Andor.cz - Dračí doupě online

Je libo trocha drzosti?

Vyletěla jsem z tý díry, že by i nejnovější vesmírná loď mohla závidět. Nebo co já vím.
Vždycky mi z toho pajzlu bude na nic.
Zachumlala jsem se do svetru, kabelu si přitáhla blíž a rychlým krokem jsem si to mířila k sobě do bytu, když jsem koutkem oka za sebou viděla stín.
Nebo už jsem byla na tolik paranoidní, že jsem si myslela, že ho vidím.
Raději jsem ale přidala ještě víc do kroku a levou rukou si sáhla za pas, zda tam ten blaster mám. Sice je jiná otázka, zda bych to dokázala nějak zapnout, natož se do potencionálního útočníka vůbec strefit, ale útěcha je útěcha. Takhle aspoň můžu o trochu klidněji spát.
Minula jsem jednu tmavou uličku a stále se rozhlížela.
Klídek. Za chvíli už budu v bezpečí. Relativně.
Když jsem míjela další tmavou uličku zaslechla jsem za sebou podivný šramot, ale naučená z předchozích zkušeností jsem se ani neotočila a ani nezastavila. Pokaždé, když jsem se takhle vracela, měla jsem strašný strach. Vlastně by tahle čtvrť dokázala zahnat i otrlého strážce. Tohle opravdu není pro slabý povahy.
Měla jsem pocit, že ani pro mě ne, ale musela jsem to vydržet.
Poslední ulička a pak už jen pár metrů!
Zčistajasna, aniž bych byla jakkoliv varována, mě něco popadlo za zápěstí a velkou silou ho stisklo.
Vykřikla jsem bolestí a zmohla se asi na dvě peprné nadávky. Na víc ne.
Ani na to, abych vytáhla ten pitomej blaster.
„Co to má znamenat? Co chcete?!! Stejně nic nemám!!!“ Vřískla jsem lehce hystericky a snažila se vyškubnout. V hlavě se mi začaly odehrávat ty nejhorší scénáře, které se teď můžou stát.
Levou rukou se stále pokouším nahmatat blaster, ale když jsem ho spatřila v ruce toho hajzla, málem mi spadla čelist.
A to se mu povedlo jak?
Chlap začal vyhrožovat a já si všimla další postavy za ním. Mýho novýho kámoše nejspíš potěšilo, že jsem všímavá a ještě si přisadil. Mám pocit, jako bych se víc a víc zmenšovala. Tohle je opravdu průser.
Otroctví nebo smrt? Smrt nebo otroctví? A není to jedno? Hlavně zachovat klid. Nesmím dát najevo, že mám strach.
Naštve se, když mu odpovím ve stejném stylu?
Vždyť je to snad fuk!
Radši mrtvá, než jako otrok.
„Ve škarpě? Všiml sis, kde jsme? Tahle celá čtvrť je jedna velká škarpa. A mrtvol je tu plno, právě s jednou mluvim a to je už dost o sobě šílené. Tak to abych už šla.“ Odpověděla jsem a tvář schovala za jízlivou a klidnou maskou, ačkoliv jsem se uvnitř sebe třásla a srdce mi poplašeně tlouklo.

