Andor.cz - Dračí doupě online

Zale - Tatooin - Kolem a pryč

Posádka tě naštěstí ač s remcáním poslechla. Zdá se, že se ti podařilo je částečně uklidnit a rozptýlit jejich obavy. Opět se vracejí do práce a za svými povinnostmi, což je nyní trošku úlevné. Když se přesuneš na můstek za pilotem jen k tobě slétne letmo pohledem a mírně si s pokrčením ramen povzdechne.
"Nuda, jako vždy kapitána. Ono při průletu hyperprostorem toho moc zajímavého není. Jsem tu jen, jako jištění jinak je cesta navigovaná automaticky na souřadnice."
Již postarší pilot hlasitě zívne.
"Brzo dorazíme na orbitu Tatooin odkud nastavíme další kurz šéfko."
Podrbe se na zátylku a zase se chopí řízení.
Trvá to ještě asi dvě hodiny, než se přiblíží opravdu výskok z hyperprostoru.
"Všem na palubě písečný anál před námi.....teď!"
Lehce to na palubě se všemi cukne, když se objevíte v normálním prostoru na orbitě Tatooinu.
"Takže kamžeto máme namířeno dál? Je tu klid jako...."
Nedořekne protože se ozve zadunění a nepříjemný otřes, když do vás něco narazí.
"Šéfová šéfová! Máme průser skenery zaznamenávají několik cizích kontaktů nalevoboku na zádi! Střílejí po nás. A nejspíše směrují palbu na motory!"
Křikne jeden z členů posádky od příslušného pultu. Někdo si tu na vás očividně počíhal.

Waren - Tatooin - Vydařený obchod

"Che ten tvůj plecháč je nějakej nevrlej."
Zašklebí se váš kontakt a pak do tvého datapadu něco naklepe a potvrdí.
"Fajn tady to máš."
Vrátí ti ho. Po překontrolování se zdá vše v pořádku a na tvém kontě visí krásných 25 000 kreditů, což není zase tak zanedbatelná částka.
"Nyní pokud mne omluvíte budu muset jít."
Docela rychle se kontakt zase vypaří a žena srovná krok s tebou.
"Takže co máš zájem vydělat si se mnou další neutrální prachy plecháči?"
Usmívá se, když míří k vašim lodím.
"Slibuju, že tentokrát budeš mít tolik informací, co já a bude to..."
Nedořekne, protože se zarazí, když sleduje východ z doků ze kterých zběsile vybíhají obyvatelé Tatooin dokonce i místní dokaři a zaměstnanci doků v docela zděšeném a zběsilém tempu. Je jasné, že u vašich lodí se něco děje.

Kirloca - Tython - Rychle pryč?

Podařilo se vám posbírat mistra i Talona. Nebýt pomoci Mortema nejspíše bys oba dva přesouvat nezvládl. Stvoření vás opět vede někam chodbou, která se ukáže, jako slepá, po tom, co kývlo, že vám ukáže cestu pryč.
"Nejsem si jist Kirloco, ale kdybych nevěděl, že to není možné řekl bych, že je to....Jedi....že je to jeden z Jediů, kteří původně žili na Tythonu, než jej náš řád opustil."
Řekně tišeji mistr k tobě. Stvoření se zastaví u slepé chodby a zašátrá po stěně.
"Cesta."
Promluví a cítíte lehké zachvění Síly, která z něj proudila a stěna odsune stranou a odhalí šerý svět napovrchu.
"Jít."
Promluví a sám vyjde ven, otázkou bude jestli na povrchu najdete vaše plavidlo.

Kal - Coruscant - U Roxie

Barman se ušklíbne a upřímě zachechtá.
"Já ti říkal, že ti to zlikviduje žaludek děvče."
Se zamručením se nakonec posadí za barem naproti tobě na stoličku, co tam má, když zrovna odpočívá a zadívá se na tebe.
"Tož, takže zase lítáš v průseru. Hmmm tvoje loď je nefunkční, nebo žádnou nemáš?"
Pozvedne jeden koutek úst v úšklebek.
"A co bys tak čekala vodemě?"
Povytáhne zvědavě obočí. Zatváří se šibalsky a je jasné, že už předem možná zná odpověď na svou otázku.
"Myslíš si, že bych ti něco mohl dohodit, nebo ti pomoci sehnat loď co?"
Odtuší s úšklebkem.

