Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Star Wars: Nové příběhy
Družina
| |||
 | V zajetí na neznámém místě. Je to konec mé cesty?! „Prosím, lásko… stůj!“ Natahuji ruku ve snu, ale pokaždé to skončí stejně. Temnotou a beznadějí, kterou cítím dokonce i v sobě samém. K čemu je potom síla, když nedokážu zastavit a přimět někoho, aby mi znovu začal věřit a obrátil se zpátky ke světlu? Otevírám ústa, ale nevychází mi z nich nic jiného, než vzduch a němá slova, která stejně vymizí v prázdnotě. Svět opět zčerná, jak jsem stačil za svůj život několikrát poznat. | ||
| |||
 | Jídelna - uniformy Vrhla jsem na Ka´dara všeříkající pohled: Nech ho vykecat, pak si zajdeme pro uniformy. Jakmile ale Urtah zahlásil, že do naší letky spadá taky, šokem jsem dostala škytavku. Ka´dar se zatvářil, že ho každou chvíli něco sejme. Musel na nás být skvělý pohled. Jeden se směje, druhý je v šoku a třetí škytá. Vážně doufal, že umím pilotovat? Neubránila jsem se hlasitému uchechtnutí. "Jo, pilotovat. Tak to neumím." Zakroutila jsem pobaveně hlavou. "A to jsem to psala do toho testu." dodala jsem. "Tak jo, rádi jsme tě poznali, ale teď, pokud dovolíš, zajdeme si pro uniformy." A do sprchy. pomyslela jsem si, ale to Urtah vědět nemusí. Popadla jsem tác a ať už s Rakem, nebo bez něj, jsem tác odevzdala u příslušného okénka, kam to nosili, podle mých pozorovacích schopností úplně všichni a vyšla z jídelny. Hmm.. takže doleva doprava..? | ||
| |||
 | Potíže na Naboo „ A ty se snad takovému riziku vystavit můžeš?“ Zeptám se ho, ačkoliv vím, co mi odpoví. „ Ty musíš… já vím.“ Na tohle ho znám až moc dobře. Ale bolí to. Narovnala jsem se v zádech a zvedla jsem hrdě a nezlomně hlavu. „ Pokud musíte ohrozit i svůj život, co záleží na mém, Vaše Veličenstvo.“ Promluvím, když mi oznámí, že nikam nejdu. Zatnu zuby, přesto z jeho očí ty své nespustím. Protože na očích mi je vidět až moc, jak mě tahle situace bolí. „ Mohu alespoň, požádat jménem Naboo o pomoc na Kalindře. Sestra je vdaná za vysoce postaveného člena tamní armády. Víceméně velitele.“ Sledovala jsem ho. Nechci se tam vrátit. Nechci. I když je tam sestra, nechci se tam vrátit, protože to znamená, že ohrozí svůj život a já budu v nanicovatém bezpečí. „ Pokud je tu záchranný modul, mohl by Vás dopravit na Naboo. Ano není to zrovna nejpohodlnější cesta, ale je to možnost, aby loď neklesla do nakažené zóny a mohla cestovat na další planety bez obavy, že roznese nákazu. Bude jen třeba, aby tu zůstal pilot.“ Snažila jsem se potlačit chvění i onu bolest, která mne svírala. Pohled mi sklouzl po lodi až nakonec jsem koutkem oka zavadila o skafandry. „ Ty skafandry jsou absolutně nepropustné, že? Sice je v nich omezený pohyb, ale nic by se nemělo dostat dovnitř, že?“ | ||
| |||
 | Sardeya - ? - V zajetí Jakmile tě obestoupila temnota propadl ses do neklidného a temného snění. Stále dokola se ti zdály sny, které byly mučivé a měly jeden konec. Krie ti vždy unikla a temná strana jí zcela pohltila. Chtěl jsi křičet, ale bylo to, jako bys přišel o hlas. A pak jsi konečně opět procitl. Všechno tě bolelo byl jsi ještě celý rozechvělý z toho, jak tě zasáhl omračující paprsek. "Ale podívejme se kdo se nám to probral." Zaslechl jsi ještě trošku vzdáleně její hlas. Když jsi zamžoural bodlo tě do očí tlumené světlo. Jakmile sis trošku přivykl a přišel k sobě uvědomil sis jednu věc. Neležel jsi na zemi, ale visel jsi za ruce. Ruce a nohy ti obepínaly energetická