| |||
Jath - Coruscant - Vítejte na Coruscantu Za kredity, které ti zbyly sis koupil odvoz Lothalu přímo na Coruscant v naději, že se ti tam bude lépe žít a že si tam něco vyděláš. Jelikož jsi letěl opravdu levnou linkou, tak byl let zdlouhavý, tak jsi měl spoustu času na to přemýšlet o tom, jak svůj život na této nové planetě, která jak jsi slyšel je plná nejrůznějších příležitosti, začneš. Dlouhé hodiny minuly až konečně začal transport klesat k planetě. Moc ses nedíval z okna, zajímal tě spíše, až samotný povrch. Prošli jste vstupní kontrolou a pak klesli z oběžné dráhy dolů do atmosféry a stále níž. Planeta vypadala skoro, jako jedno obří město. Příběhy nelhaly, je to opravdu úžasná metropole. Dole na planetě vás při výstupu z transportéru podrobili ještě celní kontrole, jestli sebou nevezete žádné zakázané zboží a jednoho Rodiana hned zabásli za převoz drog. Buď jsou tu hodně přísní, nebo neměl dost, aby je podmázl. Nebo to udělá později. Když jsi prošel kontrolou bylo celé město volné pro tvou zvědavost. zamířil jsi do doků, kde už na tebe čekalo jedno menší tržiště. Obchodníci neztrácejí na této přeindustrializované planetě čas a snaží se navázat obchodní vztahy s nově příchozími hned, jak je to možné a prodat, co nejvíce svého zboží. Když jsi procházel tržištěm svrběly tě prsty. Měl jsi nutkání připravit někoho o kredity, nebo nějaké to drobné zboží. Udržet se bylo velmi těžké....oprava nemožné. Tržiště, jako je tohle jsi nikdy neviděl, ne tak....různorodé a hlavně ne v docích. Nakonec jsi se rozhodl prosmýknout se kolem jednoho zákazníka, rychle mu sáhnout do kapsy vytáhnout váček s kredity a zmizet a..... Ve chvíli, kdy jsi váček vytahoval jsi ucítil, jak se ti na břicho přitiskla přes košili nepříjemně chladivá věc. Besalisk, kterého jsi chtěl okrást k tobě slétl pohledem. "Teď tu ruku zase hezky vytáhni ty malý červe." Byl mohutný s obhrublým hlasem a jednou ze svých čtyř rukou ti mířil blasterem na vnitřnosti. Další dvě ruce měl složeny na prsou a ta poslední se svírala naštvaně v pěst. "Zkus mi utéct a máš ji v zádech." Upozornil tě nepřívětivě. Sardeya - ? - Tváří v tvář Sithovi Sith se krutě pousmál a zkoumavě se na tebe zadíval. "Lhaní ti moc nejde mladý Jedi." Znovu k tobě vztáhl ruku. "Má učednice říká, že o tom něco víš, takže nemá smysl zapírat." Z prstů mu vyšlehly modré blesky, které ti začaly probíjet tělem a nutily tě svíjet se v křečích. Ke tvé smůle, tě však nemučil do bezvědomí. A po chvíli blesky ustaly. "Mluv a zachráníš si život Jedi. Když se osvědčíš možná si tě vezmu za učedníka." Usmál se Sith. Cítil jsi, jak tě Síla opět vytáhla na kolena. Nebyl sis jist jestli to byla Krie, nebo ten Sith, ale opět jsi klečel. "Ujišťuji tě, že tohle je jen začátek tvé útrpné cesty, pokud se rozhodneš mlčet." Jeho pronikavé oči tě sledovali více, než bedlivě. Artemis - Směr Kalindra - Transportér Chladivý jílec světelného meče ti spočíval stále v ruce, ale nikdo si jej naštěstí moc nepovšiml, nebo to nedal znát. "Rozkaz madam." Kývl kapitán a notnou chvíli se snažil navázat s Naboo spojení. "Nedaří se mi s nimi spojit, jakoby tam bylo rušení." Zamračil se kapitán nespokojeně. Vzhledem k tomu, že tyto obtíže trvaly nakonec jste vyrazili na Kalindru. Cesta netrvala dlouho. O zhruba hodinu později tě Kapitán zavolal do kokpitu. "Máme spojení madam. Nechám vás si s nimi promluvit." Uvolnil ti své pilotní křeslo, zapnul přenos a vytratil se do nákladového prostoru. Oblevila