Andor.cz - Dračí doupě online

Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Uklidnila jsi svůj roztřesený dech a zpocené ruce, ve kterých jsi svírala Taldarův meč. Po chvilce ses znovu uložila ke spánku s mečem bezpečně u sebe, ale položeným tak, aby ses nezranila, avšak kdo ví, jestli to pomůže vzhledem k divokosti tvého posledního snu.
Netrvalo to dlouho a znovu si pro tebe přišla únava a temný spánek.....temnější, než prázdnota vesmíru. Tíživě temný, jako černá mlha plížící se kolem, která plní plíce a dusí život. Chvíli se ti těžce dýchalo a nic jsi neviděla. Pak sis však uvědomila, že jsi součást toho všeho a vlastně ničeho. Tma se zlověstně rozjasnila, ale sebe samu jsi neviděla, jako bys tam snad ani nebyla.
To, co jsi prvně spatřila byl chaos, zmatek a zkáza a jak ses na to dívala slyšela jsi výkřiky bolesti, smrti i zloby. Cítila jsi pak spáleného masa i smrti. A viděla jsi krutou bitvu. Vlastně ne jednu, ale bezpočet na různých místech. Kdy se střetávaly armády, kdy se proti sobě bezpočet osob různých ras tasilo světelné meče a utkávalo se v nelítostném boji.

Nevěděla jsi kdo vyhrává a zároveň jsi cítila, že nemůže zvítězit nikdo. Ať tahle válka dopadne jakkoli její dopad pro všechny bude katastrofický.
A jako strůjce toho všeho jsi viděla postavu, postavu, která byla skrytá ve stínech.


Della - Coruscant - Fasování

"Ne v červeném s vámi v Devítce."
Odvětil Urtah, než si šel po svých. Až nyní sis měla možnost uvědomit, jak hodně musí někdy komlinky zkreslovat hlasy, když jsi jej nepoznala.
Ka´dar se na tebe cestou zazubil a mírně zavrtěl hlavou.
"Bylo to fakt zvláštní. Poprvý jsem mohl letět něčím jiným než speederem. Jasně chtěl jsem si zkusit vždycky pilotovat něco vesmírného, ale do dotazníku jsem neměl odvahu to zapsat. Heh rozhodně je to jiný. A to jsme byli jen v simulaci, až budeme opravdu v nějaké stíhačce asi budu mít mnohem více nahnáno. Tam stačí jedna chyba a puff. Jsi pryč."
Rozhodil rukama v teatrálním gestu, ale to už jste došli k provianťákovi a začala jsi s ním řešit výměnu tvých hadrů.
"Buďte zdrávi."
Přelétl vás pohledem provianťák a pak si jen povzdechl.
"Ty univerzální velikosti jsou fakt na nic"
Zabručel pro sebe a na chvíli se vzdálil. Když se vrátil podal ti hromádku oblečení včetně bot.
"Tohle by ti mělo sedět. Převléci se můžeš támhle v kabince. Vadnou velikost nech támhle přihrádce postaráme se ní."
Ukázal ti co a jak a okázal do malé uzaviratelné místnosti, kde ses mohla převléci. Upřímně Ka´dar by měl asi problém se sem vejít a o nějakém muchlování v kabince s někým by nemohla být ani řeč. Byla jsi ráda, že ses docela pohodlně převlékla aniž by sis rozbila o protější stěnu hlavu. Nejspíše toto místo není tak často užíváné.
"Tobě to ale trvá"
Vydechl Ka´dar opřený o neprůhlednou stěnu kabinky vedle dveří, když na tebe čekal.

