Coruscant - nižší patra, tržiště

Takže jsem byl po velmi dlouhé době zase na Coruscantu. Lhal bych sám sobě, kdybych řekl, že se mi zde po tom nakonec trochu nestýskalo. Bylo to zde sice nebezpečné, ale úžasné. Nejen proto, že jsem zde mohl sehnat v podstatě úplně všechno. A že jsem zde byl jako mravenec mezi mravenci. Pochyboval jsem o tom, že mě tady v nižších patrech bude vůbec někdo hledat. A tak jsem se plně věnoval svému nakupování. Sháněl jsem rozhodně především náhradní díly. Pro sebe.
Byl jsem sestrojený z všeho možného, co jsem kde našel. Měl jsem jednolitou vnější schránku, ale ve vnitřku byli přístroje a součástky všeho druhu, dalo by se říct. A tak jsem nyní sháněl díly, kterými bych mohl nahradit stávající šrot, a udělat tak svůj vlastní upgrade. Sjednotit trochu svoje mechanické orgány s nablýskanou, vnější šlupkou. Za cenu toho, že ztratím svou multifunkční kompatibilitu. Ale to už mě tolik netrápilo. Pokud bych narazil na správné části mohl bych tak být nejen lepší, ale mohl bych mít i lepší systémy. Je pravda, že můj hardware byl už trochu zastaralý.
A proto jsem se snažil shánět pokud možno co nejnovější díly. Pokud jsem narazil na nový kousek za opravdu dobrou cenu. vzal jsem ho. Většinou jsem ale bohužel tak jako tak zůstával u použitých, které byli alespoň v dobrém stavu.
Potom už jsem si šel jen najít dobrého mechanika, který by do mě nové díly namontoval. A když už tak aby mi rovnou vyměnil i olej.

Zasranej Tatooine... asi

Znáte ten pocit, když vás někdo zavře do vězení, spolu s vaší posádkou a pak si přijdou pro jednoho z nich? A vy se zvednete a "zaútočíte" ve snaze svého podřízeného zachránit a nechat je vzít sebe? Ale místo toho dostanete po hubě, že odletíte přes půlku cely s vědomím, že zítra to bude šíleně bolet a monokl by mohl závodit ve velikosti s Tatooinskou pouští? Ne? No, já taky ne, do nedávna. Vlastně do téhle chvíli. Protože právě teď je ta chvíle, kdy jsem to poznala. Dobře, nepřeletěla jsem celou celu, ale dva metry jsem letěla určitě. A nebylo to tak příjemné. Nemám ráda bezmotorové lety. Pana Tropa beztak odvedli a já zůstala v cele sama. S dalšími vězni.

Ovšem to, že ho odvedli pašíci mi dalo vědět jednu věc. Nejspíše je za tím Jabba. Nebo někdo z Huttů. Ti rádi, velmi rádi, využívají služeb těhle prasátek. Já věděla, že není dobrej nápad létat okolo Huttů. Už párkrát jsem je nasrala a nic jsem si nedělala z toho srát je dál. Jistě, nabízeli mi, abych se k nim přidala. Dokonce mi vyhrožovali smrtí, mou i mé posádky. A proč? Inu, byla jsem dobrá v tom, co jsem dělala. Má posádka byla dobrá a nebáli jsme se okrást ani je. Byť je fakt, že jsme na Huttské lodě moc neútočili. Jen když se bída třela s nouzí. A tím nechci říci, že by byli nějak slabě chráněné. To ne.

Každopádně, neměla jsem co dělat, proto jsem se odebrala do stínu, do rohu, kde jsem si kecla na prdel, pohodlně si natáhla nohy a ruce založila pod prsa. Nezbývalo než čekat.

Příprava na lezení

Poslouchala jsem a mírně přikyvovala. Mluvil celkem logicky, já jsem o tom neměla ani tušení. Pohled mi sklouzl k bratrově tajné rezidenci a pak na Taldara. Je tam má sestra a můj bratr, který jí drží jako rukojmí. Vezmu ho jemně za loket a naznačím mu, aby šel semnou stranou.
„ Taldare, pořád si nemyslíš, že by bylo lepší, abych se k němu vrátila zpět?“
Podívám se mu do očí. Mám strach. Ano. Ale ne o sebe. Tady je spousta jiných, o které mám strach. Moje sestra. Taldar. Životy vojáků, kteří nás doprovázejí.
Jakmile k nám promluví voják, stočím svou pozornost na něj a zavrtím hlavou, avšak s hrdostí mě vlastní.
„ Ne. Ale to neznamená, že to nezvládnu. Jenom mi musíte vysvětlit, co mám dělat.“
Řeknu mu. Pořád se dá ještě couvnout a udělat to jinak. Vyměnit mě za sestru a jí dostat domů. Já už to nějak zvládnu. Přeci jen jsem s ním žila celý život.
Jakmile mi začnou vysvětlovat, co mám dělat, dobře poslouchám. Musím tu cestu nahoru zvládnout. Raději se ani nedívám, jak vysoko musím vylézt.

