Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Star Wars: Nové příběhy

Příspěvků: 1070
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Myara je offline, naposledy online byla 29. března 2024 10:12Myara
 Postava Taldar Orteni je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Taldar Orteni
 Postava Artemis De´Vrick je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis De´Vrick
 Postava Darth Cronus je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Darth Cronus
 Postava Della Blackthorne je offline, naposledy online byla 24. června 2023 16:08Della Blackthorne
 Postava Jath Thraker je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:07Jath Thraker
 Postava Aida Simiclua je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Aida Simiclua
 
Otec - 19. května 2019 18:19
fatherswe24519.jpg
Jath - Coruscant - Přátelské povídání

Zeltronan se spokojeně usmál, když jsi mu podal ruku a potřásl mírně hlavou.
"Každý má jiný talenty a pokud ty jsi z těch, kteří umí získávat hlavně informace, problém s tím nemám."
Odlepil se od stěny a zamířil do boční uličky.
"Vítej do rodiny mladej....tak pojď mám pro tebe prácičku, ale o tom si promluvíme ve větším pohodlí a klidu a taky tě k tomu trošku vybavíme a připravíme."
Oznámil, ani se neohlížel, jestli jej následuješ, prostě to předpokládal, přece jen asi nebude první, poslední a ani jediný komu nabídl práci a pravděpodobně tady o zaměstnance není nouze.
Co říci spodní patra Coruscantu mají často ne úplně legální způsoby obživy.
"Pověz mladej, jak dobrej jsi v tom, co umíš?"
Optal se bez obalu a nějakých větších emocí.
"Protože tvůj úkol bude obsáhlý, pravděpodobně dlouhodobý a nebezpečný, na druhou stranu dobře placený, dost dobře."
Usmál se lišácky.


Artemis - Kalindra - Setkání s Ari

Kapitán se nad tvou otázkou zamračil a zabubnoval prsty v rukavici o desku stolu.
"O žádném takovém incidentu nevím."
Přiznal nakonec bez většího přemáhání. I jemu muselo být jasné, že se mohlo jednat o úmyslné zamořené.
Pak už ale Aria odešla, tebe zaměstnal droidí asistent a vše dostalo úplně jiný a nový spád.
"Samozřejmě následujte mne."
Poukázal droid rukou, v druhé dál držel zbylé oděvy a vedl tě ke dveřím, kterými jste nepřišli, když se otevřely a za tebou se zasyčením zase zavřeli spatřila jsi, že je to nejspíše jeden z pokojů pro hosty.
"Poslušte si prosím."
Otočil se droid slušně zády k tobě, aby tě neuváděl do rozpaků ač je pouhým strojem, vědom si toho, že i on může zdánlivě připomínat humanoida.
Mezitím bylo slyšet, že v salónku odkud jsi přišla se rozhostila tichá diskuze. Byla sis jistá, že se s někým baví kapitán, ale s kým to byla otázka.
 
Artemis De´Vrick - 14. května 2019 12:16
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Dlouhé to čekání na rozhodnutí o osudu Naboo