Della - Coruscant - Temnota spodních pater

Po skončení šichty ses moc nezdržovala a vydala ses domů. Přece jen tyhle patra nejsou místa, kde by ses chtěla pohybovat déle, než nezbytně nutnou dobu, která se ti zdála i tak příliš dlouhá. Šla jsi zšeřelými uličkami, které smrděly nejen odpadem, ale také smrtí. Smrtí a strachem, který z ní pocházel. Nemohla jsi se zbavit pocitu, že tě někdo sleduje. Instinktivně jsi přidala do kroku a koutkem oka se snažila zahlédnout pronásledovatele. Nicméně kromě toho, že jsi občasně zahlédla mihnout se nějaký stín, a to si ještě nejsi jistá jestli se ti to jen nezdálo ze strachu, jsi nepostřehla, že by za tebou někdo šel.
Sice máš u sebe malý příruční blaster, který by byl docela vhodný na sebeobranu a jistě by dokázal někomu, kdo by tě přepadl zavařit, ale chce mít příležitost z něj vystřelit a hlavně se trefit a to jsou dvě věci, které by se ti riskovat asi moc nechtěly.
Každopádně tvůj byt se nacházel už jen blok od místa kudy jsi právě procházela. Míjela jsi další temnou uličku.
A právě, když jsi procházela okolo téhle uličky, tak dříve, než jsi stačila uskočit, vytáhnout blaster, nebo jinak zareagovat sevřel se ti okolo zápěstí pevný stisk něčí ruky, který tebou trhl do útrob uličky. Mohla jsi tak možná vypísknout překvapením a vyděšením, nicméně útočník jednal rychle a zkušeně příštím pohybem ti pravou ruku, za kterou tě chytil, přirazil k tvé hrudi a setrvačností tebe tak zády na nepřívětivou studenou a vlhkou stěnu budovy, která uličku tvořila. Když sis instinktivně sáhla druhou rukou k pasu, tak na potemnělé tváři skryté stíny šera jsi zahlédla patrný záblesk úsměvu. Pak jsi měla možnost zahlédnout svůj blaster v ruce toho ničemy, jak ti míří na břicho.
"Asi hledáš tu svou hračku co? Hmmm nemoudré nechávat jí takhle na očích. Každopádně nezkoušej volat o pomoc nikdo nepřijde a nezkoušej se vzpouzet, nebo to do tebe našroubuju z tvojí vlastní bouchačky."
Řekne výhružně a ty si koutkem oka všimneš, že není sám. Další robusní postava stojí o metr vedle více v šeru uličky.
"Všímavá mám tu kámoše, který tě odkrouhne, když budeš dělat potíže."
Zdá se, že mají vše dobře naplánované.
"No každopádně, když budeš hodná a půjde to dobře, tak se v celku a živá dostaneš jen do otroctví, když ne tak skončíš v nějaké místní škarpě jako další z mnoha mrtvol."
Vysvětlí ti tvou situaci a mírně si tě prohlíží.

Zale´Ane - Oběžná dráha Tatooin - Sračky kam se podíváš

Na tvou výzvu se lidí ozval sborový řev mnoha tvých mužů. Ano dalo se to očekávat. Všichni věděli, do čeho s tebou chodí a také všichni věděli, co se může stát a nikdo nechtěl umřít v zajetí, nebo kdo ví kde. Tohle byl jejich domov, za který se rozhodli bojovat po boku svého kapitána. Na chodbách jsi viděla míhat se členy posádky, jak ať lépe či hůře vyzbrojení běží ke kritickým místům a barikádují klíčové pozice, přes které bude muset nepřítel projít, aby dobil zbytek lodi.
Sama jsi zamířila se zbraní v ruce za částí posádky a utvořila z několika beden a harampádí, co se vám tady válelo v chodbě barikádu, za kterou ses společně s dalšími asi 6 členy posádky schovala a připravila na nalodění. Podobně na tom asi bude i valná část ostatních.
Následující otřes a následný pohyb oznámil, že se přibližujete k nepřátelské lodi a brzo proběhne spojení s ní a skrz přetlakové spojovací chodby proniknou na palubu. Jednu takovou jsi kryla se svými lidmi i ty.
"Za chvíli je tu máme kapitáne. Bylo mi ctí s vámi sloužit."
Kývne na tebe jeden z důstojníků, který měl na starost část obsluhy můstku. Přiloží k líci karabinu a vyčkává. Pak se ozvou další otřesy a výbuchy......začalo to.
"Jsou na palubě!"
Ozve se vysílačkou jiná část lodi, kde již tví lidé navázali kontakt. O chvíli na to se ozve ohlušující rána, když se rozletí dveře u vás. Jste od nich asi na deset metrů připraveni na křižovatce cest a bráníte tu jedinou, kterou sem nepřítel tudy proniká.
"Naperte to do těch zmrdů!"
Zařve někdo od vás a spustí se blasterová střelba. Červené lasery lítají ke dveřím, kde se rojí nepřátelé. Ozvou se první výkřiky a první dva muži padnou k zemi. Je vidět, že jsou oděni neutrálně a každý jinak, nejspíše jde o žoldáky, nebo podobnou sortu žádná armáda, ale v příštím okamžiku už je třeba se krýt. Blasterová palba je opětována v hojné míře, jeden z příliš pomalých členů posádky se jen s heknutím zhroutí k zemi s čoudícím se zásahem od laseru v hrudi.....peklo začíná.