Sklad

"Kdes vlastně byl ty? Byl jsi v tom druhém týmu? S modrejma?" zeptala jsem se ho. Snažila jsem si vzpomenout, jestli jsem jeho hlas slyšela ve sluchátcích jako našeho spojence, ale nepřišlo mi, že by byl s námi. Musel tedy být v druhém týmu.
"Ah, díky. Mně to třeba připadalo jako věčnost." Jako na znamení jsem zazívala a měla jsem nutkavou potřebu se protáhnout.
Urtah mi potom popsal cestu směrem ke skladu. Jeho navigace byla o dost lepší, než kdosi, kterého jsem srazila ve futrech. Příkývla jsem, poděkovala a vydala se do skladu, načež Ka'dar mi byl věrně v patách.
"Tak, povídej jak se ti to líbilo? Je to něco, co sis zaškrtnul v tom dotazníku?" zajímala jsem se cestou, abychom vedle sebe nekráčeli tak potichu.
"Já, musím se přiznat, trochu jo a trochu ne. Představovala jsem si to ale jinak. Já nevím jak, nedokážu to vysvětlit. Asi je to jiný, když o něčem přemýšlíš a představuješ si, jaký to bude, než když to zažíváš doopravdy," pokračovala jsem dál, aniž by se mě Ka'dar na to zeptal. Moje právě nalezená euforie, která se mnou rozlévala až ve chvíli, kdy mi došly veškeré zážitky z uplynulé hodiny, mě nutila s někým mluvit a vypovídat se ze svých dojmů.
"Co budeš dělat, než začne ta teoretická část?" Napadlo mě znenadání.

"Zdarec vespolek!" zahlaholila jsem s úsměvem, jen co jsem rozrazila dveře. Bylo by extra trapné, kdybych se spletla a vletěla do nesprávných dveří. Velké regály se vším možným od bot po čapky mi ale dávaly vědět, že jsem na správném místě.
Nálada se mi opravdu výrazně zlepšila s každým krokem z učebny se simulátory. Úspěch, pochvala, říkat tomu může kdokoliv jakkoliv, či samotný pocit toho, že to dneska nebylo vůbec špatné, mi vlilo do žil optimismus a pomalu střídal tu krátkodobou euforii.
"Potřebovala bych udělat něco s tímhle." Zaplácala jsem rukama ve vzduchu, jako bych se snažila vzlétnout. Moje pracně vyhrnuté rukávy, jako na důkaz toho, že mluvím pravdu, znovu spadly a překryly mi dlaně i s prsty o dobrých 5 čísel.
"A ještě, dali byste mi prosím nové boty? A vůbec, všechno co se normálně fasuje, ale menší?" poprosila jsem toho nejbližšího, o kterém jsem předpokládala, že zde pracuje.

Splašené snění

Bílé světlo mě překvapilo, ve chvíli kdy se čepele střetly, skoro jsem zavřela oči. Přesto jsem věděla, že ho nesmím spustit z dohledu a něco mi to nedovolilo, proto jsem si všimla i jeho spokojeného úsměvu, což mě překvapilo ještě víc než to, že jsem vůbec meč dokázala zapnout, aniž by mi to kdy někdo ukázal.
Dívala jsem se na slepého muže, v dlani jsem držela Taldarův meč a byla jsem zmatená. Když se najednou rozloučil, chtěla jsem se po něm natáhnout volnou rukou.
„ Počkat!“
A najednou jsem byla … zpátky. Vylekaně jsem civěla před sebe, ruku nataženou, vím, že jsem se slyšela vykřiknout, ale byla jsem zpátky u Gunganů, žádné o život jdoucí boje, žádný slepí muž.
„ Do háje…“
Vydechla jsem a pomalu jsem se posadila na postel. Ani nevím kolik času už uběhlo, jak dlouho jsem vlastně spala. Přesto jsem byla tak nějak unavená, rozechvělá a vyvedená z míry vlastními sny. Člověk aby se bál i usnout…
Pohled mi sklouzl k Taldarovu meči. Svírala jsem ho v prstech, jako bych s ním ještě před chvílí bojovala, oči jsem měla upřené na spínač.
„ Tohle je šílený…“
Zašeptala jsem potichu. Nakonec jsem si opět opatrně lehla, meč bezpečně od mojí hlavy, abych se s ním náhodou nezabila, když mám takové divoké sny a znovu jsem se pokusila usnout.

