Andor.cz - Dračí doupě online

Artemis - Kalindra - Transportér

"Chápu vaše obavy madam, ale i pokud by tomu tak bylo, stejně bychom potřebovali pomoc. Přece jen vyřadit veškeré síly Naboo není lehká záležitost a pokud by k tomu došlo, pak naše hrstka zde by nic nezměnila. Musíme doufat, že si král poradí. Musíme mu věřit a splnit svou část, nic lepšího teď nezmůžeme."
Odpověděl kapitán smířeně ale nezlomně, bylo vidět, že ve svého krále věří a nechce se poddat myšlence, že by mohl selhat. A pak jsi již navázala spojení s Ari.
Když jsi jí vysvětlila v kostce, co se děje, Ari zvážněla a oči jí rychle těknuly okolí možná jiné obrazovky, něco vyťukala do terminálu.
"Samozřejmě pomůžeme, jak budeme moci. Posílám vám souřadnice našeho doku, kde můžete přistát. Budu vás tam očekávat."
Oznámila a rozloučila se s tebou. Za chvíli vám pípl display a kapitán zadal koordináty, které vám přišly.
"Za pár minut tam budeme madam."
Oznámil, když jste začali klesat do atmosféry a navádět loď k dokům.


Jath - Coruscant - Vítejte na Coruscantu

V duchu tvůj mozek plísnil tvé šátravé ruce, do jaké kapsy to zase vlezly, ale nebylo zbytí už se stalo a Besalisk na tebe upínal svou plnou pozornost. Zkusil jsi se z toho vykecat.
Ruka s jeho blasterem ti dál mířilo na břicho, zbylé ruce byly rozloženy ty horní na hrudi a zbylá spodní v bok. Netvářil se ani trošku přívětivě, nebo obměkčeně.
"Chceš ze mě dělat idiota ty červe?! Mluv dál a vystřelím ti žaludek žaludek, aby sis nemusel dělat problémy z hladem."
Zamračil se na sebe přísně. Zdá se, že to nebude jeden z těch, kteří se nechají snadno ukecat.
"Tvoje rodina je mi ukradená pokud nějakou máš. Možná by jim bylo líp bez tebe a udělal bych jim službu, kdybych tě odpráskl. Normálně se za pokus o krádež sekají ruce, nebo házejí špíny, jako jsi ty do basy."
Pokračoval a cítil jsi, jak se ti hlaveň blasteru natiskla více na břicho. Okolí si vás raději nevšímalo.
"Ale mám dobrou náladu, takže to uděláme jinak. Budeš hezky zodpovědný občan a přihlásíš do Coruscantské armády, já tě hezky doprovodím a dostanu za tebe odměnu, že jsem jim přivedl dobrovolníka. Ty budeš mít svůj život a já pár kreditů navíc."
Podotkl naprosto vážně a sledoval, co ty na to. Je jasné, že pokud budeš chtít zdrhnout bude střílet a dost možná tě střelí někam do zad bez ostychu a hany.

