Andor.cz - Dračí doupě online

S Artemis

Právě jsem zase pro jednou s Artemis a musím se usmívat. Je fajn, jak rychle a jak pěkně si tu ona a její sestra zvykla. A sledovat je je potěšení, protože oba žáří štětím.
Bohužel tento pěkný moment vyruší zaklepání a muž z komunikačního sálu, který předává informace.
Přelétnu jej bedlivým pohledem a zvážním.
"Myslím, že to brzy zjistíme. Vyptávat se je zbytečné. Řekl bych že pouze obdrželi nahrávku, která je určená tobě. Doprovodím tě do komunikační místnosti, aby sis jí mohla přehrát."
Podotknu k ní vlídně, ale se starostí v hlase a nechám příchozího jít a vyčkám až bude chtít Artemis jít do komunikační místnosti.
"Že by chtěl její bratr škodit?.....Ne to by si už nedovolil....."
Přemýšlím za chůze cestou pro sebe a po očku svou společnici sleduji.

Kashyyyk - Výslech Mandalorianů

Poslouchám mistra a zapamatuji si abych se později věnoval svému astromechu. Když vidím jak mandalorové odolávají mistru začnu se připravovat mu asistovat. Když mě o to požádá jdu a s myšlenkou že jsem připraven žačínám s asistencí skrz sílu.

Prvně použiju co nejméně síly abych zjistil kolik již vložil mistr. A pak teprve začnu přidávat a snažím se udržovat i stejnou frekvenci s mistrem. Nejsem si však jist protože mi přijde že Mandalorové opravdu silně odolávají.

Zdá se že jsou tu lépe a ještě lépe trénovaní.. co tu jenom chtějí?

Jasně...Balanc...A tak.

Na Mistrova slova se zatvářím trošku překvapeně, což bohužel nevede k tomu, že bych reagovala tak pružně, jak bych chtěla.
„A co ty doby, kdy jediná správná strana Síly byla mno, ta naše?A co ty zkazky o zlu a tyranii Temné strany síly?Celé je to.....asi až moc filosofické.“ pomyslím a odpovím, možná trošku nakvašeněji,než je obvyklé..
„To, že je něco pravděpodobné ještě neznamená, že to lze připustit a že to nelze zastavit. Pokud temná strana a Sithové zosobňují to, co zosobňují, tak by nem.....“ „...ěli být tolerováni a zasloužili by zastavit. Jenže jak bojovat s někým bez citů, bez nenávisti, bez....“

V tenhle okamžik dále raději mlčím a myšlenku dále nerozvádím. Jak bojovat s Zlem a nestat se Zlem? Jak správně vnímat Temnou stranu síly? Bát se jí? To také ne.Nenávidět jí? Také ne.
Nemusím konstatovat, že jsem trošku zmatená v tomto. Jsem si jista, že to oba dva Mistrové cítí....

Popravdě, zatím nevím, jak přistupovat k Sithům a Temné straně tak, abych se sama vyhla oněm pocitům, které jsou připisovány tomuto „spektru" Síly.

Na další otázku jen tak nějak pokrčím rameny, i když je to trošku nezvořilé. Nejsem v přítomnosti vyšších Mistrů často a tedy moc nevím, o čem bych se s ním měla bavit, abych ho neukracovala o jeho drahocenný čas.

Přeci jen, není to můj Mistr.

Moje chyba mi dojde, a tak se jen slušně ukloním..

„Nerada bych vás okrádala o čas, Mistře. A všetečné otázky mladé Padawanky jistě zodpoví její Mistryně...“ pokouším se vybruslit z celé situace, s vidinou horké koupele, odpočinku a relaxace nějakou neagresivní formou sportu...

Naboo

Nemám o politice ani ponětí, ale vím, že to Taldar dělá lépe než dobře. Zajistil na Naboo klid a mír a hlavně bezpečí. To je to nejlepší co může teď dělat.

Občas tu bývám sama, ovšem většinou mi dělá společnost Taldar a nebo jeho sestry, které si až moc oblíbily mou malou sestřičku. Vlastně, kdyby neměla pokoj jinde, asi by spolu trávily čas i v noci.

