Andor.cz - Dračí doupě online

Della - Coruscant - Nepříjemnosti v uličkách

"Drzá holka, ale i takové se dají dobře prodat."
Odpoví muž a namíří ti blaster do obličeje. Zdá se, že to nebude nikdo s kým je radno si zahrávat. Skoro se zdá, že ti vypálí jednu žhavou střelu mezi oči.
"Ach.....sakra máš štěstí, že nemáme čas se s tebou zdržovat, jinak bychom ti ukázali, jak vypadá pořádný chlap."
Podotkne muž trošku otrávě.
"Doufám, že jsi alespoň ještě panna ať máš větší cenu."
Zavrčí spíše pro sebe a pak vidíš, jak se jeho ruka s blasterem zvedla rychle nahoru a pak jsi cítila už jen úder do hlavy a tupou bolest. Zatmělo se ti, ještě jsi cítila, jak tě zachytil ale pak jsi ztratila vědomí. Byla to pořádná pecka....
Když konečně přijdeš k sobě třeští ti hlava, jako kdyby ti do ní někdo bušil kladivem. Rozmazaný pohled se ti pomalu zaostřuje. Po chvilce už zase vidíš normálně. Jsi zavřená v místnosti, kde je šero ale i tak rozeznáváš kromě klece, ve které jsi zavřená ještě několik dalších. Některé jsou prázdné v jiných se choulí další osoby. Zdá se, že nejsi jediná oběť otrokářského řádění. Tvá klec je malá vejdeš se do ní tak akorát. Má asi metr na metr.

Waren - Tatooin - Odlet na Coruscant

Rozhodl ses, že je čas se rozloučit s tvou společníci a letět směr Coruscant. Sice jí to možná nenadchne, ale přece jen nemá stejně na výběr. Zamířil jsi ven z atmosféry a rozloučil ses s letovou kontrolou. V odezvu se ti ozvaly nějaké nespokojené nadávky a výhružky, ale ty už dávno šly mimo tebe. Opustil jsi orbitu a zamířil jsi mimo gravitační studnu planety na odletový vektor.
Tvé systémy zaznamenaly ještě letecký souboj lodě podobné velikosti, jako je ta tvá a několika větších. Zdá se, že už probíhá souboj na palubě, protože jedna z lodí je připojena na druhou loď spojovacími tunely.
Ale ani to tě již nějak moc nezajímá. Nebo tedy mohlo by, ale už jsi nastavil souřadnice pro skok do hyperprostoru a za chvíli se ti hvězdy okolo lodě rozmažou v světelné čáry a ty máš konečně klid. Cesta hyperprostorem ti zabere nějaký čas. Každopádně počítač ti během tvé cesty vyhodí jednu z novinek na holosíti.
Je tam tvůj holografický obrázek pravděpodobně pořízený z bezpečnostních kamer hangáru a k tomu následující text.
"Velmi nebezpečný droid, postrádající bezpečnostní pojistku, který způsobil masakr v doku v Mos Eiseley, když měl být podroben běžné odletové kontrole. Hledaný pro několikanásobnou vraždu a porušování zákonů.
Odměna za funkčního, nebo ve formě náhradních dílů 100 000 kreditů."
Samozřejmě pod tím ještě následuje podpis, který patří Klanu Huttů, který tuto odměnu za tvou hlavu vydal. Zdá se, že informace se šíří velice rychle a že z tebe udělali pěkného zlouna. Inu ale co čekat od proradných Huttů, že?

Quinn - Coruscant - Zasedání Rady

Přítomní členové Rady se po sobě rozhlédnou a lehce pokývnou hlavami a pak se jeden z nich ujme slova.
"Dobrá tedy v tom případě poslouchej pozorně mladý padawane."
Kývne a pomalu se nadechne.
"Sbalíš si své věci a v chrámovém hangáru ti bude zapůjčena jedna ze stíhaček vybavených hyperpohonem. Odcestuješ a tvým cílem bude planeta Naboo. Tam navštívíš podvodní říši místního národa, který se zve Gungani. Nech se vést Silou. Je tam dítě zralé na to, aby se připojilo do našich řad. Je z něj cítit Síla. Musíš ho najít a ochránit. Doprovodit zpět na Corucant. To bude tvým úkolem. Pokud to zvládneš budeš moci ustřihnout svůj padawanský cop a nazývat se Jedim. Ale nenech se mýlit hledání dětí nadaných na Sílu je nebezpečné. Hodně štěstí. Můžeš jít."
Dokončí svá slova Mistr a kývne ti. Ostatní ti také pokynou a propustí tě ze síně rady. Svůj úkol tedy máš, ač se nezdá tak těžký.

