Andor.cz - Dračí doupě online

Jath - Coruscant - Jídelna

Togruta k tobě vzhlédla a věnovala ti nejprve zkoumavý pohled, ale pak se pousmála a nakonec přikývla.
"Jasně, neboj neukousnu tě. Jen ti možná sním oběd."
Odhalila v úsměvu dívka ostré zoubky, kterými by kousanec určitě docela bolel, byly však typické pro Togruty stejně, jako pruhované lekku, které jí splývaly nad prsa. Jejich délka udávala její stáří a vyspělost, v tomto případě tedy spíše mládí.
"Ymm proč? Baví mě pilotování. Vždy jsem chtěl být letec a tohle je skvělá příležitost ukázat, že jsem v tom dobrá. A co ty siláku, proč jsi tady skončil?"
Povytáhla zvídavě obočí a namířila na tebe vidličkou, než s ní znovu píchla do svého jídla a vložila si sousto do úst. Její oči však pozorovaly a zkoumaly tebe.


Della - Coruscant - Fasování

"To je pravda, ale řekl bych, že právě tenhle pocit bezpečí nám vymažou skutečnými tréninky pilotování ve vesmíru......Hmmm co? Že se vyznám v opravách strojů."
Odvětil Ka´dar klidně. Možná usoudili, že by se vám v letce mechanik hodil a nebo viděli ve zbytku vyplněných listů více, než jste si mysleli, že jste tam napsali.
Když jsi vyšla konečně ven z kabinky tvůj společník se na tebe zubil a promnul si pobaveně bradu.
"Hmmm no už nevypadáš, jako by tě srazili o jednu velikost ale dle těch zvuků, co se ozývaly to znělo fakt nebezpečně."
Zašklebil se na tebe. Provianťák se taktně zdržel, jakýchkoli poznámek.
"Jo teď už ti to docela sluší."
Uznal nakonec, aby tě uklidnil a pak se smíchem vyrazil po tvém boku zase pryč.
"Co teď? Půjdeme něco zakousnout?"
Koukl po tobě zvídavě.


Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Přiblížila ses k té podivné temné postavě, byla to však stále jen silueta ve stínech, neviděla jsi té osobě do tváře, ale cítila jsi temnou moc, která z ní sálala. Taky jsi pocítila, že věděla o tvé přítomnosti.
"Rozhlédni se Lady De´Vrick svět čeká zkáza smrt a utrpení. Přidej se ke mě a pomoz mi udržet mít v galaxii. Společnými sila jí přetvoříme dle našich představ."
Zkreslený nerozeznatelný hlas, zabraňoval rozpoznat zdali se jedná o ženský, nebo mužský hlas. Sílu z něj jsi však cítila doslova hmatatelně, byla tíživá a dusivá.

Podivné snění u Gunganů - part 2

Zděšeně jsem sledovala ten výjev, byl tak neuvěřitelně skutečný a při tom jsem tam nebyla. Nebyla jsem přímo na těch daných místech. Ale viděla jsem tolik smrti, tolik utrpení… Srdce se mi z toho bolestně svíralo, nejen strachem, protože tohle bylo naprosto neznámé, ale také šokem. Jak se tohle může všechno najednou dít. A do čeho jsem se to vlastně připletla?
Dívala jsem se kolem na ty válčící osoby, dívala jsem se na to, jak se navzájem zabíjí. Ztráty byli obrovské úplně všude. Tahle válka je katastrofická…
Když jsem ale mezi nim zahlédla něco… někoho, kdo tam nepatří, vydala jsem se za ním. Je to snad on, kdo za to může? Nějaký strůjce tohohle masakru? Proč jsem zrovna tady?

Nový ohoz

"To mi povídejte," ušklíbla jsem se pro sebe, nahlas jsem však neřekla nic a s vděčným úsměvem si převzala nabízenou hromádku.
S náručí plnou mého nového šatníku jsem se odploužila směrem ke kabince, ke které skladník ukázal a cestou se snažila koukat pod nohy, abych se o nic nepřerazila, věcí bylo vážně hodně.