Uběhlo několik dní. Člověk by nevěřil jak rychle ten čas běží, když je klid a všechno má svůj řád a pořádek. Když je všechno tak jak má být. Možná pro to, že jsem neměla tolik práce a mohla jsem se věnovat jen tomu, čemu jsem chtěla jsem padla do slastného opojení klidu, kdy jsem si nedělala starosti vůbec s ničím snad jen s tím jestli je moje sestra pěkně upravená a jestli dodržuje výuku.

Proto mne překvapil posel s tím, že byla obdržena zpráva pro mne a ještě ke všemu označená jako naléhavá. Najednou mi v mysli vytanulo takové množství věcí, které se mohli stát, až jsem celá vybledla. Podívala jsem se bez dechu na Taldara a pak jsem se podívala k oknu, kde jsem slyšela rozjařené hlasy našich sester. Zachvěla jsem se.

„ Co se stalo?“

Podívala jsem se na Posla, který nám to přišel oznámit, i když jsem v sobě cítila pochybnosti, že to bude vědět. Tohle budu muset zjistit nejspíše sama…

Tatooin - Kopanec do zad

Nastala chvíle, kdy jsem nevěděl jak přesně se zachovat. Jasně. ZASE. Nicméně tohle bylo... Trochu jiné. To, co vypadalo jako normální práce... No... Ne. Nebyla to normální práce. V duchu jsem si říkal "Co jsem dohajzlu čekal?". A jiná, optimistická slova. Chvíli jsem nevěřil tomu, co mi právě řekla. Očekával jsem, že prostě někam doletíme, sebereme prachy, a zmizíme. Následující plán byl horší. O dost horší. Nejvíc mě štvala ta nejistota. Nebyl jsem si jistý, jestli ty peníze vůbec dostaneme. A to by mě věru velmi moc nas... Naštvalo.
"Uh..." Zaskučím tiše. Což, vzhledem k hromadě elektroniky a oceli, zní dost zvláštně. Načež dám levou ruku v bok, a pravou dlaní si zakryji obličej. Lidé to tak dělávali když se stalo něco velmi nepříjemného. Když vstřebám tyto nové informace pořádněji tak se k ženě zas obrátím čelem.
"Riziko?" Zeptám se jí jednoduše a znenadání. "Jak moc je tato akce riziková? Máme očekávat nějaké bastardy v zádech? Jak moc je tento kontakt spolehlivý? Kdo nebo CO je tento kontakt?"
Vychrlím na ni salvu otázek. V pravém oku se mi udělá čtvereček, který mi přiblíží obrázek její lodi. Mává se mnou touha ji prostě oddělat, a její loď si vzít. Kdybych ji opravil a prodal určitě bych za ni dostal tučné jmění. Co mi brání v tom tuto akci podniknout. Má levá ruka už už sahala po ručním blasteru za opaskem. Ale pak mě nakonec zastavila až série logických možností, z nichž by hromada z nich nemusela skončit dobře. Pro mě. Tato žena má zřejmě mnohem vyspělejší technologie než já. Některé moje systémy jsou již zastaralé, ať se mi to líbí nebo ne. A její loď je také modernější než Balor. To lze poznat už jen od pohledu. Proto jsem ruku zas stáhl.

