| |||
Chci do armády Došli jsme k nějakým ne moc opečovaným dveřím a můj průvodce naťukal číselný kód. Bohužel jsem ho nepostřehl. Hmphm Pokynul mi ke dveřím, jako kdybych šel k někomu na návštěvu. Opět jsem se musel v duchu usmát. Když se zamnou zavřely dveře, pokračovali jsme nějakým skladem. Sem tam jsem slyšel tiché mumlání, jak někde kolem byli lidé. Obezřetně jsem měril každičký kousek přede mnou, měnil vzdálenosti a ostření, abych postřehl sebemenší pohyb. Někde napravo jsem postřehl dvě siluety, ale ty byly až někde na druhém konci. Vešli jsme do malé kanceláře. Zeltron mi promítl hologram a nějaké další záběry. U toho mi vysvětloval situaci. Asi po deseti minutách vysvětlování se mi roztáhly oči vzrušením. Tohle vypadá na slušnou prácičku. To bych si mohl užít. "Takže ze sebe mám udělat prvotřídního pilota, dostat se na daný křižník a něco tam ukrást? Nebudu mít nikdy všechny informace a nemůžu ani znát jméno toho, kdo mi tu práci poskytl?" Zeltron přikývl a začal mi podávat nějaké papíry s informacemi. To bylo zvláštní, protože v této době už bylo vše elektronické. Tak takhle to je. Párkrát jsem si to přečetl, dověděl se další informace a když jsem si byl jístý, že jsem si to zapamatoval, spálil jsem ty papíry před jeho očima. Zeltron se na to podíval a pochvalně pokýval hlavou. Tohle bude zajímavá sranda. Prokřupl jsem si prsty a usmál se. "Tak co kdybychom začali?" |
| |||
Záchrana Naboo Tiše jsem vešla a rozhlédla jsem se po všech přítomných. Jakmile jsem zaměřila Ariina muže, rty se mi zkroutili do úsměvu a vyšla jsem rovnou k němu. „ Byla bych raději, kdyby to bylo v jiné situaci, ale také vás ráda vidím.“ Nechala jsem si políbit ruku. Vyslechla jsem si vše, co mi chtěl říct, a přikývla jsem. „ Moc děkuji za pomoc. Jen doufám, že to všechno bude… dobré. Mám strach… Opravdu strach. Máme zprávy jenom z hovoru. Byl to někdo z rady a dost … kašlal… říkal, že se roznesla nákaza a strašně rychle…“ Zachvěla jsem se. Podívala jsem se po kapitánovi a kývla jsem. „ Pojedu taktéž. Tady nebudu k ničemu, tam snad budu moct pomoci aspoň trochu.“ Vydechla jsem. |
| |||
Jath - Coruscant - Přátelské povídání "S neomylností ani nepočítám, ti kdo mě o ní přesvědčují nejvíce, většinou brzy zklamou mou důvěru." Odpověděl klidně Zeltron a letmo se napůl ohlédl. Zeltron tě zavedl až k napůl zrezlým dveřím jednoho na první pohled opuštěného skladiště. Vyťukal kód, který jsi nestihl postřehnout do dotykového displeje a se zasyčením se dveře otevřely. "Tak jsme tady." Jakmile jsi vešel dveře se za tebou zase zavřely a Zeltron se vedl dál potemnělým skladištěm. Občas se ti zdálo, že slyšíš vzdálené hlasy, ale nakonec jste skončili v malém kancliku, kde zapojil chlapík datakartu a v rychlosti něco vyhledal. "Tak fajn rovnou k věci mladej." Začal a zvětšil ti záběry velkého republikového křižníku. "Tohle je náš cíl.....ale ne ta loď, to, co je uvnitř. Mají tam ale zatraceně tuhý prověrky a dostat se k tomuhle programu není lehký. Proto budeme mít tebe. Musíš se dostat na loď běžným způsobem." Přehodil na obrazovce obraz, na snímek nějaké místní budovy, kterou jsi neznal. "Tohle jsou Corucantská kasárna. Potřebuju, aby