Andor.cz - Dračí doupě online

Taldar a Artemis - Kalindra - Záplava kamení

Ari nakonec skočila ač zesláblá, tak jí šlo o život a tak v sobě ty zbytečky síly našla a skočila. Transportér byl od modulu jen několik desítek palců, takže nebylo těžké doskočit na palubu, kde jí navíc zachytili mí muži a pomohli jí dál dovnitř.
Pak se vše otřáslo v dalším náporu lámajícího se kamene a transportér se musel vzdálit kvůli padajícím sutinám trochu od okna. Nyní již bylo třeba doskočit něco přes dva metry. Rychlým okem jsem si změřil vzdálenost a také stav rozpadajícího se paláce.
"Už nemáme čas."
"Chytněte ji!"
Křiknu a pak potáhnu oběma rukama od směru Artemis směrem k transportéru a mrštím jí pomocí Síly v něčem, co se podobá skoku, aby se dostala na palubu transportéru. Tam už jí dva vojáci zachytí, aby náhodou nevypadla.
"Uh.....tak to by bylo..."
Oddechnu unaveně a vzhlédnu, jak se ulomil další kus kamení, který rozbil podlahu kousek ode mne.
Nadechnu se a rozběhnu se k okraji parapetu, odrazím se od něj a skočím. Proletím vzduchem....blížím se k transportu.....už jsem tam......ale....nestačí to kousek chyběl a já nohama promáchl vzduch a začal padat. Prudké trhnutí za ruku, do které mi vystřelila bolest mě zastavilo ve vzduchu.
"Mám vás pane!"
Procedí skrze zatnuté zuby velitel mých stráží, který leží na okraji transportu a drží mě jednou rukou za ruku a druhou se opírá o podlahu a snaží se mě vytáhnout.
"Yhhh....díky..."
Vydechnu a snažím se také přitáhnout nahoru, přece jen tohle není dobrá pozice a nemůže mě udržet věčně.

Útěk z trosek bratrovi pevnosti

„ Ten zlý sen už končí. Už jsem s tebou Ari…“
Přitisknu jí k sobě. Ano je tomu konec, alespoň pro teď. Pro tuhle chvíli, kdy si nemůžeme být úplně jisté, že přežijeme tohle zhroucení bratrova sídla. Když se ozvalo dunění a otřesy, podívala jsem se ke stropu stejně jako sestra a pevně jsem ji sevřela.
„ Nedívej se tam, Ari. Prosím tě.“
Hlas se mi chvěl, zatím co jsem jí položila dlaně na tváře a přitáhla si její obličej tak, abych jí donutila nedívat se ke stropu. Měla jsem strach a jaký, ale musíme to nějak zvládnout. Naše záchrana už není daleko. Pohled mi sklouzl k oknu, když jsem zaslechla hučení motorů, a srdce mi poskočilo radostí. Možná to ještě přežijeme!
Zadívala jsem se krátce na Taldara, viděla jsem, že ho to bolí. Musí to být hrozné, ale teď mu pomoct nedokážu. Sestra je … v tak špatném stavu, že si sama neporadí. Postavila jsem se s ní na okraj okna a podívala jsem se kam až musí doskočit.
„ Chytí tě Ari… Skoč.“
Řekla jsem jí a jakmile skočila, podívala jsem se na Taldara znovu. Budova se ošklivě zatřásla a mě se pod nohou udrolil kus zdiva, takže mi to podklouzlo. Tak tak jsem se zachytila rámu okna. Třásla jsem se. Teď už mám strach skočit taky. Sestra je ale v pořádku, snad na druhé straně.
„ Taldare…“

Asi přátelé?

Togruta se představí a mě se ulevilo, že už nemusím pokaždé, když dojde na oslovení rádoby nenápadně tápat, jak mu říct tentokrát.
"Těší mě. Jsem De-...hmm... Blackie." Usmála jsem se trochu křečovitě a raději vyšla ze dveří našeho pokoje první.
Pokračovali jsme mlčky nějakou dobu. Rako zjevně zamyšlený a já se snažila si zapamatovat trasu.
Doprava, dveře, rovně, rovně dveře, dveře, ještě jedny dveře, doleva, doprava, rovně... A hele!
Drcla jsem jemně do společníka a ukázala bradou na zajímavé dveře.
Tedy, "zajímavé".
Zajímavější byl nápis Jídelna.
Hodila jsem po Rakovi úsměv a už se chtěla natáhnout po tlačítku, že se podíváme dovnitř, když se dveře otevřely a ven vyšel nějaký týpek, v podobné uniformě jako ten, co nám dával ten test.
Další důstojník?
Okamžitě na nás spustil nějaké dotazy.
Co jsme zač?
"Člověk a togruta z masa a kostí." vyletělo ze mě dřív, než jsem se stačila zarazit.
Kruci.
"Byli jsme zařazeni dnes, asi před hodinou do výcvikového oddílu..?" řekla jsem na to rychle a modlila se, ať mojí poznámku neslyšel, nebo slyšel, ale nebude ji řešit.
Otázka číslo dvě byla jednodušší.
"Jednoduše, žádné jsme zatím nedostali." A pokud vím, tak ten, co nám dával ty testy nic dalšího neříkal. Něco o robotovi, ale to, tuším, tenhle důstojník vědět fakt nepotřebuje.