Nicméně neubránil jsem se a udělal jsem k ní pár kroků. Načež jsem jí ukázal ukazováčkem pravé ruky do obličeje. "Nesnáším tě! NE-SNÁ-ŠÍM TĚ! Lidská ženo!" Pronesu vztekle. Načež se otočím na patě a zamířím zpátky do své lodi. Byl jsem vzteklý. Zrovna když nutně potřebuji kredity naskytnou se takovéhle problémy. "Abych zkratoval svůj software, že já idiot raději nevzal něco tak jednoduchého a stupidního jako je pašeráctví! Tam se ty obchody aspoň dělají čistě a jasně!" Prohodím nahlas vztekle - těžko říct jestli k ní nebo jen pro sebe. Ani se nenamáhám čekat na odpovědi které mi dluží.
"Tak teda hurá na Mos Eiseley. Mám z toho radost až mi praskají diody. Dej mi vědět až budeš připravená zase vzlétnout." Ukončím náš rozhovor a zapadnu zpátky do své lodi. Nějak jsem neměl chuť se s ní dál bavit. Chtěl jsem shrábnout své prachy a zmizet. Co nejdál od ní. Dva svobodní pašeráci spolu nikdy nemůžou spolupracovat.
Mos Eiseley... Tam jsem taky už párkrát byl. No... Možná... Jednou. Pronesu si v duchu a skokem sebou hodím do pilotního křesla, které tiše zapraská. Poté si na obrazovky Balora nechám vyject nějaké informace o tomto místě. Chci vědět do čeho jdu.

Odpoveď strážcom

Devaronianka sa za mňa schová a ja sa pri tom usmejem na strážcov. Dvihnúc obe ruky pred seba dlanami k strazcom ako kebyze sa vzdávam a trošku s nimi zamávam zo strany na stranu a vravím.
"Nenašli ste tú dievčinu. Dostala sa na jednu z lodí čo práve opustili planétu."
Pričom sa sústredím na ten môj menši mind trick

Taldar a Artemis - Naboo - Palác
Dny na Naboo poklidně plynou a vše je tak jak má být. Klidné a správné. Jsou to asi nejlepší časy, které Artemis zažila a Taldarovi je také mnohem lépe.
Co se týče celkové situace zde, tak je klidná a přívětivá. Díky celistvosti Naboo, kterou zajistil Taldar a vašem členství v Republice, kde máte senátorské křeslo je Naboo ve větším bezpečí.
Právě nyní opět pobýváte v paláci a jeden ze spěšných poslů vám oznámil, že byla obdržena zpráva pro Artemis a, že je prý označena, jako naléhavá.
(Co se týče nesrovnalostí které by mohly nastat ty ještě dořešíme bokem, aby bylo vše, tak jak má být.)

