Andor.cz - Dračí doupě online

Sardeya - Mandalore - Pronásledování staré lásky

Skladištěm a temnotou se rozezní zvonivý smích Krie, který se odráží od stěny ke stěně.
"Bojoval? Kdy?! Kdy jsi bojoval za mě? Za nás?! Za naší lásku?!"
Křikne hněvivě, až snad vztekle hlasem plným výčitek.
"Sklopil jsi hlavu a nechtal jsi Řád aby nás rozdělil. Byl jsi z nás ten schopnější, ten, který uměl více, ale nechal jsi je, aby nás odloučili! Nepřišel sis pro mě. Nenašel jsi mě znovu, abychom mohli utéct! Čekala jsem, protože na mě Rada tvrdě dohlížela a mistr mi dával úkoly, které byly co nejdál od tebe! Milovala jsem tě a čekala! A čeho jsem se dočkala?! Jen zrady! Zapomněl jsi na mě! Zatvrdil jsi vzpomínky na naše společné chvíle a otočil ses ke mě zády! Nepřišel sis pro mě!"
Ozývá se její křik skladištěm plný flustrace a vzteku.
"Jít domů....já už nemám žádný domov! Chrám není můj domov a ty se na něj vykašlat nedokážeš, neudělal jsi to tehdy neudělal bys to ani teď. Poslali tě, abys mě přivedl zpátky, živou, nebo mrtvou. Svého věrného psa, který plní jejich vůli."
Prskne jedovatě a ty ucítíš, jak se pohne síla a s lehkým zaduněním něco dopadne pár metrů před tebe.
"Možná jsi díky mě neupadl do temnoty, ale já do ní upadla právě díky tobě, protože tys mě před ní neochránil!"
Řekne rázně a pak se ozve zvuk zapínajícího se světelného meče.

Přítmí protne rudé světlo a stín Krie, který se krývá za ním. Její kdysi milé rysy se nyní zdají tvrdé a plné zloby.
"Tady a teď utnu svou minulost. Zabiju tě a začnu znovu. Už žádné omezování Řádem."
Pozvedne svůj rudý světelný meč.


Della - Coruscant - Tajemný zachránce

"Ty jsi ale chytrá holka."
Usměje se kyborg, když docela rychle pochopíš, jaký máš výběr a přijmeš ten schůdnější.
"Dobrá, když jsme se tedy tak hezky dohodli, tak půjdeme."
Kývne a nechá vás vyjít z místnosti, jako první.
"Předám vás republikové vojenské akademii, která si vás už zpracuje a přiřadí tam, kde to bude podle nic nejlepší."
Oznámí a pak probíhá zbytek cesty mlčky. Když vyjdete ven z budovy zjišťuješ, že jste stále ve spodních patrech Coruscantu a čeká tam na vás vznášedlo s několika dalšími ozbrojenými vojáky Republiky.
Nezbývá, než nastoupit, další cesta trvá asi hodinu, než to zaparkujete u vojenské akademie, kde vás tajemný kyborg předá místnímu lektorovi, který se stará o část nováčku.
"Noví zájemci o ochranu Republiky? Výborně, takové tu vždy rádi vidíme, támhle si vyplňte formuláře a přijďte za mnou, ubytujeme vás a přiřadíme k třídě, pro další výcvik. Vzhledem k nynější situaci v galaxii bude zrychlený ale věřím, že to zvládnete."
Podotkne lektor, když vás zavede do vstupní haly a počká, až tak učiníte. Twilek je nervózní, ale udělá vše, jak mu bylo řečeno.
"Nyní mi prosím napíšete ještě vstupní psychologický test, který určí, kam byste měli být zařazeni."
Dá vám slohu papírů a nechá vás vyplňovat. (Někam do poznámky v příspěvku prosím napiš, pro co bys chtěla mít vlohy jestli například pro pilotování, špionáže, pěchotní boje ect... abych věděl kam tě zařadit.)


Artemis a Taldar - Kalindra - Nezdárný bratr

Běžíte oba, jako o život. Taldara vede neomylně Síla. Dle struktury zdejšího paláce, to bude patrně někde v horních patrech do trůního sálu. Každá sekunda se zdá nekonečná, ale nakonec Silou Taldar vyrazí dveře do trůního sálu a vy oba vběhnete dovnitř. Taldar se svým světelným mečem v ruce, abyste spatřili výjev, ze kterého vás mrazí v zádech.
Na kolenou před trůnem klečí přikovaná starší sestra Artemis, Aria, celá špinavá, v slzách, ve velmi zuboženém stavu.