Waren - Tatooin - Do úkrytu písku

"Děláš si legraci? Plecháče, jako jsi ty jsem skládala už jako malá holka."
Zašklebí se, ale až tak přesvědčivě to zase neznělo. Budeš muset hold doufat, že je tak dobrá, jak o sobě tvrdí. Pokud ne poznáš to, až ti nic nebude fungovat.
"Raději bych se dokům vyhnula, ale mám jednoho známýho pár desítek kiláků odsud. Vlastní tu jednu z farem, tam se bude dát přistát a oddychnout si. Měli bychom tam mít klid a navíc bude mít asi i nějaké náhradní díly pro droidy. Nehledě na to, že mi něco málo dluží a proto věřím, že nám pomůže."
Zazáří úsměvem nad svým návrhem. A pak se na chvíli zarazí a poškrábe se v blonďatých vlasech.
"Hmmm jestli jsem ti nějaké říkala tak bylo stejně pravděpodobně falešné kvůli původnímu utajení. Není v tom nic osobního, ale tehdy jsem ještě nemohla mít jistotu, že ti můžu věřit. Každopádně jsem Elin."
Mrkne na tebe. Vydá se ke své lodi.
"Pošlu ti koordináty kam letíme."
Oznámí a zapluje do lodi. Na palubě té své opravdu po chvíli obdržíš kódy kam letět a vidíš, že Elinina loď vzlétá a má namířeno právě tam.

Optic - Cesta k Utapau - Rozhovor s Coldym

Coldy tě poslouchá a mírně zamračeně si nakonec složí ruce na prsa a zhluboka se nadechne.
"Fajn až takhle jsem o tom nepřemýšlel ani já, ale není to vůbec pěkná představa, že by na Kaminu chtěli tvořit kromě nás něco, co má Sithskou předlohu....brrrr...."
Viditelně se mu ta představa nelíbí, komu by se taky líbila, když ví, nebo alespoň slyšel, co Sithové dokážou, když chtějí.
"Nehledě na to, že to znamená patrně také konkurenci pro nás. Mohli by pak celou armádu nahradit dokonalejšími vojáky citlivými na Sílu. Nechci se ani domýšlet, co by se pak stalo s námi."
Opře se o jednu stěnu v kokpitu a zavře na chvíli oči.
"Nerad to říkám, ale skoro bych řekl, že by bylo lepší, kdyby tam to tělo už nebylo a dávno ho měli někde doma Sithové, nebo jej sbalili Jediové. Ulehčilo by nám to asi hodně práce."
Pokrčí rameny, ale i přes klidný tón jsou v jeho hlase znít obavy, které způsobují mírné chvění v hlasu.

Taldar a Artemis - Kalindra - Kontakt

Farmář mírně přikývne a prohlédne si ještě jednou všechny přítomné. Pak sáhne do tajné zásuvky ve skříni, která za normálních okolností není nijak zvláště nápadná a mezi prsty o chvíli později drží malý čip.
"Tady jsou koordináty, kde se nachází váš člověk a také veškeré informace, které jsem dokázal nashromáždit ve vašem zájmu."
Podá jej Taldarovi a pak se pomalu nadechne.
"Když by se tu po vás někdo ptal, nebo mě s vámi spojoval neznám vás a nikdy jsem vás tu neviděl. Teď prosím jděte zase dál. Není bezpečné zdržovat se tu příliš dlouho."
Vypraví ze sebe, což docela dává smysl. Navíc máte to, pro co jste přišli, takže není důvod se tu dále zdržovat. Farmář i tak riskoval už určitě docela dost.

