Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Star Wars: Nové příběhy

Příspěvků: 1070
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Myara je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Myara
 Postava Taldar Orteni je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Taldar Orteni
 Postava Artemis De´Vrick je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis De´Vrick
 Postava Darth Cronus je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Darth Cronus
 Postava Della Blackthorne je offline, naposledy online byla 24. června 2023 16:08Della Blackthorne
 Postava Jath Thraker je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:07Jath Thraker
 Postava Aida Simiclua je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Aida Simiclua
 
Della Blackthorne - 01. září 2021 18:15
druhavarianta1441.jpg

Sklad



"Kdes vlastně byl ty? Byl jsi v tom druhém týmu? S modrejma?" zeptala jsem se ho. Snažila jsem si vzpomenout, jestli jsem jeho hlas slyšela ve sluchátcích jako našeho spojence, ale nepřišlo mi, že by byl s námi. Musel tedy být v druhém týmu.
"Ah, díky. Mně to třeba připadalo jako věčnost." Jako na znamení jsem zazívala a měla jsem nutkavou potřebu se protáhnout.
Urtah mi potom popsal cestu směrem ke skladu. Jeho navigace byla o dost lepší, než kdosi, kterého jsem srazila ve futrech. Příkývla jsem, poděkovala a vydala se do skladu, načež Ka'dar mi byl věrně v patách.
"Tak, povídej jak se ti to líbilo? Je to něco, co sis zaškrtnul v tom dotazníku?" zajímala jsem se cestou, abychom vedle sebe nekráčeli tak potichu.
"Já, musím se přiznat, trochu jo a trochu ne. Představovala jsem si to ale jinak. Já nevím jak, nedokážu to vysvětlit. Asi je to jiný, když o něčem přemýšlíš a představuješ si, jaký to bude, než když to zažíváš doopravdy," pokračovala jsem dál, aniž by se mě Ka'dar na to zeptal. Moje právě nalezená euforie, která se mnou rozlévala až ve chvíli, kdy mi došly veškeré zážitky z uplynulé hodiny, mě nutila s někým mluvit a vypovídat se ze svých dojmů.
"Co budeš dělat, než začne ta teoretická část?" Napadlo mě znenadání.

"Zdarec vespolek!" zahlaholila jsem s úsměvem, jen co jsem rozrazila dveře. Bylo by extra trapné, kdybych se spletla a vletěla do nesprávných dveří. Velké regály se vším možným od bot po čapky mi ale dávaly vědět, že jsem na správném místě.
Nálada se mi opravdu výrazně zlepšila s každým krokem z učebny se simulátory. Úspěch, pochvala, říkat tomu může kdokoliv jakkoliv, či samotný pocit toho, že to dneska nebylo vůbec špatné, mi vlilo do žil optimismus a pomalu střídal tu krátkodobou euforii.
"Potřebovala bych udělat něco s tímhle." Zaplácala jsem rukama ve vzduchu, jako bych se snažila vzlétnout. Moje pracně vyhrnuté rukávy, jako na důkaz toho, že mluvím pravdu, znovu spadly a překryly mi dlaně i s prsty o dobrých 5 čísel.
"A ještě, dali byste mi prosím nové boty? A vůbec, všechno co se normálně fasuje, ale menší?" poprosila jsem toho nejbližšího, o kterém jsem předpokládala, že zde pracuje.
 