Zale - Oběžná dráha Tatooin - Poslední vzdor

"Rozkaz madam!"
Křikne důstojník zakýve hlavou, aby bylo vidět, že ti opravdu rozuměl, protože střelba je opravdu hlasitá. Pak se přikrčený zvedne a chodbou běží směrem do strojovny. Počítáš, že mu to bude chvíli trvat, ale těch pár minut, by jste měli ty parchanty udržet.
"Kurva koupil jsem to!"
Ozve se bolestné zavření muže vedle tebe, který se ztěžka opře o stěnu chodby a se zatnutými zuby pohlédne na kouřící se ránu na jeho břiše.
"Zatraceně tuhý zmrdi kapitáne."
Pokusí se usmát a zvedne blaster opět k palbě mezitím se nepřítel stále přibližuje a zasypává vás střelami.
Začne ti najednou do toho všeho pípat komlink, jako zběsilý. Když stiskneš příjem ozve se ti ochraptělý hlas pana Finegana.
"Madam máme tady krysu.....ten zrádce je.....ááááá...."
Ozve se v komlinku jen výstřel a pak je ticho. Umělá gravitace stále funguje. Jak se zdá pan Finegan svůj úkol nestihl splnit.
"Kapitáne máme tady menší problémy.....ach kurva.....jdou skrz....ááááárrrrrchhhh!"
Ozve se ti v komlinku hlas někoho z tvé posádky, kdo pravděpodobně bránil jeden z přístupových tunelů. Patrně máte nějakou tu trhlinu v obraně už a patrně se zvětšuje.

Artemis a Taldar - Kalindra - Čas jít

"Dost na tom, že jsem se zapletl do té záležitosti s tím šílencem. Nehodlám dál riskovat. Vy nevíte čeho je schopen. Pokud zjistí někdo z jeho lidí, že jsem vám pomáhal jsem mrtvý muž. A teď už běžte hned."
Promluví docela naléhavě a doslova vás vystrká ven a zabouchne dveře. Očividně má opravdu strach.
"Zdá se, že musíme počítat s nepřátelskými špehy."
Podotkne jeden z Taldarových mužů.
"Koordináty směřují na západ. Je to několik desítek kilometrů odtud zdá se, že by tam měla být nějaká větší stavba ve skále."
Oznámí druhý muž, který studuje holomapu. A pak se opět vydáte na cestu.
Zabralo vám to čas až dlouho do noci a až krátce před svítáním jste se rozhodli trochu prospat. Když jste se opět vydali na cestu už bylo světlo. A to hlavní bylo před vámi. Palác vytesaný ve skále pěkně vysoko a pěkně nedostupně. Bude to učiněná pevnost. Na vás snad není vidět, protože se skrýváte v řídkém lesíku a vysokou trávou.
"Tak támhle by to mělo bejt."
Ozve se Artemis za ramenem.

Tarak - Coruscant - Chrám Jedi

Právě jsi meditoval ve svém pokoji, když se otevřely dveře vstoupila tvá Arkarianská mistryně Saela Taook.

"Soustředíš svou mysl Taraku? To je dobře. Prohlubování klidné mysli ti pomůže být lépe propojen se Silou. Každopádně...."
Krátce se odmlčí a lehce se usměje.
"Budu tě muset z tvých meditací vyrušit, protože nám byla přidělena další mise."
Chvíli tě drží v napětí, než opět promluví.
"Byla nám přidělena diplomatická mise, která nás zavede na Utapau. Republika a Rada chce, abychom tam vyšetřili ono úmrtí toho Sitha a zjistili o tom více. Zároveň máme najít stopy odkud onen Sith přišel. Tedy za předpokladu, že tam nějaké jsou."
Vyloží ti a sleduje tvou reakci.
"Odlétáme za hodinu v našich stíhačkách, takže ano tentokrát pilotuješ sám, takže si koukej zkontrolovat zadané koordináty, ne že skončíš někde na Tatooin."
Pohrozí ti prstem, jako bys byl malý ale myslí to asi spíše žertem a jako upozornění.