Slavný Coruscant

Když jsem odjel z Alderaanu zpět na Lothal, abych tátovi dal nějaký ten zbytek pěněz, nečekal jsem, že se mi až tak stýskalo po rodné planetě. Celé naše malé tržiště mi připomnělo ty krásné časy. Nicméně jsem odevzdal všechny peníze zbylé rodině, tedy otci a třem sourozencům a ke konci dne jsem už seděl ve vesmírném trajektu směr Coruscant. Slyšel jsem spoustu zajímavých věcí, nejen o příležitostech, ale i o spoustě nadutých kapes.
Původní plán byl, že se pokusím okrást pár nepozorných nakupujících a porozhlédnu se po nějakém bydlení. Jelikož jsem ale měl peníze jen na nejlevnější spoj, cesta se protahovala a den se krátil. Okrádací část plánu zůstávala, ale bydlení muselo počkat. Přede mnou seděl Aqualish a vypadal nabručeně. Měl jsem chuť mu zajet rukou do kapsy a přivydělat si už za jízdy, ale na lodi, která je uprostřed vesmíru to není ideální nápad. Ještě dlouho poté jsem přemýšlel nad tím, co vlastně hodlám podniknout.
Když jsem přistál na Coruscantu, měl jsem smíšené pocity.
Tak tohle je to slavné město? Má určité kouzlo, ale tolik špíny není ani na Lothalu a to se tam hrabou v hlíně.
Po výstupu jsem byl podroben kontrole, u které se na mě kontrola dívala trošku podezíravě, když našla zvláštní nůž, památku po Scalesovi.
„No, nějak se musím bránit.“
Po chvíli vymlouvání jsem se dostal dovnitř. Takové štěstí nepotkalo Rodiana vedle, protože si za pašování drog posedí.
Rozhlédl jsem se. Bylo to rozhodně zajímavé, ale zatím jsem byl spíše skeptičtější. Okouzlený jsem byl až na menším tržišti, kousek od mého výstupu. Bylo v podstatě uprostřed doků. Tohle místo přímo křičelo slovo ´KRÁDEŽ´! Pár obchodníků zvětřilo čerstvě příchozí, nebo měli vytipované příjezdy lodí. Už jich kolem mě pár bylo, ale jen jsem se ohnal rukou a popošel dál. Byla tu spousta různorodého zboží. Některé jsem v životě neviděl, a kdybych měl peníze, nebo přinejmenším úkryt, už bych měl půlku v úschově.
Když jsem procházel kolem jednoho obra, neudržel jsem se a opatrně mu sáhl do kapsy.
Bingo!
Podle hmatu jsem poznal kredity, takže jsem opatrně natahoval udici. Problém byl v tom, že oběť nebyla člověk, ale Besalisk. Vůbec jsem se nepodíval, koho okrádám. Besaliskové jsou dost vnímaví, takže jsem najednou ucítíl hlaveň blasteru na břiše.
„Teď tu ruku zase hezky vytáhni, ty malý červe.“
„Zkus mi utéct a máš ji v zádech.“
Pozorně jsem si ho změřil a vybavila se mi vzpomínka na podobnou situaci, kdysi na Alderaanu. Nedokázal jsem se nepousmát. Hloupá chyba, stejně jako kdysi.
Jsem tu deset minut a už si dělám kamarády. A to jsem si myslel, že se unudím k smrti.
„No počkej. Přece bys nezastřelil chudáka kolemjdoucího a ještě k tomu tady na tržišti? Jen jsem okolo tebe procházel a ty hned vytahuješ blaster? Nejspíše jsem do tebe jenom nechtěně vrazil. Koneckonců, tvoje rasa je opravdu vnímavá, nejspíše to ovlivnilo tvůj vněm. Takže se hezky usmějeme, zamáváme si a vrátíme se každý zpět ke svým činnostem. Já k nákupu pro rodinu, ty zase k prohlížení zboží. “
Jedny z nejlepších výmluv jsou na rodinu. Třeba si bude opravdu myslet, že je to jen omyl. Koneckonců ten jeho blaster vypadá tak, že mu při výstřelu vybuchne. Sice má další tři končetiny, ale i tak…