„ Jestli je odvážný? Rozhodně ano… o té zbrklosti… ach…“
Pokrčila jsem rameny s povzdechem, který naznačoval, že s tím souhlasím taky. Povyprávěla jsem jí všechno, co se stalo, nebo co jsem věděla i to, že mám trochu podezření, že ta nákaza není jen tak, což tak nějak souhlasilo s jejím názorem. Když se ozval Kapitán, zadívala jsem se na něj.
„ Kolik nákaz z historie Naboo napadlo všechno, co na planetě žilo? Tím všechno, myslím zvířata, lidi, i podvodní obyvatelstvo.“
Zadívala jsem se mu do očí a než stihl cokoliv říct, pokračovala jsem.
„ Obávám se, že zdrojem by mohla být voda. To je jedna z mála věcí, která spojuje všechny a díky ní by se to mohlo rozšířit velmi rychle. Každý musí pít, případně se ve vodě pohybuje.“
Obrátila jsem na chvíli pozornost k Arie a droidovi, jak mu něco šeptá a on zase odchází.
„ Jsem ti vděčná Ari, vážně nevím, co bych měla dělat. Začíná to být jako noční můra…“
Šeptla jsem tiše a sklonila hlavu.
„ Ráda je uvidím, moc se na ně těším.“
Promluvila jsem. Přesto jsem zněla o podstatný kus sklesleji než před tím. Tahle situace mě ubíjí a popravdě? Nejsem si jistá, jak dlouho to vydržím. Jestli je i tohle to bratrova zásluha…
*Všechno, co je mi drahé, se snaží zničit. Všechno na čem mi záleží…*
Zavřela jsem oči a zachvěla jsem se. Nebýt toho, že se ozval Ariin komunikátor, asi bych za chvíli propadla v pláč a paniku. Otevřela jsem oči a koukla se po sestře. Zrovna se otevřeli i dveře a vešel Droid s různými druhy oděvů a nabídl mi je k převlečení.
„ Budu na tebe čekat, Ari…“
Vydechla jsem a koukla na droida.
„ Kde se můžu převléct?“
Popravdě? Převlékat se tady mi přišlo krajně nevhodné. Doufám, že toho droida zaúkoluje mě ještě odvést někam do klidu, abych se převlékla a pak vrátit zase zpátky.
Zadívala jsem se na šatstvo, které mi přinesl, a tiše si povzdechla. Toužila jsem po tom si opět obléct šaty, zvláště když jsem zahlédla ty krásné fialové, ale to není zrovna oblečení, ve kterém se zachraňují planety. Ne, že bych já byla v tom zachraňování zrovna co platná… Nakonec jsem tedy skončila u kalhotového kompletu v bíločerných barvách s několika kapsami a hlavně s páskem.
 
Jath Thraker - 24. dubna 2019 22:18
jaht_3_remake6752.jpg

Domluva



Jak se ukázalo, Zeltron byl přesně ten typ, za jaký jsem ho pokládal. Úlisný, prohnaný a zapletený do spousty nekalých věcí. Začal mi nabízet práci a vyjmenovávat repertoár jeho obživy. Když se dostal k odstraňování nepohodlných osob, zbystřil jsem. Krádeže byly jedna věc, ale zabíjet lidi jen proto, že na ně někdo jiný ukáže prstem, to bylo něco jiného.
Tohle by mě v budoucnu mohlo stát krk.
"Nikoho zabíjet nebudu."
Řekl jsem mu to bez obalu, aby si nemyslel, že bych pro něj za pár kreditů udělal cokoliv.
Začal vysvětlovat, že bere lidi všech různých talentů a způsobilostí, protože potřebuje od každého něco. Sice jsem mu nevěřil, ale alespoň krádežemi bych si mohl vydělat. Dokonce nabízel každému půlku předem. Potom ještě, jakoby nic, dodal, že kdo uteče s předem zaplacenou půlkou peněz a bez splnění úkolu, bude v podstatě mrtvola. Bylo to jednoduché varování pro nově příchozí, které bez pochyb zabralo na spoustu nováčků.
Co když ale budu chtít po nějaké době odejít? Třeba se mě také pokusí zbavit, abych někde nežvanil.
To byla myšlenka, která se mi stále honila hlavou.
Když by přišel čas odejít, nemuseli by mě chtít pustit. Když budu jen krást věci, nedostanu se k ničemu natolik důležitému, aby to stálo za umlčení. Nejspíše...
Taky bych pro něj pracoval jen někdy. V podstatě ho nepotřebuji.
V každém případě budu ve střehu...