Artemis De´Vrick - 24. srpna 2021 18:31
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Splašené snění


Bílé světlo mě překvapilo, ve chvíli kdy se čepele střetly, skoro jsem zavřela oči. Přesto jsem věděla, že ho nesmím spustit z dohledu a něco mi to nedovolilo, proto jsem si všimla i jeho spokojeného úsměvu, což mě překvapilo ještě víc než to, že jsem vůbec meč dokázala zapnout, aniž by mi to kdy někdo ukázal.
Dívala jsem se na slepého muže, v dlani jsem držela Taldarův meč a byla jsem zmatená. Když se najednou rozloučil, chtěla jsem se po něm natáhnout volnou rukou.
„ Počkat!“
A najednou jsem byla … zpátky. Vylekaně jsem civěla před sebe, ruku nataženou, vím, že jsem se slyšela vykřiknout, ale byla jsem zpátky u Gunganů, žádné o život jdoucí boje, žádný slepí muž.
„ Do háje…“
Vydechla jsem a pomalu jsem se posadila na postel. Ani nevím kolik času už uběhlo, jak dlouho jsem vlastně spala. Přesto jsem byla tak nějak unavená, rozechvělá a vyvedená z míry vlastními sny. Člověk aby se bál i usnout…
Pohled mi sklouzl k Taldarovu meči. Svírala jsem ho v prstech, jako bych s ním ještě před chvílí bojovala, oči jsem měla upřené na spínač.
„ Tohle je šílený…“
Zašeptala jsem potichu. Nakonec jsem si opět opatrně lehla, meč bezpečně od mojí hlavy, abych se s ním náhodou nezabila, když mám takové divoké sny a znovu jsem se pokusila usnout.
 
Otec - 24. srpna 2021 10:06
fatherswe24519.jpg
Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Taldarova bílá čepel jeho světelného meče se před tebou rozzářila právě ve chvíli, kdy světelný meč tvého soupeře udeřil a za normálních okolností by tě rozpůlil, jako špatně rostlý timegwik. S třesknutím se čepele střetly, podařilo se ti udržet rovnováhu. Na tváři neznámého jsi spatřila něco, co připomínalo spokojený úsměv. Přejel svou čepelí po té tvé a pak jeho světelný meč zhasnul. On se uvolnil a napřímil.
"Výborně. Čelit svému strachu znamená přijmout sám sebe. Kdo přijímá sebe dokáže ze svých slabin udělat výhody."
Pronesl poučně a ty cítila jeho zkoumající pohled i když jsi nemohla vidět jeho oči. Bylo to zvláštní.
"Čeká tě ještě dlouhá a zajímavá cesta Artemis De´Vrick."
Oslovil tě najednou tvých jménem, jako by tě znal snad celé věky.
"Ne sbohem, nýbrž na shledanou naše cesty se ještě protnou. Nechť tě provází Síla a ochraňuje."
Pak najednou vše potemnělo a ty ses probudila. Stále u gunganů v jejich podivném příbytku.


Jath a Della - Coruscant - Hodnocení

Ka´dar se držel v patách Delle, když se vydala za Urtahem. Naproti tomu Jathovi se podařilo docela dobře splynout s ostatními štěbetajícími piloty, kteří se pomalu trousili pryč. Jako jedni z prvních odešli velitelé letek, kteří nebyli dvakrát nadšení výsledkem cvičení.
"V simulaci? Hmmm řekl bych že něco mezi půl hodinou a hodinou."
Odvětil Delle ohledně časového horizontu stráveného v tréninkové pilotní kabině. Také jí nasměroval k provianťákovi, aby si mohla nechat vydat věci správné velikost. Naštěstí to nebylo nijak daleko. Ka´dar se jí rozhodl udělat doprovod. Další piloti se trousili pryč.
Do Jatha lotkem dloubla mladá Togruta.
"Ty nejseš moc výřečnej co? Neboj zvykneš si na nás. Nejsme tak strašní, když nás líp poznáš."
Mrkla na něj a mířila dál za ostatními. Jedna z mála osob zůstávající ještě v místnosti byla Nautolanka, která byla svou výškou samozřejmě menší, než většina z vás, ale jako jediná se zamyšleně dívala na simulační stroje a zdálo se, že o něčem přemýšlí.