Aiwa - Coruscant - Čas letět

Provedla jsi své raní rituály a snažila ses je stihnout všechny nicméně je to náročné. Je hold třeba vše provést hodně pečlivě, abys udržela formu. Nicméně mistryně se dostaví docela brzo z rána a zastihne tě při odpočinkové meditaci.
"Vedeš si dobře má mladá padawanko. Jak vidím, pilně trénuješ a to se ti zúročí. Můžeme tedy vyrazit směr Kamino?"
Usměje se vlídně s rukama spojenýma v záhybech rukávů jejího hábitu.
"Na Kaminu dávej pozor je tam hodně toho, co se můžeš přiučit. Ale pozor klonovači umí být velmi záludní a jdeme tam hlavně kvůli diplomatickým vztahům a zmapování jejich situace."
Podotkne, když čeká, než jí budeš následovat směrem k chrámovému hangáru.

Že by nakonec přeci jen chvilka klidu?Žádný vpád Sithů nebo balancování na hraně mrakodrapu?

Mistryni se jen slušně ukloním „Síla s vámi, Mistryně...“ a poté Ysa zmizí kdesi v zákrutech jediského chrámu.

Nádech. Výdech.

Nádech. Výdech.

Čas utřídit si priority.

Hotovo.

Volnou, pohodovou chůzí se vydám směrem k mému pokoji a první, co udělám ihned potom, jakmile si svleču oblečení je horká koupel, s troškou aromatického oleje, připomínající levanduli. Je to dobré na uvolnění mysli a povolení svalů, žádná rozmařilost, rozumíme? Na tu je tam ta pěna.

Včetně mikrospánku takhle strávím hodinu svého života a je to po dlouhé době hodina času jen a jen pro mě. Každý jiný by možná přemýšlel, avšak já potřebuji po náročném dni jen vyčistit hlavu.
Po vylezení z koupele zkontroluji všechny možné šrámy, modříny a škrábance, které se mi podařilo během mise utržit. I to rameno, o které se Ysa postarala vypadá vcelku v pořádku.

A pak zbývá jen – hit the deck. Zalehnout na matrace. Dělat deku. Chrnět. Spát. Odpočívat.

„Jen doufám, že se mi nebudou zdát nějaké ošklivé sny.“

V 5:30 Corruscantského času mi zazvoní budík a začne oblíbená rutina – studená sprcha, snídaně meditace, rozcvička, přesun na cvičiště, ranní drilly....tohle vše se musí stihnout do té doby, než Mistryně Ysa bude chtít odletět.

„V zdravém těle zdravý Jedi....“

Kirloca - Tython - Zlem obklopeni - Světlem vedeni!

Jsem rád, že celá naše nesourodá skupinka se posunuje dopředu. Je mi upřímně jedno jakou rychlostí to je. Stále a pořád jsme se snažili utéct z tohohle místa a to pro mne teď bylo nejdůležitější. Celé tohle divné procesí jsem vedl stále dál až do místnosti, kterou jsem nejlépe poznal zadkem. Tady na mě čekalo nemilé překvapení v podobě Talona. Měl jsem si dříve uvědomit, že když na mě to působí takhle to místo na něj bude mít takhle vražedný vliv. Ponechal jsem mistra na vlastních nohou a pomalu vykročil vpřed. Jenže než jsem to stihl udělat já, tak ta bytost byla rychlejší. Netuším co udělal, ale rozhodně to zabralo. Sleduji celou scénu s otevřenýma očima a pomalu i pusou. Za dnešek jsem viděl spoustu divných věcí.
Děkuji. Znáš nějaký východ tady odsud?
Poděkuji a zeptám se bytosti. Cestou nahoru se mi opravdu škrabat nechce.
Mistře, máte tušení kdo nebo co je zač? Je mi ohromně nápomocný, ale nevím a on asi taky neví co je.

