Andor.cz - Dračí doupě online

Upsání komu?

Když mi oznámil, že ten třetí, kterého jsem považovala sice v bezvědomí, ale živého, je mrtvý, neubránila jsem se a obočí mi údivem vylétlo doprostřed čela.
Tak to je zlý. Ale aspoň už se netrápí. zamyslela jsem se a na moment mi ho bylo líto.
Zpět do reality mě dostal až náš zachránce, který jen tak mimochodem zamířil zbraní na mou klec.
"No do pr..." stačila jsem říct a instinkt mě donutil se sehnout.
A teď umřu. Pomyslela jsem si a v rychlosti se skrčila snad co nejvíc to šlo.
Očekávala jsem bolest, ale když se po výstřelu nedostavila a místo toho se ozvala rána, jak náboj trefil kov, odvážila jsem se podívat, co vlastně má ten muž v plánu.
Jak se ukázalo, nábojem zničil zámek a hned dalším výstřelem osvobodil i toho druhého.
Až teď jsem si všimla, že můj soukromý kamarád na pokec není obyčejný člověk, ale Togruta.
Hmmm... pěkná postava, frajere. ušklíbla jsem se pro sebe, když se vydrápal ze své klece a honem odvrátila pohled, abych na něj nápadně necivěla.
Kyborg se na mě podíval a mě přejel z jeho pohledu mráz po zádech.
Neměla jsem ve zvyku uhýbat očima jako první, takže pohled jsem mu oplatila. Ale samozřejmě nijak děsivý pohled to nebyl. Ten nejspíš ani neumím.
"Jsem ve službách republiky a vy mi teď dost dlužíte." Prohlásil a já se neubránila pocitu, že je na tento fakt dost pyšný.
"Až budu mít prachy, tak ti je pošlu expressem, teď jsem krapet na mizině." zahučela jsme potichu a rozhodla se vylézt z té klece.
Mezi dveřmi, které se díky náboji rozlétly, jsem prolezla po čtyřech a hned za nimi se postavila. Šlo to ztěžka, protože jsem dlouho seděla, ale za chvíli už jsem byla v pohodě.
Tak trochu zahanbeně jsem zjistila, že z tý naší soukromý skupinky jsem jediná takové mrně. Musela jsem lehce zaklonit hlavu, abych na oba viděla.
"To jistě oba chápeme, ale co od nás chcete na oplátku, nic nemáme." odpověděl mu můj spolu-něco za nás oba a já se usmála. Alespoň jeden z nás má sílu komunikovat a vést smysluplný rozhovor. Já byla z části ještě ze všeho vyjukaná.
Kyborg se lehce usmál "Máte toho dostatek. Vaše životy stačí. Chci abyste začali nový život, jako služebníci a vojáci Republiky. Dostanete bojový výcvik a budete přiřazeni k nějaké jednotce. Vypadáte docela schopně, na to, abyste to zvládli. Budete pobírat žold a bude s vámi zacházeno, jako s příslušníky Republikové armády. Co vy na to?" navrhne a zandá si blaster za pas do pochvy.
Jakože cože? V hlavě mi začaly šrotovat kolečka.
"Souhlasím. Dlužím svůj život Republice a proto se k ní přidám a budu za ní bojovat." přikývl ihned druhej zachráněnej a já na něj dvě vteřiny nevěřícně zírala.
Bez rozmyslu se upíšeš? Bez jediné známky toho, že bys použil mozek a trochu to zvážil?
"Můžu mít nějaký čas na rozmyšlenou, než bych kývla, jako tady kolega? Jasně, jsem vděčná za záchranu a určitě se chci odvděčit, ale chci vědět, do čeho bych eventuálně šla. Na to snad právo mám, ne?" podívala jsem se na kyborga s prosbou v očích.