Zeltron napřáhl ruku k uzavření obchodu.
"Řekněme, že bych měl co nabídnout. Ale jen co se týče krádeží a infiltrace. Pokud budeš chtít něco jiného, nepochodíš."
Pak jsem mu podal pravačku a obchod byl uzavřen.
 
Otec - 23. dubna 2019 18:20
fatherswe24519.jpg
Artemis - Kalindra - Setkání s Ari

Aria tě pozorovala a zdálo se, že hodnotí každé tvé slovo a zkoumá, jaký by celá záležitost mohla mít význam. Občas úsměvně vraštila čelo, nad tím, jak se na vše soustředila.
"Ten tvůj Taldar, jak se zdá je velice zbrklý a odvážný král."
Odtušila Aria s úsměvem a pohlédla na stůl konferenční stolek.
"Je opravdu zvláštní, že ta nákaza vypukla jen tak z ničeho nic a že se rozšířila až tak rychle. To obvykle nebývá. Pár epidemií jsme si tu už zažili, ale nikdy nic v takovém měřítku."
Zamýšlela se nahlas.
"Vy si opravdu myslíte, že mohlo jít o sabotáž?"
Povytáhl obočí kapitán stráží a slétl očima na vás obě.
"Nechám ti přinést nějaké své čisté oblečení, věřím, že ti něco z toho, co mám v šatníku bude."
Usmála se Aria a když droid přinesl tác s jídlem a pitím zašeptala mu něco, on mechanicky přikývl a zase na svých kolečkách odjel.
"Už lépe, když jsme zase všichni pohromadě. A samozřejmě, jako vždy se po svých tetách. Doufám, že bude čas, abyste je poznali a vyrazili s námi třeba někam po Kalindře na poznávací výlet."
Zasnila se trošku tvá sestra, ale brzy opět přešla myšlenkami do aktuální situace. O nějakou dobu později jí zapípal komunikátor. Stiskla tlačítko a umlčela jej.
"Vypadá to, že jednání skončilo. Půjdu se poptat manžela, jak dopadlo, za chvíli budu zpátky."
Omluvila se vám zdvořile a opustila vás. Mezitím se vrátil droid s výběrem několika šatů a cestovnějších oděvu, které Aria vlastnila. Jsou tam jak šaty, tak komplety s kalhotama.



