Andor.cz - Dračí doupě online

Záchrana sestry

Alan nejspíše poškodil zámky a dveře se neotevřely. Kdyby tady nebyl Taldar a jeho světelný meč, nejspíše bychom tu uvázli na mrtvém bodě. Jakmile projde ven, vydám se tiše za ním. Nevím ale kam jít. A nevím, jak to ví Taldar, ale musím mu věřit. On dost možná ví sám od sebe, kam nás směřovat. Síla umí různé velké věci. Hlavně to musíme stihnout včas…

" To co jsme slyšeli, Taldare. Myslím, že to tu bude chtít hodit do povětří... Nebo kdo ví co udělá. Je to blázen..."

Skousnu si ret. Nechápu co se to s bratrem stalo. Vážně to nechápu.

No jasně


Hele ty šašku. Vyrostla jsem v sirotčinci. Ta díra si každoročně neodebírala Coruscant Times, či něco podobného. pomyslela jsem si a protočila oči.
To, co obnáší práce pro Republiku, nebo jak to nazvat, fakt nevím a někdy mluvím dřív než myslím. A taky jdu z průšvihu do průšvihu.
Překvapivě.
"Jakože mám na výběr zemřít teď nebo za nějakejch pár let?" Taky dobrý. Potlačila jsem sarkastické uchechtnutí a potřásla hlavou.
Vzápětí jsem sykla bolestí. Ta hlava pořád bolela.Blbej nápad.
Snažila jsem se rychle srovnat priority a vidět alespoň něco světlého na té jeho nabídce.
Nejraději bych po ní skočila, ale moje racionální část, která se ve mě probudila teprve tehdy, když jsem ze sirotčince vypadla a neměla nic, chtěla mít jistotu.
Kašli na jistotu.
"Hm, fajn, napiš si mě na seznam." rezignovala jsem, smířená tak na rychlo s vidinou mého budoucího života a ještě jednou se podívala kolem sebe.
Nudí tě jednotvárnost a pro akčnost bys zabíjela. Teď to máš. Tak ať to teda stojí za to.

Zrádný bratr

Kouřová bombička mě zaskočila, stejně jako ostatní a než se nadějeme, tak je Artemisin bratr fuč.
"Yh....yh....zatraceně."
Zavrčím a pár rychlými kroky přistoupím ke dveřím, které se Artemis odmítají otevřít.
"Ustup otevřu je."
Zabodnu světelný meč do železa a začnu řezat, jako by to bylo máslo.
"Vy ostatní zůstaňte tady a ohlídejte nám cestu ven."
Vyříznu ve dveřích dost velkou díru na to, abychom prošli a pak kopnutím vyvrátím železo směrem od nás dál do chodby.
"Jdeme si pro tvou sestru, drž se za mnou."
Podotknu odhodlaně a mírně se sehnu, když prolezu dírou a vydám se rychlými kroky spíše klusem kupředu, abychom stáhli Alanův náskok. Po dlouhé době se opět nechávám vést instinktem a Silou, protože je příliš v sázce, než abych se krotil.

Sardeya – Mandalore – Já tě najdu, přísahám!