Artemis - Naboo - Snění u Gunganů

Taldarova bílá čepel jeho světelného meče se před tebou rozzářila právě ve chvíli, kdy světelný meč tvého soupeře udeřil a za normálních okolností by tě rozpůlil, jako špatně rostlý timegwik. S třesknutím se čepele střetly, podařilo se ti udržet rovnováhu. Na tváři neznámého jsi spatřila něco, co připomínalo spokojený úsměv. Přejel svou čepelí po té tvé a pak jeho světelný meč zhasnul. On se uvolnil a napřímil.
"Výborně. Čelit svému strachu znamená přijmout sám sebe. Kdo přijímá sebe dokáže ze svých slabin udělat výhody."
Pronesl poučně a ty cítila jeho zkoumající pohled i když jsi nemohla vidět jeho oči. Bylo to zvláštní.
"Čeká tě ještě dlouhá a zajímavá cesta Artemis De´Vrick."
Oslovil tě najednou tvých jménem, jako by tě znal snad celé věky.
"Ne sbohem, nýbrž na shledanou naše cesty se ještě protnou. Nechť tě provází Síla a ochraňuje."
Pak najednou vše potemnělo a ty ses probudila. Stále u gunganů v jejich podivném příbytku.


Jath a Della - Coruscant - Hodnocení

Ka´dar se držel v patách Delle, když se vydala za Urtahem. Naproti tomu Jathovi se podařilo docela dobře splynout s ostatními štěbetajícími piloty, kteří se pomalu trousili pryč. Jako jedni z prvních odešli velitelé letek, kteří nebyli dvakrát nadšení výsledkem cvičení.
"V simulaci? Hmmm řekl bych že něco mezi půl hodinou a hodinou."
Odvětil Delle ohledně časového horizontu stráveného v tréninkové pilotní kabině. Také jí nasměroval k provianťákovi, aby si mohla nechat vydat věci správné velikost. Naštěstí to nebylo nijak daleko. Ka´dar se jí rozhodl udělat doprovod. Další piloti se trousili pryč.
Do Jatha lotkem dloubla mladá Togruta.
"Ty nejseš moc výřečnej co? Neboj zvykneš si na nás. Nejsme tak strašní, když nás líp poznáš."
Mrkla na něj a mířila dál za ostatními. Jedna z mála osob zůstávající ještě v místnosti byla Nautolanka, která byla svou výškou samozřejmě menší, než většina z vás, ale jako jediná se zamyšleně dívala na simulační stroje a zdálo se, že o něčem přemýšlí.

Mezitím se podařilo dostat Delle a Ka´darovi k provianťákovi, který jim po troše přemlouvání přece jen nakonec pro Dellu dal správnou velikost oblečení. Zdá se, že mají tahle kasárna se zásobováním trošku podstav a problémy. Teda alespoň z toho, co jste postřehli z brblání provianťáka.

Do teoretické části máte ještě dostatek času. Většina vaší letky mířila povětšinou na společné ubikace, nebo do jídelny, až na pár výjimek, které se odpojily a šly si někam po svém. Jinak řečeno nejspíše ideální čas na to se trošku seznámit s těmi, se kterými si budete krýt zadek a zjistit, kdo zač stojí.

Můj první padawan

Poslouchal jsem, co mí říká. Musím uznat, zaskočila mě a než jsem se nadál, už si to spokojeně hopkala k pilotní kabině.
"Haaaaaa," zabořil jsem hlavu do dlaní a chvíli mrčel. Tohle jsem fakt nečekal. Tohle je docela průser. Je pravda, že jsem ji zachránil zrovna já...ale i tak. Řád by ji pomohl více jak já. Já sám jsem byl řádem vyhozen a odešel jsem. To ale neznamená, že nectím učení své mistryně.
Chvíli jsem tam ještě jen tak seděl a přemýšlel o tom všem. Vážně ji mám učit? Jsem připravený na studenta? Mohu ji vůbec něco naučit? Jak ji mám učit?... Dost...moc se utápím v myšlenkách. Jedno po druhém. Musím nějak pilotovi říct, že je změna plánů.
Vstal jsem a zamířil do pilotní kabiny, kde jsem se postavil vedle pilota.
"Nastala menší....změna. Jenže ti ale něco dlužím. Takže...zůstaneme s tebou, dokud nesplatíme dluh. Co ty na to?" řekl jsem a podíval se na něj.