Sardeya - Mandalore - Sith

Krie si tě měřila pevným rozhodným pohledem. Laškovně našpulila rty, jak to uměla jen ona a poklepala si ukazováčkem na rty.
"Rada o tom nevěděla?.....Mmmm....jistěže nevěděla, byla to tajná mise, ne pro Radu, ale pro místní odboj. Krátce po svém příjezdu jsem s nimi navázala kontakt a zjistila, co a jak. Požádali mne, abych jim v tomhle pomohla a já souhlasila, byla jsem ideální cíl. Opravdu mě nenapadlo, že Rada pošle tak brzy pátračku a už vůbec ne, že se jí podaří mě najít. Nemohla jsem se s nimi spojit ani s odbojem bylo to moc nebezpečné."
Vysvětlila v kostce. Její hlas zanikl v políbení, kterým jsi jí obdařil. Vypadalo to, že si polibek vychutnala a užila ale ve chvíli, kdy ses odtáhl jsi ucítil palčivou bolest na tváři, jak ti bez varování Krie vrazila facku, až ti hlava nadskočila. Rudý otisk ti pulzoval na tváři.
"To, že tě ráda vidím ještě neznamená, že jsem ti vše odpustila tak lehce Sare. To, že ses na mě vykašlal pořád platí. Nějakou dobu potrvá, než si tohle vyžehlíš."
Zabodla ti ukazováček ruky, ve které třímala svůj světelný meče do prsou. Pak se od tebe odvrátila zády a složila si ruce na prsou. Dlouze se nadechla a opět vydechla.
"Jak jsem řekla, dost jsi mi to zkomplikoval. Plánovala jsem ho zabít, ale ne tak brzy. Naštěstí už víme, místo naší další zastávky. A být tebou, tak se tolik nenaparuju Sare nebude to nic lehkého a dost půjde o krk. Tím, že on je mrtvej zabírám já jeho místo, musím se ohlásit jeho mistrovi a pokračovat v tom, co jsem začala."
Oznámila ti rozhodně a koutkem oka na tebe pohlédla.
"Každopádně pomoc teď už potřebovat budu, to ale pro tebe znamená přerušit kontakt s Radou Jedi a vydat se cestou, ze které možná nebude návratu. Abychom mohli Sithy porazit musíš se stát jedním z nich. Přivedu tě, jako svého učedníka, to je jediná možnost, jak tě vzít sebou a udržet možnost, že přežiješ."
Krátce se odmlčela a hleděla do prázdna.
"To ale znamená Sare, že musíš odhodit Jedie v sobě, opravdu zahodit a přijmout své nové já, žádná hloupá hra, musíš být opravdovým Sithem, jinak to poznají. Temná Strana k tobě musí proniknout do hloubky a ty jí musíš přijmout za svou součást. Musíš být připravený udělat, co bude třeba pro úspěch mise ať to bude znamenat popravit bezbranného, zabít vojáky republiky, nebo mne samotnou."
Pronikavě se na tebe zadívala a zdála se pevná a rozhodnutá.
"Stejně tak, pokud to bude třeba musím být připravena i já."
Dodala, nevyřčenou poznámku toho, že by tě také zabila.
"A teď se dej do kupy čeká tě tvrdý trénink. Musíš za to mému novému Mistrovi stát.....A jen pro zajímavost nikdy jsme neopustili Mandalore, jen jsme na jeho méně obydlené části."
Usmála se vědoucně.


Jath - Coruscant - Přátelské povídání

Zeltron spokojeně usmál a lehce kývl hlavou.
"Takový mám rád. Rovnou k věci."
Uchechtl se a lehce si protáhl ruce.
"Hele asi takhle hodně to bude záležet na tom v čem si dobrej a na co si troufneš."
Odtušil a lehce pokrčil rameny.
"Na rovinu u mě si vyděláš dobrý prachy, ale nebude to ani lehký ani bezpečný. Děláme různý kšefty, od odebírání zbožím, kterým by nemělo patřit, přes přepravy ne zrovna jednoduchýho materiálu, až po exhumace nepohodlných osůbek. Užije se skoro každej, pilot, rváč, střelec, karbaník, jak říkám záleží nač si troufáš."
Vysvětlil v kostce.
"Půlku samozřejmě dostáváš předem půlku po dodělání úkolu, a pokud nám někdo pláchne jen s první půlkou a na úkol se vykvákne....no řekněme, že si předplatil svou exhumaci."
Zazubil se a napřáhl k tobě pravačku.
"Tak co mladej měl bys zájem zažít nějaký to vzrůšo?"
Povytáhl obočí.


Della - Coruscant - Ubikace kasáren

Bothan z bedny vytáhl čistou košili, kterou si převlékl a pak se usadil do postele s knihou, do které se začetl.
"Máme to, ale komunikativní společnost."
Zamumlal Ka´dar.
"A doufám, že umíš šít, protože v tom vypadáš, jako Jawa v hadrách pro Wookie."
Zašklebil se na tebe Ka´dar.
"Co vlastně umíš, a cos byla zač, než se ti přihodilo to, co mě?"
Koukl na tebe tázavě.
"A bacha s těma kinklošema, mám rád své zuby."
Jemně tě jednou rukou chytl za kotník, abys mu nemáchala nohama, před obličejem.
 
Della Blackthorne - 10. dubna 2019 00:43
druhavarianta1441.jpg
Kde a kdy?