Quinn - Coruscant - Zasedání Rady

Je to jen chvíle, co ti bylo oznámeno, že jsi byl předvolán před Radu. S tvým mistrem jsi bohužel zrovna nebyl a ani nevíš, kde mistr Torr právě je. Ale rozkazy jsou rozkazy mistrům nelze odporovat a tak jsi se vydal do síně rady. Když jsi vstoupil zahlédl jsi několik přítomných mistrů Jedi, pár holografických přenosů a pár prázdných míst.
Poblíž sedících mistrů postával také tvůj mistr Torr, který na tebe pohlédl klidným a vlídným pohledem.
"Dorazil jsi rychle Quinne, buď zdráv."
Kývne na tebe tvůj mistr a na chvíli se odmlčí.
"Přednesl jsem Radě Jedi tvůj dosavadní postup ve výcviku Padawana a dospěli jsme k jednotnému názoru. Rada Jedi si myslí stejně, jako já, že jsi zralý na to složit Jediské zkoušky. O jakou zkoušku se bude jednat ti již Rada vybrala, nicméně jsem povinen ti říci, že při této zkoušce ti nebudu moci být já ani nikdo jiný na blízku a budeš jí muset zvládnout úplně sám. A také při ní můžeš umřít bohužel i takové věci se stávají. Avšak pokud se cítíš připraven a chceš zkoušku složit, pak ti řekneme, co tě čeká."
Vyloží za všechny mistr Torr a nyní všichni napjatě čekají, na tvé vyjádření zdali se cítíš dostatečně připraven.

Mise na Kalindře

Když jsme konečně u obydlí našeho kontaktu a jeden z mých mužů vyřídí formality v podobě hesla vstoupím dovnitř, tak jako ostatní.
"Ty zůstaň venku hlídat."
Kývnu na jednoho z mužů. Nechci ponechat nic náhodě. S klidnýma očima si prohlédnu našeho hostitele a následně i jeho obydlí. Zkoumám jej očima, abych si povšiml případných možných nástrah jeho domu. Byl bych nerad, kdyby se nás rozhodl zaprodat a odstranit s nečekanou pomocí.
"Děkujeme za přijetí. Víte, pro jaké informace jsme si přišli a velmi si ceníme toho, jaké riziko pro nás podstupujete. Věřte, že král Naboo se o vaší laskavosti dozví a jeho štědrost Vás nemine."
Usměju se na něj. Ano zde nehodlám vystupovat, jako král Naboo a můj převlek, který halí částečně i můj obličej mi v tom napomáhá. Lépe být zde nevýznamný, než Král planety, kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. Navíc čím méně náš kontakt ví tím lépe.
"Máte tedy, co potřebujeme?"
Optám se vlídně.

Kalindra - záchranná akce

Cesta mi připadala dlouhá. Bolí mě nohy a sotva dokážu našlápnout. Tohle je horší pochod než celá noc protančená na podpatcích. Opravdu se to dělá takhle? Když jsme konečně došli k domu, zaklepal jeden z vojáků na dveře a ty se po chvíli otevřeli. Prohlédla jsem si muže, který v nich stál. Vypadal dost obyčejně. Až mě to překvapilo. Jako bychom byli úplní cizinci tady a vůbec nic se nechystalo. Podívala jsem se na Taldara ale zůstala jsem tiše.

Došlo mi, že mu řekl heslo. Kdo by tak blbě odpovídal na otázku, co tu chcete a kdo jste?

Nevím jestli je to bezpečné, ale asi ano, když tak v poklidu můžeme vejít. Vcházím až po Taldarovi, muže pozdravím a pak se tak nějak rozhlédnu po okolí. Snad tu bude místo, kam si budu moct sednout. Klidně i na zem, je mi to úplně jedno…

Cesta na Utapau

Bratři vyslechnou vše co jim mohu k misi sdělit a začneme nakládat. Když se zapojí všichni, tak to netrvá příliš dlouho a my brzy sedíme v lodi a Flash odesílá kódy k odletu a podobné nezbytnosti. Netrvá to příliš dlouho a my letíme hyperprostorem směr Utapau. Dle Flashových instukcí mám několik hodin čas, takže mužstvu nechám volno a ať si ho každý krátí jak chce. Někdo hraje hry, někdo spí, ale já sedím ve své kajutě a přemýšlím co má tahle mise sledovat. To už se ale otevřou dveře mé kajuty a v nich stojí Coldy s úplně stejnou otázkou.

"Upřímně netuším co za tím mám vidět. To že se sithové vrátili je sice strašně pěkné, ale proč posílat elitní jednotku aby získala tělo z Utapau. Jestli tam ten sith skutečně je, tak tam budou i jediové a jejich vojáci, nehledě na domácí armádu. Takže proč riskovat své nejlepší?"

Chvíli jen mlčky sedím a dívám se kamsi před sebe.