Z její někdejší krásy toho nyní moc nezbylo. Alan naproti tomu sedí s nohou přehozenou přes opěrku trůnu a v jedné ruce třímá blaster a v té druhé detonátor.
"Já vás varoval, že za to zaplatíte. Neměl se do toho plést ten rádoby Jedi sestřičko, teď budete všichni trpět! Nikoho z vás už nepotřebuju a pro Artanu si dojdu, až to skončíme tady."
Šíleně se usměje a namíří blasterem na záda Ariy.
"Řeknu ti, co teď bude. Zastřelím jednoho z vás a pak to tu nechám celé vyletět do vzduchu zatímco já si hezky odfrčím pryč stíhačkou. Pokud se tady náš hrdinný Taldar vzdá, pak zastřelím jen jeho a vy dvě zůstanete mé otrokyně zde a budeme žít, jako jedna velká šťastná rodinka. Pokud ne....pak uvidí, jak bezmocný je proti smrti druhých."
Rozchechtá se Alan s prstem na spoušti blasteru a detonačním tlačítku.

Záchrana sestry

Alan nejspíše poškodil zámky a dveře se neotevřely. Kdyby tady nebyl Taldar a jeho světelný meč, nejspíše bychom tu uvázli na mrtvém bodě. Jakmile projde ven, vydám se tiše za ním. Nevím ale kam jít. A nevím, jak to ví Taldar, ale musím mu věřit. On dost možná ví sám od sebe, kam nás směřovat. Síla umí různé velké věci. Hlavně to musíme stihnout včas…

" To co jsme slyšeli, Taldare. Myslím, že to tu bude chtít hodit do povětří... Nebo kdo ví co udělá. Je to blázen..."

Skousnu si ret. Nechápu co se to s bratrem stalo. Vážně to nechápu.

No jasně


Hele ty šašku. Vyrostla jsem v sirotčinci. Ta díra si každoročně neodebírala Coruscant Times, či něco podobného. pomyslela jsem si a protočila oči.
To, co obnáší práce pro Republiku, nebo jak to nazvat, fakt nevím a někdy mluvím dřív než myslím. A taky jdu z průšvihu do průšvihu.
Překvapivě.
"Jakože mám na výběr zemřít teď nebo za nějakejch pár let?" Taky dobrý. Potlačila jsem sarkastické uchechtnutí a potřásla hlavou.
Vzápětí jsem sykla bolestí. Ta hlava pořád bolela.Blbej nápad.
Snažila jsem se rychle srovnat priority a vidět alespoň něco světlého na té jeho nabídce.
Nejraději bych po ní skočila, ale moje racionální část, která se ve mě probudila teprve tehdy, když jsem ze sirotčince vypadla a neměla nic, chtěla mít jistotu.
Kašli na jistotu.
"Hm, fajn, napiš si mě na seznam." rezignovala jsem, smířená tak na rychlo s vidinou mého budoucího života a ještě jednou se podívala kolem sebe.
Nudí tě jednotvárnost a pro akčnost bys zabíjela. Teď to máš. Tak ať to teda stojí za to.

Zrádný bratr

Kouřová bombička mě zaskočila, stejně jako ostatní a než se nadějeme, tak je Artemisin bratr fuč.
"Yh....yh....zatraceně."
Zavrčím a pár rychlými kroky přistoupím ke dveřím, které se Artemis odmítají otevřít.
"Ustup otevřu je."
Zabodnu světelný meč do železa a začnu řezat, jako by to bylo máslo.
"Vy ostatní zůstaňte tady a ohlídejte nám cestu ven."
Vyříznu ve dveřích dost velkou díru na to, abychom prošli a pak kopnutím vyvrátím železo směrem od nás dál do chodby.
"Jdeme si pro tvou sestru, drž se za mnou."
Podotknu odhodlaně a mírně se sehnu, když prolezu dírou a vydám se rychlými kroky spíše klusem kupředu, abychom stáhli Alanův náskok. Po dlouhé době se opět nechávám vést instinktem a Silou, protože je příliš v sázce, než abych se krotil.

Sardeya – Mandalore – Já tě najdu, přísahám!