se miniatura tvé sestry. "Artemis? Co se děje? Nečekali jsme, že se ozveš tak brzy." V jejím výrazu byl úžas a znepokojení nad tím, že se ozýváš tak brzo. Della - Coruscant - Ubikace kasáren Vybrala sis postel, stejně, jako Ka´dar. Naštěstí to vypadalo, že obě postele nad sebou jsou volné. Jestli se na tebe Ka´dar při převlékání díval, tak to rozhodně nedal najevo, když ses k němu otočila. Sám se převlékl relativně bez ostychu. "Tak už volné nejsou." Usmál se Ka´dar. S tím, že sis zabrala horní palandu neměl žádný problém. Nově příchozího si všiml dříve, než ty. Bothan vám věnoval trošku více pozornosti a zatvářil se trošku tázavě. "Cožeto?....Aha vy jste ještě zmatení, jako poplašená Bantha, takže nic moc nevíte. No pokud jste tu noví patrně budete nejprve základně proškoleni a tak.." Znovu natáhl nosem vzduch a pak si dal ruce v bok. "No každopádně asi byste se měli už tahat na stejné přípravky, jako my. Takže dneska v 16:00 to je cca za dvě hodiny se dostavte na podláží 3 do simulační místnosti 5. To najdete." Podotkl klidně a pak šel něco hledat do své bedny s věcmi. |
| |||
Ubikace - uniformy Cesta zpět do přiděleného pokoje probíhala víceméně v tichosti. Já přemýšlela o tom, co mě, tedy nás, čeká. Nevěděla jsem přesně, co si mám pod pojmem ‚stíhací letka‘, představit. Samozřejmě podle dotazníku jsem měla pár nápadů o tom, že si budeme hrát na hrdiny, ale dál jsem neměla ani potuchy, jak to bude probíhat. Kdy začíná trénink? A hlavně: kde bude probíhat? Podle testu to vypadá, že dostaneme výcvik nejen na řízení nějaké sebevražedné mašiny. Dostali jsme se do pokoje vcelku a já se hned vrhla k bednám abych je přezkoumala. „Tak tahle vypadá, že je volná.“ zahlásila jsem a přimáčkla svůj ukazováček na snímač, který se ihned rozeběhl a sejmul otisk. Víko se s tichým cvaknutím pootevřelo. Poklop jsem sundala na stranu, strčila hlavu do bedny a rukama vytáhla celou hromadu oblečení, co tam někdo složil. Po přezkoumání vyšlo, že je to jedna kombinéza neurčité šedozelené barvy, dvě košile a dvoje kalhoty s velkými kapsami po stranách stehen. Vysoké šněrovací boty byly jen o číslo větší. Můj nejnovější šatník doplňoval černý kožená pásek s odepínatelnou menší brašnou na cvoček a kazil fakt, že ve všem budu zcela určitě plavat. Ještě jsem se nezačala převlékat, zauvažovala jsem, že se pokusím najít umývárnu, ale pro dobro ostatních jsem se tohoto plánu zřekla. Ještě bych vlezla do špatných dveří, třeba tomu důstojníkovi do kanclu. Určitě bych mu udělala radost. Otočila jsem se zády k Rakovi a co nejrychleji jsem se nasoukala do kombinézy. Staré oblečení jsem si vyházela na horní příčku, kterou jsem si přivlastnila a frustrovaně si sedla na Rakovu matraci. Přesně jak jsem předpokládala, uniforma mi byla velká. Nohavice kalhot jsem musela třikrát ohnout, abych se mohla obout. S rukávy jsem si poradila podobně a posléze nasadila pásek, který jsem dopla na nejmenší dírku. Otočila jsem se na Raka a pobaveně se uculila. Tahle show nebyla vůbec špatná. Měl fakt dobrou postavu. Radost se podívat. Když si všiml mého pohledu, rychle a zcela nápadně nenápadně jsem začala zkoumat svou stále pokreslenou ruku, jako by to bylo to nejzajímavější v mém životě a cítila jsem, jak mi hoří tváře. Na svou obranu musím dodat, že on se nemá za co stydět a možná se taky díval, tak co. To, že někdo přisel, jsem ani nezaregistrovala. Takže když dotyčný promluvil, lekla jsem, vyskočila a zamotala se do