| |||
Nákaza na Naboo „ Na města v oblacích se můžeme zajet podívat, až to skončí a všechno se urovná. Teď potřebuji vědět o těch, kteří jsou ochotní Naboo doopravdy pomoct.“ Ne tak snadno mě někam neuklidí. Neklidně jsem se ošila a pohlédla jsem na Taldara. „ Nevíme, jak dlouho potrvá nákazu vyléčit. Pokud mě nechceš na Naboo, mohu navštívit jiné spojence Naboo a požádat je o pomoc.“ Jakmile zavrhl můj nápad s oblekem, odvrátila jsem se. Chápu, že z něj už teď bude mačkánek, ale myslím, že by Sardinku chvíli zvládl. Jenže to ne… „ Je to Vaše rozhodnutí.“ Promluvím tiše. Zadívám se na Kapitána, co on na to říká, ale pochybuji, že vůbec bude protestovat. Je to jeho král. Proč by to dělal, že? |
| |||
Diskuze před skokem Zamyslel jsem se nad otázkou Artemis, promnuil jsem si zamračeně bradu. "Blízko je ještě Umgul.....planeta plná mlh a mraků. Žijí tam kromě kolonistů hlavně Ugnaughti, nejsou zrovna úplně příjemní a vstřícní společníci ale snad by mohl někdo odtamtud pomoci. Jejích města v oblacích jsou prý krásná." Podotkl jsem a pak jsem se mírně usmál. "Však vy něco vymyslíte." Projevil jsem k ní důvěru. "V tom máš asi pravdu, ale bohužel tyhle obleky nejsou moc kompatibilní se záchranným modulem nevejdu se do něj v něm. Sice jsou už drobné, ale i tak v modulu je minimum místa už tak tam budu, jako v konzervě. Budu muset vsadit na svou vyšší odolnost vůči těmto látkám. A taky na to, že brzy odhalíme oč se jedná." Usmál jsem se na ní mírně smutně. "Můžete ale použít skafanry až přistanete vy, tedy pokud se sem znovu budete chtít vydat, mohly by vás na nějakou dobu ochránit." Kývl jsem na Artemis i Kapitána pak jsem začal připravovat modul, abych byl připraven na výsadek. |
| |||
Potíže na Naboo „ Jsou ještě nějaké jiné planety, které by mohli být ochotné pomoct? Koho máme kontaktovat?“ Zeptala jsem se. Usadila jsem se zpět na svém místě a zadívala jsem se do vesmíru. Jakmile začal mluvit o změně plánu, poslouchala jsem, ale řekl vlastně všechno, co jsem řekla já. Dívala jsem se ven a snažila jsem se udržet v sobě slzy. Jen jsem svírala v dlaních látku košile. „ Jde o to, že pokud je opravdu nepropustný a vy chvíli vydržíte bez jídla, můžete první chvíle na Naboo být v bezpečí před nákazou. Možná stihnete zřídit sterilní centrum, než to přestane fungovat nebo než vám bude zle, z hladu a žízně.“ Pustila jsem lem košile a ruce složila neklidně na kolenou. |
| |||
Plánování sestupu "Nejde o to jestli můžu já.....ano máš pravdu." Odpověděl jsem, když jsi me ani nenechala dokončit větu a dokončila jí za mě. "Dost na to, abych jej neohrozil." Odpověděl jsem a zadíval se průzorem do vesmíru. "Tvá rodina tě potřebuje Artemis, stejně, jako ta má potřebuje mě tam dole.....o tvou sestru se postarám, jak nejlépe budu moci." Přislíbím a pak zauvažuju nad jejím návrhem a mírně kývnu hlavou. "To by nemuselo být marné......kapitáne změna plánu. Poletíte s Artemis na Kalindru jakmile mě vystřelíte na planetu v záchranném modulu." Záměrně nezmiňuji žádný doprovod. Artemis bude potřebovat veškerou pomoc, nehledě na to, že záchranný modul je tu jen jeden. "Měly by být, jsou pro pohyb ve vesmíru, ale proti nákazám jsme je netestovali." Objasním její otázku ač si nejsem jist, co tím zamýšlí. Vím, že mohu čekat protesty taky od kapitána, ale to nyní není důležité. Musíme se pohnout. |
doba vygenerování stránky: 0.14821600914001 sekund