Andor.cz - Dračí doupě online

Boj

Podle pokynů jsem se zařadila k 5 a 6, což je Ka´dar, jak jsem zjistila.
Prcku? Prcku?!
„Budeš se hodně zlobit, když tebe sejmou a mě ne?“ zašvitořila jsem sladce, ale za toho prcka mě nenapadlo nic, čím bych mu to oplatila, jak jsem se soustředila na řízení a už téměř plynule obletěla asteroid. Stejně dřív sejmou mě, s tím jsem dopředu počítala. Nikdy v životě jsem nic neřídila, když nepočítám ukradené vznášedlo v patnácti. Ale i tahle má první jízda skončila mou zlomenou rukou a sešitým pravým obočím. Mému kolegovi až na pár modřin se nic nestalo. Dřív, než stačil Rako odpovědět, tak nás okřikla 5, jejíž jméno jsem nevěděla. Zaksichtila jsem se na vysílačku jako puberťačka, přestože jsme věděla, že mě nemohla vidět a raději už nic neříkala.

Jsou tady!
Nadskočila jsem, když se ozvaly první výstřely.
„Co to kur-…“ zasyčela jsem a očima zatěkala na zbývající spolupracovníky, když 5 vybouchla. Oněměla jsem a řeč jsem našla až ve chvíli, kdy jsem schytala ránu do křídla. Hrábla jsem po řídící páce a stáhla svou stíhačku na náhodnou stranu abych unikla. K tomu jsem inteligentně zavřela na pár vteřin oči, protože jsem pohnula s řízením moc a moje stíhačka teď udělala několik salt.
„Áááííí!“ vřískla jsem a pohnula páčkou na druhou stranu ve snaze zabránit střetu s asteroidem.
-
Nevím jak, ale vyšlo to. Vyhnula jsem se jen tak tak a asteroid podletěla, než jsem se dostatečně vzpamatovala a mohla začít řídit líp.
Modří byli všude. Ve vysílačce se ozval hlas našeho velitele s pokyny co dál dělat.
Nadechla jsem se a tlačítkem k tomu určeným jsem začala vyprazdňovat zásobník střel mojí stíhačky, jež jsem nasměrovala na asteroid přede mnou, abych podle velitele, mohla zmizet modrým ze zorného pole.
Za mnou něco bouchlo. S pocitem škodolibé radosti jse zjistila, že to byl člen druhého týmu.
„Ka´dare, žiješ? Chceš pomoct?“ nechala jsem otázku znít v éteru, když jsem zaregistrovala, že se snaží všichni z našeho týmu dělat alespoň dvojice, aby se mohli bránit navzájem.

Artemis - Naboo - Průzkum Naboo

"Musíme počítat i s touto možností, avšak nenechte se mýlit paní. Král není někdo, kdo je bezbranný. Pokud padl do problémů věřím, že najde cestu z nich. Přece jen kdysi byl Jedi, takže věřím v jeho schopnosti."
Odvětil ti kapitán relativně klidně a pak pohlédl zpět ke Gunganským obydlím.
"Nejspíše se objevila hrozba, která je k tomu přiměla."
Pak jste vyrazili směr jungle. Šli jste dobré dvě hodiny.
"Signál sílí."
Oznámil jeden ze strážných.
"K zemi!"
Křikl najednou kapitán a strhl tě k zemi. Ostatní reagovali stejně pohotově. Nad hlavou se vám prohnal speeder.

A řídil ho někdo, koho byste zde opravdu nečekali a vidět nechtěli. Bitevní droid?!
"K čertu, kde ten se tu vzal?!"
Zavrčel kapitán a ohlédl se za mizejícím speederem.


