Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Star Wars: Nové příběhy

Příspěvků: 1070
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Myara je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:13Myara
 Postava Taldar Orteni je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:26Taldar Orteni
 Postava Artemis De´Vrick je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Artemis De´Vrick
 Postava Darth Cronus je offline, naposledy online byla 28. března 2024 14:26Darth Cronus
 Postava Della Blackthorne je offline, naposledy online byla 24. června 2023 16:08Della Blackthorne
 Postava Jath Thraker je offline, naposledy online byla 27. března 2024 14:26Jath Thraker
 Postava Aida Simiclua je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Aida Simiclua
 
Otec - 31. srpna 2016 21:16
fatherswe24519.jpg
Waren - Coruscant - Hladké přistání

Tvá loď vyskočila z hyperprostoru hezky na oběžné dráze Coruscantu. Můžeš jen doufat, že se co nejdéle nerozleze na téhle planetě zpráva o tom, že někdo vypsal odměnu na tvou hlavu. Pak by to totiž mohl být docela problém. Tahle centrální planetka je tvým hlavním přísunem náhradních dílů, zvláště proto, že na černém trhu se tady dá sehnat asi úplně všechno.
Klesáš tedy do trochu odlehlého doku. Tam proběhne jen rychlá kontrola, která tě pustí dál. Nejedná se o nic zvláštního ani důkladného. Těmhle půjde asi hlavně o to, aby jim bylo zaplaceno za dokování.
Jakmile vystoupíš z lodi po rampě můžeš shledat, že ses nepletl. K rampě už totiž přichází člověk v uniformě místní údržby s datapadem a letmo na tebe pohlédne. Zarazí se jen na okamžik. Nejspíše tady moc droidích majitelů lodí nemají, ač už i takoví se vyskytují, ještě stále to není obvyklý jev.
"Vítejte na Coruscantu eh....pane."
Lehce se zadrhne a pohlédne do datapadu.
"Prosím abyste zdělil účel návštěvy a délku svého předpokládaného pobytu, taky prosím počítejte s tím, že při vašem odletu bude třeba zaplatit dokovné, jinak bychom museli zabavit vaší loď až do zaplacení dluhu."
Zdá se, že to umí nazpaměť je to ještě mladý cucák, tedy dle lidských měřítek. Žádné ochlupení na tvářích prozrazuje jeho neopotřebovanost.
"Pokud máte zájem o nějaké zvláštní služby našeho doku je třeba to nahlásit."
Dodá ještě zběžně a čeká zdali nic neshledáš, jako problém.

Artemis a Taldar - Kalindra - Zvláštní pevnost

První na Artemis pohlédne jeden z vojáků, který chvíli studoval dalekohledem pevnost.
"Ani nemůžete. Váš bratr zde nikdy svou rezidenci neměl, ale dle našich informátorů a zdrojů tuhle pevnost vybudoval za poslední dva roky z nějakých ruin, které zde byly a on je odkoupil. Byl to docela utajený obchod, takže až do jeho nedávného přesunu sem nikdo o jeho základně zde nevěděl."
Podotkne a opět pohlédne na pevnost.
"Z toho co víme můžeme čekat tuhý odpor místní osádky, důmyslné obranné systémy a kdo ví, co vše ještě. Nebude to lehké pane."
Promluví jiný voják a koukne na Taldara.
"Umíte šplhat na háku madam?"
Optá se voják, který s tebou prve mluvil. Něco ti říká, že to má co dočinění s vaší cestou nahoru do paláce. Už od pohledu to musí být nehorázná výška, spadnout bys odtamtud opravdu nechtěla.

