Andor.cz - Dračí doupě online

Kirloca - Tython - Jiskra se objevila

Souboj, který probíhá mezi mnou a tím padlým jedim je opravdová zkouška umění boje s mečem. Boj s mečem je něco čemu se poměrně věnuji, ale většinou proti jinému meče. Dvojbřitý meč je něco co jsme orpavdu nesnášel, když proti mě stálo a teď jsem se s ním míhal v smrtícím tanci na život a na smrt. Stačilo jedno zaškobrtnutí a všechno by bylo u konce. Naštěstí se daří přesně to o co mi šlo. S poměrně malým úsilím se mi ho povedlo dostat přesně tam kam jsem chtěl. Do hlavy se mu vkrádala nedůvěra v temnou stranu a světlo se začínalo drát na povrch. Vyhýbám se seku meče a zatlačím silou. Konečně při tom si vzpomenu na jméno toho jediho. Teď to bylo velice důležité. Natáhl jsem ruku k jeho meči a pomocí síly si ho přitáhl k sobě a přidělal na opasek.
Jsi Mortem Tuam člen Řádu Jedi. Zavázal jsi se následovat světlo. Zůstaň se světlem a vrať se ze tmy. Vše co jsi udělal se dá vyřešit. Zůstaň s námi. Musím se postarat o mistra. Zůstaň tu s námi.
Natahuji se v síle k Tuamovi a mířím rychle k mistru Urtimu, abych se podíval na jeho rány a případně mu pomohl.
Talone, kdyby se něco dělo omrač ho!
Ještě rychle rozkazuji Talonovi, kdyby se něco vymklo kontrole.

Kashyyk

Pozoruji mistra a když se na mě opět otočí a pokračuje v řeči kývnu hlavou na souhlas.

"Ano bohužel je. A ano napadlo mě co by asi tak chtěli s naším astromechem. Jak domluvíme s radou mrknu se na něj a zjistím co by se jim tak mohlo hodit vědět. Pokud ho táhli a chtěli vzít sebou neměli by z něj mít žádné informace."

Když mě pak mistr vyzve abych šel za ním následuji ho. Jsem zvyklý s ním jedna a poznám když je zahloubaný takže ho mlčky následuji. Jsem zahloubán do vlastních myšlenek takže teprve až se blížíme k zajatcům se jako by "proberu". A začnu případně assistovat mistrovi i když očekávám výsledek situace podobně jako on.

Pod vlajkou Republiky

Trpělivě jsem vyčkával, a nakonec mi bylo dáno více než jsem sám čekal. Samotná pravda znamenala mnohem více, než-li tucet informací. A jak jsem tak tu humanoidní ženu poslouchal, tak se mi v hlavě spojovali dílky. Přesto jsem tomu nemohl uvěřit. Napřed jsem se vyděsil, že jsem se tímto krokem posunul pod křídla Republiky. Pokud o mě Separatisté získají jakákoliv data, tak to znamená, že jakákoliv činnost u nich pro mě končí. Což by dost silně narušilo můj neutrální status. Který jsem si dlouhou dobu tak pečlivě udržoval. Možná jsem měl ale něco takového čekat.
Měl jsem počítat s možností, že dříve nebo později nastane nevyhnutelná situace. Byl jsem naivní!
Zatnu ruce v pěst a odvrátím se k ženě zády. Udělám nějakých deset kroků kamsi do pouště. Po ani ne minutě se však zas otočím a zamířím zpátky k ní.
"Tohle... Dává logiku. Dílky zapadají do sebe. Všechno souhlasí, a já uznávám, že teď už to vše nabírá smysluplnosti." Pokývu uznale hlavou, načež se zadívám směrem k její lodi. Skenuji ji a získávám poznatky o jejím celkovém poškození. Byl jsem zvědavý.
"Na druhou stranu... Za kredity Republiky bych mohl získat náležitý upgrade. Novou jednotku. Stačilo by vlastně pak převést pouze data a Jádro.
Mihne se mi hlavou. Avšak semínko zájmu už je zakořeněno. A tudíž už tuto myšlenku jen tak nevyženu z hlavy. Příležitost stát se lepším strojem je velmi lákavá. Zadívám se tedy zpět k lidské ženě a prohlédnu si jí od hlavy až k patě.
"Co to tedy znamená pro mě?" Rozhodím rukama a zadívám se jí do obličeje, který trochu skenuji. Jestli nenajdu nějaká zranění nebo náznak emocí, které by mohli prozradit lež. "Co bude teď? Nebo respektive: kde se provede platba?" Optám se zvědavě a mírně nakloním hlavu k pravé straně. Pak však pravou nohou udělám jeden krok vpřed a ukazováčkem pravé ruky na ni zas ukážu.
"A aby bylo jasno... Nehodlám se nějak přátelíčkovat s Republikou! Prostě si seberu svou platbu a mizím! Tato jednotka odmítá být služebníkem jakékoliv strany!" Zase se vrátím do pozoru a spojím ruce v úrovni břicha. "Naší pozicí je neutralita. Naší zbraní je nezávislost. Odmítám sloužit komukoli nebo čemukoli. Jsem svůj. Jsem svobodný!"
Vychrlím ze sebe, pravděpodobně naprosto zbytečně, ale dost jasně aby bylo dáno najevo mé stanovisko v tomto světě. Mé dny otroctví už skončili a znovu nenastanou. Přesto ve mě hryzal malý stín pochybnosti. Věděl jsem, že něco je prostě lež skrývající se za naivním odhodláním. Znovu, jako tolikrát předtím, jsem to však zadusil.
Gaah! Ty emoce... Jak je popsat? Jsou... Neurčité. Jací jsou lidé v tomto stavu? Podráždění? Nervozní? Můj výsledek pravděpodobnosti říká že určitě něco z toho.