Cesta na Kalindru

Upnula jsem meč k opasku víc v zadu na boku a zadívala jsem se do podlahy. Co jiného jsem taky mohla dělat? Jen čekat až se něco změní. A že to bylo náročné čekání a dlouhé. Hlavou se mi honily nejrůznější černé myšlenky a strach.
Oznámení o tom, že něco ruší signál, nebylo zrovna to, co jsem chtěla slyšet.
„ Nedá se nic dělat, musíme jim pomoc i bez toho. Jen mám strach, že to co tam řádí, je organizovaný útok. Možná jsem už jen paranoidní, ale z mého úhlu pohledu, po tom co jsem viděla, co můj bratr dokáže, bych se tomu nedivila.“
Vydechla jsem ke kapitánovi. Tohle mi bere hodně sil, strach a stres z naší situace. Z toho, že vlastně nevíme vůbec nic o tom, co se tam dole děje.
„ Co když jen donutili radu předat nám tuhle zprávu a ve skutečnosti tam nic jako nákaza není? Co když jsme se spletli? Je podezřelé, že se nemůžeme s nikým tam dobře spojit. Co když někdo drží královskou rodinu v šachu a donutil jenom někoho poslat zprávu, aby tam přilákal Taldara samotného. Pokud jen trochu dokáže analyzovat jeho povahu, věděl, že tam půjde sám, protože jsem tu byla já.“
V očích jsem měla strach a obavu z toho co se děje. Vlastně to na mě bylo vidět úplně.
„ Vím, že je to mnoho co když… Ale i tahle možnost tu je. Možná tam řádí nákaza a je to všechno dohromady. Tím, že se s nimi nemůžeme spojit, je to pro nás ještě horší.“
Usadila jsem se na svém původním místě, když jsme vyrazili zpět na Kalindru. Snažila jsem se vyprázdnit si hlavu, ale nešlo to. Zoufale jsem sledovala ubíhající vesmír a nemohla jsem najít klid. Nešlo to, protože jsem myslela na to, jak na tom je sestra, Taldar a jeho rodina. Co se děje tam dole. Co tam je všechno špatně. A jsem vůbec schopná jim nějak pomoct? Mám strach, že ne. Vždyť jsem jenom obyčejná holka, co přišla o všechno krom dvou sester, které teď byly každá jinde a v jiné situaci. Jedna snad už šťastná a druhá v hrůzném nebezpečí. A já trčela tady se strachem, co se může stát dál. Může za to opět bratr? Co když to byl jen plán jak se pomstít? Měl to vymyšlené všechno do detailu a jenom si s námi hrál? A je možné, že v tom jede i manžel od mé sestry? Je tady spousta neznámých věcí, které jen přidávají další a další otázky, na které nemám odpověď.
Hlas kapitána mě vyděsil. Škubla jsem sebou a stáhla se ke stěně transportéru, než mi došlo, že jsem v bezpečí a on mi nehodlá rovnou jednu vrazit, protože ho neposlouchám. Zachvěla jsem se a přikývla, načež jsem se zvedla a tak trochu bez duše jsem se vydala do kokpitu.
„ Ari…“
Začala jsem. Hlas se mi chvěl, než jsme získala dostatek sil na to, znovu pokračovat.
„ Ari… jsem tu jménem Naboo.“
Nadechla jsem se a pokusila jsem se vzchopit.
„ Potřebujeme pomoc. Vím, že je to strašně na rychlo, ale na Naboo nastaly potíže a může to stát životy spousty jeho obyvatel… Včetně Artany.“
Sledovala jsem její obrat.
„ Doufala jsem, že bys mi mohla pomoct ty a tvůj muž… společně požádat o pomoc vládce Kalindry.“

Jath - Coruscant - Vítejte na Coruscantu

Za kredity, které ti zbyly sis koupil odvoz Lothalu přímo na Coruscant v naději, že se ti tam bude lépe žít a že si tam něco vyděláš. Jelikož jsi letěl opravdu levnou linkou, tak byl let zdlouhavý, tak jsi měl spoustu času na to přemýšlet o tom, jak svůj život na této nové planetě, která jak jsi slyšel je plná nejrůznějších příležitosti, začneš.
Dlouhé hodiny minuly až konečně začal transport klesat k planetě. Moc ses nedíval z okna, zajímal tě spíše, až samotný povrch. Prošli jste vstupní kontrolou a pak klesli z oběžné dráhy dolů do atmosféry a stále níž. Planeta vypadala skoro, jako jedno obří město. Příběhy nelhaly, je to opravdu úžasná metropole.
Dole na planetě vás při výstupu z transportéru podrobili ještě celní kontrole, jestli sebou nevezete žádné zakázané zboží a jednoho Rodiana hned zabásli za převoz drog. Buď jsou tu hodně přísní, nebo neměl dost, aby je podmázl. Nebo to udělá později.
Když jsi prošel kontrolou bylo celé město volné pro tvou zvědavost. zamířil jsi do doků, kde už na tebe čekalo jedno menší tržiště. Obchodníci neztrácejí na této přeindustrializované planetě čas a snaží se navázat obchodní vztahy s nově příchozími hned, jak je to možné a prodat, co nejvíce svého zboží.
Když jsi procházel tržištěm svrběly tě prsty. Měl jsi nutkání připravit někoho o kredity, nebo nějaké to drobné zboží. Udržet se bylo velmi těžké....oprava nemožné. Tržiště, jako je tohle jsi nikdy neviděl, ne tak....různorodé a hlavně ne v docích.
Nakonec jsi se rozhodl prosmýknout se kolem jednoho zákazníka, rychle mu sáhnout do kapsy vytáhnout váček s kredity a zmizet a.....
Ve chvíli, kdy jsi váček vytahoval jsi ucítil, jak se ti na břicho přitiskla přes košili nepříjemně chladivá věc. Besalisk, kterého jsi chtěl okrást k tobě slétl pohledem.
"Teď tu ruku zase hezky vytáhni ty malý červe."
Byl mohutný s obhrublým hlasem a jednou ze svých čtyř rukou ti mířil blasterem na vnitřnosti. Další dvě ruce měl složeny na prsou a ta poslední se svírala naštvaně v pěst.
"Zkus mi utéct a máš ji v zádech."
Upozornil tě nepřívětivě.