Domove sladký domove

Pozorovala jsem toho muže, jak předává Taldarovi čip a poslouchala jsem, co nám to vlastně říká. Celou dobu jsem se mračila, ale teď když domluvil se mračím ještě víc.

„ Co se děje, že tu není bezpečno? A proč by se po nás měl někdo ptát? Nikdo neví, že jsme tady... Na téhle planetě jsem žila, ale nikdo nemusel mít strach. Co se změnilo?“

Zeptám se muže, celá zamračená. Nechápu to. Proč tak strašně spěchá, když tohle mělo být bezpečné místo. A co když to nebylo bezpečné místo nikdy a tenhle to hraje na obě strany? Možná už jsme dávno v obklíčení... Zachvěju se a nejistě se rozhlédnu po domku, kde teď jsme.

Poslední boj posádky pirátské fregaty Anshi

Stála jsem ve spojovacím uzlu, jednom z nejslabších míst na lodi, míst, kudy nepřátelé mohli proniknout. Kývl na mne důstojník, já mu to oplatila taky kývnutím. A pak se ozvali otřesy, první výbuchy. Bylo to tady. "Dejte těm hajzlům ochutnat svobody a nezávislosti," zařvu na celý koridor a sotva uvidím prvního útočníka, vypálím.

Výstřely létají kolem, někdo hodil granát. Výbuch, křik, pach spáleného masa a plastu. Smrtelné výkřiky, nadávky, ukázka posledního hrdinství. Dva padnou vedle mě, dalších pět padne na jejich straně. Mají lepší zbraně, možná i zbroj, ale my máme svou odhodlanost, my bráníme svůj domov, svůj život. Jim někdo zaplatil, to je jejich jediná motivace. Nám nikdo platit nemusí. Další dva výstřely, další křik. To, co mohlo nepřítele nejvíce ochromit, byla naše ochota bojovat do posledního živého. Radši zemřít, než se vzdát. To bylo naše motto v boji. A co posílí muže na morálce více, než když jde do boje i jejich kapitán? "Nevzdávejte to. Ukažte jim, že vzali prachy za špatnou bandu. Nedejte jim nic zadarmo," řvala jsem, můj hlas se rozléhal koridorem a ani bych se nedivila, kdyby se rozléhal celou lodí. A pak mě napadla jedna věc. Má posádka měla výcvik v beztížném boji. Mohla by to být naše šance. "Pane Finegane, jděte vypnout generátory gravitace, nezapomeňte použít výstražnou signalizaci, aby to naši věděli," přitáhnu si k sobě mladého důstojníka a vyštěknu na něj rozkazy. Posádka v nejbližším okolí mne slyšela. Jejich úsměvy mne potěšili.

Život v chrámu Jediů je jen a jen rutina. Když se procházíte jeho chodbami potkáváte pořád ty samé lidi, dělající ty samé věci, které v tu dobu mají dělat. Někteří cvičí techniky se světelným mečem, jiní sedí a meditují, kolem dalších se vznáší nejrůznější předměty ve snaze nalézt tu nejlepší cestu ke koncentraci. I mi byla tato rutina vlastní, ne proto že bych chtěl, ale proto ž ese to ode mne očekávalo. Proto když jsem se vrátil ze své mise a obdržel předvolání před radu věděl jsem, že se něco děje. Cestou k radě jsem polemizoval co mi mohou chtít. Logicky to bude něco důležitého jinak by kvůli tomu nesvolávali celou radu, tím spíš hned po mém návratu. Brífingy probíhali většinou jen s mým mistrem. „ Možná chtějí udělat výjmku “ pomyslel jsem si. Nebo jsem neudělal všechno, jak jsem měl. Nevím. Každopádně se to však brzy ukáže.
Když jsem vešel do místnosti rady, a uviděl svého mistra již postávat v jejím středu, přistoupil jsem k němu a čekal, co se bude dít.
Když mluvil a sděloval mi že mé Padawanství je u konce, že mě čeká zkouška na rytíře, pocítil jsem jistou úlevu. Zodpovídat se radě z mého pochybení, by bylo pro mě daleko horší, takhle si mohu “ oddychnout “. Hlavou se mi honili nejrůznější myšlenky. Ta nejintenzivnější však byla, že už nebudu mít nikoho za zády, sice můj mistr mě poslední dobou vysílal na mise samotného a já se na něj obracel kvůli konzultacím a sdělení výsledku mísí , teď to ale vypadá že pokud uspěji ve této zkoušce budu takříkajíc “ svým pánem“.
„ Chtěl bych tímto pozdravit radu a poděkovat že mne považuje za způsobilého absolvovat zkoušku. Zároveň vás chci ujistit že jsem připraven na jakoukoli zkoušku mých schopností, znalostí a umu před kterou mě postavíte.“
Všichni mistři na můj pozdrav pokývli a vypadali spokojeni s mým projevem. I mistra Torra to zjevně potěšilo, přece jenom mé výsledky jsou obrazem jeho učení, takže to vrhá dobré světlo i na něj. Takže teď by měla přijít ta zkouška. Už jsem docela zvědavý co to bude.