Hangar na Corelli

Pozorujem čo je okolo mňa a usmejem sa potemhúcky keď vidím opäť civilizáciu. Taktiež vidím ako naháňajú tie stráže tú mladú dievčinu. Keď si všimnem, že je z nej cítiť sila je to prekvapenie avšak na mojej tvári nedávam nič vydieť. Ľavú ruku zvoľna položím na moju upraveny blaster a rezkým krokom sa výdam naproti tej dievčine a stražnym. Ako tak kráčam môj kabát trošku povieva a pritom sa trošku odhalí aj druhý blaster pri mojom pravom boku. Až na to, že mam ľavú ruku pri jednom z blasterov tvarim sa vcelku kľudne a rozhodne nie nejako agresívne. Keď som spravil niekoľko krokov a priblížil sa bližšie k ním 4 tak poviem celkom nahlas tak aby ma rozhodne neprepočuli tie stráže. Tón hlasu je jednoznačne dominantný ako keby to hovoril seržant svojim podriadeným aj keď slová sú volené aby vyzneli úctivo.
"Čo sa to tu deje pani? Načo robite toľko rozruchu?"
Následne pootočim svoju hlavu smerom k tej dievčine k nej poviem ráznym hlasom ale nie nejako výhražne. "Nebež toľko, si vysilená ešte spadneš a ublížiš si. A poď sem."
Len čo to dopoviem sa na mojej tvári zjavý menši úsmev a celkovo sa tvárim prijemne. Pritom stojím na širku ramien a som vystrety do svojej výšky. Pravú ruku mam voľne pri tele.

Anomander Rake


Tvar blasteru ktorý ma pri každom boku(vidno na predchádzajucom obrázku)

Ward - Kashyyyk - Rozprava s mistrem
Mistr vyslechl tvá slova a mírně se pro sebe zamračil a ustaraně chvíli hleděl do země, jako by v ní hledal odpověď. Ruce složil na prsa a pak vrátil svůj pohled k tobě.
"To je zlé Warde, moc zlé. Pokud se Mandalore zapojuje do tak vzdálených akcí, mají za lubem něco hodně velkého a hrozivého."
Potřese hlavou a slétne očima na tvého astromecha.
"Taky chtěl ukrást tvého astromecha, zajímalo by mne, jestli jen náhodou z možnosti cenných informací, nebo zdali byl jejich cílem už předtím."
Na chvíli mistr zavře oči a pomalu vydechne.
"Vyslechneme zajatce a pak uvidíme, ač nepředpokládám, že by snadno polevili náporu Síly a vypověděli nám, co chceme."
Povzdychne si a zamíří zpět do vesnice.
"Pojď už, jakmile dořešíme tuto záležitost kontaktujeme Radu."
Podotkne ještě, aniž by se ohlédl.

