Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Star Wars: Nové příběhy

Příspěvků: 1070
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Myara je onlineMyara
 Postava Taldar Orteni je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:25Taldar Orteni
 Postava Artemis De´Vrick je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Artemis De´Vrick
 Postava Darth Cronus je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:25Darth Cronus
 Postava Della Blackthorne je offline, naposledy online byla 24. června 2023 16:08Della Blackthorne
 Postava Jath Thraker je offline, naposledy online byla 27. března 2024 14:26Jath Thraker
 Postava Aida Simiclua je offline, naposledy online byla 26. března 2024 12:25Aida Simiclua
 
Artemis De´Vrick - 30. listopadu 2015 10:55
162579554e62634fa7de52ee34b2de12–kopie2626.jpg

Záchranná mise


Ohlédla jsem se po Taldarovi, když k nám přistoupil a promluvil. Můj pohled jsem směřovala rovnou k očím. Ty dokáží prozradit spoustu věcí. Třeba to, jestli opravdu věří, že dokážeme jen tak sestru zachránit.

Podal mi zbraň. Znatelně jsem pobledla, ale sevřela jsem ji v dlani. Nikdy jsem nic takového v rukou nedržela. Každopádně s tím opravdu neumím zacházet…

Když se zmínil o převleku, kývla jsem a tiše jsem se vydala do letounu. Sice tam moc míst, kde by se dalo v klidu a v soukromí převléknout nebylo, ale nakonec jsem jedno našla. Svlékla jsem ze sebe své věci a navlékla jsem na sebe podobné oblečení, jako měl Taldar, jenom víc ženské. Nakonec jsem zbraň připnula k pásku a vydala jsem se zase za ním.

Netrvá to až tak dlouho, jak mi to doopravdy přijde, když se objevíme v prostoru Kalindry. Celou dobu mlčím, dívám se jen před sebe a uvažuju o tom, jak já jim tam můžu být nápomocná… nemám nejmenší ponětí.

Nějakým záhadným způsobem se nám podaří přistát, dost daleko od civilizace. Někde, kde se loď hravě schová.

„ V tom případě musíme vyrazit. Máte alespoň nějaký určitý plán, který chcete uskutečnit, nebo hodláte jenom improvizovat?“
 
Zale`Ane - 15. listopadu 2015 07:53
zaleane2868.jpg

Zasranej Tatooine



Lebedila jsem si v kapitánský sesli, pozorovala výstup z hyperprostoru, když najednou...
"Co to do prdele škaredý je? Stavová hlášení, hned!" vyštěkla jsem a podvědomě aktivovala informace, jdoucí mi do pravého oka.
"Nepovídejte, pane Hitchi. Jste tu kurva prvně, že nevíte, co máte dělat?" obořím se na přiběhnuvšího chlapa a aktivuji lodní interkom.
"Halo, halo, tady rozhlas Písečná prdel, na naší milovanou loďku právě útočí nějací zmrdi, co kdybyste jim ukázali, co to znamená útočit na nás?" zahlásím, čímž všechny vyženu na jejich bojová postavení.
"Převést energii do zadních štítů, natočit loď na levobok, dáme jim ochutnat Macka."
Macek, familiérně nazvaná nejničivější zbraň na palubě. Vím, co nás to bude stát. Jsem ochotná to risknout.
"Pane Teo, proskenujte blízké okolí, zjistěte mi co tu je za kocábky. Nechci už žádná další překvapení. Servisní, proskenujte loď, dívejte se po cizích tělesech, mám za to, že jsme napíchnutí. Stíhači se připraví vyletět, zbytek posádky do bojových pozic, požární tým na svá místa. Znáte to líp než ksicht vlastní matky, tak mě kurva nezklamte," jeden rozkaz za druhým, vše, co není třeba říkat, ale všichni to chtějí slyšet, jen aby věděli, že vím, co dělám. Jen aby získali jistotu.

"Anshi, kde je to stavové hlášení?" promluvím přímo k lodi.
 