ses dostal k místním sborům, ale ne k nějaké posrané městské stráži, ale mezi speciální piloty. Uděláš testy, jako každej, to aby ses dostal ke správnýmu útvaru už zařídím, to se neboj." Vysvětloval a zaměřil svou pozornost opět na tebe. "Budeš u jednotky všestranných pilotů, které vysílají, jak na letecké, tak nejrůznější pozemní mise. Bohužel s absolvováním výcviku, jako takového ti nepomůžu to je čistě na tobě. Musíš se ale udržet a dostat do letky, kterou chystají, protože tahle letka skončí právě na tom křižníku. A odtama něco potřebujeme. Informace ti budu postupně posílat, kdyby tě někdo špehoval, ať nemají všechny kousky skládačky. Financí budeš mít pro misi dostatek, náš klient je dost štědrej v tomhle ohledu......ne neptej se kdo to je je to v tuhle chvíli nepodstatné. Čím méně věci víš mimo svou misi tím lépe. Vystupuj pod svou skutečnou identitou, budou tě dobře prověřovat, s falešnou by tě asi brzo na něčem nachytali." Začal ti podávat nejdůležitější informace. Artemis - Kalindra - Setkání s Ari Když jsi vešla zpátky převlečená za kapitánem, viděla jsi, že stojí a baví se s manželem Ari. "Rád vás opět vidím Artemis." Usmál se vlídně lehce se uklonil a na znamení úcty ti políbil ruku. "Ari mi už řekla, co se tak rychle stihlo stát. Jsem rád, že jste vyhledala právě naší pomoc. Alespoň budeme moci splatit část dluhu, který vůči vám máme." Opět se usmál. Vypadal mnohem zdravěji a sebevědoměji, než posledně. "V tuto chvíli projednávají další šlechtici společně s králem náš návrh na pomoc Naboo. Mezitím již začneme s prvními akcemi. Vyšleme tým analytiků společně s příslušným vybavením zpátky na Naboo, abychom mohli zjistit, příčinu oné nákazy. Tady kapitán se již nabídl, že je doprovodí." Vysvětlil a kapitán mírně kývl. Sardeya - Mandalore - Sith Když jsi zavřel oči Krie zavrtěla hlavou, ale tos nemohl vidět a pak tě klouby ohnutých prstů klepla do čela. "Takhle to nefunguje Sare, nestačí si říct udělám to a je to hotovo. Temná strana je hněv a nenávist, moc a touha po moci, je to vše, co Jediové zavrhují. Jinak než tvrdým tréninkem Temnou stranu nepoznáš." Pronesla Krie a její výraz opět ztvrdl. Najednou ti do prsou narazila tlaková vlna, která tě donutila zavrávorat o pár kroků nazpátek, až jsi skoro zakopl o mrtvolu sitha. "Musíš být připraven každým okamžikem na zradu! A přeměnit svou touhu ve vášeň. Vášeň a užívání si utrpení ostatních." Její rudá čepel opět zazářila a mihla se v dlouhém příčném seku, až ti málem rozpárala tuniku a sní hrudní. Zahučela. "Když nebojuješ zemřeš!" Napřáhla volnou ruku a z ní jí vyšlehly další blesky, které ti měly způsobit další vlnu utrpení. Della - Coruscant - Ubikace kasáren "Mlč nebo je budeš přešívat i mě." Zašklebil se Ka´dar. Letmo se vyklonil. "Hmmm na baru jo? To nezní zase tak špatně." Odtušil a když jsi tak prudce reagovala na zastavenou nohu zvedl ruce v obranném gestu. "Hele klídek jo. Nekopej mi po zubech a nebudu mít k tomu důvod." Odvětil s mírným zabručením jsi ucítila, jak se natáhl na svou pryčnu. "Jsi nějaká vystreslá." Ozvalo se zpod tebe. |
| |||