Naboosan - Tatooin - Krutý pán
Muž si tě pohledem přeměřuje, když jsi odpověděl a chvíli to snad vypadá, že si to rozmyslel a raději tě s potěšením zabije, ale pak se mírně ušklíbne a pustí tě z pultu na zem. Náaraz o zvrdlý udusaný písek je docela bolestivý a muž k tobě slétne očima.
"Dobře otroku, a nezkoušej žádné levárny, nebo tě vykuchám jak chcíplou Bhantu."
Pohrozí ti ledově klidným hlasem a probodne chladnýma očima. Pak stočí své kroky směrem ke kotvištím pro lodě a tebe kdybys náhodou nechtěl jít tak nějak pokopává před sebou, aby ses neloudal a aby tě měl na očích.

Kirloca - Tython - Světla ve tmě
Vaše meče se střetávají a přetlačují se. Tvou výhodou je tvá rozvážnost a rychlé reakce jeho zace dvě zářivé čepele, které může využívat k sérii drtivých útoků a nečekaných kreací, ale daří se ti s ním držet krok a nenechat jej získat navrch.
Mortem Tuam....konečně sis vzpomněl na jméno toho Chise, který býval tvým bratrem z Řádu Jedi. Stále se jej snažíš slovy s svou Silou přesvědčit a navrátit k Světlé straně. On se tomu zuřivě brání a to se projevuje i na jeho secích, které jsou nekoordinované a zakusují se třeba i okolních skal bez rozmyslu.
"Né to jsou jen sprosté lži Jediů!"
Prskne znovu promáchne a ty se mu vyhneš.
"Světlo.....ne...to...argggg né!"
Na chvíli vypadá docela zmateně a jeho ruce cuknout k hlavě. Ta volná se chytne za spánek a chvíli zatíná zuby. Toho využiješ a odhodíš ho svou Silou. Mortem odletí a narazí zády s heknutím do skály. Sveze se podél ní do sedu a z ruky se mu vykutálí světelný meč, který nyní zhasnul. Mortem vypadá zlomený a bezradný.
"Co jsem to....proč.....tohle místo to-to....je prokleté...."
Celý se třese a nechápavě hledí na své ruce a tiše mluví spíše k sobě. Zdá se, že jsi přece jen dokázal probudit jeho Světlou stranu a přimět jej k návratu, ale bude to stačit? A vydrží to na tomto místě?

Aiwa - Coruscant - Rozprava s mistrem
Mistr tě bedlivě sleduje a tvá mistryně nyní na chvíli ustoupí do pozadí, aby vám poskytla jakési v uvozovkách soukromí, protože vás stále slyší, ale opustila váš osobní prostor.
Mistrova tvář je poklidná a mírně chápavě pokývne hlavou.
"Hmm tak budoucnost říkáš? A co tě na budoucnosti trápí? Máš snad nějaký důvod k tomuto trápení mladá padawanko?"
Ptá se ti vlídně a poklidně a rukou poukáže na jedno ze sedátek, aby ses usadila a sám si sedne vedle a naslouchá ti.

Waren - Tatooin - Pravý záměr
Když jsi přistal a začal se na ženu rozčilovat zachovávala stále klidný a usměvavý výraz a vyčkávala, až jí dáš prostor.

Její loď tomu celému stále vévodí v pozadí, ale přece jen i na ní je vidět poškození, která si odnesla z bitvy, nejspíše tam ve vzdušném souboji bylo docela horko.