12-809 Sub-W. A. R. en - 02. listopadu 2015 17:51
128097311.jpg

Tatooin - Hodně ostrá situace



Stalo se přesně to, co jsem očekával. Neváhali, a zahájili palbu mým směrem. Začal jsem ustupovat, jak do mě bušil jeden výstřel za druhým. Během chvíle se rozeřvalo několik varovných alarmů, a já - kromě útočníků - počítal i přibývající škody. Vypadalo to hodně zle. Bylo jich osm. A bohužel jsem neměl moc šancí zaútočit. Vrcholem všeho byl termální detonátor, který mi proletěl nad hlavou. Okamžitě po výbuchu jsem sebou švihnul na záda a celý můj systém spadl. Vnímal jsem, co se kolem děje. Tak nějak okrajově. Ale nemohl jsem s tím nic dělat. Prováděl jsem restart systému, a hrubý sken tělesné konstrukce. Ty nejhorší díry v systému se mi povedlo zalátat během několika vteřin. Nakonec jsem obnovil funkci nejdůležitějších částí, a ty které nebyli životně důležité, jsem shodil nebo vypnul. Poté jsem se strojovým pohybem posadil a rozhlédl se kolem. Udělal jsem rychlý sken okolního prostoru. Hrozba byla zažehnána.
"Hao-eeeeee-oooo..." Spustil jsem šíleně rozházeným hlasem, načež se spustilo automatické ladění. Takže jsem chvíli zněl jako rychle přetáčená kazeta, nebo strašlivě přeskakující gramofon.
"Dobrá prááááá-" Zapraskání a následně opět rychlé ladění.
"Dobrá práce. Dobrá práce. Dob.... Dooooo.... Do-do-do..." Silné prasknutí, jako kdyby se o něco zasekla kovová tyč. Teď už tomu pomáhám tím, že si vsunu dva prsty pravé ruky kamsi do spodní čelisti, zatímco prsty levé ruky si cosi důkladně přidržuji.
"Dobrá práce." Pronesu nakonec hlasem, který se ustálil přibližně na podobné hloubce. "Konfigurace hlasového systému kompletní. Systém je obnoven a drží." Pokývu hlavou a až nyní se konečně podívám na svou společnici. Prohlédnu si ji. "Dobrá práce, lidská ženo. Bojové schopnosti tvé jednotky jsou... Působivé. Jednotce Waren bylo potěšeno posloužit jako návnada."
Poslední slova prohodím se silným sarkasmem, neb se zlobím na své chyby. A na ten fakt, že zbroj i mé tělo potřebuje ZOUFALE opravy. A náhradní díly. Tímhle tempem budu muset v brzké době vyhledat droidy, které budu moci rozebrat na součástky.

Ale to už se mé senzory zaměří na jednoho z přeživších, a v tu chvíli mě popadne pocit který znám moc dobře. Mé oční senzory vztekle zrudnou, a já se postavím. Ujistím se, že držím rovnováhu, a poté těžkopádně k umírajícímu chcípákovi dojdu. Bez slitování či jakéhokoliv zaváhání mu zarazím dva prsty pravé ruky do zranění, a divoce s nimi zakroutím.
"Ještě neumírej, vojáčku! Strýček Waren chce odpovědi!" Pronesu vztekle a zarazím mu prsty ještě hlouběji do rány. "Kdo tě poslal?! Co bylo tvým úkolem?! MLUV, TY MALÁ, ORGANICKÁ SRAČKO!" Vyštěknu zuřivě, hlasitě a už se připravuji na další fáze mučení. Pro jistotu, kdyby se mu přeci jen umírat ani mluvit nechtělo.
 
Otec - 29. října 2015 09:08
fatherswe24519.jpg
Taldar a Artemis - Kalindra - Záchraná akce

Všichni jste nastoupili do vašeho pašeráckého vesmírného korábu a jeden z Taldarových mužů nastavil kurz na Kalindru. Ani se nenadáte a vznesete se do vzduchu, během chvíle opouštíte atmosféru a pak oběžnou dráhu Naboo.
Následuje krátký záblesk, když vstoupíte do hyperprostoru.
"Do hodiny tam budeme."
Oznámí pilot zatímco ostatní se připravují. Po výstupu z hyperprostoru se pilot obratně vyhne kontrole a sestoupí na oběžnou druhu v oblastech, kde není civilizace a kde bude vaše loď skryta.
"Zatím o nás nevědí, ale musíme si dávat pozor. Všichni připraveni?"
Optá se pilot a vstává z křesla.
"Jsme pár kilometrů o sídla našeho místního zdroje."
Dodá ještě a vyčká na další rozkazy.