Zale - Tatooin - Za mřížemi

Jsi zde ještě nějakou dobu jediná při vědomí a jak se zdá nikdo vás pro tuto chvíli ani nějak zvláště nekontroluje. Proč taky? Vždyť jste za silovým polem a navíc beztak jsou tu někde skryté holokamery, které vás sledují při každém pohnutí.
"Och moje hlava..."
Zabručí jeden z tvé posádky, který se jako první budí a převaluje se na bok.
"Do prdele....."
Nadává pro sebe a mžourá kolem zatímco se dere alespoň do kleku, nebo sedu. Chvíli mu trvá, než dokáže zaměřit pohled na tebe a rozeznat tvou tvář.
"Kapitánko! Rád Vás vidím celou a živou."
Kývne hlavou. Když jej slétneš pohledem vidíš, že má na těle nějaké šrámy, určitě si na lodi stejně, jako vy všichni prošel tuhým bojem.
"Máte ponětí, kde jsme madam?"
Rozhlédne se kolem ale než stihneš odpovědět ozvou se blížící se kroky a najednou se silové pole vypne a dva Gamorreani přivlečou muže v bezvědomí, kterého hodí do cely. Patrně je to taky někdo z tvé posádky, pak pár kroky přistoupí k tomu, co se probral.
"Co to děláte?! Nechte mě vy prasata!"
Vykřikne ale ti dva ho popadnou v podpaždí a táhnou ho pryč za nimi se opět zapne silové pole. Ještě je chvíli slyšet křik vzpínajícího se muže.

Quinn - Hyperprostor - Naboo

Vypravil ses docela rychle. Nebyl důvod se zdržovat a i když tě ta mise částečně děsila, protože je to něco, co rozhodne o tom, jestli složíš Jedijské zkoušky. Navíc je to velká zodpovědnost přivést do chrámu dítě nadané na Sílu.
V hangáru jsi provedl předletovou kontrolu a prohodil pár slov s technikem. Pak už jsi zažehl motory své stíhačky a vyletěl z chrámového hangáru vzhůru k orbitě. Proletěl jsi vrstvami infrastruktury Coruscantu a začal jsi zadávat do počítače všechny potřebné údaje. Výpočty pro hyperprostorové skoky jste cvičili v chrámu dlouhé roky. Seknout se znamená potencionální tragédii.
Úspěšně jsi vystoupal na orbitu a pak jsi zapnul vstup do hyperprostoru. Nyní tě čeká snad klidný let až na Naboo. Máš dostatek času si něco o té planetě přečíst.

Je zde spousty informací o zdejší vládě a symbióze dvou ras. Rasy lidí a Gunganů, kteří sdílejí planetu a udržují v poslední době dobré vztahy, což je relativně novinkou. Každopádně co se týče historie je to opravdu bohatá planeta a rozhodně se ti nechce procházet všechny informace zvláště, když jich je tolik.
Při výstupu z hyperprostoru se stíhačka lehce zatřese a pak už vidíš Naboo a volá ti letová kontrola planety aby ses identifikoval.


Novinky na Holosíti


Holosíť vám čerstvě přináší nejžhavější novinky z galaxie! Tentokrát se naše zpráva týká zapadlé horké planetky Mustafar, kde dle našich zdrojů a zpráv, které nám poslal náš holonovinář můžeme s jistotou říci, že nějaká místní tajná sekta....rozhodně neobvyklá a mocná tajná sekta, o které ani místní obyvatelé nechtějí mluvit se patrně dala na lov každého, kdo by chtěl lovit je.
Potvrzením této skutečnosti jsou fotky a záběry, které pořídil náš člověk. V přiložených holofotkách naleznete ne moc kvalitní ale pravdivé záběry těla. Toto dělo bylo místními úřady identifikováno, jako pravděpodobný Jedi, panují však šuškandy, že by se mohlo jednat i o Sitha. To ale nikdo nechce říci nahlas, takže vám to říkáme právě my! Protože nám nic neunikne a nebudeme vám nic tajit!
Pokud chcete slyšet více novinek, tak sledujte naši holosíť!
 