„Jo, tak díky.“ zamrkala jsem, jak jsem se snažila vstřebat to, co nám řekl.
I ta Bantha je na tom líp.
Proškolení by bylo asi fajn. Každopádně kde to školení bude probíhat, to si asi zjistíme sami až přijdeme na podlaží číslo něco místnosti už taky nevím. Snad nedostaneme přednášku, proč jsme se nehlásili někde v někde s někým když nám o tom zcela určitě někdy říkali.
Odfoukla jsem si pramen vlasů z čela a založila ruce v bok.
„Tak prostě počkáme až se tenhle týpek sebere a půjde tam kam máme jít asi taky.“ řekla jsem Rakovi tiše, tak aby to slyšel jen on.
Vyškrábala jsem se zpět na svou postel a nohy nechala viset dolů. Sama jsem se šťourala v opasku a snažila se dopnout ho na co nejmenší dírku a ještě za lem nacpat zbytek látky, aby mi stále někde nepadala. A z té srandy ve čtyři bych si mohla skočit do skladu pro svou velikost.
 
Jath Thraker - 30. března 2019 16:37
jaht_3_remake6752.jpg

Zloděj ke zloději...



Oblak svědícího prachu si vzduchem našel cestu přímo na kůži Besaliska, což pro
jeho senzory nemohlo být vůbec příjemné. Ještě jsem k tomu šikovně přihodil
jednu kouřovou bombu, aby nebylo vidět, kam utíkám. Rychle jsem začal
sprintovat tržištěm a ještě jsem se ohlédl, jak Besalisk skučí a pálí blasterem
naslepo. Snažil jsem se vyhnout každé střele. Najednou jsem ucítíl bolest na
levé noze.
"Au!"
Viděl jsem spálenou nohavici a z rány se řinul pach spáleného masa.
O to se můžu starat později...
Prosmýkl jsem se kolem velké skupinky lidí, někoho jsem dokonce porazil na zem
a o pár sekund později jsem už byl schovaný v jedné z uliček velkoměsta.
Zrychleně jsem dýchal, ale na takové úprky jsem byl zvyklý, takže fyzička
nebyla nejhorší. Poté, co moje tělo opustil adrenalin jsem začínal nohu cítit o
něco více. Utrhl jsem si kus spálené nohavice a stáhl trochu ránu, aby se mi
lépe chodilo. Vydal jsem dál uličkou, která smrděla, jakoby tady byla někde
mršina. U nějakých beden seděl otrhaný muž s hlavou v klíně a něco si drmolil.
"Páni, ten musí svištět na něčem z jiné galaxie, nebo co..."
Co nejtišeji jsem obešel zkroucenou postavičku a zašel do další uličky.
Zastavil jsem se a přemýšlel, kam teď jít. Měl jsem konečně peníze a tohle
město, i přes své mouchy, stále nabízelo spoustu věcí.
Ve stínu vpředu jsem viděl nějakou postavu, ale to bylo tady normální a tak jsem se zase vydal na
cestu. Postava najednou vykročila a mně se naskytl pohled na staršího Zeltrona,
který na svůj věk vypadal stále zdravě a silně. Mezitím, co se opřel o zeď
uličky, mi začal nabízet práci.
"To záleží na tom, co budu muset dělat a hlavně, kolik dostanu zaplaceno."
Při mojí odpovědi se pousmál.
 
Sardeya E`ron - 28. března 2019 01:25
^222c8ca8a78d02d860d731837337a42288ab870f9eeea571d9^pimgpsh_fullsize_distr8284.jpg