Ten pocit nemůžu ničím popsat, stejně jako na Coruscantu, tak dokonce zde na Mandalore. Chytnu se toho stébla neumírající naděje, toho neznámého pocitu a nechám se vést s vědomím a vírou, že v tomhle má prsty a práci samotná Síla. Absolutně mi nedělá problém přidat na rychlosti a také přeskakovat z budovy na budovu, což se v následujících ukáže jako správné rozhodnutí. Ještě jednou se ujistím, že mě nikdo nesledoval a seskočím z budovy do vedlejší uličky, až se nakonec ocitnu u těch starých dveří.
Je to zvláštní, ale rozhodně vím, že jsem na správném místě. Cítím to. Síla se neplete. Rozhlédnu se po okolí na případné průmyslové kamery a nakonec se neznatelně dotknu dlaní dveří, které dokonce za pomocí síly otevřu. Rozhodně tak, aby nezavrzali a vystoupím dovnitř.
Ten její hlas, je to zvláštní. Tolik výčitek. Ke komu? K Radě nebo ke mně? Ke světu nebo živému tvorstvu? Neodkážu si představit, že by už se mnou neměla nikdy být.
„Neudělal jsem to dobrovolně, moc dobře si to věděla.“ Rozhodnu se jí odpovědět.
„Lžeš si do kapsy, Krie. Bojoval jsem, bojoval jsem nejen o tebe, ale i za tebe. Jako jediná si mi rozuměla, jako jediná mě milovala a jako jediná si mě držela, abych nepropadl úplné temnotě.“ Můj hlas rozhodně vyrovnaný není, ale třese se mi. Udělám krok vpřed a pohled sklopím směrem k zemi – do černočerné husté tmy.
„Pojď se mnou domů, můžeme žít spolu a na řád se vykašlat. Prosím, vrať se.“

Sardeya - Mandalore - Pronásledování staré lásky

Rozběhneš se za Krie rozhodnut jí dostihnout. Zabočíš do uličky, kde se ti ztratila a pomocí Síly jí hledáš. Jako zázrakem tě jakýsi pocit vede určitou cestou. Uličkami, přes střechu, znovu uličkami, přes náměstíčko, uličkami.....je to zvláštní, ale skoro je to, jako by tě někdo vedl za ruku. Je to Síla? Možná ale máš pocit, že tě vede neomylně. Zavede tě to až ke dveřím starého skladiště. Pokud chceš Krie najít asi musíš dovnitř.
Když vstoupíš je tam tma a není toho moc vidět, ale jasně cítíš, její přítomnost.
"Kdybys mne opravdu miloval nenechal bys Radu, aby nás odloučila."
Ozve se vyrovnaný hlas Krie, který se rozléhá okolím. Odkud však jde je otázkou.
"Raději jsi sklopil hlavu a poslechl Řád, než abys o mě bojoval."
Rozléhá se dál její vyrovnaný hlas, ve kterém bys čekal nenávist, nebo zlobu, ale spíše je tam cítit výčitka.
"Čekala jsem dlouho a tys nepřišel."
Zdá se, že jde hlas odevšad a vlastně odnikud.


Waren - Coruscant - Velké opravy

"Děkuji to je od vás laskavé.....moje taxa činí 2 000 kreditů."
Podotkne, mohl jsi čekat více ale patrně pro něj mají nějakou cenu ještě tvé staré díly no a možná byl i rád, že si na tobě mohl tak vyhrát, takže tě to přišlo ještě relativně za levno. Kdyby tě chtěl natáhnout mohlo by to jít klidně i k 10 000.
Když mu pak položíš trošku osobnější otázku pohlédne tvým směrem a na tváři se mu mihne lehký úsměv.
"Inu...přežívá dalo by se říci......začínal jsem samozřejmě v horních patrech a snažil se svou dílnu prosadit, ale pár lidem jsem se znelíbil a tak na mě poslali kontroly, které usoudily, že nemám všechna potřebná oprávnění a papírování, abych mohl svůj podnik vést. Takže jsem se musel stáhnout sem a zde je na sebe lépe příliš neupozorňovat, protože....inu ne všichni zákazníci mohou býti přívětiví a ne všechna konkurence to bere sportovně.....bohužel pro žádné velké korporace dělat nechci, to je rutinní nudná práce a sériovka."
Pokrčí poklidně rameny.
"Takže i když to byla fajn jistotka od Konfederace, nebo pak od Republiky, ani od jedněch jsem nabídku nepřijal.....neříkám, že mi to nepřineslo problémy."
Lehce si povzdechne.