"Myslím že chtějí to tělo k pokusům. Naučit se slabiny těch kteří jsou spojení se Sílou. Zjistit jejich tajemství, pokusit se je stvořit. To jsou dle mého názoru jejich důvody. Chtějí tvořit vlastní vojáky nadané v Síle. Jinak si to neumím vysvětlit."

Klid před bouří - Tatooin

Vyčkával jsem schovaný za železnou bednou, dokud se alespoň trochu neusadil prach. Slyšel jsem mou společnici opodál, jak zuřivě kašlala, a nyní jsem byl rád že byla naživu. Takováto dobrá, bojová jednotka se vždy hodila, a byla by jí hrozná škoda. I když pro mě by to možná nakonec ani nic neznamenalo. Však o ní mám zatím pořád zoufale málo informací. Byli jsme zatím jen... Obchodní partneři.
"Vypadá to, že perimetr je čistý. Provádím sken okolí." Zahlásím, jakmile se zvednu a utřu si prach z očních senzorů. Poté proskenuji celé blízké okolí, zda-li nenajdu nějaké další stopy života. Sebevražedný nepřítel se o vše postaral. Byl tu klid.
"Sken negativní. Žádný, další nepřítel v okolí není. Perimetr je skutečně čistý. Můj výpočet možných následků udává, že bychom mohli mít pár hodin klidu, než se o nás bude někdo znovu zajímat." Pronesu informativně a zajistím své zbraně znovu do pouzder. Svou útočnou pušku si přehodím přes rameno. A pomalu dojdu ke své společnici. Prohlédnu si jí od hlavy až k patě. Načež se narovnám, a zadívám se k obloze stejně jako ona. "Můj vnější plášť dosáhl kritických poškození, ale vnitřní systémy jsou v pořádku. Budu potřebovat okamžité opravy, patrně náležitý upgrade, a především dobrého mechanika." Zadívám se znovu na ni, a pokynu k ní pravou rukou. "Pokud tedy jsi schopna opravovat bitevní droidy, budu nutně potřebovat pomocnou ruku." Navrhnu jí, a mírně nakloním hlavu k pravé straně. Skutečně by se mi hodil dobrý mechanik, protože teď jsem opravdu nevěřil, že bych se dokázal perfektně opravit sám. Mé výpočty dávali mě samému zhruba pouze 35% na zvládnutí těch nejnutnějších oprav mého skeletu.
To už jsem se od mé společnice však odvrátil, a postavil se čelem k našim korábům.
"A ano. Souhlasím. Situace tady je velmi špatná. Nicméně máme to, pro co jsme sem přišli. Navrhuji sebrat kufry, odletět do jiného doku, a tam provést potřebné opravy. Okamžitě." Pronesu rozhodně. A hned po tom se vykloním mírně vpřed, a zadívám se zase na svou společnici. "Mimochodem... Řekneš mi ještě jednou, jak se vlastně jmenuješ? Omlouvám se. Je to chyba mé datové banky. Asi jsem utrpěl nějaký výpadek nebo error. Já to zapomněl." Požádám naprosto vážně svou společnici, a ještě chvíli ji naprosto nehnutě pozoruji. Poté, jako kdybych si to rozmyslel, jsem se vydal rovnou ke své lodi. Měl jsem v plánu se skutečně sbalit a rovnou odletět.
A také provést kontrolu své databanky. Ještě že mám naštěstí ve své lodi záložní zdroj, jádro, i databanku kam se většina získaných dat okamžitě převádí.