Na konci života. Budeš stále v mém srdci

„Krie, prosím. Já tě stále miluji. Řád si může říkat, co chce a proč chce. Nikdy bych nedopustil, aby nás odloučili. Prosím, najdeme spolu nějaké řešení.“ Dál úpěnlivě prosím Krie a taková slova mi vycházejí z úst dokonce i proti mé vůli samotné. Znovu chabě otočím hlavu směrem k vězniteli a mlasknu jazykem o patro úst, než koutky úst roztáhnu do malého úšklebku. Jsem tvrdohlavý. Můj mistr mě několikrát upozorňoval, ať krotím svůj jazyk. Jenomže tady by mi to dokonce možná schvaloval i on.
„Já … ti… nic…. neřeknu!“ Odseknu mu trhaně, ale to už vzápětí letím vzduchem. Div si nevyrazím dech, když tvrdě narazím o nejbližší skálu a vzápětí se obličejem ocitnu na prašné zemi. Musím bojovat, neboť mi nic jiného nezbývá, ale zároveň nejsem dost schopný na to, abych odzbrojil Krie a přivolal si světelné meče zpět. Budu to opravdu muset udělat jinak. Možná… kdybych se přiklonil k temné straně, mohlo pro mě všechno být jednoduší. Ne, takovou myšlenku musím opravdu zavrhnout. Já jsem Jedi, jako můj mistr a spousta kamarádů. Dokonce i můj zesnulý a nejlepší přítel Aztin. Možná se s ním konečně na konci břehu setkám. Zase uvidím jeho tvář, rošťácký úsměv a zemřu s pocitem, že jsem udělal něco dobrého. Taková je pravá povaha rytíře. Tohle je cesta, kterou jsem se vydal a hodlám ji úspěšně dojít až do konce. Rukama se chci zapřít o zem, ale nejde mi to. To už mě totiž Sith znovu škrtí a zvedá do vzduchu. Cítím, jak mi stéká proud krve po mé hlavě zřejmě v důsledku nárazu do zdi. I když je bolest otupující, pořád s ním budu bojovat. Dokud opravdu nevydechnu naposledy.
„Já… ti … nic… neřeknu...“ Trhaně se zkouším nadechnout: „Protože to… nevím… ty… tupá hlavo! Ten tvůj… pán se klidně… může jít… vycpat i… s celou… vaší… bandou tupců!“ Potom už konečně přišel ten zvrácený rozkaz, aby kdysi milující osoba zabila někoho, kdo jí byl oporou v těch nejhorších chvílích a kdo jí dával potřebnou lásku k tomu, aby mohla rozkvést. Není snad žena nejšťastnější tehdy, když má muže, který jí dá všechno, co opravdu k životu potřebuje? Vidím odraz jejího rudého světelného meče a mého, který jsem si kdysi sestrojil, abych mohl projít ve výcviku dál. Ta zbraň se stala moji duší, moji touhou a moji zbraní, jak ubránit to, co mi právem náleželo a jak hlavně ubránit domov.
Teď mám být touto zbraní zabit. Možná to bude rychlé a nic nepocítím. Co mě čeká na druhém konci? Jaký bude život dál? Budu zase někdo jiný v jiném těle? Nebo půjdu dál a splynu se sílou, jak jsem jednou studoval v archívu? Opravdu je to konec mé cesty? Sbohem, můj domove. Sbohem místu, kde jsem celý život vyrůstal. Dokonce se mi na tváři objeví i příva krůpěje slz.
„NEZAPOMEŇ, KRIE! MILUJI TĚ! ZA AZTINA!“ Posledních pár slov doslova zakřičím. Vzpomínám na hebký dotek trávy a její vůni, když jsem s Krie ležel na plážích Naboo a tiše hovořili o míru v celé galaxii. Vzpomínám na její letmé polibky a pohlazení, které se mi dostávalo od ní. Mé srdce hořelo radostí, planoucí láskou a něhou. Měl jsem komu dát svůj život. Měl jsem pro co žít a teď? Teď to bylo nenávratně pryč.