Ten pocit nemůžu ničím popsat, stejně jako na Coruscantu, tak dokonce zde na Mandalore. Chytnu se toho stébla neumírající naděje, toho neznámého pocitu a nechám se vést s vědomím a vírou, že v tomhle má prsty a práci samotná Síla. Absolutně mi nedělá problém přidat na rychlosti a také přeskakovat z budovy na budovu, což se v následujících ukáže jako správné rozhodnutí. Ještě jednou se ujistím, že mě nikdo nesledoval a seskočím z budovy do vedlejší uličky, až se nakonec ocitnu u těch starých dveří.
Je to zvláštní, ale rozhodně vím, že jsem na správném místě. Cítím to. Síla se neplete. Rozhlédnu se po okolí na případné průmyslové kamery a nakonec se neznatelně dotknu dlaní dveří, které dokonce za pomocí síly otevřu. Rozhodně tak, aby nezavrzali a vystoupím dovnitř.
Ten její hlas, je to zvláštní. Tolik výčitek. Ke komu? K Radě nebo ke mně? Ke světu nebo živému tvorstvu? Neodkážu si představit, že by už se mnou neměla nikdy být.
„Neudělal jsem to dobrovolně, moc dobře si to věděla.“ Rozhodnu se jí odpovědět.
„Lžeš si do kapsy, Krie. Bojoval jsem, bojoval jsem nejen o tebe, ale i za tebe. Jako jediná si mi rozuměla, jako jediná mě milovala a jako jediná si mě držela, abych nepropadl úplné temnotě.“ Můj hlas rozhodně vyrovnaný není, ale třese se mi. Udělám krok vpřed a pohled sklopím směrem k zemi – do černočerné husté tmy.
„Pojď se mnou domů, můžeme žít spolu a na řád se vykašlat. Prosím, vrať se.“

Sardeya - Mandalore - Pronásledování staré lásky

Rozběhneš se za Krie rozhodnut jí dostihnout. Zabočíš do uličky, kde se ti ztratila a pomocí Síly jí hledáš. Jako zázrakem tě jakýsi pocit vede určitou cestou. Uličkami, přes střechu, znovu uličkami, přes náměstíčko, uličkami.....je to zvláštní, ale skoro je to, jako by tě někdo vedl za ruku. Je to Síla? Možná ale máš pocit, že tě vede neomylně. Zavede tě to až ke dveřím starého skladiště. Pokud chceš Krie najít asi musíš dovnitř.
Když vstoupíš je tam tma a není toho moc vidět, ale jasně cítíš, její přítomnost.
"Kdybys mne opravdu miloval nenechal bys Radu, aby nás odloučila."
Ozve se vyrovnaný hlas Krie, který se rozléhá okolím. Odkud však jde je otázkou.
"Raději jsi sklopil hlavu a poslechl Řád, než abys o mě bojoval."
Rozléhá se dál její vyrovnaný hlas, ve kterém bys čekal nenávist, nebo zlobu, ale spíše je tam cítit výčitka.
"Čekala jsem dlouho a tys nepřišel."
Zdá se, že jde hlas odevšad a vlastně odnikud.


Waren - Coruscant - Velké opravy

"Děkuji to je od vás laskavé.....moje taxa činí 2 000 kreditů."
Podotkne, mohl jsi čekat více ale patrně pro něj mají nějakou cenu ještě tvé staré díly no a možná byl i rád, že si na tobě mohl tak vyhrát, takže tě to přišlo ještě relativně za levno. Kdyby tě chtěl natáhnout mohlo by to jít klidně i k 10 000.
Když mu pak položíš trošku osobnější otázku pohlédne tvým směrem a na tváři se mu mihne lehký úsměv.
"Inu...přežívá dalo by se říci......začínal jsem samozřejmě v horních patrech a snažil se svou dílnu prosadit, ale pár lidem jsem se znelíbil a tak na mě poslali kontroly, které usoudily, že nemám všechna potřebná oprávnění a papírování, abych mohl svůj podnik vést. Takže jsem se musel stáhnout sem a zde je na sebe lépe příliš neupozorňovat, protože....inu ne všichni zákazníci mohou býti přívětiví a ne všechna konkurence to bere sportovně.....bohužel pro žádné velké korporace dělat nechci, to je rutinní nudná práce a sériovka."
Pokrčí poklidně rameny.
"Takže i když to byla fajn jistotka od Konfederace, nebo pak od Republiky, ani od jedněch jsem nabídku nepřijal.....neříkám, že mi to nepřineslo problémy."
Lehce si povzdechne.