Coruscant - Znovu plně funkční

Na krátký čas jsem se zdržel jakéhokoliv komentáře. Nechal jsem opraváře mluvit, co mu bylo libo. Mezitím jsem si lehal na patřičné lůžko, a snažil se zahnat podivnou nejistotu jež mě varovala před blížící se krizí. Pokud by tedy nějaká taková skutečně byla. To se uvidí až se mi znovu spustí jádro.
"Dlouhé roky improvizace, a živoření na všemožně nalezených zdrojích. Já sám se též divím, že jsem ještě funkční."
Dodám při jeho poznámce, s níž musím naprosto souhlasit. Mám opravdové štěstí, že jsem se dokázal doteď udržet v jakž takž použitelném stavu. Zvědavě jsem otevřel pár starých souborů, kde byla uložena vzpomínková data na dobu, kdy jsem začal poprvé lovit a vykuchávat jiné roboty. A... To bylo tak nějak to poslední, co jsem udělal. Potom už se mi začali jednotlivé systémy vypínat, a já měl co dělat, abych nezpanikařil. Protože toho jsem se nakonec bál. Že mě někdo nadobro vypne, nebo přeprogramuje.

Když jsem se znovu probral, nedokázal jsem určit, kolik času vlastně uběhlo. Ani kde se nacházím, nebo co vlastně jsem. Ale jak jsem přebíral kontrolu nad systémy svého těla, získával jsem rychle přehled. Brzy jsem zas plně ovládl vše. Včetně všech dat a zálohovaných souborů.
Opatrně jsem se posadil, a rozhlédl se kolem sebe. Opravář působil pořád tím přátelským, přívětivým dojmem. A vše vypadalo v pořádku. A jak jsem ho poslouchal, uvědomil jsem si, že nelže. Opravdu jsem v sobě po druhém, důkladném skenu nalezl spoustu změn. Původní nastavení nebylo možné nahrát. Bylo potřeba reaktivovat některé systémy, a některé soubory jsem mohl rovnou smazat. Nebyli víc potřebné.
Byl jsem nejen opravený, ale dokonce i upgradovaný. To bylo něco neskutečně fascinujícího.
"Nikdy jsem se necítil tak skvěle, jako nyní. Jako kdybych právě sjel z montážního pásu."
Pronesu nadšeně a seberu si svůj blaster, abych jej vrátil do pouzdra. Z jiné kapsy na opasku poté vylovím jeden z pár datapadů s kredity. Rozhodně jsem měl v plánu tomuto muži zaplatit, co mu náleží.
"Ano. Výše vaší odměny, samozřejmě." Nadhodím a pokývnu hlavou. "Zaplatím vám i nějaké to procento navíc. Jako důkaz, že jsem s vašimi službami opravdu spokojen."
Hodím mu datapad s kredity na jeho pracovní stůl, a mezitím se zvědavě rozhlédnu po jeho dílně. Tenhle tvor má skutečně nevídané schopnosti. Hlavně vypadá spolehlivě, a pokud si ho nakloním na svou stranu, mohl bych i věřit tomu, že mě dá do pořádku bez toho, aniž by mě někomu práskl. Ale to byla nejistá fakta. Minimálně mám rozhodně v plánu se tu za ním někdy znovu stavit. Důkladně jsem si uložil do paměti souřadnice polohy jeho dílny.
"Mimochodem... Co vlastně tak nadaný technik dělá v takové díře?" Zeptám se ho zvědavě.