Začátky samovolné sebedestrukce

Zaslechla jsem šepot z nějaké strany.
Z jaké, jsem nevěděla, protože v té tmě jsem se stále nedokázala zorientovat. Ale naprosto zřetelně jsem danému hlasu rozuměla a aspoň jsem bezpečně mohla dotyčného zařadit, pod pojem On.
Už už jsem se nadechovala ke zmatené odpovědi kdo? ,když se z jiné místnosti ozvala dost nemilá výhružka.
Polkla jsem naprázdno a chvíli prostě mlčela.
"Tiše, tiše, říkal jsem to.“ Ozval se znovu On, ale já ho vnímala spíše z dálky a nebrala ho moc na vědomí.
Hlavou mi létaly myšlenky, co teď bude s mou prací. Jako, ne že by bylo o co stát, ale byla to pořád v celku slušná práce.
Pak mě z ničeho nic napadlo, co když v tom má můj šéf prsty? Nebyl spokojený, nebo se mu nechtělo platit, tak o mě někomu řekl, že bydlím sama tam a tam, nikdo mě hledat taky nebude a on už vůbec ne a stejně si najde někoho jinýho?
Jestli ano, tak mu tím blasterem ustřelím hlavu.
Na padesátý pokus, nejspíš.
Ale to bych musela být zpátky v tý škarpě…
A mít ten blaster, samozřejmě…
Přepadl mě pocit sebelítosti. Měla jsem sto chutí se stočit do klubíčka, jako jsem to dělala i předtím, když jsem se cítila tak moc mrňavá a bezmocná, naivní a blbá.
Co jsem zas udělala, že jdu jen z díry do díry a z průseru do průseru?
Setřela jsem si malou slzu a slabě popotáhla.
Posbírala jsem ještě ten zbytek odvahy, co mě neopustil někdy po probuzení v týhle kobce a sama sobě odpřisáhla, že to prostě nevzdám!
Nikdy jsem nic nevzdávala.
Bojuje se dokonce, bohové!

Potřásla jsem hlavou, vrátila se zpět do reality a uvědomila si, že na mě On mluvil.
Zkusmo jsem se přesunula co nejblíže za hlasem, ačkoliv jsem už nevěděla, odkud hlas šel.
„Kde jseš?“ polohlasem jsem zkusila Jemu odpovědět. Ale pro jistotu opatrně, aby ti vedle nedostáli svých slibů.
Je na čase zase převzít kontrolu nad tím, co se mi pořád děje. A především, přežít!

Coruscant - Závěrečná zkouška: Dobrodužství začíná!