Quinn Skarr - 22. srpna 2016 06:43
123644.jpg
Na úkol, který mi zadala rada jsem jen kývnul a odešel z jednací místnosti. Za dveřmi jsem se zastavil abych si v hlavě zopakoval celé zasedání, dokud ho mám v živé paměti, i když nemyslím si že bych něco takového v dohledné době zapomněl. V hlavě mi šrotovaly myšlenky. „Jak může na takový úkol rada poslat padawana? Byď jsou to zkoušky na rytíře? Přesvědčování rodičů dotyčného dítěte je nesmírně choulostivý proces, který může v nejkrajnějších případech zabrat i několik týdnů. Jak rada očekává že ho zvládnu? Ale co, nemá cenu přemítat nad smyslem úkolu. Takový prostě byl a s tím nic nenadělám.“ Sáhl jsem po síle,abych uklidnil svůj vnitřní neklid a rozvířil obavy. „Takže Naboo“ řekl jsem po minutě nahlas a odhodlaně vykročil směrem ke svým komnatám. Malebný a bohatý svět, jak na faunu a flóru tak na politické rozepře a národnostní hašteření. Pro jistotu si k němu něco vyhledám. Zašel jsem tedy do svých komnat a začal si “balit věci“ jak to mistr vtipně nazval. Můj meč, výživové kostky, které sice neměly žádnou chuť ale dodaly tělu všechny potřebné živiny, kredity. To je vše co potřebuju. To je jediné co mám sic řád nepodporoval shromažďování majetku. A ještě Datapad do kterého si nahraju vše co bych mohl potřebovat. Naštěstí má na Jediiský archiv speciální databázi ohledně planet a jejich potenciál v síle. Zastavím se v archívech na cestě k lodi. Cesta tam byla jako všechno tady rutinní záležitost. Pořád ti samí mistři s padawany, uklízecí droidi, všude klid a mír. Došel jsem do archívu a sedl si hned za první terminál a vyťukal - Naboo. Zděsil jsem se, když na mě vyskočilo přes dvacet tisíc stran textu. Zúžím tedy vyhledávání a naťukám tedy jen síla a Naboo a vyhledám nejnovější datum. Jen pár záznamů na tohle téma. Výborně, vložím datapad a stáhnu si údaje. Není důvod, abych se tu více zdržoval, přečtu si to v lodi po cestě na Naboo. Vyrazím tedy do hangáru a vezmu si loď kterou mi rada přidělila. „Nic moc co?“ pronesu s úšklebkem na technika který ji nejspíše dával dohromady aby byla schopna letu. „Omlouvám se že moc nevypadá, má toho už hodně za sebou je to obyčejná dé - šestka, není nejnovější ale dostane vás tam, kam potřebujete. Byla akorát modifikována pro dvě osoby.“ Kývnu na něj a už skáču do kokpitu. Začal jsem s předletovou kontrolou. Není to něco co by se mělo zanedbat vzhledem k tomu že jsem s touhle lodí nikdy neletěl a nemám v ní tudíž takovou důvěru abych jen tak odstartoval a riskoval že se mi rozsype pod zadkem. Všechny systémy se zdají být v ucházejícím stavu. Inerciální tlumiče a tlumící pole by chtělo vyměnit ale prozatím by mohli vydržet. Start byl trochu drncavý ale nic hrozného, kolem chrámu je pro civilní plavidla bezletová zóna pro civilní plavidla takže jsem to mohl nechat na autopilotovi a jen se kochat výhledem na Galaktické město. Ta nekonečná záplava duraoceli, nikdy nekončící vzdušné dálnice. Vždycky mi to tak nějak vezme dech, ta velikost, člověk si připadá strašně nicotný v porovnání s velikostí a složitostí Corusantu. Na oběžnou dráhu to trvalo jen pár minut. Zadal jsem do navigačního počítače koordináty a pak pozoroval jak se hvězdy protahují a přecházím na hyperrychlost….
 