Naboosan - Tatooin - Nešťastný osud malého Jawy
Ach, jakou chybou bylo to, do čeho se dostal malý nebohý Naboosan. Proč? Protože až příliš pozdě si uvědomil, že to, do čeho byl vehnán a přinucen vkročit v ničem dobré ba ani přínosné pro něj.
Onen vysoký muž s divokým a pohrdavým úsměvem a chladnýma očima jej zavedl na svou loď ve zdejších docích a dokonce jej nechal svým medika droidem ošetřit. Nicméně to, co vyslechl malý Naboosan od droida jím otřáslo. Dle všeho tento muž je hrozný tyran, který své "otroky" využívá, zabíjí, hraje si s nimi pro pobavení, mučí a kdo ví co ještě horšího, dle toho, jak se mu zamane a jak se mu to hodí a většina z nich nepřežije ani první dva týdny cestování s ním.
To Naboosana zděsilo a rozhodl se, že musí prchnout do bezpečí. Zpět na rodný Tatooin, kde by se snad ztratil a možná našel další rodné.
Řítil se tou největší možnou rychlostí, jakou dokázaly jeho malé nožičky vyvinout zpátky k rampě, která by jej vyvedla z lodi do doků a sotva popadal dech. Klopýtal ale stále dál a jeho žlutá zářivá očka už už viděla svobodu, protože chodba vedla ke světlu ven z potemnělé lodi, ale pak uslyšel dunivé kroky, které jej rychle následovaly.
"Dovoluješ si utíkat otroku? Dovoluješ si mě zradit, tak brzy a myslíš, že pláchneš nepotrestán?! Ty ubohá kreatůro!"
Ušklíbne se a na svém zápěstí zmáčkne tlačítko a vrata lodi se zavřou a světlo i naděje pohasnou.
"Teď ti ukážu moc Temné strany Síly, která tě rozežere do morku kostí!"
Mluví chladně a děsivě a napřáhne jednu ruku a z jeho prstů vyšlechnou proudy blesků, které udeří do nebohého Naboosana. Jeho výkřik se rozlehne chodbou lodi a bolest a utrpení z něj jen sálá. Kroutí se v bolestech na zemi, když elekřina proudí jeho tělem. A pak konečně tohle vše přestane a jeho svaly povolí, když nepřítelův útok přestane.
"Budeš mě prosit o milost Jawo!"
Ušklíbne se muž a nakopne Naboosana surově do břicha.
Bolestivé heknutí ze strany toho drobečka a pak začne lapat po dechu, když mu neviditelná síla sevře krk a jeho tělíčko se vznese do vzduchu. Pomalu jej dusí a drtí jeho hrdlo a jeho oči mohou sledovat jedině nelitostnou tvář muže, který jej takto mučí.
"Pros o milost otroku!"
Vydechne mrazivě a děsivě. Ale Naboosan není schopen ani pořádně se nadechnout natož mluvit. Pak s ním tahle neviditelná síla mrští přes zbytek chodby a on narazí zády o zavřená vrata lodi a bolestivě vydechne, protože hrdlo má volné ač pochroumané. Padne tvrdě k zemi a rozechvěle se snaží postavit a promluvit.
"Che stále odmítáš prosit, abych tě zabil rychle? Dobrá pak zemřeš pomalu."
Děsivě se ušklíbne a pár kroky se dostane až k němu. Naboosan nemůže mluvit i kdyby chtěl díky poškození krku a proto je jasné, že ten muž s ním hraje jen krutou hru, kterou si užívá.
Naboosan se snaží ale najít naději a upěnlivě v prosivém gestu natahuje k muži jednu svou drobnou ručku.
"Nesahej na mě ty špíno!"
Zableskne se okamžitě zaktivovaná rudá čepel světelného meče, který muž v pravé ruce třímá a ta se mihne vzduchem. Ozve se další výkřik Naboosana a natažená ruka jde rychle zpět k tělu držena tou druhou, protože z té natahované zbyl jen pahýl, který od zápěstí dolů chybí, tahle část se válí kousek od něj na zemi. Bolest je nesnesitelná.
"A teď umři pomalu a v bolestech ty malý bezvýznamný parchante."
Ušklíbne se mrazivě a čepel pomalu projede vzduchem kupředu a najde svůj cíl pomalu se propalí Naboosanovým břichem skrz kůži, maso i kosti a orgány a vykoukne na druhé straně skrz jeho záda.
"Neužitečné otroky nepotřebuji."
Ušklbne se muž a meč zhasne Naboosan ve smrtelných bolestech padne na kolena a cítí, jak vrata za ním se otevírají a pak do něj narazí poryv Síly a jeho nebohé tělíčko, ze kterého tak rychle prchá život odletí vzduchem z rampy lodě a přistane do písku v hangáru. Následně se vrata zavírají a loď pomalu opuští doky a odlétá. To je to to poslední, co Naboosan vidí. Jeho oči pohasínají a smrtelná bolest prochází jeho tělem, které pomalu víc a víc ochabuje, až se zatmívá i jeho vědomí a vše potemní. Je tohle konec, nebo jen začátek další cesty?

Anomander - Corelia - Devaronianka a její osud?
Malá dívka si tě všimne, když mluvíš na ony bezpečáky a rychle se schová za tebe, aby měla mezi sebou a jimi nějakou ochranu, tedy v tuhle chvíli tebe. Jestli ti věří? Kdo ví ale spíše se jedná jen o podmíněný reflex, protože nemá žádnou jinou možnost východiska.
Strážní se udýchaně zastaví všichni asi metr až dva před tebou a přelétnou vás oba pohledem. Jeden z nich se odhodlá první chopit slova.
"Pane prosím ustupte to děvče je zlodějka a jsou na ní mnohé stížnosti v blízkém okolí. Už pár týdnů se jí snažíme dopadnout a konečně jsme jí chytili. Půjde do nápravného zařízení, kde jí naučí, jak se má chovat a žít."
Jinak řečeno to může znamenat také i to, že jí prostě vymyjou mozek, pokud je to tenhle týp vlády.
"Ne! Já nikam nechci! Nikam nepůjdu! Nenechte je, aby mě odvedli prosím! Měla jsem jen hlad!"
Brání se dívka vystrašeně a stále je schovaná za tebou celá nesvá.