Della - Coruscant - Tajemný zachránce

Kyborg pohlédne tvým směrem a ušklíbne se.
"Mladá se cuká.....ale fajn máš pár minut, pak buď půjdeš s námi, nebo budeš mezi obětmi, které zde padly rukou otrokářů....pokud jsi nepochopila pointu už prve."
Vyřkne surovou pravdu, která pravděpodobně tvémus poluvězni došla trošku dříve, než tobě.
"A do čeho jdete? Jak jsem řekl budete sloužit Republice, jako vojáci, budete bojovat, krvácet a umírat pro Republiku dle jejích potřeb, tak jako já. Když budete dobře pilotovat dostanete se možná mezi stíhače, když budete zruční třeba z vás budou technici, když budete projevovat bojové predispozice budou z vás třeba vojáci, možností je fůra ale řekl bych, že vše je lepší než smrt."
Pokrčí lhostejně rameny. Tvůj spoluvězeň tě pozoruje zvědavýma očima. Patrně oba vyčkávají na tvé rozhodnutí.


Artemis a Taldar - Kalindra - Nezdárný bratr

Ale dveřese před Artemis neotevřely zůstaly zavřené. Alan nejspíše poškodil jejich ovládání z druhé strany. Mezitím se kouř rozplývá a Taldarovi společníci spoutávají zajaté vojáky Alana, tedy ty, kteří nestihli utéci.
"Zajistili jsme oblast pane."
Oznámí jeden z vojáků Taldarovi.
"Jestli si mysíte, že tímhle to skončilo pletete se všichni zaplatíte za svou troufalost!"
Rozeznívá se z intercomu po místnosti, patrně Alan mluví nějakou lokální vysílačkou.


Vaelin - Utapau - Stopy

Tvé cesty tě zavedly až na Utapau, kde jsi cítila přítomnost Síly, ale ta se již pozvolna vytrácela. Jsi si však jistá, že v posledních dnech, možná týdnech se tu událo něco se Silou spojeného. Patrně tu byli její uživatelé, ale dle toho, jak jsou stopy již vybledlé, jsou patrně dávno pryč. I tak to zde vzbudilo tvůj zájem, jak by taky ne. Je to už delší dobu, co jsi měla možnost někde jen tak přistát a oddechnout si a hlavně doplnit tenčící se zásoby.
Na planetě to v jejích patrech živě pulzovalo obchodem a hlukem. Tu a tam bylo vidět nějaké ty dobrodruhý, různé zastavší se z různých frakcí, určitě jsi zahlédla se tu toulat pár námezdních lovců a jiných živlů.
A pak tvou pozornost zaujme postava, která se mezi ostatními jen mihla, než zmizela v davu.

Voják v prazvláštní bílé uniformě. Nikdy jsi někoho takového neviděla. Republika ani jiné frakce, co z náš v polích takové vojáky nemívají. Jen mlhavě si vybavuješ, žes kdysi zaslechla něco o takových, jako byl tenhle a mělo to co dočinění s Kamiňoňany. Ale co byli tihle jejich vojáci zač to už si nepamatuješ, otázkou je, co by jeden z nich mohl tak dělat právě zde.

Máme strašně málo času

Vyplašeně jsem sledovala celý vývoj situace. Všechno se obrátilo a vojáci mého bratra se začali vzdávat. Ovšem to neplatilo o Alanovi. Jakmile jsem zahlédla plyn, který vycházel z kuličky, kterou před nás hodil, strhla jsem si rukáv a přitiskla jsem si ho ke rtům a nosu. Alespoň trochu to zamezilo dušení. Kuličku jsem automaticky kopla stranou pryč od nás všech, ale moc nám to nepomůže, pokud tady zůstaneme.
Ani nevím proč, vyrazila jsem rovnou ke dveřím, kterými bratr prošel a téměř surově jsem praštila do otevírání. Jednou, dvakrát, naléhavě.
„ Kde je. Kde je moje sestra?!“
Zakřičela jsem, kvůli tomu jsem si na chvíli sundala i tun kus hadru z úst, aby mě bylo slyšet.
„ Otevři se zatraceně…“
Vydechla jsem do látky zase, zoufale. Znovu jsem stiskla otevírání dveří v naději, že to půjde.
* Prosím! Prosím prosím!!!*

Upsání komu?