Instinktivně před útokem zavřu oči. Otupující bolest v přívalu jasné smrti se nekoná. Místo toho mi do nosních dírek udeří pach spáleného masa a jeho hniloba. Vytřeštím oči hrůzou na Sithovo rozpůlené tělo a krev, která svévolně stékala na zem. Zmateně, avšak s údivem pohlédnu na Krie.
„Ty jsi to celou dobu hrála, Krie?“ Vrávoravě se konečně postavím na nohy a pohlédnu ji zpříma do očí. Silou se pokusím ujistit, že mi nehrozí vůbec žádné nebezpečí. Chvíli jenom nehnutě stojím na místě, než se konečně odvážím jít směrem k ní.
„Poslal mě Kado. Myslel jsem, že si propadla temné straně definitivně. Rada mě poslala, protože si jim nepodala hlášení. Nic mi ale neřekli o tajné misi, kterou si tu měla vést. Tohle slyším poprvé a od tebe.“ Přiblížím se k milované na dosah, než si konečně převezmu nabízené světelné meče. Neříkám vůbec nic i přesto, že po mě křičí, jakoby bych byl jejím synem. Podívám se do jejich překrásných očí, než chytnu její tvář a políbím ji na rty. Dlouze a bez výčitek. Nakonec ji něžně pohladím po tváři a vydechnu.
„Já to věděl, věděl jsem, že se v tobě skrývá dobro. Síla mi to řekla. Co budeme teď dělat? Můžu být ku pomoci a tvoji misi hravě zvládnout, když budeme spolupracovat. Jenom nerozumím opravdu jedné věci. Proč by mě rada poslala za tebou, abych složil zkoušku na Jedie, když…“ Tomuhle opravdu nerozumím. Proč by otevírali staré rány a posílali mě někam, kde mohu snadno propadnout temné straně? Tohle mi bude muset můj mistr vysvětlit. Minimálně tohle si zasloužím!

 
Artemis De´Vrick - 27. března 2019 10:53
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Kalindra - sídlo Arii


Byl to zvláštní pocit stát tam mezi těmi muži, kteří za mě byli ochotní položit život, ačkoliv to měli rozkazem. Na velitelovu otázku jsem jen mírně kývla hlavou a jakmile se otevřela rampa, vyšla jsem ven.
Aria už byla krásně upravená, s pěkným pláštěm, čistá. A já tam před ní stála, stále ještě umazaná, zaprášená a unavená.
„ Doufala jsem, že tě uvidím brzy, Ari, ale že to bude až tak brzy, to jsem nečekala.“
Vydechla jsem jí v náručí a na chvíli jsem zavřela oči. Nakonec jsem se nechala vzít za ruku a odvést do jejich paláce. Nikdy jsem tu pořádně nebyla až dnes, když jsme ji zachránili.
„ Jsem ti moc vděčná, Ari. Nevím, co jiného bych si počala. Popravdě… nikdo si není jistý, co se tam vlastně děje. Dostali jsme zprávu ať se nevracíme, že je tam nějaká nákaza, která napadá i zvířata i podvodní lid. Pak už jsme se s nimi nespojili.“
Zachvěla jsem se a stiskla jsem jí ruku.
„ Tald… král se vrátil v záchranném modulu, aby zjistil, co se děje. Nás poslal pro pomoc.“
Zadívala jsem se na ni a po jejím vyzvání jsem se usadila vedle ní. Bylo to tu hezké. Jen jsem z toho byla nesvá.
„ Na jídlo nemám ani pomyšlení, Ari. Mám strach, z toho co se tam děje. Mám strach, aby se něco nestalo Artě, nebo Taldarově rodině. Nebo jemu.“
Složila jsem ruce na svém klíně a skousla jsem si ret.
„ Navíc jsem celá umazaná… není to zrovna pohodlný pocit ke stolování.“
Zachvěla jsem se a na krátko zavřela oči. Všechno, co se dělo mi začalo připadat jako noční můra. Protřela jsem si čelo a tiše jsem vydechla. Musím se zaměřit na něco jiného. Aspoň na chvíli.
„ Jak se vlastně mají děti? Jak se mají?“
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14893198013306 sekund

na začátek stránky