Mezitím se podařilo dostat Delle a Ka´darovi k provianťákovi, který jim po troše přemlouvání přece jen nakonec pro Dellu dal správnou velikost oblečení. Zdá se, že mají tahle kasárna se zásobováním trošku podstav a problémy. Teda alespoň z toho, co jste postřehli z brblání provianťáka.

Do teoretické části máte ještě dostatek času. Většina vaší letky mířila povětšinou na společné ubikace, nebo do jídelny, až na pár výjimek, které se odpojily a šly si někam po svém. Jinak řečeno nejspíše ideální čas na to se trošku seznámit s těmi, se kterými si budete krýt zadek a zjistit, kdo zač stojí.
 
Aatron Ja`arak - 22. srpna 2021 01:10
126706449.jpg
Můj první padawan

Poslouchal jsem, co mí říká. Musím uznat, zaskočila mě a než jsem se nadál, už si to spokojeně hopkala k pilotní kabině.
"Haaaaaa," zabořil jsem hlavu do dlaní a chvíli mrčel. Tohle jsem fakt nečekal. Tohle je docela průser. Je pravda, že jsem ji zachránil zrovna já...ale i tak. Řád by ji pomohl více jak já. Já sám jsem byl řádem vyhozen a odešel jsem. To ale neznamená, že nectím učení své mistryně.
Chvíli jsem tam ještě jen tak seděl a přemýšlel o tom všem. Vážně ji mám učit? Jsem připravený na studenta? Mohu ji vůbec něco naučit? Jak ji mám učit?... Dost...moc se utápím v myšlenkách. Jedno po druhém. Musím nějak pilotovi říct, že je změna plánů.
Vstal jsem a zamířil do pilotní kabiny, kde jsem se postavil vedle pilota.
"Nastala menší....změna. Jenže ti ale něco dlužím. Takže...zůstaneme s tebou, dokud nesplatíme dluh. Co ty na to?" řekl jsem a podíval se na něj.
 
Artemis De´Vrick - 09. srpna 2021 10:56
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Šílenství u Gunganů


Ten chlap je dočista blázen. Tím jak na mě útočil a já sotva zvládla uhýbat, mě o tom dost přesvědčoval. Anebo jsem se zbláznila já, protože tohle je sen a ve skutečnosti se to neděje. Nikdy jsem nebyla takhle rychlá…
Znovu jsem uskočila, ale tentokrát jsem sáhla po Taldarově meči a sevřela jsem ho v trochu roztřesených prstech. Co se stane, když zemřete ve snu? Co když mě ten cvok zabije?
No… alespoň jsem se pokusila ten meč zapnout, když už nic jiného.
 