Začátek nového života
Tfuj. Otřásla jsem se, když jsem botou zamačkávala nějakého brouka, co tu fakt neměl co dělat. Rozhlédla jsem se po pokoji, který jsem si asi před měsícem pronajala.
Proti mému gustu. Ohrnula jsem nos. Né, nemám ráda zvířátka.
„A jako bonus je tu kosa.“ Zasyčela jsem a přetáhla si jediný svetr, který jsem měla, přes hlavu.
Vlasy jsem svázala tak, aby nepřekážely, naházela do tašky přes rameno moje věci, protože tady si člověk, nebo cokoliv jiného fakt nemůže být jist, jestli se nestanete obětí vykradením. V lepším případě.
Vyšla jsem ze dveří, zamkla, vyzkoušela, zda je skutečně zamčeno a svižnými kroky, až jsem skoro utíkala, se vydala k restauraci, hospodě, pajzlu – říkejte si tý díře, jak chcete. Kdybych ty peníze nepotřebovala, dávno bych tam nebyla.
Ale i tak, sotva žiju. Přesto jsem svým způsobem ráda, že mám aspoň tohle. Často totiž vídám na ulici lehký holky, které klidně můžou být v mém věku, ne-li mladší.
V práci jsem si navlékla zástěru, která toho zažila a vrhla se do jámy.
Při každém plácnutí po zadku jsem zaskřípala zuby, ale pořád si opakovala jsem si, že je na čase zaplatit nájem.
Pohledem jsem ale neustále skenovala hodiny, které se jako obvykle sekly.
„Hej pusino, kde mám ten driák, objednal jsem si ho už před deseti minutami!“ Ozve se z kouta.
Ty už máš taky nakoupeno!
Popadnu sklenici, zanesu jí k tomu ožralovi a vztekle s ní prásknu o stůl. Naštěstí se nic nevylilo.
„Co si užít?“ Ušklíbne se a mě ovane zápach všeho možného. Následně se ozve smích od pár dalších, dost pochybných existencí, kteří to slyšeli. Otřásla jsem se odporem.
„Ani kdybys byl poslední v týhle galaxii.“ Štěknu dost nahlas, seberu tác a se vztyčenou hlavou jsem odešla k baru, kde zůstanu i tu zbývající hodinu. Stejně už skoro nikdo nic nechtěl donést. A kasíroval přímo sám Velkej Boss.
O hodinu později mě tedy milostivě propustil, že to dneska šlo, jen mám být milejší.
Milejší??? Zvedla se ve mně vlna vzdoru a na jazyku už jsem měla tucet nadávek.
Ten chlap ti dává peníze! A zaměstnává tě! Napomenula jsem samu sebe na poslední chvíli.
Odfrkla jsem si a otočila se na patě, strhla ze sebe zástěru, popadla tašku a ve finále práskla za sebou dveřmi.
Byla už tma a tak se celá ulice hemžila vším možným i nemožným.
Křik a pláč tu bylo slyšet v jednom kuse. Jako vždycky jsem chvátala, abych byla alespoň v malém bezpečí co nejdříve. Navíc jsem měla neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Zaplavila mě vlna neklidu. To se nemůže stát zázrak? Něco, co mě odtud dostane?

Della - Coruscant - Začátek nového života

Už je to asi měsíc, co jsi na Coruscantu a bydlíš v té zapadlé a ne moc vzhledné ubytovně. O její čistotě by se dalo pochybovat, ale z toho mála, co jsi měla se toho moc víc zaplatit opravdu nedalo a byla jsi ráda alespoň za tohle.
Samozřejmě je to ubytovna v nižších podlažích Coruscantu, která nejsou moc bezpečná a velmi často se zde dějí i nelegální věci. Tvůj hlavní problém však je ve shánění práce, protože ti docházejí peníze a brzy bude opět čas platit nájem, na který zatím nemáš dost, natož abys pak ještě měla něco na obživu.
Peníze, které dostáváš, jako servírka v jednom pochybném místním baru, jsou opravdu žalostné, ale je to alespoň nějaký začátek. Tvůj šéf je přísný a nevlídný chlap, kterému jste hlavně o výdělek, takže kmitáš, jako divá, abys držela dobré zisky.
Samozřejmě místní opilci a pochybné existence, které zde chodí na jídlo, chlast a zábavu se po tobě již nějakou dobu dívají se záluskem. Je div, že tě ještě nikdo nikde v uličkách neznásilnil. Nicméně štěstí se nemusí držet tvé osoby věčně. A že jsi již pár nabídek dostala. Víš, že je tu pár pravidelných zákazníků, kteří by si s tebou rádi užili a zaplatili by za to docela dobře. Ale klesla bys tak hluboko? Zatím ne, ale nezmění se to?
"Hej pusino, kde mám ten driák, objednal jsem si ho už před deseti minutama!"
Houkne na tebe od jednoho stolu nevlídný zjizvený twilek, který je už celý netrpělivý na svůj chlast. Máš jako každý jiný den i dnes pořádné fofry a tak nestíháš a do konce šichty ještě zbývá tak hodina, pokud se nepojede zase na přesčas.