Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Star Wars: Nové příběhy

Příspěvků: 1070
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Myara je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Myara
 Postava Taldar Orteni je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Taldar Orteni
 Postava Artemis De´Vrick je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis De´Vrick
 Postava Darth Cronus je offline, naposledy online byla 28. března 2024 16:35Darth Cronus
 Postava Della Blackthorne je offline, naposledy online byla 24. června 2023 16:08Della Blackthorne
 Postava Jath Thraker je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:07Jath Thraker
 Postava Aida Simiclua je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Aida Simiclua
 
Quinn Skarr - 17. prosince 2016 22:24
123644.jpg
Cesta hyperprostorem byla dlouhá. Ne že by to bylo nějak extra daleko na druhém konci galaxie ale motory téhle herky bych radši nepřepínal. No co, aspoň si teda přečtu něco o společnosti na Naboo. Vláda je elektorát a už při zběžném prohlédnutí jejich pár let starých záznamů je jasné že se Gungani a Naboo nemají moc v lásce. Cestou jsem ještě změnil vysílací kódy transpondéru, abych nebyl hned nápadný. V tomto případě to sice nejspíš nebylo nutné ale, dělal jsem to řekněme ze zvyku. Když jsme s mým mistrem létali na planety hledat artefakty temné strany, většina těch planet byla chudá a když zjistili, že tam jsme drali se po nás a chtěli abychom je odvezli za lepším životem. Ne nutno dodat že to jsme nemohli a tak jsme začali dělat rošády s vysílacími kódy a začali se vydávat za prosté cestovatele a dobrodruhy. Letovou kontrolou na Naboo jsem se tedy dostal bez problémů a anonymně přistál v hangáru který mi kontrola udělila. Hned jak jsem vystoupil tak jsem se převlékl do obyčejné letecké kombinézy, ne moc nóbl abych upoutal pozornost a ne moc ošuntěle aby si mě někdo spletl s žebrákem. Světelný meč jsem si jako vždy dal pod falešný kus látky na vnější stranu stehna, kam krásně zapadl a nebyl tak nápadný. Zašel jsem do kanceláře, zaplatil přistávací poplatky. Nikdo si mě nijak naštěstí nevšímal. Byl jsem prostě jeden z mnoha nově příchozích. A přesně tak mi to vyhovovalo. Vylezl jsme ven z budovy a nadechl se krásně čerstvého vzduchu a hlavou mi problesklo „A teď, jak bych to dítě vlastně mohl najít“. Zkusil jsem to pomocí síly a tak jsem uklidnil svou mysl a začal pátrat vnitřním zrakem po jakýchkoliv vibracích nebo něčem podobném. Nic jsem však necítil, i když si myslím. že vtom hrála nedostatečná úroveň mých schopností, budu to muset zkoušet průběžně. Rozhlédl jsem se po rozlehlém náměstí, do kterého východ z hangárů vedl, a vydal se směrem k informacím. Nikam jsem nespěchal, poplatky za hangár jsem zaplatil na týden tak doufám, že tou dobou už budu pryč. Na informacích byla spousta lidí tak jsem se nejprve porozhlédl abych našel nějakou společnost, která dělá výlety po okolí. Ani mě neudivilo že za celou dobu co jsem tady jsem nenarazil na jediného Gungana. Ze záznamů to tak nějak vyplývalo, že tu nebudou posedávat na každé lavičce. Ale přesto se divím, že se ani nesnaží nijak začlenit do společnosti. Našel jsem, co jsem hledal, což byla upřímně vzato úleva, protože fronta tady byla aspoň na hodinu minimálně. Výletní agentura sídlila podle mapy pár kilometrů od mé současné pozice a tak jsem se rozhodl, že si trochu protáhnu nohy a půjdu pěšky. Pochybuju že by mi na tak mírumilovné planetě mohlo něco zaskočit, nebo ublížit…
 
Otec - 17. prosince 2016 02:17
fatherswe24519.jpg
Sardeya - Mandalore - Stará láska

