Andor.cz - Dračí doupě online

Z deště rovnou pod okap

Při pohledu na zbylé droidy jsem si uvědomil, že tahle situace je přeci jen něčím unikátní. Nebo respektive byla unikátní. Tím, že jsem se kvůli Droidece nechal rozptýlit natolik, až jsem hodil za hlavu droidy a strategický plán týkající se jich samých. Přemýšlel jsem, kde byla chyba. Asi jsem se nechal až moc unést, nebo jsem těmhle "plechovkám" dával až moc nepříjemného podceňování. Nicméně to teď nebylo důležité. Důležité teď bylo to, že jsem byl pekelně v hajz... Přeci jen mě ale napadlo pár fint, když jsem se tak na droidy díval. Co si takhle pokecat trochu osobněji? Mihne se mi hlavou, načež se ve mě mihne emoce, která měla velmi blízko ke škodolibosti.
"Vojáci! Tato věta není pravdivá! Můžete mi potvrdit její pravdivost?" Pronesu pevným hlasem ke zbylým droidům a schválně čekám co oni na to. Tajně jsem si přál, aby jim ty jejich mikro-mozečky explodovali. Každopádně čekat na výsledek tohoto testu jsem nemohl. Na to opravdu nebyl čas. Proto jsem se téměř okamžitě zvedl a vyrazil prudce s přikrčenýma nohama vpřed. Rovnou k nejbližšímu droidovi, kterého jsem se pokusil lapnout levačkou kolem hlavy, a využít jej jako NEživý štít. (91%)
Takto jsem měl poté v plánu ustupovat na pozici s lepším krytím. Mezitím jsem pravou rukou zkoušel naslepo střílet do okolí, ve snaze vůbec něco trefit. A hlavně jsem se nehodlal dostat do palebné linie té, podělané Droideky.

V mé hlavě se mezitím spustila krátkovlnná vysílačka - za levým "uchem" se mi vysunula malá anténka, která byla částečně napojena na systém mého Balora. Ten poté přepošle zprávu dál. Bohužel s tím rizikem, že ji může zachytit téměř každý. Nebude nijak kódovaná. Ale vskutku doufám, že ji lidská humanoidka zachytí první.
"Jednotka Waren..." Střílet pouze pravou rukou se dá opravdu jen těžce. "Je pod těžkou palbou! Zajetí systému možné a téměř pravděpodobné! Nepřátelé téměř eliminováni! Jeden na úrovni velmi vysokého nebezpečí! Jednotka..." Ale pak se zadrhnu, protože mě něco napadne. V mé hlavě se mi mihne možnost, která by mi mohla na druhou stranu velmi nahrát do karet. Pokud si nepřátelé budou myslet že selhávám... Selhávající nepřítel = slabý nepřítel = podceňovaný nepřítel... Možnost přijata!
"Jednotka Waren se blíží ke kritickému selhání! Jsem pod těžkou palbou...!" Následně zprávu zakončím něčím trochu dramatickým šumem a okamžitým vypnutím spojení. Balor poté přepošle mou zprávu do blízkého okolí. Pokud ji zachytí lidská humanoidka... Tak... To bude fajn. Pokud ji zachytí zdejší nepřátelé... Tak je to vlastně celkem fuk. Stejně o mě už musí vědět.

Kashyyyk - Oběžná dráha

Naštěstí pro nás pro oba je ten granát opravdu omračující a pilot není uplný sebevrah.
Uleví se mi ale zasáhne mě omračující vlna tak jako tak štěstí je že hodně tlumená.

Potyčka s pilotem se vydaří co se odzbrojení týče.

Nicméně mlátit se s ozbrojeným mandalorem je problém.

Pak mě něco napadne, můj droid má docela dost šťávy a klasicky mývá u sebe paralyzér nebo by už mohl rozlousknout loď a použít něco ve skladě proti mandalorovi.
Proto rychle křiknu.

"Plecháči."

Počítám s tím že další zapípání mi osvětlí co mám dělat či případně jestli se nepřítele pustit abych takdy nedostal paralyzérem.

Ještě doufám že zapl autopilota.. jestli ne..