Na některých místech je trup poškozený a zdá se, že některé funkce určitě nefungují, jak mají. Možná přišla i o štíty, nebo zbraňové systémy, kdo ví. Nicméně to je nyní vedlejší, protože žena mírně pokývne hlavou.
"Taky tě ráda vidím celého plecháči. A nerozčiluj se tak prosím, samozřejmě ti vše vysvětlím."
Mluví klidným medovým hlasem a usadí se na jeden větší kus skály, aby u toho nemusela stát.
"Ano máš pravdu informace, které jsem ti dala byly nepřesné a ta základna se prakticky jen tak nedala dobít. Také její osazenstvo nebyli piráti, jak jsem ti zprvu tvrdila. Promiň, ale některé informace jsem ti musela zatajit už jen kvůli tvé vlastní bezpečnosti, kdybys byl zajat."
Začne a v zápětí s poklidem pokračuje.
"Ve skutečnosti si mě najala Republika, za docela těžký prachy, abych potvrdila jejich obavy, že se jedná o základnu Separatistů a získala z toho, co nejvíce dat. Samozřejmě pro samotného člověka by to byla sebevražda, tedy jsem potřebovala pomoc, ano konktérně tu tvou. Ve skutečnosti to, co vypadalo díky tobě, jako hlavní útok na hangár byla jen zástěrka, protože primární byla ona podpůrná palba, kterou jsem zaměstnávala základnu z venčí. Proč? Protože takhle jsem mohla zasáhnout jednotlivé části základny torpády, které obsahovaly malé drony, které jsou schopny monitorovat základnu, a pár dalších srandiček a to přesně Republika potřebovala mít pod dohledem činnost Separatistů. Samozřejmě bych tě tam nemohla nechat a u tebe jediného byl předpoklad, že to zvládneš celý."
Usměje se a pak se zhluboka nadechne.
"Neměj obavy Republika ti zaplatí ztracené díly a dostaneš ještě pěkně zaplaceno, za to, jakou jsi jí prokázal službu. Snad ti to, jako vysvětlení stačí. Udělala jsem jen to, co bylo nezbytné."
Vysvětlí žena.

Anomander - Corellia - Krátce po přistání
Po vysazení se na tebe posádka, ve které jsi předtím sloužil tak nějak docela vyprdla. Ty ses mezitím tak nějak potuloval v hangáru a zkoumal konečně opět civilizovaný svět. Bylo to zvláštní byl zase v něčem takhle techniky zamořeném, ale na druhou stranu i příjemné.
Konečně větší civilizace a nové možnosti. Když tvé kroky lehce klapaly o pohladu hangáru upoutalo tvůj zrak dění o kus dál.

Tato mladá Devaronianská dívka utíká právě hangárem, jako o život celá vyděšená a v patách za ní dupou tři lidští strážní v uniformách, kteří se jí snaží dohonit a chytit.
"Stůj ty malá zlodějko! Počkej až tě chytneme!"
Křičí jeden ze strážných udýchaně.
"Néééé! Pomoooc!"
Volá prozměnu mladá dívenka, která se neodvažuje zastavit, ač jí síly pomalu docházejí. Neběží zase tak daleko od tebe tato skupina a nebylo by to nic neobvyklého nejspíše, prostě nějaký zlodějíček, ale.....tvou pozornost si vynutilo něco jiného. Něco, cos tady jen tak hned nečekal. Ucítíš z té dívenky Sílu. Zdá se, že by pro ní mohla mít nadání, a je to náhoda, žes jí zde potkal? Budeš se však muset rozhodnout, co s tím uděláš.

Tatooin - Mezi čtyřma očima

Tatooin... Pomyslím si sám pro sebe, když zahlédnu písečnou planetu jakmile opustím hyperprostor. A nebyl jsem rád. Z mnoha důvodů. Kromě toho, že měla špatnou pověst... Skokem se přehoupnu přes opěradlo pilotního křesla a přesně do něj dosednu - což jde přeci jen snadno když na mé lodi panuje maximálně tak poloviční gravitace. Poté se mé prsty zas rozběhnou po pultu. Pravá s levou obrazovkou se zas nahodí a ihned se mi na nich vyobrazí informace o planetě Tatooin. Na pravé obrazovce se mi objeví jeho podoba, na které malý terčík zaměřuje zadané souřadnice.
"Přebírám hlavní řízení. Vypnout autopilota, připravit brzdící klapky, energii štítů přesunout do čelních částí." Rozdávám hlasem příkazy, mezitím co pevně chytnu do obou rukou velký pilotní knipl. A navádím loď na přistání. Do míst, kde mi na pravé obrazovce pípá na obrázku Tatooinu zaměřená poloha.
"Příprava na přistání zahájena. Plnou energii do štítů, brzdné klapky vysunout, zahájit odpočet."
Udám poslední rozkazy systémům lodi a pak už se jen pohodlněji usadím. Na poslední chvíli mě ještě napadne se pořádně upoutat na křesle pásy, za což jsem rád. Protože takovou chybu jsem si dovolal udělat jednou a naposled. Poslední chvilku váhání jsem věnoval myšlence, jestli mám nechat zapnutý vysílač, a nebo úplně utnout jakoukoliv komunikaci. Nakonec zvítězila ta druhá možnost.
Pak už jsem jen navedl Balora do atmosféry.