pouta, která tlumila Sílu. Cítil jsi, že tvé spojení s ní je omezeno. Krie patrně nechtěla, aby ses pokusil hned o útěk. Tyhle styl pout se používaly právě, když se chytal padlý Jedi, nebo jiný uživatel Síly. Tedy pokud jej nechtěli rovnou zabít. Krie nyní už s kápí shozenou z hlavy tě pozorovala pronikavýma očima a opírala se o kámen. Bezpečně jsi poznal, že už nejsi v lodi, ale kde jste vlastně byli to jsi nedokázal určit. Mohl to být stále Mandalore? Byl jsi někde úplně jinde, kam tě Krie odvezla? Dívka se na tebe pobaveně prohnaně usmála. "Tohle už nebudeš potřebovat." Poklepala spokojeně prsty na dva tvé světelné meče, které jí visely u levého boku, zatímco ten její byl připnut k pravému. "Pořád se divím, že ses nechal tak snad převést Sare. To ti nebylo ani trochu divné, že jsi mě vždy, jako zázrakem dostihl? Tak sladce naivní....čekala jsem od tebe více. No nevadí, plán vyšle bez chybičky." Se zívnutím si protáhla záda. "No....asi bych ti to tu měla patřičně zpříjemnit, přece jen čekání, než dorazí můj mistr se může protáhnout." Odrazila se od kamene a krutě se usmála. "Konečně mám příležitost vrátit ti ty roky utrpení!" Zamračila se a její výraz ještě více potemněl, když zvedla jednu ruku a z jejích roztažených prstů se roztančily modré blesky, které začaly probíjet bolestně tvým tělem o to více, když neměly kam odputovat pryč, pouze došly do pout a pak zase přecházely zpátky na druhou stranu. Byla to nesnesitelná bolest, která tě svírala a povolovala a obepínala, jako tisíce dlouhých jehel. | ||
| |||
| Mandalore - Na lodi s Krie. Na útěku! Víra v konečné vítězství nad temnotou mi dává pocit, že všechno dobře dopadne. Cítím to, jak síla ve mně pulzuje. Každou buňkou, každým údem v těle a pak přijde ten hřejivý okamžik, který mě zase uchvátí. Dopadnu sice možná tvrdě, ale přesto na obě nohy a cítím, jak můj plášť vlivem větru vlaje ve vzduchu. | ||
| |||
 | Potíže, kam se podíváš Slétl jsem očima na Artemis, která jak jsem předpokládal začala protestovat. "Ano je tam tvá sestra a hned, jak jí najdu zjistím její stav a přesuneme jí do bezpečí. Pokud to jen trochu půjde pošleme jí, co nejdříve za tebou." Vysvětlil jsem jí trpělivě a klidně. Lehce jsem se zamračil. "Nemůžu tě vystavit, takovému riziku. Je to příliš nebezpečné." Přešel jsem párkrát po prostoru. "Nemůžeme si dovolit nakazit další světy, musíme se spolehnout zatím jen na naše zdroje. A zdroj nákazy zjistíme hned po přistání. Bohužel mají tam teď svých problémů dostatek." Pak opět pohlednu na Artemis. "Každopádně ty se mnou nejdeš." Uzavřu nakonec naší diskuzi. | ||
| |||
| Sardeya - Mandalore - Na útěku Bylo to daleko, ale rozhodl ses věřit Síle a skočit. Byla to jediná šance, jak Krie ještě možná stihnout. Skočil jsi, cítil jsi, jak vzduch fičí okolo tvé tváře a pak tvrdý dopad, když jsi přistál v podřepu. Byl jsi v docích, pár místních na tebe pohlíželo s úžasem, nebo hrůzou v očích, pár se jich dalo na útěk. Tebe ale zajímalo to jediné a to byla Krie a její loď, která se již pomalu zvedala ze země, ale stále měla ještě otevřenou nástupní plošinu. S dalším skokem se ti podařilo dopadnout na okraj plošiny a vytáhnout se nahoru. Když jsi vzhlédl viděl jsi, o kousek dál stojí Krie s lehkým úsměvem na tváři. "No že ti to trvalo Sare. Díky za ulehčení práce." Usmála se s blasterem v ruce a pak jsi viděl, jak z něj vyletěl modrý omračující paprsek, který ti projel celým tělem a tvé vědomí začala obestírat temnota. | ||