Andor.cz - Dračí doupě online

Když se to sere, tak pořádně

Praštila jsem pěstí do opěrky křesla, když mi oznámili, že naše střeli neproniknou jejich štítem. "Anshi? Anshi, odpověz," zkouším, když se najednou odmlčí umělá inteligence lodi. Nelíbí se mi, co to znamená a už vůbec ne, když dostanu hlášení od ostatních.
"Kurva..." znovu praštím do opěrky. Pak se ozve drsný hlas z vysílačky a já se podívám oknem ven.
"Hoď mě na hlasitej," kývnu na komunikačního důstojníka a počkám na jeho pokyn, "přátelé, má drahá posádko. Ti zmrdi nám nějakým způsobem odsáli většinu energii. Jsme bezbranní. Jednoduše řečeno, jsme v hajzlu. Zažili jsme toho spolu spoustu, prošli jsme si spolu hodně dobrodružství, vyhrabali jsme se ze spousty sraček a život si užívali po svém. Zdá se, že tomu je konec. Lovci se chystají nalodit a dost pravděpodobně nás zabít. Nikomu, kdo bude chtít opustit loď to nebudu mít za zlé. Ovšem prosím vás, naposledy, postavme se jim, ukažme, co jsme zač, braňme tuhle loď, náš domov. Vemte do rukou své zbraně, zabarikádujte nejslabší části lodě a bojujte dokud poslední z nás nepadne. Ukažme jim, proti komu stojí." Zhluboka se nadechnu, sáhnu po svých blasterech a zkontroluji jejich stav. "JSME PIRÁTI A ŽÁDNÉ HOLKY. BEREME VŠE A NIC NEVRACÍME. KDO PROTI NÁM JDE, TVRDĚ NARAZÍ," zařvu a podívám se po posádce přítomné na můstku. "Budeme náš domov bránit, budeme bojovat do posledního dechu. Ať přijdou, ukážeme jim, co dokážeme!" dál mluvím, doufám, že mne posádka naposledy poslechne. Je mi jasné, že tenhle souboj nevyhrajeme, ale nebyla bych to já, kdybych se vzdala bez boje. Naznačím komunikačnímu, aby to utnul a zamířím k hlavnímu řídícímu panelu. Vyndám z něj jádro umělé inteligence a vložím ho do své ruky. Anshi se stala mou součástí.
"Chcete zemřít jako děvky, nebo se budete rvát jako chlapi?" zeptám se posádky na můstku a pak i se zbraní běžím k nejbližšímu místu, kde můžou lovci prorazit trupem, abych pomohla s barikádami.

Zale - Oběžná dráha Tatooin - Po kolena ve sračkách nestačí

"Jo opětujeme palbu, co to dá, ale ti zmrdi mají sakra pevný štíty, nedaří se nám prorazit!"
Zařve obsluha střelby. A výstražná světýlka hrají všemi barvami, ozývá se poplach snad ve všech částech lodi. Objeví se hologram vědomí lodi.
"Macek je připraven na 85% už jen....."
A pak najednou hologram zachrčel a zmizel. Ani na opětovné volání loď neodpověděla.
"Šéfová! Jsme v průseru, dle toho, co jsem schopnej vyždímat z lodního počítače ztrácíme energii a to kvapem. Umělá inteligence prostě najednou zmizela, jako by někdo vytáhl kabel ze zásuvky a to není všechno!"
Řve chlap přes hluk u jednoho pultu.
"Macek je v hajzlu procenta okamžitě klesla ztratili jsme v něm veškerou energii!"
Další nárazy laserových střel otřásají lodí.
"Hyperprostorový skok za tři.....dva.....jedna.......ne....ne ne ne ne....neeee doprdele, co je zase tohle!"
Mlátí vztekle do pultu obsluha navigace.
"Další problém! Počítači se nám asi prohání nějaký zkurvený vir totálně nám to zhabrovalo hyperpohon a celkově ztrácíme kontrolu nad lodí! Jestli to takhle půjde dál jsme v hajzlu a to pořádně! Sakra, jak se tohle všechno mohlo stát? Neměli přece takové prostředky, aby nám tohle způsobili svou palbou!"
Zavrčí jeden z chlapů a vztekle třískne do pultu. Pak zachrčí vysílačka.
"Nepřátelskému plavidlu vzdejte se připravte se na zahákování. Pokud budete klást odpor postřílíme vás, jako pouštní krysy."
Mluví drsný mužský hlas.