Optic - Kamino - Zahájení tajné mise

Tvá žádost o uvolnění a ostatní záležitosti týkající se mise byly vyřízeny až přezíravě rychle. Netrvalo to ani pár hodin a už jsi měl tu možnost stát v hangáru 7. se vším tím, co jsi potřeboval včetně členů tvého nového týmu a také lodí za zády, která byla....inu na první pohled ošoupaný vrak, který by se hodil tak možná pro pašeráka, ale však ono o to i tak trošku jde, abyste vypadali obyčejně no ne? Navíc uvnitř to tak hrozně nevypadá a navíc jsou na ní provedeny menší úpravy ze strany Kamiňoňanů, takže se jedná o kvalitní lodičku.
Všichni členové týmu stojí v řadě vyrovnáni před tebou, jako jeden a samozřejmě jelikož jste všichni klony jste si hrozně podobní, ač vám to tak nepřijde.
"Co se děje Opticu? Proč jsme zrovna my tady, a co je tohle všechno? Byl nám přidělen úkol?"
Optá se pohotově Coldy, který tě zná ještě z komanda. Samozřejmě i všichni ostatní mlčky očekávají, že je seznámíš s misí, popřípadě plánem a tak podobně, před tím, než začnete nakládat věci do lodě.

Waren - Tatooin - Poskokové Huttů

Očekával jsi správně. Absolutně nikoho nezajímá, že jsi vyšel z úkrytu a vzdáváš se, pár sekund na to, co vylezeš se spustí ostrá palba, která to do tebe začne bušit. Před očima ti vyskakují červené obrazovečky s různými varováními o poškození po celém těle.
"Sejměte toho hajzla!"
Křičí někdo. Zaznamenáš asi na 8 kontaktů, které po tobě pálí z různých míst. Pak ti obloukem něco přeletí nad hlavou.
"Bacha! Kryjte se!......Áááááá-yyyy--ááá....!"
Ozve se výkřik, když kulička dopadá mezi skupinu čtyř kontaktů, které se snaží uskočit a jaksi to bouchne dříve, než to stihnou. Hold tepelné detonátory jsou nehorázné svině v tomhle. Pak už vykoukne i tvá společnice a ze svých blasterů začne pálit přesné rány, které skládají zbývající odpor, jako domeček z karet jednoho po druhém. Musí se nechat, že i bez toho všeho navíc co máš ty má docela dobrou a rychlou mušku.
"To bychom měli."
Narovná se žena a přelétne pohledem tu spoušť. Ty mezitím zaznamenáš, že jeden ze střelených cílů ještě žije.
"Pros...ím....nezab....jejte mě...."
Hlesne slabě, když si všimne, že se na něj díváš. Leží tam s průstřelem hrudníku.

Kirloca - Tython - Konec, nebo jen další začátek?