Trable na Naboo

Objal mě. Automaticky jsem vztáhla ruce k jeho pasu a hlavu mu položila na rameno. Z očí mi tekly vyplašené slzy, plné bolesti a zmatku.

„ A co mám dělat, Taldare? Já tohle neumím… Co mám dělat“

Otázala jsem se ho. Nedokázala jsem ho teď pustit. Je to má jediná naděje. Jediná naděje mých sester. Co na tom sejde, že jde i o můj život. Ten není až tak důležitý.

„ Zachraň ji… prosím tě!“

Zašeptám. Neumím udržet klid. Ne v takové situaci. Vždyť můj vlastní bratr unesl mou sestru! A chce, abych se vrátila domů. Je to jedna z podmínek. Bylo by snadné to splnit. Otázkou je, jak dlouho bych to vydržela. Asi moc dlouho ne.

Tatooin - Prach, špína, a konečně odměna

Kráčel jsem pomalu za zády žoldačky, krokem který jasně naznačoval že já neuhýbám. Sebejistým a těžkopádným. Takže museli uhýbat ostatní, což mi velmi vyhovovalo. To, jak si od nás okolní udržovali odstup bylo velmi vyhovující. Stačilo pozvednout zbraň pouze párkrát na pár prvních, neopatrných. A pak už to šlo samo. Mezitím, co mé tělo pochodovalo vpřed, tak jsem se však ohlížel. Skenoval jsem okolní bytosti, ale téměř okamžitě jsem je nechával zas plavat. Zajímalo mě, kdo je jak vyzbrojen. Dokázal jsem bez problémů najít zbraně i pod jejich šaty. Horší to bylo v momentě, kdy byla na místě nějaká rušička nebo rušivý element.
Jen občas jsem se poohlédl i po nějakém z obchodníků. Ale těm jsem věnoval pozornost jenom minimálně. Sračky, sračky, sračky. Je mi naprosto jasné, že nejlepší zboží bude pod pultem. Tady tomu ani jinak nebylo. Zaznamenám jednu ze svých myšlenek, a seznám, že je více než pravdivá. Proto jsem nerad na zdejších tržištích sháněl náhradní součástky. Ty nejlepší nebo funkční byli málokdy dostupné.

Překvapeně sebou trhnu, když se žoldačka najednou ozve, že konečně nalezla správný bar. Málem jsem do ní vrazil. Na její odpověď jsem nijak nereagoval, ale měl jsem to nutkání. Nepřišla mi moc uspokojivá. Býval bych si povzdychl kdybych mohl. Čekal jsem to snad jinak? Samozřejmě že ne. Pomyslím si, a než vejdu dovnitř tak se před vchodem zatočím na místě. Obhlédnu si naposledy situaci venku na ulicích. Než zapadnu dovnitř.
Tam mě čeká výjev, který mě taktéž nikdy nepřekvapí. Spousta pochybných bytostí, které si likvidují těla drogami, alkoholem... A jinými, zbytečnými potěšeními života. Nikdy jsem tyto způsoby nechápal. A nečekal jsem, že je někdy vůbec pochopím.
Nakonec se náš kontakt objevil i dříve, než jsem čekal. Obezřetně jsem se na zahaleného muže podíval, a na chvíli ve mě převládla ostražitost. Pevněji jsem sevřel zbraň v dlaních. Pokud bych nyní zahlédl jakýkoliv nebezpečný pohyb, bez váhání bych zaujal bojové postavení. Naštěstí to ale nebylo nutné. Takže jsem zas povolil svou obezřetnost, a jen jsem zvědavě pozoroval probíhající rozhovor. Střídavě jsem se díval chvíli na žoldačku, pak chvíli na zahalence. Poté jsem se však zadíval do okolního prostoru. Prohlížel jsem si pár pochybných bytostí, z nichž některé se na mě dost nepříjemně dívali. A já jim pohled bezcitně, neoblomě oplácel. Nakonec to byli vždy oni, kdo se odvrátil. Já byl zkrátka vždy lepší v zírání.