Della - Coruscant - Tajemný zachránce

Kyborg pohlédne tvým směrem a ušklíbne se.
"Mladá se cuká.....ale fajn máš pár minut, pak buď půjdeš s námi, nebo budeš mezi obětmi, které zde padly rukou otrokářů....pokud jsi nepochopila pointu už prve."
Vyřkne surovou pravdu, která pravděpodobně tvémus poluvězni došla trošku dříve, než tobě.
"A do čeho jdete? Jak jsem řekl budete sloužit Republice, jako vojáci, budete bojovat, krvácet a umírat pro Republiku dle jejích potřeb, tak jako já. Když budete dobře pilotovat dostanete se možná mezi stíhače, když budete zruční třeba z vás budou technici, když budete projevovat bojové predispozice budou z vás třeba vojáci, možností je fůra ale řekl bych, že vše je lepší než smrt."
Pokrčí lhostejně rameny. Tvůj spoluvězeň tě pozoruje zvědavýma očima. Patrně oba vyčkávají na tvé rozhodnutí.


Artemis a Taldar - Kalindra - Nezdárný bratr

Ale dveřese před Artemis neotevřely zůstaly zavřené. Alan nejspíše poškodil jejich ovládání z druhé strany. Mezitím se kouř rozplývá a Taldarovi společníci spoutávají zajaté vojáky Alana, tedy ty, kteří nestihli utéci.
"Zajistili jsme oblast pane."
Oznámí jeden z vojáků Taldarovi.
"Jestli si mysíte, že tímhle to skončilo pletete se všichni zaplatíte za svou troufalost!"
Rozeznívá se z intercomu po místnosti, patrně Alan mluví nějakou lokální vysílačkou.


Vaelin - Utapau - Stopy

Tvé cesty tě zavedly až na Utapau, kde jsi cítila přítomnost Síly, ale ta se již pozvolna vytrácela. Jsi si však jistá, že v posledních dnech, možná týdnech se tu událo něco se Silou spojeného. Patrně tu byli její uživatelé, ale dle toho, jak jsou stopy již vybledlé, jsou patrně dávno pryč. I tak to zde vzbudilo tvůj zájem, jak by taky ne. Je to už delší dobu, co jsi měla možnost někde jen tak přistát a oddechnout si a hlavně doplnit tenčící se zásoby.
Na planetě to v jejích patrech živě pulzovalo obchodem a hlukem. Tu a tam bylo vidět nějaké ty dobrodruhý, různé zastavší se z různých frakcí, určitě jsi zahlédla se tu toulat pár námezdních lovců a jiných živlů.
A pak tvou pozornost zaujme postava, která se mezi ostatními jen mihla, než zmizela v davu.

Voják v prazvláštní bílé uniformě. Nikdy jsi někoho takového neviděla. Republika ani jiné frakce, co z náš v polích takové vojáky nemívají. Jen mlhavě si vybavuješ, žes kdysi zaslechla něco o takových, jako byl tenhle a mělo to co dočinění s Kamiňoňany. Ale co byli tihle jejich vojáci zač to už si nepamatuješ, otázkou je, co by jeden z nich mohl tak dělat právě zde.

Máme strašně málo času

Vyplašeně jsem sledovala celý vývoj situace. Všechno se obrátilo a vojáci mého bratra se začali vzdávat. Ovšem to neplatilo o Alanovi. Jakmile jsem zahlédla plyn, který vycházel z kuličky, kterou před nás hodil, strhla jsem si rukáv a přitiskla jsem si ho ke rtům a nosu. Alespoň trochu to zamezilo dušení. Kuličku jsem automaticky kopla stranou pryč od nás všech, ale moc nám to nepomůže, pokud tady zůstaneme.
Ani nevím proč, vyrazila jsem rovnou ke dveřím, kterými bratr prošel a téměř surově jsem praštila do otevírání. Jednou, dvakrát, naléhavě.
„ Kde je. Kde je moje sestra?!“
Zakřičela jsem, kvůli tomu jsem si na chvíli sundala i tun kus hadru z úst, aby mě bylo slyšet.
„ Otevři se zatraceně…“
Vydechla jsem do látky zase, zoufale. Znovu jsem stiskla otevírání dveří v naději, že to půjde.
* Prosím! Prosím prosím!!!*