Andor.cz - Dračí doupě online

Návrat domů

Opětovala jsem Arye objetí a chvíli to vypadalo, že ji nechci pustit. Tolik mi chyběla. Tak … tak dlouho jsem myslela, že už ji snad ani neuvidím, kvůli jejímu muži. Jenže to opět byl jen výmysl našeho bratra.
„ Mám… to je pravda.“
Kývla jsem s mírným úsměvem.
„ Budu pozdravovat. Ty pozdravuj děti. Doufám, že vás brzo všechny zase uvidíme…“
Pousmála jsme se a ucouvla jsem k Taldarovi. Pohlédla jsem na vojáka, když mu říkal, že je transport připravený a pak jsem se koukla na sestru.
„ Opatruj se.“
Promluvila jsem k ní, než jsme vyrazili k transportéru a pryč. Dlouho jsem mlčky seděla a pozorovala Kalindru, jak se nám pomalu vzdaluje. Nakonec jsem se zadívala na Taldara.
„ Moc ti děkuju.“

Artemis a Taldar - Kalindra - Návrat domů

"Dávej na sebe pozor sestro."
Objala Artemis její sestra vřele a pevně si jí k sobě přitiskla. Když jí pustila pohlédla na Taldara a mírně se usmála.
"Ač jak vidím sestřičko máš někoho, kdo na tebe dává pozor."
Opět se vrátila očima k Artemis.
"A pozdravuj Artanu. Musíte nás obě zase brzy navštívit."
Mezitím vykoukl z transportéru kapitán stráží.
"Transport připraven k odletu veličenstvo. Stačí říct."
Oznámil a nakročil na okraj nástupní plošiny, aby vám mohl pomoci dovnitř.
"Ještě jednou za vše děkujeme."
Vzal manžel Artemisinu sestru okolo ramen a dívali se na vás, jak nastupujete do transportu, který vás měl odvézt zpátky na Naboo.


Sardeya - Mandalore - Ztracen

Mandaloriané pálili, jako šílení, aby tě dostali. Nechal jsi se vést Silou a instinkty a odrážel soustředěně jejich palbu, byla však těžká, že tě nutila couvat, věděl jsi, že takové množství střel dlouhodobě nedokážeš odrážet a tak jsi k sobě stáhl Sílu a volnou rukou jí vypustil proti několika členům komanda, kteří s výkřikem odlétli stranou a tvrdě přistáli o kus dál na střeše. Zbytek o to zuřivěji střílel, využil jsi mezery v jejich sevření a vrhl ses vpřed za Krie. Dlouhé skoky několik odražených střel a už jsi byl skoro u okraje střechy.
"Zastřelte toho parchanta!"
Slyšel jsi zkreslený hlas pod přilbou mezi střelami. Skočil jsi dolů, tak jako předtím Krie s vědomím, že tě patrně budou tví nepřátelé sledovat a že kromě tvého světelného meče má Krie zase i menší náskok. A taky jsi ucítil palčivou bolest na vnější straně stehna, kde tě zasáhla střela z blasteru, naštěstí jen okrajově, takže spálila kůži a kalhoty. Krie, nebo alespoň ne moc dobře rozpoznatelnou šmouhu jsi viděl probíhat nižšími ulicemi o dobrých pár set metrů před tebou.
"Nenechte ho utéct!"
Slyšel jsi opět zkreslený hlas a zážehy jackpacků, když se tě několik členů komanda jalo pronásledovat. O chvilku později přišla i další palba.


Della - Coruscant - Republiková kasárna

Urtah znatelně zbystřil, když jsi zmínila do jakého oddílu jste zařazeni a pak se na jeho tváři objevilo něco připomínající úsměv. Ka ´dar se mírně zamračil a díval se na Urtaha dost podezřívavě.
"Ale no tak příteli nemusíš hned nasazovat takový výraz. Já jen, že už vím, kam přesně spadáte."
Objasnil váš nový přítel trošku záhadně.
"No k nějaké budoucí stíhací letce, to víme taky."
Zabručel Ka´dar.
"To máš pravdu, ale ne jen tak nějaké. Jen jedna letka neměla plný stav a je tvořena v podstatě samými rekruty a to ta, do které patřím i já."
Opět něco, jako úsměv, ale mnohem širší. Ka´dar se na něj překvapeně zadíval.
"Jak vidíte kasárna jsou dost malá. Doufám, že alespoň umíte pilotovat."
Koukl na vás zvědavě.

Rodinný rozhovor

Lehce jsem se usmál na Artemis.
"Neudělal jsem nic zásadního."
Opáčím, protože žádný vděk ani slávu nežádám. Udělal jsem jen, co bylo třeba a co bylo správné. Přelétl jsem pohledem ještě jednou po zbytku její rodiny, kterou dle všeho až nyní poznávala z té správné stránky a pokývl jsem hlavou.
"Však už poletíme, neboj bude v pořádku. Nechal jsem s ní své nejspolehlivější lidi."
Ubezpečím Artemis a pak mávnu na kapitána svých stráží.
"Kapitáne, slyšel jste dámu. Připravte stroj k odletu."
Zavelel jsem a ještě věnoval pohled sestře Artemis a jejímu manželovi.
"Nemusíte mít o Artemis a její sestru obavy, dobře se o ně postarám. Věřím, že se brzy všichni uvidíte. A kdyby bylo zapotřebí vždy se můžete na Naboo obrátit."
Usmál jsem se na ně vlídně a pak zamířil zpátky do lodi, na které již začaly probíhat přípravy na odlet zpátky na Naboo.

Ztrapnění se, proč ne?

Při slovech Seklatha jsem cítila, jako bych se stále zmenšovala.
No jasně.
Taky nás mohlo napadnout, kouknout do beden.
A že jich málo nebylo.
Na co máš hlavu? Na krásu? Ne? Tak na snění!
"Díky." poděkovala jsem pro jednou vážně upřímně.
Zadoufala jsem, že mi ta uniforma bude sedět, ale v hloubi duše mi bylo jasné, že zcela určitě budu muset na výpravu do skladu. O kterém nemám ani ponětí, kde by mohl být.

Seklath začal vyzvídat, ale kupodivu mi to s každým jeho slovem přestávalo víc vadit.
"Hmm… nějaká stíhačková letka nebo co." zamyslela jsem se. Prsty jsem si poklepala bradu a sešpulila rty, jak jsem se snažila vzpomenout na přesné znění slov od důstojníka.
"Každopádně bojový pokřik a jméno týmu ještě nemáme." dodala jsem pokus o odlehčení situace, protože ve mě hlodala výčitka. Snažil se nám pomoct a já se zachovala jako ignorant.
Jo Dello, ty víš jak si najít kamarády.