Nemeškal jsi a sbalil sis své věci. Tvůj Mistr tě zanechal tvému úkolu s pokývnutím. Byla to jen chvilka, než jsi procházel mezi stíhačkami a jinými mezigalaktickými plavidly, kterými Řád Jedi disponoval ať již díky vlastní sbírce, nebo díky tomu, co vám Republika poskytla. Tvé myšlenky rozhodně nebyly čisté. Takto rozhozen z rovnováhy Síly jsi nebyl už dlouho. Ve tvém nitru se míchaly staré pocity s těmi novými ohledně toho, co se jí mohlo stát a jak na tom bude a jestli jí najdeš.
Starý odrbaný transportér jsi poznal hned. Byla to asi ta největší popelnice v hangáru. Ale pár lidí by se tam vešlo. Osobně ti nešlo na mozek, jak mohla mít tahle věc hyperpohon a jestli jej opravdu má, tak bude odvahou jej zapnout....
Inu po vstupu na palubu ses přesvědčil o tom, že loď vskutku hyperpohon má a budeš jej muset použít. Musíš jen věřit Síle, že se ti to nerozpadne celé pod zadkem. Nemohl sis také nepovšimnout hromádky oblečení na sedadle pilota. Když sis jej oblékl a schoval svůj Jedijský hábit mohl ses ohodnotit jako.....no jako nějaký vandrák. Nejlépe snad žoldák, možná pašerák. Rozhodně ne, někdo na straně zákona.
Jestli ti tato identita pomůže na planetě? Kdo ví...každopádně je tam i falešná identifikační karta s tvými nepravdivými údaji. Dle všeho to Řád bere opravdu, jako infiltračku.
Nezbývalo nic jiného, než odletět. Zprvu se transportér třásl a zdálo se, že to nevydrží, ale když jsi nabral výšku na orbitě a skočil se skoro zavřenýma očima do hyperprostoru, tak držel pohromadě. Úlevně sis mohl oddechnout....čekala tě docela dlouhá cesta s několika skoky.....
Vzhledem však k tvému zamyšlení uběhla, jako voda a ani ses nenadál a již jsi byl nad planetou Mandalore a mohl začít sestupoval do atmosféry.
Netrvalo to dlouho a k tvé lodi se přiblížily stíhačky vzdušné obrany a zapípal ti komlink.
"Neznámé plavidlo identifikujte se. Pokud nepošlete své identifiakční údaje budete doprovodnou hlídkou bez varování sestřelen."
Zdá se, že je to dle všeho vysílání z povrchu planety a ti hoši ve stíhačkách za tebou nevypadají, že měli v úmyslu nechat tě jen tak letět. Naštěstí, když pošleš údaje z karty, kterou si zanechal Řád nikdo po tobě nevystřelí.
"Vše se zdá v pořádku. Vaše obchodní cesta zde je předem ohlášená a naplánovaná. Přejeme vám příjemný pobyt pane Samaro a dbejte prosím na dodržování našich zákonů. Doprovodné stíhačky vás dovedou do vyhrazeného kotviště, kde vaší loď zkontroluje jeden z našich bezpečnostních techniků."
Oznámí vysílačka a stíhačky tě začnou navádět k zemi. Dle všeho tě nechali zaparkovat do veřejného hangáru, kde kotví mnoho lodí. Patrně všechny prověřené. Pohodlně jsi mohl přistát a když jsi spustil rampu uslyšel jsi kroky. Ten bezpečák nejspíše už čekal a je to pěkně rychlý chlapík. Když ses ohlédl spatřil jsi osobu, která stála v otevřených dveřích mezi prostorem pro zbytek osádky transportéru a prostorem pro pilota. Poznal jsi štíhlou hezky tvarovanou postavu v tmavších barvách, vyčuhující lekku zpod helmy a pak také jasně zelenkavé oči, které se k tobě zvedly s lehkým úsměvem na rtech.
"Říkala jsem si koho Řád pošle.....cítila jsem tě přilétat Síla mě varovala, ale až doteď jsem si nebyla jistá, že jsi to ty."
Uslyšel jsi hlas, který jsi dlouhé roky slyšet nemohl. Hlas Krie, která stála právě před tebou, jako zrozená ze sna.
"Ale nemysli si, že se s tebou jen tak vrátím. To bys mě musel nejdříve chytit!"
Náhle se dala do pohybu. Její ruka se vymrštila nataženou dlaní směrem k tobě a poryv Síly tě srazil zády na opěrku sedadla. Zabolelo to a když ses měl možnost rozkoukat zahlédl jsi jí, jak mizí ven z transportéru. Jestli něco neuděláš zmizí ti tak rychle, jako se objevila!