Bylo to krajně zvláštní. Rada jednala o mojí budoucnosti stát se Jedim za zavřenými dveřmi a bez mé přítomnosti, což byl jeden z důvodů, který mne krajně rozčiloval. Možností, jak se uklidnit bylo mnoho. Pohodlně si sednu na postel v mém pokoji a propadnu mocí meditace, jenž postupně zahání mé negativní pocity. Nevím, kolik času mohlo uběhnout od začátku zasedání, ale zbystřím, jakmile zaslechnu to nepatrné zasyčení dveří. Pomalu otevřu a pohlédnu na mistra.
Dekorum mi nedovolovalo, abych jen tak vysedával, proto obratně vyskočím na nohy a stanu přímo před ním. Nechávám mu prostor k tomu, aby začal mluvit k podstatě věci, ale to se neděje ani v budoucích vteřinách. Síla z něj vyzařuje až skoro nadpřirozeně, dokonce se mi i vybaví vzpomínky, jak jsme spolu nesčetněkrát trénovali a já vždy skončil na kolenou. S postupem času jsem však díky mistrovým tréninkům sílil víc a víc. To ticho mě ubíjí, až vyhrknu nedočkavostí:
"Jak to -" Chce se mi vyskočit, když konečně mistr promluví a tu malou krátkou pauzu přejdu mávnutím ruky, což mi nijak extra nevadí. Je to tady, rada mě konečně uznala, že jsem hodným stát rytířem Jedi. Ten příval šťastných emocí, nelze to zadržet. Mám chuť vyskočit klidně několik desítek metrů do vzduchu, ale mistr moje nadšení zase brzo zchladí.
Sleduju tu planetu na holoprojektoru a zamyšleně si podepřu bradu. Nevzpomínám si, kde jsem ji viděl a jestli vůbec. Mistr se rozpovídá a já si poslechnu veškeré jeho informace. Padawanka, která nezvládla zkoušku, což nebyl ojedinělí případ. Mohlo se to stát i mne, že v takové zkoušce neuspěju, ale člověk se nesmí vzdávat. Vstřebávám veškeré mistrovi informace a ukládám si je do paměti. Potom už jenom stačí vyhledat koordináty a zapsat je do mezihvězdného cestování.
Nepřerušuji ho. Nemám totiž žádné další otázky ohledně zadaného úkolu, jenom ona žena mi připadá nějaká povědomá. Nemůžu si vzpomenou, vybavit, kam ji mám zařadit. Převezmu si holoprojektor a namířím si jej před oči, abych si mohl ženu Twilecké rasy prohlédnout. Rada chce, abych ji našel a poté mi konečně dojde, kdo to vlastně je. Moje bývalá přítelkyně. Tu, kterou jsem miloval ze svého srdce nejvíc a nyní řád chce, abych ji přivedl zpátky. Proč si právě vybrali zrovna mě pro tenhle úkol? Tohle mi bylo za všech okolností nejasné. Proti vůli rozhodnutí rady se nedalo odporovat. Lepší bude je poslechnout.
"Rozumím, mistře. Najdu ji a přivedu zpět do chrámu, ať už živou či mrtvou. Udělám vše pro to, abych splnil nadcházející úkol." To pronesení mi nejde přes rty a mírně se u toho zašklebím. Opravdu se nemůžu divit, že jsem ji hned nepoznal. Téměř pět let odloučení si vybere svoji daň nejen na podobě nás obou, ale zřejmě i na psychické vyzrálosti. Není čas nad tímto přemýšlet i když moje pocity jsou smíšené a bijící na poplach.
Popadnu pár důležitých věcí. Nějaké kredity, světelné meče a hlavně dostatek zásob jídla a vody, abych tam vůbec mohl přežít. Zejména svůj datapad. Jak řekl Kado, čas hraje proti mě, možná i proti všem a nemůžu se zdržovat. Připravím se v transportéru, jenom musím nahrát koordináty a pár základních informací o planetě.
"Provázej síla i Vás, mistře." A s tím nechám mistra osamoceného, vyběhnu ze dveří vstříc mému úkolu. Cestou se ještě zastavím v archívu a dostupné informace o planetě nahraji na svůj datapad, poté už jenom podpořen sílou rychleji, než by možná zvládl obyčejný člověk vyběhnu ven a to rovnou k hangárům. Musím to vyřešit, co nejrychleji. Musím ji najít a zachránit.

Zale - Tatooin - Tváří v tvář Gamorreanům

Patrně jsi právě učinila tu nejméně chytrou věc, kterou jsi mohla. Postavíš se před ty dva prasečí rypáky, které táhnou pana Tropa a snažíš se přesvědčit, aby si vzali tebe místo jeho. Nemáš nejmenší tušení jestli rozuměli alespoň slovo toho, cos jim řekla. Každopádně jak se zdá tak ty nejsi v tuhle chvíli předmětem jejich zájmu pouze překážkou v cestě. Jeden rypák něco zakvičí, druhý zakvičí v odpověď pak se ozve naštvané zachrochtání a pak už zahlédneš jen dopadající mohutnou ruku na tvůj obličej. Bližší rypák k tobě ti uštědřil takovou facku, že to s tebou škublo do strany. Ano tito humanoidi jsou známi pro svou brutální sílu. Sletěla si dobrý metr bokem. Pan Trop se jim snaží vzpírat.
"Kapitáne!"
Vykřikne v obavách o to jestli jsi v pořádku. Věrný toď člen posádky. Rypáci však využili toho, že tě odstranili z cesty a také toho, že se vzpamatováváš po úderu, který byl jako pořádná šleha hlavou o zeď a projdou z cely ven a někdo další patrně zapnul za nimi opět silové pole. Bohužel tohle nešlo úplně dle plánu, ale alespoň sis ověřila, že tihle opravdu nejsou inteligencí natolik blízké té tvé, aby tě poslouchali nebo brali nějak více v úvahu tvá slova. Plnili pouze to, co se jim řeklo.
Také by bylo dobré podotknout, že máš na tváři hezký rudý otisk prasečí ruky a bolestí ti pulzuje defakto celá hlava.