Zale`Ane - 18. července 2016 13:25
zaleane2868.jpg

Zasranej Tatoo... kde to sakra jsem?



Mile mne překvapilo, když se ze všech koutů lodě ozval bojový řev mé posádky. I já jsem řvala, jako pominutá, jako smyslů zbavená. A ono to tak dokonce i bylo. Metodické mačkání spouště, jemné zpětné nárazy mých blasterů, řev raněných, sténání umírajících. Pro to jsem se zrodila, pro to jsem byla vycvičena, pro to jsem opustila Republiku. Žoldáci padali, mí muži také. Jeden, dva paprsky blasterů mi prolítli kolem uší, jeden minul, druhý trefil pana Hurka. Neohlédla jsem se, jen jsem mu v tichosti své mysli řekla poslední sbohem. Smála jsem se, jako šílená. Kryla jsem tím smutek, který se mne zmáhal, smutek nad ztrátou své lodi, své věrné posádky, mých přátel, mé rodiny. Až do chvíli, kdy padl granát. Nestihla jsem se krýt, ani nebylo před čím. Žádná rázová vlna, žádná palčivá bolest. Jen křeč a pak už nic. Je to za mnou? Přišla si zubatá už konečně i pro mne? Čekají mne na druhé straně ti, které jsem tam sama poslala? Kdo ví.

Jaké to bylo překvapení, když jsem se probrala, s rukama svázanýma za zády. Zkusmo jsem rukama zahýbala, stejně tak i nohama a jaké překvapení, když jsem byla schopná se zvednout alespoň na kolena a rozhlédnout se. Kde kdo by čekal, že mi vyřadí ruku i nohu z provozu, ale nejspíše jim došlo, že by tím vyřadili i zbytek těla. Odstrkám se nohama ke stěně našeho temného vězení a trochu si prohýbu ztuhlý krk. Hlava mi třeští jako po dobré chlastačce, stejně tak i vypadám. Jen nějaké hadry, má uniforma je ta tam, s ní i věci. Zašilhám si na pravačku a ta se zdá nedotčená. Takže nenašli tajnou skrýš, kde je uložené pozitronová paměť s umělou inteligencí mé lodě. Možná bych ji mohla aktivovat, napadne mne, ale po chvilce nápad zavrhnu. Možná jindy, možná jinde.
Konečně se rozhlédnu po místnosti. Krom mne se tu válí ještě pár postav, kdo ví, kdo to je. Až po bližším ohlédnutí, za pomoci zlepšeného zraku a narudlé záře od energetické mříže si uvědomím, že pár z těch chlapů jsou z mé posádky. A zatím mimo. Jen ať se prospí, beztak, co tu uděláme?
 
Artemis De´Vrick - 06. července 2016 16:46
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Další část pochodu


„ Já právě vím, čeho schopen je.“

Pohlédla jsem na muže, když nás vystrkal ven. Nakonec jsem mu poděkovala, odvrátila jsem se a vyšla jsem za Taldarem.

„ Můj bratr je blázen. Pokud jde o to, že máme počítat s nepřátelskými špehy, tak s nimi počítat ani nemusíme. Oni tady jsou.“

Podívala jsem se na vojáka, který nás doprovázel, a podívala jsem se směrem, kterým jsme měli jít. Nevím, jak tuhle cestu zvládnu, na něco takového jsem nikdy nebyla připravená.

Cesta byla dlouho a pro mě opravdu dost nezvladatelná. Pochod a tempo, které nastavili, muselo být kvůli mně často zpomalováno a hlavně čas od času musela být malá zastávka k odpočinku, protože tohle se prostě jen tak zvládnout nedalo. Myslím, že ostatní kvůli tomu měli jenom další starosti na víc. A většině se to ani moc nelíbilo.