Waren - Tatooin - Po explozi

Ozvala se rána, jako bantha. Po explozi se ještě chvíli usazoval prach a částečky toho, co vyletělo do vzduchu. Žena opodál zuřivě kašlala, aby dostala prach z plic. Tobě se naštěstí nic moc nestalo z velké části tě ochránila železná bedna, za kterou se ti podařilo skočit.
"Uh....uh....zasraný parchant s granátem!"
Nadává žena a oprašuje se.
"Mám z toho všeho zatraceně špatnej pocit."
Zamračí se a zadívá se kamsi na oblohu.
"Jsi celej Železňáku?"
Koukne po tobě a pak po vašich lodích, které se jak se zdá by mohly být i po boji relativně v pořádku až na pár šrámů na plášti.

Taldar a Artemis - Kalindra - Informátor

Celá vaše skupina se vydala kupředu. Postupovali jste terénem, který se změnil v mírně kopcovitý dobrých dvacet kilometrů. Opravdu pěkný a docela náročný výšlap. Nicméně na jeho konci jste mezi dvěma kopci zahlédli jeden opuštěný domek. Byl zde tak hezky na samotě a z nejbližšího kopce odtud bylo vidět, až na město. Dle políčka u domku mezi kopci se jednalo asi o farmářské stavení.
"Jsme tady, tam bydlí."
Kývne jeden z doprovodu a vaše skupina dojde až ke dveřím stavení, na které zabouchá. Chvíli se nic neděje, než otevře muž v plátěných kalhotech a tunice. Je to člověk ve středních letech, který si vás bedlivě prohlédne.
"Co tu chcete a kdo jste?"
Optá se ostražitě a dá si ruce v bok.
"Je třeba vzít hadovi večeři."
Odpoví jeden z vojáků a muž chvíli přemýšlí a pak na vás kývne, abyste šli dál.

S Artemis na výpravě

Kráčím mezi svými muži a očima slétnu k Artemis, která mi položila docela pochopitelnou otázku. Chvíli mlčím a přemýšlím, co s ním vlastně uděláme.
"Je to pořád její bratr takže k němu má i tak bohužel nějaký vztah."
Uvědomuji si to bohužel moc dobře. Mírně si v duchu povzdechnu, ale navenek zůstanu klidný.
"Pokud se nám jej podaří dopadnout, pak se bude zodpovídat ze svých zločinů a bude předán místním úřadům a souzen dle platných zákonů této planety. S místním vládcem již dlouhé roky Naboo udržuje diplomatické vztahy."
Mluvím klidně a vážně. Ano je možné, že by mohl dostat rozsudek smrti, ale pokud by si to zasloužil, tak co. Spravedlnost je spravedlnost.

Akce na vlastní planetě, proti vlastnímu bratrovi

Poslouchám vysvětlování pilota. Mluví o našem plánu, jako by to byla běžná rutina. Naprosto normální věc, kterou dělá dvakrát denně a ještě se u ní nudí. Na to, že je můj bratr blázen a ještě k tomu nebezpečný? No potěš koště…

Lehce jsem se zachvěla a vyrazila jsem za Taldarem rovnou z lodi ven. Musím se držet u něj, protože zůstat někde tady, kde to neznám, i když jsem se na téhle planetě narodila, by bylo o krk.

Všichni následujeme Pilota, který nás provází lesíkem a všichni dáváme pozor na to, co je kolem nás. Tady snad ještě nebezpečí zatím nehrozí, otázkou je, jak to bude až budeme u nás doma. To nemůžeme odhadnout nikdo z nás.