Najednou jsem se zadíval trhnutím hlavy zas na zahaleného muže. Chviličku mi trvalo, než jsem si uvědomil, jaká slova ke mě pronášel. Nevěnoval jsem mu pozornost.
"Samozřejmě že chci, humanoidní bytosti!" Pronesu a vytáhnu z pouzdra na opasku svůj datapad, který má následně podám. Jakmile mi jej vrátí, tak důkladně zkontroluj nejnovější data. Transakce by měla tedy proběhnout bez nejmenších problémů. Jakmile mám co jsem tedy chtěl... Nic mě tu nadále nedrží. Proto se téměř hned otočím na patě, a vyrazím pryč z tohoto místa plného špíny a odpadu.

Cesta na Tatooine a vlastně... sereme na něj

Už je to pár dní, co jsme naposledy napadli nějakou tu loď a obrali ji o pořádný náklad. Chlapy začínají remcat, loď je na pár místech křáplá, ale pořád to není nic, co bychom nedokázali opravit. I tak mi to jejich reptání lezlo na nervy.

Seděla jsem za stolem, nohy na stole a v ruce korbel s nějakým pitím. Přede mnou ležel nedojedený oběd a na židlích dřepěla a remcala posádka.
"Pane Hretto, mohl byste být tak laskav a zopakovat mi, proč nám hoří za patami?" ozvu se po chvilce mlčení, zrak k němu ale nezvednu.
"Pokud vím, tak Mandalore je od nás na hony vzdálená a ty zabednění, bojechtivý idioty nebude zajímat nějaká partička pirátů. Pro Republiku jsme jen malou rybou. Jasně, jsme jim trnem v patě, už jen proto, že jsme ji zdrhli s lodí a děláme problémy členům, ale pořád to není něco, kvůli čemu by za námi měli poslat celou flotilu," napiju se z korbelu a trochu se zaksichtím, "hnus, musíme sehnat něco lepšího k pití. Kde jsem to... jo, Huttové... ty mi jsou u prdele, i když jich je víc, mají pod palcem celkem dost lovců, pašeráků a podobně, nebudou se nám plést do cesty, pokud my nebudeme dělat problémy jim. A nevím, jestli jste si toho, vy zabedněnci, všimli, zatím s nima vycházíme vcelku dobře." Sjela jsem pohledem všechny přítomné a korbel odhodila na stůl. Protáhla jsem se, hodila nohy na zem a zvedla se z židle.
"Dokud mi pašeráci nepolezou do cesty, nevím, proč bychom se o ně měli zajímat. Jedinej reálnej problém by mohli dělat Silotupci, nebo lokální domobrana, ale není tu nic, co by nás mělo ohrožovat, pane Hretto. Takže buďte tak laskav a zavřete kušnu. Pokud máte čas na přemýšlení o tom, kdo po nás jde a kdo ne, tak ho využijte trochu lépe a běžte zkontrolovat lodní systémy. A to platí pro všechny. Jsme piráti, sakra. Je snad jasný, že nám půjdou po krku," odplivla jsem si na zem a zamířila jsem z kantýny na můstek.

"A ještě něco, pánové, kdo vám řekl, že míříme na tu hroudu písku? Myslíte, že mám chuť dívat se na ten hnusnej a rozplizlej Meledarův ksicht? Ne, míříme domů, tam dáme do pucu loď, trochu si dáchneme a zase do roboty. A teď dost flákání, chásko líná, práce je tu vždycky dost," informuji je ještě a zamířím na můstek.
"Jak to jde, pane Ughe?" zeptám se pilota a podívám se na kurz, kterým míříme. Jo, je nastaven směrem na Tatooine, ale to je jen cestou. Nemám v plánu se tam zastavit. Jen proletíme kolem. Usadím se do kapitánského křesla a pohledem přelétnu můstek. Je tu o polovinu méně lidí, než tahle loď potřebuje k řízení a při tom je stále bojeschopná, snad i bojeschopnější, než jakýkoliv jiný křížník republiky.