Tatooin - Důležitá rozhodnutí

Má spolubojovnice dokázala překvapovat každou chvílí. Skutečně. I nyní, když se tak sebejistě prohlašovala za skvělou mechaničku, jsem se cítil být překvapený. A to pořádně. Ale moc jsem jejím slovům věřit nedokázal. Prohlížel jsem si jí od hlavy k patě, a zaváhal jsem. Ona byla spíš voják. Bojovník a střelec. Na zručný, mechaniky znalý typ rozhodně nevypadala.
"Jestli jsi tak dobrá, jako tvoje sebevědomí, tak to se fakt ničeho nebojím."
Pronesu se sarkastickým podtónem. Raději bych se svěřil do péče zkušeným mechanikům v nějakém velkém doku, než žoldnéřce. A možná bych se zvládl opravit i sám. Nakonec jsem to dělal již stokrát. Jenže na druhou stranu jsem utrpěl škody, které opravit nedokážu. A náhradních dílů mi ubývá.
A v téhle prdeli světa nic kloudného neseženu. Vždyť je to tady samý šrot. Samá, z´vyběhaná troska.
Nakopnu vztekle povalující se kýbl, až se prohne a odletí kamsi do rohu, kde s rachotem přistane. A už vůbec se mi nelíbilo strkat hlavu do písku někam k jejímu známému. Cosi mě varovalo, že by to mohla být past. Ona, mé silně porouchané JÁ, a její "známý". Mohli by mě rozebrat, a mou loď rozprodat. Nakonec bezcenná rozhodně není. Je to zatraceně dobrý obřík. Zadíval jsem se kamsi mezi své nohy, a poté jsem pozvedl hlavu k její lodi. Moje paranoidní část byla vždy na svém místě. Nikdy nikomu nevěřit. A pokud to nečekáš, předpokládej to.
Udělal jsem pár kroků vzad, a bouchl jsem pravou dlaní do panelu na ovládání dveří. Zavřel jsem je, a pomalu jsem se šel usadit do pilotního křesla. Díval jsem se, jak Elin odlétá, a poté jsem pozoroval její souřadnice, které mi blikali na obrazovce po pravé straně. Prsty jsem se jich dotkl... A po chvilce váhání jsem je stáhl dolů, čímž jsem je vymazal. Moje chladná logika mi říkala, že tohle není dobrý nápad. Teď jsem potřeboval zmizet, dokud je čas. Pryč z téhle prdele.
Nastartoval jsem motory, a vypnul pohotovostní režim.

"Je mi ctí tě znát Elin. A bylo mi ctí s tebou dojít až sem. Ale je čas se rozejít." Vzal jsem si do ruky malý, přenosný vysílač, a mezitím co se loď nažhavovala, tak jsem šel do nádrže dolít palivo. Měl jsem tu dva velké, přídavné kanystry. Kdybych náhodou někde uvízl.
"Omlouvám se, ale někam do pouště fakt neletím. Mrzí mne, že jsem paranoidní, ale věřím, že ty to sakra dobře chápeš. Ne. Poletím na Coruscant." Připojím kanystr k čerpadlu a nahodím jej. Vyprázdním jeden celý. To by mělo stačit. "Zoufale potřebuji sehnat lepší díly, munici, a potřebuji opravy nejen sebe samého. Moje chladná logika mi říká, že nic z toho nedostanu v téhle prdeli. Ne, když po nás jdou teď Huttové. Ale očekávám, že se ještě setkáme. Buď se sejdeme na Coruscantu, nebo jinde. Pokud však budeš mít cestu tam, najdu si tě. Jednotka 12-809 Sub-Waren konec."