„ Co uděláte s mým bratrem?“

Zeptala jsem se potichu Taldara. Je to můj bratr. Mám právo vědět, co s ním bude. Mám z bratra strach, ale nerada bych, aby mu bylo ublíženo. Snad… v krajní mezi…


Trochu nejistě jsem se podívala do Taldarových očí. Jsem stále jenom dívka vychovaná v přepychu a pohodlí. Tohle místo, a už vůbec to, že jsem sem přišla… to je velké překonání. A možná mě to i trochu změní. Kdo ví…

* Zvládnu to!*

Tatooin - Velmi nevydařený výslech

Mírně jsem naklonil hlavu k pravé straně. Ano. Čekal jsem, že ta mrzká bytost bude klást odpor. Proto jsem měl také v záloze vícero druhů mučení. Ač jsem byl mírně zklamán a rozladěn, že prvotní pokus selhal. Ale s tím jsem mohl počítat. Nicméně jsem měl rozhodně touhu pokračovat. Pevněji jsem v levé ruce stiskl útočnou pušku a namířil jí kamsi nad sebe. Načež jsem začal pálit, dokud se hlaveň dostatečně nerozžhavila. A pak měla přijít další část zábavy.
"Šroťáku...? Urážíš mě, červe. Za to ti asi urvu zápěstí. Nebo možná obě dvě."
Pronesu pobaveně a jen krátce si ho prohlédnu. Přemýšlel jsem, kam mu narvat rozžhavenou hlaveň útočné pušky. Napadl mě rozkrok. Jelikož samozřejmě zrovna ten vypadal jako nejlákavější cíl.
"Oba? Ty si teda ale věříš, sráči. Na to že..." Další slova už ze mě nevyšla. Spatřil jsem to. To, co se ten parchant pokoušel provést. A najednou se mi v hlavě dalo dohromady zase pár dílků. Respektive... Hlavou se mi prohnalo během několika setin pár dost hnusných obrazů, po kterých následoval hodně poplašený alarm. Celé mé tělo jako kdyby se okamžitě přepnulo do stavu nejvyšší pohotovosti. "Granááááááát!" Zařvu ve stejném okamžiku jako moje humanoidní společnice, a v danou chvíli udělám jednoduše to první, co mi přijde nejlogičtější. Popadnu sebevražedného blázna pravou rukou za jeho šaty na prsou, a přibližně poloviční silou jej vrhnu před sebe. Jako kdybych se snažil poslat puk po ledu. Což mi nedělá takový problém. Nakonec jsem díky svému, kovovému tělu silnější než obyčejný člověk.
Pak ani vteřinu neváhám. Sotva mé prsty povolí sevření, tak se už už otáčím abych se rychle vydal do nejbližšího úkrytu. A v danou chvíli jsem měl skutečně pořádný strach. Ne ani tak ze smrti. To mi nehrozilo. Spíš z toho, abych neztratil toto tělo. To si nyní nemohu dovolit.

Zasraní lovci u zasranýho Tatooinu

Celkem nasraně jsem přecházela po můstku, vymýšlela, jak mou krásku a mou chásku dostat z téhle situace, zatímco důstojníci na mě chrlili informace.
"Takže zasraní lovci? Kurva, kterej debil si je najal?" vrčím si pro sebe, zatímco mou lodí otřásají nárazy výstřelů.
"Opětujeme kurva palbu? Mě nezajímá, že jsou v početní i palebné přesile, do hajzlu. Jsme kurva piráti, tohle by měla bejt hračka, kurva. Jak je na tom Macek?" zařvu na zbraňového důstojníka, zrovna ve chvíli, kdy dopadne další rána.
"A jsme kurva nějaká pouťová krysa, že tu stojíme a čekáme, až nás picnou? Pokud víte, co kurva znamená úhybný manévr, tak je proveďte. To vám musím všechno říkat?"
Podívám se na přední průzor a lodě, jež si na nás došlápli. Jsou moc daleko, abych rozpoznala znak, proto se spíše podívám na nějakou z obrazovek.
"Máš půl minuty," štěknu po navigátorovi a podívám se na stav štítů. Už toho moc nevydrží, ne pokud to do nás napálí vším, co mají. Pohled mi sklouzne k planetě a ve tváři se objeví znechucený výraz. Opravdu se mi nechce skejsnout na tý písečný hroudě.