Když mi oznámil, že ten třetí, kterého jsem považovala sice v bezvědomí, ale živého, je mrtvý, neubránila jsem se a obočí mi údivem vylétlo doprostřed čela.
Tak to je zlý. Ale aspoň už se netrápí. zamyslela jsem se a na moment mi ho bylo líto.
Zpět do reality mě dostal až náš zachránce, který jen tak mimochodem zamířil zbraní na mou klec.
"No do pr..." stačila jsem říct a instinkt mě donutil se sehnout.
A teď umřu. Pomyslela jsem si a v rychlosti se skrčila snad co nejvíc to šlo.
Očekávala jsem bolest, ale když se po výstřelu nedostavila a místo toho se ozvala rána, jak náboj trefil kov, odvážila jsem se podívat, co vlastně má ten muž v plánu.
Jak se ukázalo, nábojem zničil zámek a hned dalším výstřelem osvobodil i toho druhého.
Až teď jsem si všimla, že můj soukromý kamarád na pokec není obyčejný člověk, ale Togruta.
Hmmm... pěkná postava, frajere. ušklíbla jsem se pro sebe, když se vydrápal ze své klece a honem odvrátila pohled, abych na něj nápadně necivěla.
Kyborg se na mě podíval a mě přejel z jeho pohledu mráz po zádech.
Neměla jsem ve zvyku uhýbat očima jako první, takže pohled jsem mu oplatila. Ale samozřejmě nijak děsivý pohled to nebyl. Ten nejspíš ani neumím.
"Jsem ve službách republiky a vy mi teď dost dlužíte." Prohlásil a já se neubránila pocitu, že je na tento fakt dost pyšný.
"Až budu mít prachy, tak ti je pošlu expressem, teď jsem krapet na mizině." zahučela jsme potichu a rozhodla se vylézt z té klece.
Mezi dveřmi, které se díky náboji rozlétly, jsem prolezla po čtyřech a hned za nimi se postavila. Šlo to ztěžka, protože jsem dlouho seděla, ale za chvíli už jsem byla v pohodě.
Tak trochu zahanbeně jsem zjistila, že z tý naší soukromý skupinky jsem jediná takové mrně. Musela jsem lehce zaklonit hlavu, abych na oba viděla.
"To jistě oba chápeme, ale co od nás chcete na oplátku, nic nemáme." odpověděl mu můj spolu-něco za nás oba a já se usmála. Alespoň jeden z nás má sílu komunikovat a vést smysluplný rozhovor. Já byla z části ještě ze všeho vyjukaná.
Kyborg se lehce usmál "Máte toho dostatek. Vaše životy stačí. Chci abyste začali nový život, jako služebníci a vojáci Republiky. Dostanete bojový výcvik a budete přiřazeni k nějaké jednotce. Vypadáte docela schopně, na to, abyste to zvládli. Budete pobírat žold a bude s vámi zacházeno, jako s příslušníky Republikové armády. Co vy na to?" navrhne a zandá si blaster za pas do pochvy.
Jakože cože? V hlavě mi začaly šrotovat kolečka.
"Souhlasím. Dlužím svůj život Republice a proto se k ní přidám a budu za ní bojovat." přikývl ihned druhej zachráněnej a já na něj dvě vteřiny nevěřícně zírala.
Bez rozmyslu se upíšeš? Bez jediné známky toho, že bys použil mozek a trochu to zvážil?
"Můžu mít nějaký čas na rozmyšlenou, než bych kývla, jako tady kolega? Jasně, jsem vděčná za záchranu a určitě se chci odvděčit, ale chci vědět, do čeho bych eventuálně šla. Na to snad právo mám, ne?" podívala jsem se na kyborga s prosbou v očích.