Přistání bylo neohrabané a těžkopádné. Jednou jsem tu zvláštní farmu obkroužil, než jsem se rozhodl dosednout ztěžka na malý pahorek kousek od farmy. Až se pode mnou zvedla oblaka prachu. Poté jsem už jen pomalu vypínal motory, ale nějak jsem si nedokázal pomoci. Nedůvěra v lidskou ženu mě donutila nechat zapnutý pohotovostní režim lodi. Zadíval jsem se zvědavě na farmu po svém pravoboku, a pak jsem znovu zaváhal. Ano. Je to logické a racionální řešení. V případě nouze budu mít cestu k úniku volnou. Selhání nepřipadá v úvahu. A kdo ví, co si ta bláznivá ženská vymyslí.
Odstrčím od sebe knipl a zvednu se na nohy. Upravím na sobě, pořád ještě neopravené, šaty se zbrojí a poté se chviličku rozhoduji, jestli si vzít nějakou výraznější palebnou sílu. Nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu jen svůj masivní, ruční Blaster. Kromě toho jsem si na opasek připnul i dvě magnetické miny. O svých čtyřech kouřových granátech v náramenících, coby mých maskovacích systémech, nemusela být řeč.
Teprve poté jsem se odhodlal otevřít vrata hangáru a vyjít ven do suchého podnebí Tatooinu.

Tatooin... Huttové... Jak já nenávidím Hutty! Řeknu si sám pro sebe. Kdysi jsem pro ně dělal pár jednodušších zakázek. Nic složitého. Prostě převoz zboží. Ale těm parchantům se prostě nedá věřit. Stejně jako pořádně nikomu na téhle planetě. Výhodou bylo to, že tu člověk sežene téměř všechno. Mít kredity mohl bych si obstarat novou centrální jednotku. Nebo bych mohl provést upgrade který mi ze mě konečně udělal celistvější systém. Ale teď jsem vážně rád že jsem rád.
Pohodím mírně hlavou a zadívám se ke svým nohám. Poté pozvednu hlavu k oné farmě, či skladišti nebo co. Ta žena už tam na mě čeká, a já ji nenechám čekat déle. Pomalu k ní zamířím, a letmo schovám svůj Blaster za opasek za zády. Netušil jsem, jestli cítit hněv, nebo kajícnost z neúspěšné mise. Každopádně vztek mě přeci jen ovládl trochu více. Možná to bylo i tím, že se tak blbě usmívala. Nechápal jsem proč.
"Vy...!" Dojdu několika ráznými kroky až k ní a ukazováčkem pravé ruky jí ukážu do obličeje. To už se však barva mých očí změnila z modré na agresivně červenou. "Měl bych vás teď hned nakopnout do toho vašeho růžovýho zadku!" Spustím na ni zvýšeným, naštvaným, robotickým hlasem. "Vaše informace byli nedostačující! Vaše plány sebevražedné a nelogické! To nebyl útok na základnu pašeráků! To byl nálet na pevnost!" Rozhodím naštvaně rukama. "Kvůli... Takto podělané infiltraci jsem zbytečně vypotřeboval důležité zdroje, munici, náhradní díly! Doufám, že máte náležité vysvětlení! O co šlo? A chci slyšet všechno! Včetně toho, proč se tu culíte jak měsíček na hnoji."
Sprásknu na znamení neústupného rozhodnutí pěstí o otevřenou dlaň, a jak postupně vychládá můj vztek tak se barva mých očí pomalu mění zas z rudé na nebesky modrou. Nyní ve mě opravdu hořela zvědavost. Chtěl jsem vědět všechno. A také mě zajímalo, co nebo kdo je ona zač.

Lhát se nemá, že?

Trošku smutně si povzdychnu...
„Upřímnost? Zbytečná. Obavy? Neopodstatněné. Další mise? Blíží se. Únava? Roste.Nemluvě o tom, že stále mám na sobě “dobrodružný outfit„. Ehm. “

A tak se jen slušně a společensky ukloním.

„Mistře Garone....“ pozdravím a společensky se odmlčím. A odpovíme pravdu. A upřímnou. Jen komprimovanou a zabalenou do jedné věty. Mistři mají v současné době rozhodně více starostí a povinností než řešit to, co trápí padawanku..
„..trápí mě budoucnost.“ řeknu, trošku se pousměji a tím to nechám..