Dalle - Coruscant - Spoluvězeň

Po tvých slovech na nějakou dobu zavládne ticho. Jakoby se ten, kdo na tebe mluvil bál znovu promluvit. Ticho bylo tíživé a skoro k nevydržení.
"Tady, řekl bych že je tvá klec jen pár metrů od té mé po mé pravé ruce."
Zašeptá unavený hlas. Tvé oči si trochu přivykly tmě ale i tak je těžké rozeznat, co zde je. Ale máš dojem, že vidíš nějakou klec a něco v ní po tvé levé ruce asi tři metry daleko. Mohl by to být ten, co mluvil. Hlas šel z toho směru.
"Neboj se už brzy nás prodají tomu, kdo nabídne více."
Zašeptá hlas ponuře. Jak se zdá moc naděje mu nezůstalo. Opět nastane ticho....
"Coto....Aaaaahahhhhh!"
Ozve se z vedlejší místnosti doprovázeno dvěma výstřely a pak slyšíte jen klidné kroky. Najednou se v místnosti rozsvítí světlo, které tě doslova oslepí. Chvíli to bodá a trvá, než si zvykneš opět na světlo a uvidíš muže, který stojí s pozvednutým blasterem ve vchodu.
Už od pohledu je to kyborg jeho oční implantát to dost potvrzuje.
Obrázek
"Zdravím vážení, tak kdo by rád ven?"
Pousměje se a sleduje vás jedním zdravým zvědavým okem. Ty si všímáš, že zde jste zavřeni jen tři jeden v bezvědomí, ty a ten třetí vězeň.

Artemis a Taldar - Kalindra - Do nitra pevnosti

Taldarův pohled Artemis jasně napoví, že o něčem takovém uvažovat rozhodně nehodlá. No a tak jste se vydali vzhůru do pevnosti. Pomocí vystřelovacích háků na navijácích jste začali záhy šplhat nahoru směrem k paláci. Už po prvních deseti minutách to byla nehorázná výška, ze které se dělalo nevolno, ale nebylo cesty zpět. Další hodinu výstupu raději nezmiňovat.
Když váš tým deaktivoval bezpečnostní pojistky na okně a vy jste vnikli dovnitř nastal bod rozdělení, kdy velitel týmu s částí svých lidí vyrazili chodbou doprava a vy dva a další dva muži, jako doprovod jste šli doleva. Směrem, kde by měly být předpokládané hlavní místnosti, jako síň, popřípadě řídící místnost, nebo pokoje těch výše postavených.
Jak se zdálo měli jste štěstí, protože to první nač jste narazili, když jste se vyhnuli dvěma hlídkám byla právě řídící místnost, kde váš doprovod zneškodnil jen dva techniky, kteří prováděli kontrolu. Měli jste možnost prohlédnout si, kam vlastně zamířit a co vše zde je.
"Pane je to tu obrovské ale měli bychom být nedaleko něčeho, co se podobá vašemu trůnímu sálu a hned kousek od toho nalevo jsou nejnoblesnější komnaty, tam bychom mohli najít vězeňkyni."
Podává vám výčet voják.
"To nebude třeba pánové. Neboť jsme vám přišli naproti."
Ozve se Artemis známý hlas jejího bratra Alana, který stojí ve své plné výšce ve dveřích, kterými byste právě šli. Kromě něj se okolo vyrojilo několik vojáků z jeho stráže a také vidíte pár droidů.

Obrázek


Všichni jsou ozbrojeni a Alan nevypadá rozhodně, že by se vás bál.
"Je od Vás milé, že jste mi přivedl mou sestru a sebe ke splacení dluhu Vaše výsosti. Správně nezapomněl jsem na křivdu, kterou jsi mi způsobil posledně ty šmejde!"
Zavrčí Alan podrážděně a míří na Taldara blasterem.
"Zabiju tě, ale pomalu, jinak by to nestálo za to."
Nechá jej trochu klesnout, tak či onak je to špatné situace.

Zale - Tatooin - Nečekaná návštěva

Zalezla sis do svého špinavého ale stinného rohu. Nastalo docela dlouhé ticho. Jen někde kapala voda, tedy snad to byla voda. Čas se neuvěřitelně vlekl, nebo letěl? Kdo ví. Sama to nedokážeš dobře ani přesně v tuhle chvíli změřit. Důležité je, že tvého přítele a člena posádky ještě nepřitáhli zpátky. A přivedou jej ještě? Nebo to bylo naposledy, co jsi jej viděla? Nevíte, co s vámi bude. Ani, proč vás přesně Huttové zajali. Mohli vás zabít rovnou že? Možná vás chtějí hezky před obecenstvem popravit, nebo si užít mučení, kdo ví. Mnoho otázek a žádné odpovědi. Ze zamyšlení a znudění tě vytrhne až to, když jsou najednou "mříže" tvého žaláře otevřené. Ostražitost byla na místě, ale nikde žádné ošklivé prasátka, která by si pro někoho přišla.
"Tak co jdete někdo se mnou, nebo ne?"
Nakoukne do žaláře ozbrojená dívka. Dle rudých očí a modré kůže je to Chisska a má krásnou jizvu o nějakého zvířátka na tváři, ale je již stará.