Waren - Tatooin - Tučná odměna?
Žena tě poklidně sleduje a vyslechne. Pak se mírně pousměje.
"Che, jsi tak naivní, že si myslíš, že bych pracovala pro Republiku na stálo? Ne taky jsem svobodná a po odvedení práce padám. Mylsím si, že jsme na tom stejně, takže se nemusíš bát, že bych tě chtěla do něčeho uvrtat.
A co se týče platby? Hah.....to bude trošku nepříjemnější, ale budeme muset do Mos Eiseley, kde musíme najít v jednom z místních barů naš kontakt předat mu data a bla bla a dostaneme kredity."
Pokrčí rameny, jako by to byla největší brnkačka, ale v jejím hlase je slyšet, že má jisté pochybnosti o jednoduchosti tohoto úkolu.

Ward - Kashyyyk - Výslech Mandalorianů
"Hmmm to je opravdu znepokojivé musíš posléze svého astromecha prohlédnout. Pokud má nějaké citlivé údaje, které by mohli Mandaloriané chtít musí být vymazány, kdyby se jej opravdu někdy zmocnili."
Podotkne mistr poklidně a stane před zajatci.
"Povězte mi, co jste chystali."
Podotkne mistr, ale Mandaloriané se mu jen vysmějí. Pak napřáhne ruku k jednomu z nich a začne soustředit svou sílu ovládaní mysli a zopakuje otázku, ale Mandalorian vzodruje a mistr se mračí.
"Jsou silní a těžko se dají ovlivnit, budeš mít muset pomoci, ale opatrně, abychom mu nezlikvidovali mozek."
Podotkne mistr vážně a pak počká na tvou asistenci.
(Na toto si hoď prosím %)

Kirloca - Tython - Světlo ve stínech?
Mortem se chvěje a přerývaně dýchá a zvedne své roztěkané oči k tobě.
"Já....já....omlouvám se Kirloco......mistře..."
Jeho oči těknou k zraněnému mistrovi a ruce se zevřou roztřeseně na kolenou.
Cítíš však, jak Temná Strana z Mortema v tuto chvíli ustupuje a on je opět sám sebou. Mistr na vše jen úžasle hledí, když k němu přistupuješ, abys mu pomohl. Má na sobě pár nepříjemných šrámů po světelném meči, ale s trochou šikovnosti to nebude smrtelné ač to chvíli bude dělat problémy.
"Dospěl jsi v pravého Rytíře Jedi Kirloco."
Slabě ti sevře mistr rameno, když jsi u něj. Na tvé vyzvání ale Talon ze stínů nevyšel naproti tomu vyšlo ono Stvoření.
"On pryč......já postarat...."
Vyloží lámavě a zdá se tedy, že Talon prostě někam zdrhnul, možná se rozhodl vás tu nechat. Nicméně stvoření ač ohyzdné postává poblíž Mortema s vypnutým světelným mečem a vyčkává.

Aiwa - Coruscant - Vyjevení srdce
Mistr tě vyslechne a posléze se pomalu nadechne a moudrýma očima si tě prohlíží.
"Tvé obavy jsou opravněné mladá padawanko."
Pokývne mírně hlavou ale pak dá ruce od sebe a obrátí je dlaněmi vzhůru.
"Ale musíš také pochopit, že bez Světla není Temnoty a bez Tmy není Světla. Tedy ano návrat Sithů nebo něčeho špatného je pravděpodobný. Musíme být však trpěliví a sledovat, co nám další dny přinesou."
Usměje se vlídně mistr a spustí ruce.
"Ještě o něčem by sis ráda promluvila maličká?"
Optá se poklidně a vlídně.