Sardeya - ? - Tváří v tvář Sithovi

Sith se krutě pousmál a zkoumavě se na tebe zadíval.
"Lhaní ti moc nejde mladý Jedi."
Znovu k tobě vztáhl ruku.
"Má učednice říká, že o tom něco víš, takže nemá smysl zapírat."
Z prstů mu vyšlehly modré blesky, které ti začaly probíjet tělem a nutily tě svíjet se v křečích. Ke tvé smůle, tě však nemučil do bezvědomí. A po chvíli blesky ustaly.
"Mluv a zachráníš si život Jedi. Když se osvědčíš možná si tě vezmu za učedníka."
Usmál se Sith. Cítil jsi, jak tě Síla opět vytáhla na kolena. Nebyl sis jist jestli to byla Krie, nebo ten Sith, ale opět jsi klečel.
"Ujišťuji tě, že tohle je jen začátek tvé útrpné cesty, pokud se rozhodneš mlčet."
Jeho pronikavé oči tě sledovali více, než bedlivě.


Artemis - Směr Kalindra - Transportér

Chladivý jílec světelného meče ti spočíval stále v ruce, ale nikdo si jej naštěstí moc nepovšiml, nebo to nedal znát.
"Rozkaz madam."
Kývl kapitán a notnou chvíli se snažil navázat s Naboo spojení.
"Nedaří se mi s nimi spojit, jakoby tam bylo rušení."
Zamračil se kapitán nespokojeně. Vzhledem k tomu, že tyto obtíže trvaly nakonec jste vyrazili na Kalindru. Cesta netrvala dlouho. O zhruba hodinu později tě Kapitán zavolal do kokpitu.
"Máme spojení madam. Nechám vás si s nimi promluvit."
Uvolnil ti své pilotní křeslo, zapnul přenos a vytratil se do nákladového prostoru. Oblevila se miniatura tvé sestry.
"Artemis? Co se děje? Nečekali jsme, že se ozveš tak brzy."
V jejím výrazu byl úžas a znepokojení nad tím, že se ozýváš tak brzo.


Della - Coruscant - Ubikace kasáren

Vybrala sis postel, stejně, jako Ka´dar. Naštěstí to vypadalo, že obě postele nad sebou jsou volné. Jestli se na tebe Ka´dar při převlékání díval, tak to rozhodně nedal najevo, když ses k němu otočila. Sám se převlékl relativně bez ostychu.
"Tak už volné nejsou."
Usmál se Ka´dar. S tím, že sis zabrala horní palandu neměl žádný problém. Nově příchozího si všiml dříve, než ty.
Bothan vám věnoval trošku více pozornosti a zatvářil se trošku tázavě.
"Cožeto?....Aha vy jste ještě zmatení, jako poplašená Bantha, takže nic moc nevíte. No pokud jste tu noví patrně budete nejprve základně proškoleni a tak.."
Znovu natáhl nosem vzduch a pak si dal ruce v bok.
"No každopádně asi byste se měli už tahat na stejné přípravky, jako my. Takže dneska v 16:00 to je cca za dvě hodiny se dostavte na podláží 3 do simulační místnosti 5. To najdete."
Podotkl klidně a pak šel něco hledat do své bedny s věcmi.

Ubikace - uniformy

Cesta zpět do přiděleného pokoje probíhala víceméně v tichosti. Já přemýšlela o tom, co mě, tedy nás, čeká. Nevěděla jsem přesně, co si mám pod pojmem ‚stíhací letka‘, představit. Samozřejmě podle dotazníku jsem měla pár nápadů o tom, že si budeme hrát na hrdiny, ale dál jsem neměla ani potuchy, jak to bude probíhat.
Kdy začíná trénink?
A hlavně: kde bude probíhat?
Podle testu to vypadá, že dostaneme výcvik nejen na řízení nějaké sebevražedné mašiny.