Silver - Coruscant - Obchodní jednání

"Možná máte pravdy Lady Argenti, možná jsem náš odhad trošku nadsadil, ale v tomto ohledu není důvod být příliš pesimistický, výsledky našich raketových vzestupů to jasně dokazují."
Odpověděl s poklidem Ting a mávl nad tím rukou, pak se napil ze svého pohárku.
"Haha, jak se zdá jste velmi dobře informovaná. Za normálních okolností bych se zeptal, kdo takovou informaci pustil."
Usmál se blahosklonně a pokývl lehce hlavou na souhlas.
"To samozřejmě chápu Lady. Předám tedy posléze svým nadřízeným, že naše nabídka vzbudila váš zájem."
Přikývl a znovu pohodlně upil. Zdál se být svými projevy v pohodě. Klidný a vyrovnaný, nejspíše si byl jistý, že tě na tuhle investici získá ať už to bude jakýmkoli způsobem. Tvé cítění Síly ti říkalo, že něco patrně zatajuje, ale na druhou stranu, který obchodník, nebo byrokrat trošku nemlží, nebo si nenechává nějaké to eso v rukávu.
"A co se týče vašeho zájmu o umělecká díla, ke kterým se občas naše společnost dostane, myslím si, že by šlo zařídit. Obchodní jednání i v této záležitosti avšak, to by bylo přes někoho výše. Jistě chápete, že jsou věci, které si naše společnost drží u těla."
Vyjasnil poklidně. Tys mezitím začínala mít divný pocit, jen jsi zatím nedokázala určit z čeho.

Průraz

Naše letka dostala rozkaz, držet se za velitelkou letky. Formace stonožka mi sice nepřišla úplně vhodná pro tuhle část úkolu, ale ve výsledku mi šlo stejně jen o splnění, abych se přiblížil ke svému pravému účelu návštěvy kasáren.
Ještě párkrát jsem zkusil vysílačku, ale když zase nefungovala, jen jsem iritovaně mrštil helmu v malém kokpitu a letěl dál.
Tyhle asteroidy sice nejsou pravé, ale výrobce se rozhodně nemusí za simulaci vůbec stydět.
Občas to někde kolem zaskřípalo, jak malý úlomek asteroidu jen tak škrtl po křídle, ale jinak šel let klidně, až moc klidně.
Zanedlouho už se na radaru začaly objevovat červené tečky a skrz sklo kokpitu jsem viděl červenou letku. Boj přišel brzo poté a následovaly ho ztráty na obou stranách. Modrá sedmička to dostala dost brzo.
"Sakra!"
Vypálil jsem pár střel, ale převážně proto, že mi v cestě trčel velký asteroid a nebyl úplně špatný nápad ho zmenšit.
Pak jsem si všiml, že se asi tři stíhačky z červeného týmu odlepilo od ostatních a snažilo se ve zmatku proletět k bóji.
Tak tohle je váš plán, co? No dobře...
Strhl jsem stíhačku v dost prudkou vývrtku, rozstřelil jeden asteroid, což zamaskovalo můj průlet a vrhl jsem se za nimi.
"Jak by bylo fajn, kdyby mi fungovala vysílačka..."

Nákaza na Naboo

„ Ryby tu jsou a nevypadají zrovna nemocně.“
Rozhlédla jsem se kolem. Měla jsem stejné obavy jako kapitán. A fakt mám strach, že tohle všechno je jenom jedna velká past. Zatraceně, že se Taldar musel odpojit a jít sám…
Zadívala jsem se na kapitána, když se ozval jeden z mužů, že někdo ruší signál. Zachvěla jsem se. Nebyl důvod něco takového dělat.
„ Jdeme, nemáme času nazbyt. Pokud je tohle nějaká past, Tal… Král do něj mohl padnout, přeci jen pořád sem šel úplně sám. A vzhledem k tomu, že je to Jeho veličenstvo, každý, kdo by chtěl si o něm něco zjistit, neměl by to zrovna složité. Hlavně jeho citlivé stránky.“
S obavami v očích jsem se podívala na kapitána a pak na vodu. Moc se mi do ní nechtělo, ale musíme. Vydala jsem se do vody, doufajíc, že ji překročím zrovna v místě, kde jí bude fakt málo, nebo kde se bude dát přejít aspoň trochu v suchu. Takže přes kameny. Spadnout do toho se mi moc nechce…
„ Je možné, že to je nějaký podlý přepad. Pokud by se povedlo útočníkům zajmout někoho z rady a pod výhružkami ho donutit poslat zprávu… bylo by to ideální řešení, protože Jeho veličenstvo se vždy bude snažit svůj lid ochránit a neohrozit při tom další.“
Snažila jsem se dávat pozor, kam šlapu, abych nespadla a neublížila sobě nebo někomu dalšímu. Přesto jsem si neodpustila pohled zpátky na prázdnou vesnici.
„ Co je zatraceně donutilo odejít jen tak zničeho nic. Okamžitě se sbalit…“
Zamračila jsem se a zase se pohledem vrátila k naší cestě. Snad se to všechno brzy vysvětlí.