Když jsme konečně zastavili, byla ještě celkem tma, ale chystalo se k rozednění. Měla jsem pocit, že jsem přešla přes půl planety a ještě pořádně vysokým houštím, protože ruce jsem měla podřené, na tváři několik škrábanců, když jsem naposled upadla do ostružin a hlavu rozčepýřenou na všechny strany. Usnula jsem v podstatě hned po tom, co mi řekli, že si můžu jít odpočinout. Opřela jsem se o strom, schoulila jsem se do klubíčka a prostě jsem usnula, tak jak jsem byla.

Probral mě až Taldar ráno, když ještě byla rosa na trávě. Pomohla jsem, s čím se dal, abychom mohli vyrazit a tiše jsem šla za nimi. Raději jsem ani moc nezmiňovala, že jsem tady, přeci jen už tak si nejspíše všichni mysleli, že jsem rozmazlená slečinka. A víte co? Já si to začínám myslet taky.

Zastavila jsem, až když jsme došli do malého lesíku, před skalou v níž byla zvláštní pevnost. Nevzpomínám si, že by naše rodina někdy vlastnila takové místo.

„ Nevím, co je tohle za místo. Nevzpomínám si, že bych tu někdy byla.“

Pověděla jsem, když se mi ozvalo za ramenem. Jsem tu úplně zbytečně, opravdu netuším, co je tohle za místo a jak se tam dostat.
 
12-809 Sub-W. A. R. en - 06. července 2016 09:31
128097311.jpg

Ve víru planetoměsta - Coruscant



Že se něco odehrávalo na orbitě Tatooinu jsem zaregistroval. Zachytil jsem útržky rozhovoru na jejich frekvenci, a postřehl jsem i jakýsi vesmírný souboj. Ale jelikož jsem se tehdy zrovna zabýval nastavováním souřadnic pro hyperskok, tak jsem všechny tyto informace označil za sekundární a odsunul je do pozadí. Vrátil jsem se k nim později, když jsem prolétával prostorem, a snad jsem i trochu zalitoval, že jsem nepomohl těm kteří byli v nouzi. Ale teď už je to jedno. Na druhou stranu... Má loď stejně potřebuje nutně opravit a doplnit munici a palivo.
Neskutečným způsobem mě však vytočila ona novinka, která se na holosíti mihla. V prvních chvílích jsem tomu nevěřil. Ale tohle byla opravdu skutečnost. "Ty ku**y na mě fakt vypsali odměnu?!" Zařvu vztekle a bouchnu pěstí do palubní desky, až tam zanechám mírný dolík. Načež uhodím do kniplu, naštěstí v "neutrálu", a zvednu se, abych šel podniknout přípravy na přílet na Coruscant. Teď mě bude hledat kdekdo, protože sto tisíc na dřevo není fakt málo. Budu muset hodně pozměnit svou... No, vlastně celkem všechno.

Než jsem vyskočil z hyperprostoru stihl jsem alespoň přeprogramovat ID své lodě. Měl jsem na skladě pár hackovacích datadisků přesně pro tyhle případy. Nyní by mě měli na všech lepších radarech vidět jako osobní nákladní loď, která akorát převáží součástky. Je pravda, že těch náhradních dílů jsem měl ve skladu fakt dost. Jen třetina byla však kompatibilní s mou jednotkou. To ostatní byl prostě odpad, který mi bylo líto vyhazovat. Někde se to prodá za dobrou cenu.
Já sám jsem se svlékl do naha, což byl... Divný pocit. Myslím hlavně to, když jsem na sobě neměl žádnou zbroj. Mé tělo bylo vytvořeno tak, aby jakž takž odpovídalo tvaru lidského těla. Byl jsem taková lepší, válečná verze protokolárního droida. Mnohem lepší, co se tedy týče pohybu a bojového nasazení, ale co... Tam, kde mají být genitálie, byl ocelový suspenzor. Stejně tak na loktech a na kolenou byli ocelové chrániče. Celé tělo bylo zbarveno do tmavě šedé, a jen na pravém prsu jsem měl svoje kódové označení.
K pravému stehnu jsem si alespoň připnul pouzdro se svým silným blasterem, a na poslední chvíli jsem schoval své věci a zbytek zbraní do prostoru pod podlahou. Pak jsem byl konečně připraven.
Jakmile jsem opustil hyperprostor zamířil jsem rovnou na Coruscant. Zkusím to někde v docích, které nebudou přímo na hlavním tahu. Ale nebudu zalétávat ani do nejnižších vrstev. Přehnaná opatrnost bývá někdy též podezřelá.
 