Obrázek


"Hej kapitánko poslední loď odplouvá jestli chceš na svobodu, tak hejbni zadkem. Zaplatili mi docela dost, abych ti pomohla dostat se vodsud v jednom kuse."
Mávne na tebe blasterem. Nemusíš být přehnaně inteligentní aby ti bylo jasné, že je jen otázka času, než se tu rozběhne poplach, někde se to projevit musí. Taky však vidíš, že Chisska má sebou i nějaké další zbraně. Možná dokonce ty tvé a zatím na tebe čeká.

Waren - Coruscant - Po nákupech

Jsi si jistý, že ti nákupy nových dílů, ať již opravdu nových, nebo použitých. Nebo použitých vydávaných za nové. Kradených vydávaných za použité, nebo jakýchkoli jiných, zabralo minimálně několik hodin místního času. Ale když se na to podíváš z druhé stránky, tak za docela přijatelnou sumu jsi sehnal vše, cos chtěl, nebo akutně potřeboval. Sice jsi nakonec zatáhl za to všechno trošku více, než jsi původně počítal, ale kvalita má hold všude svou cenu.
Inu a nyní byl čas najít někoho, kdo to na tebe hezky namontuje. Trvalo to, než se ti podařilo najít opravdu někoho, koho bys považoval po lehkém prověření za znalého a kvalitního. Nakonec se ti to podařilo v jedné zapadlé uličce, kde se jedna ještě hůře vypadající garáž skrývala ráj jednoho slibného technika, který tam měl přepráskáno vším potřebným, pro výměny, opravy, vylepšováky a snad i pro sestavení pár kousků jen tak z fleku. Zrovna se vrtal v nějakém droidovi, když jsi přišel.

Obrázek


Duros k tobě zvedl pohled a zamyšleně si tě prohlédl.
"Vítám vás v mé skromné dílničce. Tak co to bude?....Hmmm nechte mě hádat, jak tak koukám na tu haldu věcí, co sebou vlečete a na to, jak vypadáte, tak bych to viděl na celkovou údržbu a několikahodinové hraní si s vašimi drátky."
Pousměje se spokojeně nad svou analýzou a odloží hlavu droida.
"No, můžeme se do toho pustit hned, zrovna mám volno. Toho kusu droida si nevšímejte, jen mu opravuju řečové centrum. Majitel si ho vyzvedne až zítra a už to vlastně mám."
Objasní, jako by zkoumal zdali máš nějakou citovou vazbu na jiné droidy.
"Samozřejmě jelikož jsou mé služby kvalitní účtuji si také odpovídající taxu, pokud jste na to připraven, můžeme se do toho dát. A pokud mi odprodáte nějaké již nevyužitelné vaše díly, které nebudou úplně na odpis, tak vás to vyjde trošku levněji."
Dodá a mezitím, co ty máš možnost reagovat už si chystá veškeré potřebné nářadíčko.
 