Waren - Coruscant - Do víru velkoměsta

"Ach tak....ymmm dobrá pane..."
Slétne očima na čip s kredity a na pak na tebe a na poškozenou loď.
"Uděláme, co bude v našich silách, pošlu na to naše techniky. Snad najdeme vhodný materiál pro opravy tohoto typu plavidla. Nicméně musím vás upozornit, abyste počítal samozřejmě nejen s platbou za díly a opravy provedené na lodi, ale také za práci našich lidí, kteří to dají dohromady."
Odpoví ti zdvořile a tak nějak spíše asi kvůli protokolu, než že by si myslel, že to nechápeš. I když u lidí těžko říci jsou přece jen zvláštní.
"Příjemný pobyt pane!"
Zavolá ještě za tebou, jakoby zapomněl co mu měl říkat protokol. Pak už jsi zamířil do nižších pater. Samozřejmě trhy, hospody, restaurace, bordely, pochybné podniky, herny a spoustu dalších takovýchto méně oficiálních podniků jsi našel docela snadno a na každém rohu. Většina trhů, které zde v nízkých patrech jsou jsou samozřejmě černé trhy se zbožím všeho druhu. Dokonce bys zde sehnal i otroky, orgány a to nejen lidské a kdo ví, co vše. Záleží jen na tom, co člověk zrovna shání a jak je na tom s možností placení. Samozřejmě je zde skoro každý ozbrojen, skoro každý by nejraději každého okradl, zabil nebo alespoň mu ublížil, či s ním prováděl pochybné rozmnožovací praktiky humanoidních národů. Prostě pokud hledáš cokoli ilegálního jsi na správném místě a samozřejmě zde půjdou sehnat i velmi cenné a drahé informace, když budeš chtít a budeš se ptát správných osob za správnou cenu.

Sardeya - Coruscant - Závěrečná zkouška

Právě jsi seděl ve svém prostém pokoji a meditoval jsi. Potřeboval jsi opět najít vnitřní klid. Proč? Protože právě před chvíli se sešla Rada Mistrů Jedi na zasedání, kde se mělo rozhodnout o tom, zdali tě již uznají za způsobilého podstoupit závěrečnou zkoušku, která by měla ukončit tvé období padawana a udělat z tebe Jediho. Proto jsi tak nervozní zvláště, když jednají ve tvé nepřítomnosti. Proč to jest otázkou. Ty máš čekat až se dostaví Mistr Kado tvůj učitel a sdělí ti výsledek.
Téměř neslyšné syknutí automatického otevírání dveří a zase jeho zavírání tě upozornilo, že někdo vešel. Vycítil jsi přítomnost známé osoby a když jsi otevřel oči uviděl jsi ho.