Naboosan - Tatooin - Špatně vybraný člověk
Muž se nad tvými poznámkami zaškaredí a zamračí. V jeho očích se čiší zlo a jeho pohled je chladný a nemilosrdný.
"Ty malý skrčku utahuješ si ze mě? Myslíš si snad že máš na výběr?!"
Zavrčí podrážděně a nakloní se blíže k tobě.
"Co se doktora týče na palubě svý lodi mám medidroida ten bude muset stačit a když ne tak chcípneš."
Pokrčí rameny s úšklebkem a pak se jeho prsty obepnou okolo tvého útlého krku a mírně sevřou. Cítíš, jak tě přidusil.
"Takže máš na výběr budeš mi sloužit, nebo chcípneš hned?"
Zlověstně se na tebe zadívá a je jasné, že svou hrozbu myslí smrtelně vážně.

Kirloca - Tython - V sevření temnoty
Na první Kirlocovu otázku Stvoření pokývne hlavou, ale následně jí hned zavrtí.
"Jak se s tím můžeš bavit? Blábolí totální nesmysly a my jsme teďka docela v prdeli."
Zabručí Talon nespokojeně a v mdlém světle se rozhlíží kolem, aby se nějak zorientoval, což je zde docela těžké vzhledem k tomu, že jste v jeskyni.
"Ne....oni ztraceni.....zlo....ztrávit."
Promluví s námahou Stvoření a zadívá se k ústí jednoho z tunelů, které odtud vedou, jako by snad nemě naznačil směr, kterým jsou a ty odtud skutečně ony stopy síly cítíš, ale zdá se, že Stvoření se moc s těmi dvěmi Jedi vidět nechce. Co se jen mohlo stát? Toď otázkou každopádně, bude to třeba asi rozlousknout.

Ward - Kashyyyk - Oběžná dráha
Rozhodl ses riskovat, že je granát pouze omračující a rychle ho odkopl a hodil na něj bezvládné tělo. Kdyby byl výbušný určitě by to toho chudáka v bezvědomí roztrhalo. Chvíli se nic neděje, ale pak....
"Bzzzzzzzíííííííííááááááánnnnnnnnnnnnnnnggggggggggg!!!!!!!"
Rozezní se po nákladovém prostoru mírně tlumeně. Určitě byl omračující i tobě se z toho podlomí kolena a musíš si zacpat uši, jak ti to rozhodilo rovnovážný systém. A pak dle předpokladu. Se otevřou dveře přechodu dokořán a vychází Mandlorian s blasterem.
"Kde je ten parch..."
Vrhneš se vpřed a vyrazíš mu blaster z ruky. Mandalorian zakleje a vykryje tvou další ránu a oplácí ti jí. Začíná pěstní souboj, jeho to asi bolí méně vzhledem k tomu, že je zahalen ve zbroji. Bude to kdo z koho, navíc vyvstává otázka zvládne autopilot loď nebo pilotuje jí někdo? Neřítíte se jen tak nazdařbůh vesmírem?

Aiwa - Coruscant - Restaurace
Mistryně se mírně usmívá a se zájmem tě poslouchá a sleduje. Mezitím vám přinesou objednávku a Ysa se do toho s chutí pustí. Dává si s odpovědí docela na čas, než Odloží příbor a opět se na tebe zadívá.
"Hmmm....je správné, že nebereš užívání Síly na lehkou váhu......a také je vidět, že ti ani životy nejsou lhostejné."
Spojí ruce nad stolem a proplete prsty.
"Copak tě přimělo k tomu zachránit toho Dhouglase a nezabít v letounu jeho komplice? Robota jsi přece zničila."
Se zájmem tě sleduje. Je těžké odhadnout zdali se ptá jen se zájmu, nebo tě tím i zkouší.