Otec - 04. července 2016 17:00
fatherswe24519.jpg
Zale - Oběžná dráha Tatooin - Poslední vzdor

Po tvém proslovu se v reproduktorech i lodí rozezní bojový řev tvých mužů, kteří se očividně rozhodli následovat tě se ctí a vzít sebou do hrobu, co nejvíce nepřátelských žoldáků.
"Jdeme na ně! Palte to do nich!"
Zařve Hurko vedle tebe a vyběhne po tvém boku kupředu stejně, jako pár dalších a stejně, jako mnoho dalších, kteří se rozhodli vydat se na poslední steč. Laserové střely se míhaly sem a tam, jak je obě strany posílaly opačným směrem.
Právě si zasáhla jednoho z žoldáků, který se nestihl krýt. Vzápětí však přišel výstřel proti vám a Hurka to zasáhlo do hlavy. Chudák se jen bezvládně svalil k zemi a zůstal za vámi v chodbě. Pokračovali jste dál a pálili, jako vzteklí, aby nepřítel nemohl opětovat palbu.
Pak něco cinklo o podlahu za vámi.
"Granát!"
Zařval někdo a hned na to s tebou trhla ohlušující rána, která ti v uších rozeznila zvony. Cítila jsi, jak se tvé tělo křečovitě svírá a klesá k zemi. Ztrácela jsi vědomí, tak vše zčernalo....Je tohle konec?
Ne kupodivu to konec nebyl, když jsi začala přicházet k sobě, začalo ti docházet, že někdo musel hodit omračující granát, který vyřadil všechny v tvém blízkém okolí. Jak dopadla bitva o tvou loď? Kdo ví.
Rozmlženým pohledem se rozhlédneš kolem sebe. Když se trošku více zorientuješ zjistíš několik věcí. Ležela jsi na zemi s rukama za zády zajištěnýma magnetickými pouty. Když ses dostala na kolena následovalo zjištění, že na tebe navlékli nějaký kus hadru, takže všechno co jsi měla u sebe je v tahu. Poslední, co jsi zjistila je, že jsi v temné cele, která je energeticky zavřená a narudlé světlo osvětluje částečně tebe a dalších několik ležících postav, mezi některými z nich poznáváš své členy posádky. Je vás tu však jen zlomek a většina ještě nepřišla k sobě.

Della - Coruscant - Temná zákoutí

"Být tebou nemluvím moc nahlas, nebo tě přijdou zbít a kdo ví, co ti ještě udělají kromě toho."
Ozve se tiše chraplavý a unavený mužský hlas z nedaleké klece.
"Ticho tam vy chátro, nebo uvidíte!"
Ozve se křik z vedlejší místnosti, který doléhá až k tobě.
"Tiše, tiše říkal jsem to."
Zašeptá hlas. Nevidíš dost dobře, kdo to na tebe mluví.
Bohužel se zdá ,že tohle nebude sen, ze kterého by ses měla probudit. Je to smutné, ale asi to sen nebude. A asi tě nikdo ani nebude hledat. Kdo by také sháněl takovou bezvýznamnou existenci, jako jsi ty? Nikdo tě pořádně nezná, nebo nepotřebuje.
Tvůj zaměstnavatel má možná už teď nového zaměstnance a možná v tom měl dokonce prsty, kdo ví.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.32853102684021 sekund

na začátek stránky