Běželi jste, co vám nohy stačily, abyste byli už už v lodi, která by neměla být nijak daleko. Tempo však bylo žalostně pomalé, když bylo třeba pomáhat dvěma zraněným.
Každopádně snaha přinesla své ovoce kus před vámi jste již zahlédli Talonovu loď, která zde byla, jako spása ve tmě. Ty otravné hlavy v hlavě jste všichni, jak se zdá zapudili. Talon se konečně trošku vzpamatoval a když jste byli sto metrů od lodi nechal otevřít průchod dálkovým ovládáním. Všichni jste byli už skoro u vchodu do lodě. Talon už zaběhl dovnitř a Stvoření váhavě stálo na můstku. Mistr a Mortem se právě chystali nastoupit, když tu vám přeběhl mráz po zádech. Bylo to, jako by na vás sáhla smrt. Ta Temnota, co jsi ucítil byla strašlivá a už jsi ji jednou na Tythonu cítil.
Obrázek
Když ses ohlédl spatřil jsi opět ono neznámé stvoření překypující Temnou Silou a zjistil jsi, že na vás upíná beztvarou tvář a ač nebyly oči vidět ten pohled drtil.
"Jít...!"
Zanaříká naléhavě Stvořeni. Tobě však něco hluboko v duši říkalo, že se musíš rozhodnout, vlastně ses již rozhodl a věděl, co musíš udělat. Nevíš čím to, ale je ti naprosto jasné, že pokud všichni nastoupíte do lodě ta bytost vás nenechá vzlétnout a co hůř pravděpodobně vás stáhne zpátky k zemi a všechny zabije. Byl sis jist, co je třeba udělat. Než stihli ostatní zareagovat napůl ses k nim otočil a trhl rukou. Poryv Síly srazil Mortema i Mistra na Stvoření a dovnitř lodě.
"Leťte hned!"
Slyšel jsi řvát svůj hlas a pak ses k nim otočil zády a sáhl po svém světelném meči a ten zazářil svou barvou.
"Kirloco! Né!"
Slyšíš křičet Mortema, pro kterého ses pravděpodobně stal vzorem. Nicméně slyšíš, jak loď startuje a její průchod se zavírá. Temná bytost už vztahuje ruku a chce užít Síly, aby loď strhla, ale to už se pohneš rychle kupředu ty a sekneš po ní mečem. Bytost uchopila meč za čepel a zadržela jej a v této pozici se přetlačujete, zatímco loď stále stoupá.
"Nemoudré rozhodnutí maličký Jedii, teď zemřeš a tví přátelé také."
Zvedne druhou volnou ruku, aby se opět pokusil ztrhnout loď. V tobě se vzedme vlna touhy ochránit své přátele a zpoza opasku nahmatáš druhou rukou druhý světelný meč ten Mortemův a v jediném pohybu se ti jej podaří zapnout a zaměstnat druhou čepelí i druhou ruku Temné bytosti. Sekundy míjejí, jako hodiny kdy se přetlačujete a její ruce zadržují obě čepele. Už předem jsi věděl, že tento boj nemůžeš vyhrát, ale musíš podstoupit.
K tvé úlevě však Talonova loď mizí z atmosféry planety a odlétá pryč z oběžné dráhy, což znamená, že jsi uspěl.
"Hloupý nicotný červe za to zaplatíš a budeš navěky trpět!"
Zaduní ti v hlavě, až máš pocit, že ti praskne. Zatínáš zuby bolestí, ale nevzdáváš se. Pak ale ucítíš záchvěv Temné Síly v míře, jakou jsi ještě nikdy nepocítil a sleduješ, jak najednou světelné čepele tvých mečů rozletí na miliony malých zářících třpytek a pak se rozletí stejným způsobem na kousíčky i jejich drahocenné jílce, je to, jako bys hodil meče do drtičky odpadů, jsou v podstatě na prach.
"Poznej utrpení a bolest!"
Zaduní ti v hlavě a pak z jedné ruky Bytosti vyšlehnou rudé blesky, které zachvátí tvé tělo v křečích. Křičíš a klesáš na kolena a když už myslíš, že to nevydržíš a umřeš blesky ustanou a ty pocítíš studený a pevný stisk beztvaré ruky Bytosti okolo svého krku a Temnou Sílu rozlézající se po tvém těle.
Dusíš se, dělají se ti mžitky před očima a ztrácíš vzduch v plicích, lapáš po dechu, ale nemůžeš se nadechnout.
"Temnota tě pohltí navždy."
Zašeptá hlas v tvé hlavě mrazivě a ty doslova vidíš, jak se od nehmotných nohou Bytosti šíří Temná Síla jako temný oblak a sápe se ti po nohou, které doslova v sobě pohltí a stoupá výš a výš, postupně po celém tvém těle, jediné, co cítíš je neutuchající nesmírná bolest a utrpení a mrazivý chlad Temnoty, která dosáhne až k tvým otevřeným ústům a vnikne i do nich. V němém bezhlesném výkřiku se rozlije i do tvých útrob a Temnota tě pohltí celého.
Pohled se ti zatmí, cítíš, že tohle je konec, přestáváš vnímat vše kolem a všechno, ale jedno zůstává pocit bezbřehé nevysvobozující bolesti a utrpení, které ti působí Temnota. I když už nevnímáš a cítíš se mrtev stejně bolest nepřestává, jako by přestupovala práh smrti a mučila i tvou samotnou duši a nechtěla jí pustit ze svých spárů.....jak dlouho to bude trvat? Kdo ví, ale je to tvůj konec.
 