Vpadla jsem do kabinky a málem vrazila i s těmi věcmi v rukou do stěny. Tak moc to tam bylo těsné.
S velkými obtížemi jsem se v kabince, na titěrnou stoličku položila náklad, který prakticky přetékal a se zataženým břichem zabouchla dvířka. Pak se začala převlékat, což šlo opravdu blbě, protože jsem se každou chvíli praštila o roh, stěnu nebo stoličku.
"Ještě k tomu pilotování," spustila jsem, zatímco jsem bojovala s titěrnými knoflíčky přerostlé kombinézy. "Souhlasím, v reálu to bude jiné. Asi víc adrenalinu ale i chyb. Tyhle simulace by nás na to mohly připravit, ale špatný je, když ti dojde, že je to simulace, přestaneš to podvědomě tak prožívat asi." Klekla jsem si na jedno koleno, abych si mohla rozvázat boty. "A pak ti tvoje chyby budou jedno, vždyť o co v simulaci jde?"
"Ale švihli tě sem, jako by ti četli myšlenky. Cos tam vůbec doopravdy napsal?"

Sundavání a posléze nandavání nohavic je škoda mluvit.
V jednu chvíli jsem ztratila balanc, takže jsem si s hromadou sprostých slov a zavytím typu "Jéééj" a "Ííííí" kecla na zadek, díky nedostatku místa ale ne na zem, ale na stoličku zavalenou vším možným harampádím, ta se i se mnou převrátila a skončila na zemi.
"Bych tu chtěla vidět tebe," zafuněla jsem v odpověď na Ka'darovo stěžování , když jsem se konečně vyškrábala na nohy, natáhla rukávy a s pocitem zadostiučinění zapnula pásek.

Rozrazila jsem dveře kabinky, napřed vyházela věci, co mi byly velké na hromadu před ní a pak teprve vyšla s vysokými botami v rukou já.
Špatnou velikost oblečení jsem našoupala na místo určení a pak se obula. Nehodlala jsem se znovu zavřít do té kabinky, bylo to tam víc o život, než v simulátoru.
Vlasy jsem si rozpustila, párkrát protřepala hlavou a opět svázala do uzlu na temeni hlavy, pár neposedných pramínků zastrkala za uši.
"Hmm? Jak vypadám?" zazubila jsem se na Ka'dara a s roztaženými pažemi se párkrát pomalu otočila. Cítila jsem se hned líp, když mi oblečení padlo. A nehrozilo, že se někde přerazím o dlouhý rukáv.

Rozchod

Všichni začali odcházet. Jednoduše jsem se smísil se skupinou. Rozhodně je to lepší, než zbytečně vyčnívat. Nebyl jsem tu na prázdninách. Ucítil jsem za sebou pohyb a zanedlouho se objevila jedna z rekrutů. Togruta menšího vzrůstu. Měla přátelský výraz.
Musím souhlasit. Proti lidem, které jsem za život potkal, jste jako štěňátka...
Pousmál jsem se na ni a kráčel dál v houfu. Po cestě jsem poslouchal jejich rozhovory a prohlížel si budovu. Nic extra užitečného jsem prozatím neobjevil a neslyšel.
Nevadí.

Zašel jsem do jídelny. Za poslední den jsem neměl v podstatě nic k jídlu a potřeboval jsem přemýšlet. Vzal jsem si jídlo a rozhlédl se. Jídelna nebyla moc přeplněná, ale pár lidí zde bylo. Zahlédl jsem onu togrutu, která na mě mluvila v chodbě. Přešel jsem k jejímu stolu.
"Máš tady volno? Jak vidíš, všude je narváno," ukázal jsem na poloprázdnou jídelnu a s menším úsměvem jsem si sedl.
Jídlo bylo kvalitní a po dlouhé době jsem se dobře najedl.
"Proč ses vlastně dala na armádní dráhu?"