ochranku."
Já stroje neuměla pomalu ani zapnout, ovládání lodi mi chvíli trvalo, než jsem se naučila, přesto jsem přežila a nebyla rozsekaná na kousíčky, jako podstatná většina, nebo Urtah, co byl s námi v týmu a já si ho ani nevšimla. Snad štěstí začátečníka? Ráda bych si ale myslela, že to bylo díky mému nespornému talentu.
"Kde ses to vlastně naučil?" Napadlo mě, když jsme vedle sebe kráčeli po chodbě.
"Hmm," protáhla jsem a zastavila se vprostřed pohybu.
"Mohli bychom. Sice hlad ještě úplně nemám, ale kdo ví jak dlouho ta teorie bude." odsouhlasila jsem nepřímo.
"Takže na jídlo. Myslíš že je tu víc jídelen, nebo jen ta jedna?" Jinými slovy - nemám tucha jak se tam dostat.