12-809 Sub-W. A. R. en - 16. listopadu 2016 09:32
128097311.jpg

Coruscant - nižší patra, tržiště



Takže jsem byl po velmi dlouhé době zase na Coruscantu. Lhal bych sám sobě, kdybych řekl, že se mi zde po tom nakonec trochu nestýskalo. Bylo to zde sice nebezpečné, ale úžasné. Nejen proto, že jsem zde mohl sehnat v podstatě úplně všechno. A že jsem zde byl jako mravenec mezi mravenci. Pochyboval jsem o tom, že mě tady v nižších patrech bude vůbec někdo hledat. A tak jsem se plně věnoval svému nakupování. Sháněl jsem rozhodně především náhradní díly. Pro sebe.
Byl jsem sestrojený z všeho možného, co jsem kde našel. Měl jsem jednolitou vnější schránku, ale ve vnitřku byli přístroje a součástky všeho druhu, dalo by se říct. A tak jsem nyní sháněl díly, kterými bych mohl nahradit stávající šrot, a udělat tak svůj vlastní upgrade. Sjednotit trochu svoje mechanické orgány s nablýskanou, vnější šlupkou. Za cenu toho, že ztratím svou multifunkční kompatibilitu. Ale to už mě tolik netrápilo. Pokud bych narazil na správné části mohl bych tak být nejen lepší, ale mohl bych mít i lepší systémy. Je pravda, že můj hardware byl už trochu zastaralý.
A proto jsem se snažil shánět pokud možno co nejnovější díly. Pokud jsem narazil na nový kousek za opravdu dobrou cenu. vzal jsem ho. Většinou jsem ale bohužel tak jako tak zůstával u použitých, které byli alespoň v dobrém stavu.
Potom už jsem si šel jen najít dobrého mechanika, který by do mě nové díly namontoval. A když už tak aby mi rovnou vyměnil i olej.
 
Zale`Ane - 22. října 2016 08:03
zaleane2868.jpg

Zasranej Tatooine... asi



Znáte ten pocit, když vás někdo zavře do vězení, spolu s vaší posádkou a pak si přijdou pro jednoho z nich? A vy se zvednete a "zaútočíte" ve snaze svého podřízeného zachránit a nechat je vzít sebe? Ale místo toho dostanete po hubě, že odletíte přes půlku cely s vědomím, že zítra to bude šíleně bolet a monokl by mohl závodit ve velikosti s Tatooinskou pouští? Ne? No, já taky ne, do nedávna. Vlastně do téhle chvíli. Protože právě teď je ta chvíle, kdy jsem to poznala. Dobře, nepřeletěla jsem celou celu, ale dva metry jsem letěla určitě. A nebylo to tak příjemné. Nemám ráda bezmotorové lety. Pana Tropa beztak odvedli a já zůstala v cele sama. S dalšími vězni.

Ovšem to, že ho odvedli pašíci mi dalo vědět jednu věc. Nejspíše je za tím Jabba. Nebo někdo z Huttů. Ti rádi, velmi rádi, využívají služeb těhle prasátek. Já věděla, že není dobrej nápad létat okolo Huttů. Už párkrát jsem je nasrala a nic jsem si nedělala z toho srát je dál. Jistě, nabízeli mi, abych se k nim přidala. Dokonce mi vyhrožovali smrtí, mou i mé posádky. A proč? Inu, byla jsem dobrá v tom, co jsem dělala. Má posádka byla dobrá a nebáli jsme se okrást ani je. Byť je fakt, že jsme na Huttské lodě moc neútočili. Jen když se bída třela s nouzí. A tím nechci říci, že by byli nějak slabě chráněné. To ne.

Každopádně, neměla jsem co dělat, proto jsem se odebrala do stínu, do rohu, kde jsem si kecla na prdel, pohodlně si natáhla nohy a ruce založila pod prsa. Nezbývalo než čekat.
 
Artemis De´Vrick - 15. října 2016 11:00
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Příprava na lezení


Poslouchala jsem a mírně přikyvovala. Mluvil celkem logicky, já jsem o tom neměla ani tušení. Pohled mi sklouzl k bratrově tajné rezidenci a pak na Taldara. Je tam má sestra a můj bratr, který jí drží jako rukojmí. Vezmu ho jemně za loket a naznačím mu, aby šel semnou stranou.
„ Taldare, pořád si nemyslíš, že by bylo lepší, abych se k němu vrátila zpět?“
Podívám se mu do očí. Mám strach. Ano. Ale ne o sebe. Tady je spousta jiných, o které mám strach. Moje sestra. Taldar. Životy vojáků, kteří nás doprovázejí.
Jakmile k nám promluví voják, stočím svou pozornost na něj a zavrtím hlavou, avšak s hrdostí mě vlastní.
„ Ne. Ale to neznamená, že to nezvládnu. Jenom mi musíte vysvětlit, co mám dělat.“
Řeknu mu. Pořád se dá ještě couvnout a udělat to jinak. Vyměnit mě za sestru a jí dostat domů. Já už to nějak zvládnu. Přeci jen jsem s ním žila celý život.
Jakmile mi začnou vysvětlovat, co mám dělat, dobře poslouchám. Musím tu cestu nahoru zvládnout. Raději se ani nedívám, jak vysoko musím vylézt.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16997885704041 sekund

na začátek stránky