Lekačka „Jej, fajn pokec,“ zafuněla jsem frustrovaně a opřela se zády o zeď, nohy dál klimbajíc z postele. Hlavou se mi honily myšlenky z dnešního dne a v žaludku dnešní oběd, když mě vyrušil Rakův hlas. Vyklonila jsem se na něj tak, abych do něj mohla prstem šťouchnout. „Hahaha, vtipný na někoho, kdo je v tom narvanej jak ženská v hadrech svého mládí po pěti dětech.“ zaprskala jsem. Po ďoubnutí mi po stopadesáté spadl pracně vyhrnutý rukáv. V duchu jsem zanadávala, narovnala se a znovu začala vyhrnovat rukáv. „Ééé.“ Napřed inteligentní začátek mého životopisu. „Makala jsem na baru.“ Při troše optimismu tomu říkejme bar. „A pak mě sebrali cestou odtamtud.“ Máchla jsem znovu nohama a rozhodila ruce i když jsem věděla, že mě nevidí. Napínavej příběh jak život Eopie. Víc jsem mu o sobě sdělovat nehodlala. Opatrnosti není nikdy dost a jeho znám sotva den. Najednou jsem cítila dotek na kotníku, lekla se a vyjekla. Zároveň jsem se v reflexu snažila dotyčného, tedy Raka, jak jsem zjistila vzápětí, setřást kopnutím druhé nohy. Tak akorát jsem nakopla sebe. „Tohle nikdy nedělej!“ zahučela jsem, mezitím co jsme vytáhla kolena k bradě a prsty třela nakopnutý nárt. |
| |||
Mandalore - Přijímám temnotu Ano, tohle dávalo smysl. O čem mluvila Krie, dávalo jasné vysvětlení. Proto se jim celou dobu neozývala, byla na tajné misi ve snaze ověřit návrat Sithů. Nejradši bych se vrátil zpátky na Corusant, ale výcvik a zkouška rytířů Jedi byla pro a znamená pro mě opravdu hodně. Kdyby se spojila s řádem a řekla něco o této tajné misi, mohlo to pro ní znamenat jistou smrt. Nikdy v životě bych ji neviděl, nikdy v životě už bych ji nepolíbil. |
| |||
Setkání na Kalindře Nepřekvapilo mne, když kapitán prohlásil, že o ničem takovém neví. Ari odešla zjistit, co bude dál a já zůstala s droidem a kapitánem sama. Droid mě odvedl nejspíše do pokoje pro hosty, kde jsem se v klidu převlékla. Trochu mě překvapil rozhovor kapitána s někým, o kom nevím, ale možná bych to ale mohla zjistit až se upravím. Jakmile jsem byla hotová, poděkovala jsem droidovi za pomoc a vydala jsem se za kapitánem zpátky. |
| |||
Vítej do rodiny Když jsme si dotřásli rukama, Zeltron se zhoupl a začal kráčet do jiné uličky. Neměl problém s tím, že bych dělal sběrače informací a infiltrátora. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tahle spolupráce mohla být výhodná pro obě strany. Smrdí po alkoholu. Určitě dost pije, když má další játra navíc. Přivítal mě do "rodiny", což mi připadalo úsměvné, ale nedal jsem to na sobě znát. Nejspíš jdeme do nějakého doupěte. Asi se přívítat s "rodinkou". Opět jsem se musel pousmát, protože představa hrubých hrdlořezů, kteří mi servírují kávu byla opravdu k smíchu. Když jsme kráčeli uličkou, Zeltron se zamnou ani neohlédl. Je si sebou opravdu jistý. Zeptal se, jak moc jsem dobrý v tom, co dělám. "Na to je těžká odpověď. Dělám to už dlouho a umím se docela přizpůsobit. To, co umím, jsem si ale musel těžce vydřít." Otočil se a porozně si mě prohlédl. "Trvalo to dlouho a člověk se u tréninku docela zapotil, ale vše za to stálo. Samozřejmě, nikdo není neomylný." Posunul jsem si šátek víc přes nos, aby mi nespadl a pokračoval jsem dál za Zeltronem. |
doba vygenerování stránky: 0.20418810844421 sekund