Waren - Vesmírná stanice - Po kolena ve starém oleji!
Rychle jsi začal ustupovat. Střely Droideky narážely do stěn a hvízdaly kolem tebe, jen se štěstím se ti podařilo nebýt v té úzké uličce zasáhnut.
Na nic jsi nečekal a proběhnul zpátky hydraulickými dveřmi a zahučel zpět za bednu do hangáru. Dveře zůstaly otevřené a v nich zůstala stát přávě Droideka s nahozeným štítem a začala to pálit do bedny za kterou se ukrýváš.
Nepříjemně to duní a máš pocit, že bedna tohle nemůže vydržet věčně ač je z kovu.
"Eh....ruce vzhůru.....Vzdej se!"
Když se ohlédneš míří na tebe zbylí droidi svými blastery. Na ty jsi úplně zapomněl, žes nezničil při útěku všechy a v zápalu schovávání se tě vůbec nenapadlo, že budou na opačné straně bedny, nebo v blízkém okolí pravděpodobně. Nyní jsi trošku v křížovém obležení. Tvá jediná výhoda je snad to, že bitevní droidi jsou dole hloupí.

Pod plnou palbou

Mělo cenu věřit, že to nejhorší je za mnou? Ne. Nikdy nemělo cenu věřit tomu, že to nejhorší už je pryč. V první chvíli - když se přede mnou objevili dva droidí poslové - jsem počítal s tím, že je vše až moc jednoduché. Pak ale dorazila ta zatracená Droideka, a já pocítil směsici pocitů, kterou bych si dokázal vyložit snad pouze jako strach a záchvat paniky. Kvůli tomu jsem si neodpustil chvilkové zaváhání. Protože Droideka byl krok do obřího lejna.
Úroveň nebezpečí: vysoká! Vyhodnocování protivníka: velmi nebezpečný! Mihla se mi hlavou ve vteřinách data, jak mé oční senzory proskenovali nahrubo nového nepřítele. Pak... Pak už jsem se na patě obrátil a plnou rychlostí jsem utíkal zpátky za krytí bedny, která byla chvíli mým beranidlem. Před ní jsem se odrazil a skočil za ní v podstatě šipkou. Dopadl jsem však tvrdě na pravý bok, protože já zkrátka nebyl nikdy bůhvíjak obratný. Ve vteřině jsem se poté vzpamatoval, obrátil se na záda, a vymrštil se do kotoulu kterým jsem se dostal blíže k bedně. Pak už jsem se k ní jen přitiskl a pořádně se schoulil.
Vyhledávám... Strategii... Vyhledávám... Data... Droideky... Potřebuji záznam o Droidekách!
Míhalo se mi vyděšeně hlavou. Nejhorší však bylo, že mé záznamy o Droidekách byli... No, žádné jsem neměl. V přímém boji jsem se se žádnou ještě nesetkal. A pokud ano, tak jsem byl pouze podpůrný střelec. Tehdy mě idiota nenapadlo se o ně nějak více starat, natož o nich sbírat informace. Byli pro mě podřadní. Jaká velká chyba...
Zvedl jsem ruce s útočnou puškou nad hlavu a naslepo jsem střílel dávky za okraj bedny. Znovu a pak zase znovu. Byl bych dokázal téměř cítit, jak mě bolí hlava. Naskakovali mi desítky možných taktik a postupů, ale jen proto abych hromadu z nich zas zavrhoval. Buď byli pro mou jednotku nezvládnutelné, moc šílené, moc odvážné, nebo moc nelogické.

Zadíval jsem se trochu zoufale ke svému letounu, ale znovu jsem si připomněl, že použít tady laserová děla by byl hodně velký hazard. Pak mě napadlo že bych mohl použít... Dobrý nápad! Áááá, moment... Vlastně ne... Tato jednotka není vybavena explozivními granáty, ani magnetickými minami... Zakroutím nevěřícně hlavou a znovu zvednu zbraň za okraj bedny, abych vystřílel pár dalších dávek. Pak se teprve odhodlám opatrně vyhlédnout. Ztratil jsem úplně vizuální kontakt.
Takže si to dáme dohromady... Smrtící protivník, nebezpečně rychlá, palebná síla převyšuje násobně moji, a její štít nelze probít vybavením, které mám u sebe... Závěr? Jsem v hajzlu.
Zarazím se na chvíli nad svým závěrem. Dokonce se mi nyní hlavou mihne i možnost sebrat se a zmizet odtud. Pokud je tady takovýchto zařízení víc... A pokud je potkám zrovna v pro ně velmi taktickém místě... Ta touha byla velká. Ale nakonec... Nevzdám se tak snadno.

Sem a tam a zakončíme to večeří...