Dostali jsme se do pokoje vcelku a já se hned vrhla k bednám abych je přezkoumala.
„Tak tahle vypadá, že je volná.“ zahlásila jsem a přimáčkla svůj ukazováček na snímač, který se ihned rozeběhl a sejmul otisk. Víko se s tichým cvaknutím pootevřelo. Poklop jsem sundala na stranu, strčila hlavu do bedny a rukama vytáhla celou hromadu oblečení, co tam někdo složil.
Po přezkoumání vyšlo, že je to jedna kombinéza neurčité šedozelené barvy, dvě košile a dvoje kalhoty s velkými kapsami po stranách stehen. Vysoké šněrovací boty byly jen o číslo větší. Můj nejnovější šatník doplňoval černý kožená pásek s odepínatelnou menší brašnou na cvoček a kazil fakt, že ve všem budu zcela určitě plavat. Ještě jsem se nezačala převlékat, zauvažovala jsem, že se pokusím najít umývárnu, ale pro dobro ostatních jsem se tohoto plánu zřekla. Ještě bych vlezla do špatných dveří, třeba tomu důstojníkovi do kanclu.
Určitě bych mu udělala radost.
Otočila jsem se zády k Rakovi a co nejrychleji jsem se nasoukala do kombinézy. Staré oblečení jsem si vyházela na horní příčku, kterou jsem si přivlastnila a frustrovaně si sedla na Rakovu matraci. Přesně jak jsem předpokládala, uniforma mi byla velká. Nohavice kalhot jsem musela třikrát ohnout, abych se mohla obout. S rukávy jsem si poradila podobně a posléze nasadila pásek, který jsem dopla na nejmenší dírku. Otočila jsem se na Raka a pobaveně se uculila. Tahle show nebyla vůbec špatná. Měl fakt dobrou postavu. Radost se podívat.
Když si všiml mého pohledu, rychle a zcela nápadně nenápadně jsem začala zkoumat svou stále pokreslenou ruku, jako by to bylo to nejzajímavější v mém životě a cítila jsem, jak mi hoří tváře. Na svou obranu musím dodat, že on se nemá za co stydět a možná se taky díval, tak co.

To, že někdo přisel, jsem ani nezaregistrovala. Takže když dotyčný promluvil, lekla jsem, vyskočila a zamotala se do kombinézy, protože pracně vyhrnuté nohavice spadly. Jen tak tak jsem zabránila tomu, abych si čelně potykala s kovovou tyčí druhé palandy. Týpek si nakráčel na druhý konec místnosti, evidentně ke svému místu a já se vyhrabala na nohy. Teď už jsem si mohla Ka‘ dara prohlédnout. Uniforma dávala vyniknout jeho propracovanému tělu, ale přesto bylo trošku vidět, že je mu těsná v ramenou. Oproti tomu budil docela strach.
Uznale jsem na něj kývla a pak zas zčervenala.
V myšlenkách si vynadala do evidentně pubertálních hormonů a raději se podívala na nově příchozího.
„Můžu se na něco zeptat?“ začala jsem opatrně a ani nepočkala na odpověď, „kdy máme být kde?“

Nesnáším loučení

Pozorovala jsem Taldara celou dobu. Nechtěla jsem ho pustit, opravdu ne, ale zbývalo mi něco jiného?
Následovala jsem ho až k modulu a dívala jsem se, jak se tam upevňuje. Měl jsem sto chutí mu to rozepnout a vytáhnout ho ven. Jenže on je král. Rozhodl a my zjevně musíme poslouchat.
Ovšem to, že odepnul světelný meč a vtiskl mi ho do rukou, mě překvapilo a zarazilo. Překvapeně jsem mrkla a otevřela pusu, že začnu protestovat, ale nedal mi šanci, protože uzavřel modul. Polkla jsem a sledovala, jak mi zmizel z očí v podlaze letounu. Trochu to cuklo, když byl modul vystřelen. Přešlápla jsem z nohy na nohu a celá bledá jsem se ohlédla na Kapitána.
„ Pokuste se kontaktovat Naboo a zjistit příznaky, prosím. Hned po tom poletíme na Kalindru.“
Promluvila jsem ke Kapitánovi a poněkud ztěžka jsem dosedla na své místo, kde jsem seděla do teď.
„ Jakmile budeme v kontaktní vzdálenosti s Kalindrou, pokuste se kontaktovat sestru a jejího manžela. Možná by se nám mohlo přes ně povést rychleji sehnat zásoby pitné vody a jídla a dost možná i kontakt s vládcem Kalindry.“
Dívala jsem se na světelný meč, který mi Taldar dal. K čemu, to nevím. Ale měla jsem strach. Opět.