Mistr Rian Kado na tebe pohlíží svýma klidnýma očima a stojí vzpřímeně a hrdě, jako vždy. I přes svůj viditelně pokročilý věk je to Mistr Jedi, který by tě stále dokázal porazit velice snadno, několikrát ses o tom již přesvědčil v uplynulých letech. Věk jej nijak značně neoslabil. Jeho tvář ti však neprozrazuje, jak dopadlo zasedání. Když už to nemůžeš vydržet a chceš se zvědavě zeptat, aby přestal mlčet zvedne ruku v umlčujícím gestu a zadrží tvůj pokus.
"Vím, nač se chceš zeptat a ano Rada se již rozhodla."
Krátce se odmlčí a udělá napínavou pauzu. Mistr Kado nepatří mezi ty, kteří by se příliš smáli, ale nikdy ti to nevadilo.
"Usnesli jsme se, že jsi již připraven složit závěrečnou Padawanskou zkoušku. Neraduj se však ještě, nevíš totiž, co za úkol tě čeká."
Opět zadrží tvé projevy nadšení a radosti a zvedne v ruce svůj malý holoprojektor na kterém se najednou zobrazí planeta. Nijak zvláště povědomá pro tvé oči, nikdy jste tam nezavítali a nevíš, kam jí zařadit na mapě.
"Tohle je Mandalore můj učedníku. Poslouchej dobře, co ti řeknu, protože právě tam se vydáš. Mandalore je domovská planeta Mandalorianů národu válečníků, která se nachází ve Vnějším okraji. Právě nyní tam není zrovna dvakrát bezpečno planetu převzala militaristická část planety, která se rozhodla zachovat staré bojovné tradice a proto je vede nyní silný Mandalore, který nedovoluje té části obyvatelstva, která smýšlí jinak se moc prosadit. Proto samozřejmě vznikl na planetě odboj, který chce od této tyranie planetu osvobodit, to však moc snadné nebude a bude to ještě na dlouho. To jsou jen obecné informace, které však nebudou pro tebe klíčové."
Na krátko se odmlčí, abys mohl vše vstřebat.
"Před několika měsíci jsme poslali právě na tuto planetu na závěrečnou zkoušku jednu z našich Padawanek. Měla se spojit s odbojem a zjistit, jak jsou na tom. Pokusit se věci uvést k lepšímu a pomoci jim alespoň humanitárně, popřípadě zkusit přesvědčit Mandaloreho, aby měl odboj na planetě jednodušší život a své samostatné území. Bohužel již před třemi týdny když se na planetě trošku zorientovala jsme s ní ztratili spojení a doteď nevíme, co se stalo. Naši informátoři na planetě poslali informaci, že s největší pravděpodobností byla zajata při diplomatické návštěvě jednoho z odlehlých měst. Rada se rozhodla, že je to již příliš dlouho. Proto tě vysíláme na Mandalore, abys ne pokračoval v její započnuté práci, ale abys tuto Padawanku našel ať již živou, nebo mrtvou a dostal jí zpět do chrámu, nebo alespoň zajistil tolik informací o ní, kolik bude možné. Mohou být klíčovými. Pokud se rozhodl Mandalore proti Řádu otevřeně postavit své vojáky, pak musíme být připraveni. Samozřejmě vše musí proběhnout diskrétně a nejspíše na vše budeš sám. Pamatuj, že nesmíme s Mandaloriany rozpoutat tím, co tam uděláš mezigalaktickou válku, vše musí proběhnout v klidu. Věřím, že jsi to pochopil."
Opět následuje krátká odmlka a pak promítaná planeta zmizí a zjeví se holoobrázek twilecké dívky.

Když se na ní díváš přijde ti trošku povědomá. Pravděpodobně jsi jí již v řádu někdy viděl. Vlastně je to dost pravděpodobné. Přicházíš tu do styku s tolika dalšími padawany a Jedii, že by bylo spíše téměř nemožné nepoznat někoho takového, jako je ona.
"Toto je ona zmizelá Padawanka vykonávající závěrečnou zkoušku."
Něco ti však v duchu říká, že přece jen ti je povědomá víc, než jen náhodně kolemjdoucí padawan. Možná jsi s ní mluvil. Ano tím by to mohlo být. Nebo spolupracovat na výcviku? Na misi? Nějak si nemůžeš vzpomenout odkud bys jí mohl znát.
"Můžeš jí hledat i podle jména. Krie Fellan. Někteří místní by mohli něco vědět, ale opatrně s touto informací mohli by tě díky tomu také podezírat vol své kroky dobře. V hangáru budeš mít připravený starý transportér, kvůli nenápadnosti a také vhodnější oblečení, než je hábit z Chrámu."
Oznámí ti a chvíli počká zdali něco budeš chtít říci, ale tobě právě všechno docvaklo. Už víš odkud tu dívku znáš. Není divu, že jsi jí hned nepoznal, vždyť jsi jí zhruba pět let vlastně vůbec neviděl. Tvá první láska. Je to snad náhoda, že tě Rada posílá právě na tuhle misi? Nebo snad není? Kdo ví. Mistrova tvář nic neprozrazuje zato ta tvá je plná překvapení a zmatení. Mistr se otočí k tobě zády a zamíří ke dveřím.
"Vyraž co nejdříve čas není něco, co nyní hraje v náš prospěch. Provázej tě Síla Sarde."
Mistr Kado s oblibou zkracuje tvé jméno na Sarda, nebo Sara dle toho, jak se mu to hodí. Možná mu to přijde lepší, nebo příhodnější než Sardeya, možná se mu to líp vyslovuje, nebo se mu líbí, když je to jméno kratší nikdy jsi na to nepřišel. Každopádně nyní máš hlavu plnou jiných myšlenek a srdce plné starých, nových a znovu vyvolaných pocitů.