Záměrně jsem jí vyzradil své jméno a označení. Poté jsem vypl čerpadlo, odpojil kanystr, a vrátil se do kokpitu. Konečně jsem nahodil všechny systémy Balora - kromě umělé gravitace, a kontroly a doplňování kyslíku. Ten na lodi nebyl žádný. Proč taky? A s chirurgickou opatrností jsem se začal zvedat do vzduchu.
"Tady velkej, zlobivej macík. Opouštím prostory hangáru, a odlétám. Na potvrzení seru, a na libost vaší vůle taky. Sbohem, Chakaaři." Pronesu nakonec nadávku v Mandalorianštině a okamžitě začnu nabírat výšku. Směrem k oběžné dráze planety, odkud se pokusím vstoupit do hyperprostoru.
Mezitím přetáhnu plnou sílu štítů do zadních částí lodi, a nastavuji kurz rovnou na Coruscant. Na tohle město jsem se celkem i těšil. Tam bylo většinou fajn. A práce na každém rohu.

Je libo trocha drzosti?

Vyletěla jsem z tý díry, že by i nejnovější vesmírná loď mohla závidět. Nebo co já vím.
Vždycky mi z toho pajzlu bude na nic.
Zachumlala jsem se do svetru, kabelu si přitáhla blíž a rychlým krokem jsem si to mířila k sobě do bytu, když jsem koutkem oka za sebou viděla stín.
Nebo už jsem byla na tolik paranoidní, že jsem si myslela, že ho vidím.
Raději jsem ale přidala ještě víc do kroku a levou rukou si sáhla za pas, zda tam ten blaster mám. Sice je jiná otázka, zda bych to dokázala nějak zapnout, natož se do potencionálního útočníka vůbec strefit, ale útěcha je útěcha. Takhle aspoň můžu o trochu klidněji spát.
Minula jsem jednu tmavou uličku a stále se rozhlížela.
Klídek. Za chvíli už budu v bezpečí. Relativně.
Když jsem míjela další tmavou uličku zaslechla jsem za sebou podivný šramot, ale naučená z předchozích zkušeností jsem se ani neotočila a ani nezastavila. Pokaždé, když jsem se takhle vracela, měla jsem strašný strach. Vlastně by tahle čtvrť dokázala zahnat i otrlého strážce. Tohle opravdu není pro slabý povahy.
Měla jsem pocit, že ani pro mě ne, ale musela jsem to vydržet.
Poslední ulička a pak už jen pár metrů!
Zčistajasna, aniž bych byla jakkoliv varována, mě něco popadlo za zápěstí a velkou silou ho stisklo.
Vykřikla jsem bolestí a zmohla se asi na dvě peprné nadávky. Na víc ne.
Ani na to, abych vytáhla ten pitomej blaster.
„Co to má znamenat? Co chcete?!! Stejně nic nemám!!!“ Vřískla jsem lehce hystericky a snažila se vyškubnout. V hlavě se mi začaly odehrávat ty nejhorší scénáře, které se teď můžou stát.
Levou rukou se stále pokouším nahmatat blaster, ale když jsem ho spatřila v ruce toho hajzla, málem mi spadla čelist.
A to se mu povedlo jak?
Chlap začal vyhrožovat a já si všimla další postavy za ním. Mýho novýho kámoše nejspíš potěšilo, že jsem všímavá a ještě si přisadil. Mám pocit, jako bych se víc a víc zmenšovala. Tohle je opravdu průser.
Otroctví nebo smrt? Smrt nebo otroctví? A není to jedno? Hlavně zachovat klid. Nesmím dát najevo, že mám strach.
Naštve se, když mu odpovím ve stejném stylu?
Vždyť je to snad fuk!
Radši mrtvá, než jako otrok.
„Ve škarpě? Všiml sis, kde jsme? Tahle celá čtvrť je jedna velká škarpa. A mrtvol je tu plno, právě s jednou mluvim a to je už dost o sobě šílené. Tak to abych už šla.“ Odpověděla jsem a tvář schovala za jízlivou a klidnou maskou, ačkoliv jsem se uvnitř sebe třásla a srdce mi poplašeně tlouklo.