Della Blackthorne - 03. srpna 2021 15:57
druhavarianta1441.jpg

Game over



Seskupili jsme se u průletu a čekali.
A čekali.
Z dálky ve sluchátcích se k nám blížilo hučení motorů, ale pořád se nic nedělo. Netrpělivě jsem vyťukávala nehtem ukazováčku do řídící páky melodii. Šlo o jednoduchý akord, který se stále opakoval, ale jednou za čas jsem místo jednoho klepnutí udělala trojitý. Prsty druhé ruky spočívaly na páčce s tlačítkem pro střelbu.
Tum tu dum tum tututum. Tum tu dum tum tututum. Tum tu dum tum dumtutum tududutum...
Až najednou… vystřelila nečekaně čekaně stíhačka od modrých a hned vzápětí ta hnědá, která nám do našeho plánu zabít všechno co se pohne a všechny co se pohnou, hodila vidle.
Leknutím jsem v reflexu zatnula pěsti, to mělo za následek, že jsem spustila palbu. Což se ukázalo jako dobrý tah, protože palbu spustili i ostatní.
Já ani nečekala takový sešup a krom toho tento realistický stroj obsahoval i některé prvky reálné fyziky a sice se moje loď pod náporem rychlosti modré a hnědé lehce rozhoupala, jako vor na moři.
K Modrého lítosti, k Hnědému radosti a k našemu vzteku měl ten šmejd zapnuté štíty, takže naše palba mu nic moc neudělala, maximálně pár škrábanců, které se dají opravit během pár minut a loďka bude zase jak nová.
„To nějak nefu-!“ samozřejmě jsem chtěla říct, že to nefunguje, ale odkudsi se vyloupl další Modrásek a Hnědého sejmul na lego kostičky.
Pak vše pohltila tma, vrčení motorů, ať už těch z našich lodích, nebo těch druhých ustalo. Na obrazovce se objevil nápis, že byla simulace ukončena, v několika písmech i jazycích.
Sešpulila jsem rty a sundala si sluchátka, otočila se na židli a vypotácela se z cvičného kokpitu. Nutno podotknout, že první kroky jsem dělala jak opilá, protože z dlouhého sezení mi zdřevěněly nohy.
Venku, mimo přístroje na nás už čekala delegace našich zbrusu nových nejlepších kamarádů, kteří se rozhodli nám pěkně zatleskat.
Nebyla mi příjemná tahle náhlá pozornost, vlastně jakákoliv pozornost, takže zatímco mi tváře lehce zaplavovala červeň, jsem svůj pohled ukotvila na zemi a rýhách v podlaze, které se najednou zdály být strašně zajímavé. Kdopak tu má špinavé botky, co?
Zaslechla jsem kroky, když se k nám rozhodl připojit velitel. Naší skvadru partu přeživších si změřil krutopřísným pohledem a já už jen čekala, za co nás sepsne.

***


Teda… slepá ovce na porážce? Nebyl to náhodou on, kdo nám dal ten rozkaz? Potřásla jsem hlavou a pokrčila rameny. Je jasné že jsou morální zásady a pak zákoník práce, ale dneska se práce dost těžko shání. Neuposlechnutí rozkazu od nadřízeného, rovná se hromada problémů, nikoho nebude zajímat, že dotyčný zachránil koťátko. Minimálně to nikoho nezajímalo v tý škarpě, kde si mě tohle komando vyzvedlo a adoptovalo. Když nad tím tak přemýšlím, já jsem to zachráněné kotě.
Velitel dál pokračoval a zkritizoval velitele našich týmů. Nezdálo se mi, že by dělali nějaké chyby, když jsme se nad tím zamyslela, možná bych udávala stejné rozkazy, kdybych byla na jejich místě, až na ten epilog, tam bych určitě reagovala jinak. I když jsem sama v téhle chvíli nevěděla. Evidentně naše počínání bylo správné, ale jak si můžu být jistá, že bude vždycky správné? Klidně to mohla být léčka. A kdo byl vlastně ten hnědý? Naprogramovaný nepřítel?
Nadřízený pokračoval ve své povzbuzující řeči, stručně řečeno, nenech se tam venku zabít. Mrkla jsem na Ka’dara stylem: Vidíš? Teď bys byl v pomyslný vesmírný škarpě.

Velitel dokončil svůj monolog, my sklapli podpatky a on zmizel jak pára nad hrncem za nejbližšími dveřmi.
Kolem se rozezněl šepot, snad ještě větší, než předtím. Někteří z nich věděli víc, než my, takže když někdo hodil do éteru, že Hnědý byl velitel, údivem jsem pootevřela pusu. No… tak to nemám slov. Musel být na nás pyšný. Nebo taky ne, to už se nikdy nedozvíme.
Takže odpoledne sezení v lavici, hádám. Kdy je vlastně odpoledne? Jak dlouho jsme tam vůbec byli? Pohledem jsem pátrala v davu. Támhle je ten Urtah! Ten by to mohl vědět.
Zamířila jsem k němu, abych se ho na to zeptala. A hned po tom jsem se hodlala dostat někam do skladu oblečení a jiných propriet, aby mi dali něco, v čem se neutopím.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.18673610687256 sekund

na začátek stránky