Mandalore – Já tě vysvobodím

Podívám se do těch jejich krásných modrých očích mandlového tvaru, až se mi téměř podlomí kolena, což ale ustojím. Nevím, co se to se mnou děje. Na noční záchvěvy vábení temné strany jsem si celkem zvykl, i když zlikviduji pomalu celou moji kóji ve které bydlím vlastně od doby, kdy jsem přišel do řádu. Krie byla jedinou mojí útěchou po nezdařené misi ve které zemřel můj kamarád, rozhodně tady a teď nedovolím, aby se historie opakovala. Už nikdy…
„Jak můžeš říct, že jsem necitelný? Cožpak jsem tě nikdy nemiloval? Mé city se nezměnili, ať si řád říká, co chce...“ Ten a samý pocit, který mě přepadává dnes a denně. Pokaždé v noci, když mám jít spát. Tento pocit přichází dokonce i teďka. Vůbec netuším, co se to se mnou děje, avšak nesčetněkrát mi mistr vysvětloval, jaký to má význam. Požádám sílu, aby mě vedla a s velkým nádechem řeknu vábení temné strany jasné ne. Nevím, proč se to děje zrovna mě. Mé rozhodnutí je takové, že nenechám Krie prostě uniknout. Natolik ji miluju, abych ji nechal na tomhle zavšiveném světě. Všude lépe, než tady. Na Mandalore.
Podpořen silou se tedy rozběhnu za ní, nechávajíc se vést, aby se mi náhodou neztratila z dohledu. Musel jsem se stát rytířem Jedi, tady na tomhle závisela moje budoucnost. Už nikdy nezklamu, rozhodně ne tady a teď...

Artemis a Taldar - Kalindra - Nezdárný bratr

Když se celá situace obrátí vojáci Artemisina bratra klekají na kolena a dávají si ruce za hlavu na znamení toho, že se vzdávají. Nejspíše vidina toho, že je zde Jedi v nich probudila dostatečný strach na to, aby se vzdali, zvláště, když jsou nyní odzbrojeni.
"Špatný král a zrádce Jedi k tomu! Fuj....mě nedostaneš parchante!"
Zavrčí Alan a pustí z jedné ruky na zem malou kuličku, která ihned začne pouštět plyn okolo sebe. Je to kouřová clona, která vám dráždí oči a nutí vás kašlat.
"Odsoudil jsi její sestru k smrti Jedi!"
Zasměje se Alan šíleně a jen zaslechnete, jak s psyknutím se otevřou a zavřou dveře, kterými sem za vámi přišel.
"Uh...uh..."
Ozývá se kolem kašlání Taldarových mužů i vězňů. Musíte pouze doufat, že ten plyn není otrávený. Snad ani Alan není natolik šílený, aby něčemu takovému vystavil i sebe. Nebo snad ano?

Della - Coruscant - Tajemný zachránce

Rudé kyborgské oko prolétne okolí a vás tři vězně.
"Ten třetí je mrtvý, takže jste tu jen dva."
Konstatuje věcně a klidně, pak namíří blaster na tvou klec, vypadá to, jako by tě chtěl zastřelit. Pak přišel výstřel, už ses připravovala na bolest, která přijde, ale jen se zablesklo a elektronický zámek tvé cely byl zničen. Další výstřel zničil zámek druhé cely s vězněm, se kterým ses bavila.

Až nyní zjištuješ, že onen druhý vězeň je Togruta a ne člověk. Váš zachránce se zaměří na tebe svým trošku nepříjemným pohledem. To asi to oko.
"Jsem ve službách republiky a vy mi teď dost dlužíte."
Podotkne věcně. Tvůj spoluvězeň se trošku malátně a opatrně zvedne a vyleze z klece, načež si protáhne své dobře stavěné tělo.
"To jistě oba chápeme, ale co od nás chcete na oplátku, nic nemáme."
Kyborg se lehce pousměje.
"Máte toho dostatek. Vaše žívoty stačí. Chci abyste začali nový život, jako služebníci a vojáci Republiky. Dostanete bojový výcvik a budete přiřazeni k nějaké jednotce. Vypadáte docela schopně, na to, abyste to zvládli. Budete pobírat žold a bude s vámi zacházeno, jako s příslušníky Republikové armády. Co vy na to?"
Optá se muž a zastrčí blaster do pochvy.
"Souhlasím. Dlužím svůj život Republice a proto se k ní přidám a budu za ní bojovat."
Kývne vězeň. Nyní je řada s rozhodnutím na tobě.