„Chlupatá špeluňka?“ podivím se trošku nahlas, ale poté si vzpomenu, kdeže jsem to s Ysou byla naposledy. Inu, nějaké věci o ní nevím a asi nikdy vědět nebudu.
Unaveně si sednu a dám si to samé, jsem unavená a líná přemýšlet nad banalitami jako je „Jakou omáčku si dám k nudlím.“

„Nebyla to chyba moje, ale střechy...“ ušklíbnu se trošku kysele, protože vím, že v ten okamžik to, inu, jinak či lépe nešlo. Ne mě, ne v onen moment...
„Zbrklý a agresivní? Mezi skupinou odporných renegátů, kterým se opravdu podařilo dostat do Senátu, bez možnosti jakékoliv komunikace, postupů či plánů a pokud vezmeme v potaz směr mého výcviku...“ řeknu a napiji se trošku vody, kterou snad servírka přinesla „..to nebylo tak strašný.“ zaculím se.
„Uznávám, nebyl žádný výbuch...“

Poté chvilku přemýšlím, rozebírám si vážně a zpětně krok za krokem své jednání, motivaci k němu a možnosti, které jsem měla. Ale jak jsem unavená, tak mě nic nenapadá.
„Pocity, pocity...Pocit neschopnosti a nevzdělanosti v některých oborech mě donutil improvizovat. Je ale těžké porovnávat schopnosti a dovednosti Mistra s mými vlastními...“ řeknu klidně.
„Na druhou stranu, vnímat použití Síly jako jednoduché řešení čehokoliv mi vnitřně také nepřijde správné....“

Kashyyyk - Oběžná dráha

První myšlenkou bylo:
Kterej magor by si v lodi na oběžné dráze házel granát do nákladového prostoru?
Další myšlenka byla ale už spíš pragmatická:

Kam.. pod co.? .. ha!

Počítám s tím že granát má být hlavně na omráčení a tak jednám a těch pár vteřin využívám co můžu. Do granátu kopnu a zároveň za použití síly zvednu omráčené tělo mandalora a nechám ho žuchnout na granát. Počítám s tím že to byl omračovací granát aspoň tak mi přišel.

Pro jistotu se ještě trochu skrčím a otočím aby na mě i tak granát měl co nejmenší efekt ať už je jakýkoliv a očekávám že nepřítel který granát hodil půjde situaci skontrolovat a tak se nachystám pokud možno co nejblíže na zeď ke kabince doslova se natlačím abych měl tu vteřinu na omráčení snad posledního mandalora.

Tython - V temnotě je světlo

Talon váhal, ale jenom chvilku. Bylo vidět, že i na něj dopadá temná strana síly a síla té postavy co se k nám blížila. Úplně jsem zapomněl ho chránit nebo aspoň částečně zaštítit. To co jsme zažíval já bylo skoro trýznění, ale co musel zažívat on nebylo určitě menší. Když skočil já se nerozmýšlel. Po nohách jsem skočil do otvoru a doufal jsem, že neskáču z bláta pod okap. Cítím jak se tunel kroutí a povrch mi pravděpodobně rozdírá plášť. Naštěstí ten chrání mě a já nedoznám nějaké větší újmě. Dopad byl neohrabaný, protože jsem opravdu nečekal že už to skončí. Dopadl jsem prvně na zadek, ale stejně až na záda. Pomalu jsem se zvedal a masíroval jsem si záda. Talonův komentář byl na místě.
Jo to máš pravdu.
ovšem pro mě je důležitější, že temná síla, která byla cítit nahoře tu není tak silná. V té chvíli se rozzářil meč našeho průvodce. V první chvíli to byl šok pro oči, ale když jsem si na to zvykl, tak jsem zažehl i svůj meč. Přeci jen to bylo více světla. Poslouchám slova stvoření a na rozdíl od Talona vím co asi chtělo říct.
Ti dva jedi jsou někde tady? Cítím je tady. Dovedeš nás za nimi?
Já je cítil. Dvě jiskřičky síly, které svítily uprostřed temnoty. Upínal jsem se na ně a snažil se poslat skrz sílu impuls, aby věděli že jsem tu. Počkám co ten tvor. Myslím, že ví kde jsou nebo to aspoň tuší.