Taldar Orteni - 16. října 2015 12:45
symhwxv3207.jpg

Záchrana


Připravil jsem se a nyní mířím směrem k našemu plavidlu, mé věrné posádce a Artemis, která se vyptává jednoho z mých mužů. Zachovám klidnou tvář a přistoupím až k nim a pokývnu vojákovi na pozdrav.
"Tvrdě a rychle Artemis přesně tak zakročíme."
Ozvu se jí za zády klidným rozhodným hlasem a pohlédnu na ní a pak na loď.
"Ty? Pomůžeš zachránit svou sestru, jako každý zde."
Pousměju se a podám jí blaster, který držím v ruce. Když by si mě teď někdo prohlédl mohl by si mě snad splést s Jediem, protože právě tak jsem zhruba oděný. Roba a plášť zatím se zhozenou kápí a pod ním, kromě roby, kdo ví co by tam mohlo být.
"Tak na co čekáme? Je čas zvednout kotvy."
Usměju se na ní a nastupuju.
"Jen tak mimochodem vevnitř máš svůj převlek."
Mrknu na ní.
 
12-809 Sub-W. A. R. en - 13. října 2015 19:03
128097311.jpg

Doky - Tatooin - Čoklové Huttů



Situace v loděnici samotné byla, jednoduše řečeno, pěkně v hajzlu. Spustila se tu přestřelka, která rozhodně nevypadala jako střet něčích zájmů. Skočil jsem pořádným skokem za bedny k lidské společnici a chviličku pozoroval její výzvědnou akci. Která ovšem málem skončila ustřelením její hlavy. Každopádně... Její poznatky byli velmi nemilé.
"Psi Huttů a tady?!" Zeptám se jí nevěřícně, načež udeřím pravou pěstí do bedny takovou silou, až tam zůstane obrovský dolík a až bedna samotná změní o nějaký kousek svou pozici. Byl to projev neskrývané zuřivosti a vzteku. Hned poté se v mé hlavě ale rozjelo kalkulování možností a vyhodnocování situace. Nevypadalo to vůbec dobře. A já opravdu neměl chuť s Hutty začínat problémy. Ne teď. Ne dnes. Chtěl jsem jen doplnit zásoby a zase v klidu zmizet. Šlehl jsem prudce do bedny pravou pěstí znovu, a připravil jsem se na zvednutí.
"Na tohle jim seru. Chci se jen sbalit a zmizet. Čas na plán A." Prohodím a rukama lidské společnici ve vojenských gestech a znameních naznačím, aby mi kryla záda. Poté se jednoduše zvednu zpoza krytí. Zvednu zbraň vysoko nad hlavu, poté ji natáhnu pažbou k útočníkům. Na znamení že se vzdávám. Popravdě... Ale nečekám soucit. Chci jen zjistit jak zareagují. Počítám s možností, že okamžitě spustí palbu. Mé vnější brnění bylo sice poškozené, ale mé tabulky jasně ukazují, že bych měl několik dalších zásahů ustát. Než dojde ke kritickému poškození. Pokud se mi tedy nepokusí ustřelit hlavu. Počítám hlavně s výstřely na tělo. Rozhodně by mě tedy jeden zásah do hlavy nepoložil, ale... Měl bych po tom zatraceně těžký den.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1637659072876 sekund

na začátek stránky