kombinézy, protože pracně vyhrnuté nohavice spadly. Jen tak tak jsem zabránila tomu, abych si čelně potykala s kovovou tyčí druhé palandy. Týpek si nakráčel na druhý konec místnosti, evidentně ke svému místu a já se vyhrabala na nohy. Teď už jsem si mohla Ka‘ dara prohlédnout. Uniforma dávala vyniknout jeho propracovanému tělu, ale přesto bylo trošku vidět, že je mu těsná v ramenou. Oproti tomu budil docela strach. Uznale jsem na něj kývla a pak zas zčervenala. V myšlenkách si vynadala do evidentně pubertálních hormonů a raději se podívala na nově příchozího. „Můžu se na něco zeptat?“ začala jsem opatrně a ani nepočkala na odpověď, „kdy máme být kde?“ |
| |||
Nesnáším loučení Pozorovala jsem Taldara celou dobu. Nechtěla jsem ho pustit, opravdu ne, ale zbývalo mi něco jiného? Následovala jsem ho až k modulu a dívala jsem se, jak se tam upevňuje. Měl jsem sto chutí mu to rozepnout a vytáhnout ho ven. Jenže on je král. Rozhodl a my zjevně musíme poslouchat. Ovšem to, že odepnul světelný meč a vtiskl mi ho do rukou, mě překvapilo a zarazilo. Překvapeně jsem mrkla a otevřela pusu, že začnu protestovat, ale nedal mi šanci, protože uzavřel modul. Polkla jsem a sledovala, jak mi zmizel z očí v podlaze letounu. Trochu to cuklo, když byl modul vystřelen. Přešlápla jsem z nohy na nohu a celá bledá jsem se ohlédla na Kapitána. „ Pokuste se kontaktovat Naboo a zjistit příznaky, prosím. Hned po tom poletíme na Kalindru.“ Promluvila jsem ke Kapitánovi a poněkud ztěžka jsem dosedla na své místo, kde jsem seděla do teď. „ Jakmile budeme v kontaktní vzdálenosti s Kalindrou, pokuste se kontaktovat sestru a jejího manžela. Možná by se nám mohlo přes ně povést rychleji sehnat zásoby pitné vody a jídla a dost možná i kontakt s vládcem Kalindry.“ Dívala jsem se na světelný meč, který mi Taldar dal. K čemu, to nevím. Ale měla jsem strach. Opět. |
| |||
Já se nenechám zlomit! Prokletá slova z úst někoho, koho jsem dřív miloval. Může být život ještě víc krutý, než doposud byl? Honí se mi hlavou nespočet myšlenek, ale tohle… tohle je opravdu rána pod pás. Na chvilku zavřu oči, abych nalezl ztracený klid – znovu a opět -, avšak nedaří se mi to. Jakmile znovu otevřu oči, tentokrát pohlédnu do těch temných, zlem zkažených očí mistra Krie. Úsměv mu neopětuji. Rty mám pevně sevřené do úzké linky, ale vyslechnu si první jeho slova, než se odvážím odpovědět. |
| |||
Rozloučení Přešel jsem k záchrannému modulu a otevřel ho. Cítil jsem na sobě pohledy svého doprovodu a asi nejvíce ten od Artemis. Dlouze jsem se nadechl a vlezl jsme si do modulu. Ulehl jsem do vytvarovaného ochranného lůžka a podíval se na Artemis. "Nápodobně, až se znovu uvidíme, vše bude zase lepší." Pravil jsem k ní povzbudivě a sáhl jsem si k pasu a odepnul svůj světelný meč s postaru dělanou rukojetí. "Pohlídej mi ho, než se znovu shledáme." Vložil jsem jí ho do prstů s lehkým úsměvem a cítil jsem, jak mnou projel záchvěv Síly. Než si to mohla rozmyslet ulehl jsem, zmáčkl čudlík a modul se nade mnou zavřel. Znovu jsem se nadechl. Venku to píplo, když se rozsvítilo výstražné světýlko a pak modul zajel do země a loď jej vystřelila směr Naboo. Modul se pohyboval rychle, ale naštěstí let jsem moc nevnímal. Zavřel jsem oči a ponořil se do lehké meditace. Bylo na čase pomoci svému lidu. Jak to jsem ještě nevěděl, ale nečinně stát a přihlížet jsem také nemohl. "Snad to k něčemu bude." Čekal jsem na dopad. |
doba vygenerování stránky: 0.1613290309906 sekund