Génius

Ten člověk si myslel, že mě má v hrsti. Očividně pitomec. Lidé takový už bývají.
Příjde k prvnímu Jawovi co vidí, ještě zraněnému, a dělá, že z něj udělá svého sluhu.
,,Nebudu ti sloužit. A stejně jsem zraněný, pokud nebudu ošetřen zemřu stejně."

Odsekl jsem mu.
Zvažoval jsem možnosti. Byl jsem v patové situaci. Ale stejně mi vrtalo hlavou proč v celém městě není jediný zdravotnícký zařízení.
To nemůže být možný.
,,Znáš nějaký doktory?" zeptal jsem se ho.
Bylo už nějak jedno o co tomu člověku jde. Bolelo mě celý tělo. Měl jsem hlad. Neměl jsem práci, a byl jsem okradený. Fakt mě nezajímal. Ale pokud zná alespoň doktora tak mi bude užitečný.

Kirloca - Tython - V obětí temnoty
Talon v první chvíli váhá, zdá se, že má otupělou mysl a jen s těží se nakonec přiměje skočit dolů do temné díry. Nakonec ani ty neváháš, protože cítíš, jaké zlo dopadá na tvou osobu a drtí tě. Skočíš a prosvištíš trošku krouceným tunelem, kterým před chvíli projeli ti dva před tebou. Stejně, jako oni i ty vypadneš do temnoty a dosedneš nebo spíše dopadneš do tvrdého lehu na zem.
"Do háje je tu tma, jako v pytli."
Zavrčí Talon, který se trošku vzpamatoval. I ty cítíš, že temnota se vzdaluje. Tmu rozčísne až světelný meč Stvoření, které na vás pohlíží.
"Jedi.....tady.....schovat..."
Vypraví ze sebe a oba vás sleduje.
"Jo to jsme teda schovaní, jako v hrobce."
Bručí Talon, ač kdo ví, co Stvoření vlastně myslelo. Ty však přes Sílu, která vychází ze Stvoření a Temnou Sílu, která na celé této planetě pryští a oplétá se okolo každého z vás ucítíš slabý záchvěv dalších dvou Sil, nedokážeš přesně určit jakých, ale jsou blízko nejspíše někde zde v podzemí.

Aiwa - Corusant - Véča!
Ysa se pousměje a vyrazí ke vznášedlu, kterým vás pak veze Corusantem. Notno podotknout, že si to frčí docela rychle a s jízdou se moc nepáře. Docela si to i užívá.
"Co bych to byla za mistryně, kdybych neznala."
Zacuká jí usměvavě koutek. Zsatvíte nakonec u jedné menší restaurace ve vyšších patrech a vydáte se do ní. Na ní svítí nápis "Chlupatá špeluňka" zvláštní název, ale kdo ví třeba měl jen majitel smysl pro humor. Vevtnitř to vypadá docela dobře.
"Postup? Hmmm....možná trošku zbrklý, unáhlený a agresivní, ale svůj účinek to mělo, až na to, že neumíš chodit po střechách."
Ušklíbne se, když narazí na tvé fiasko s pádem.....Usadíte se k volnému stolu a brzo příjde droidí servírka.
"Dáme si dnešní specialitu."
Usměje se Ysa a slétne pohledem na tebe.
"A jaké jsi měla pocity ty, když jsi dnes poprvé jednala více na vlastní pěst?"
Podepře si bradu rukama a zvídavě tě sleduje.

Waren - Vesmírná stanice - Problémy s droidy
Droidy po tobě dál pálí, ale tobě se podařilo schovat za jednu velkou bednu a začít jí tlačit proti nim.
"Co to dělá...?.....Palte palte!"
Baví se droidi a ty slyšíš, jak do bedny cinkají jejich střely. S zarachocením slyšíš, jak jsi jednoho droida převálcoval. Zbývající máš za chvíli v zádech. Ti po tobě střílejí, ale jsi rychlejší a než tě trefí už jsi za bednou a běžíš k východu.
Dveře z hangáru se otevřou a ty proběhneš skrz. Tam vidíš dva ony pádící droidy, kteří šli zavolat posily ohlédnou se na tebe a vyděšeně zamáchají rukama.
"Aaaa pozor je tady a vypadá naštvaně!"
Zhrozí se jeden, ale pak je chodbou zpoza nich slyšet kovový točivý zvuk, který se zastaví a k tvému neblahému zjištění v úzké uličce tak 5 metrů za droidy se zastavil a rozložil další droid. Droidi se ohlédnou a pak se podívají radstně na tebe.
"Aha! Posila! Vzdej se jsme v převaze!"
Křikne a ukáže na sebe prstem.

Dorideka

Zdá se, že to není to nejhorší. Kulatý droid zapne najednou svůj štít, který jej neprostupně obklopí a spustí palbu. Ta začne v rychlém sledu lítat tvým směrem. Prve sejme oba droidy, kteří s výkřikem padnou k zemi a pak už další střely míří tvým směrem a bude to dost nahusto. Nový soupeř se s tím vůbec nemaže.

Ve vroucím kotli

Úspěšnost mého počínání byla ještě lepší, než jsem sám čekal. Předpokládal jsem, že opozice bude mít menší ztráty, ale nakonec jsem jedině rád za opak. Přeci jen tu proti mě stojí chatrní droidi. Pokud se nepletu tak výhody těchto typů byli vždy akorát tak v ceně, v jednoduchosti, a v množství.
Poznamenat: ve vhodné chvíli prohledat zbytky. Nutnost najít dobré, vyhovující součástky. Mihne se mi hlavou když pozoruji, jak jeden další droid padá k zemi. Už jich zbylo opravdu málo. Zatím. To, že tu brzy budou posily není vůbec ale vůbec dobrá zpráva. Poradil bych si s nimi, ale mohlo by mě to stát drahocenný čas a možná i něco jiného. Pokud sem vtrhnou samotní lidští humanoidé tak to v žádném případě nebude rovný boj.
"Re-kalibrace zahájena!" Sevřu pevně zbraň, přitisknu si pažbu k pravému rameni, a na pár vteřin ztuhnu v pozici, jako kdybych usilovně mířil na cosi před sebou. Když se mi zbraň přehřála tak se mi rozhodilo zaměřování. Nemluvě o tom, že do nového výsledku musím započítat i seškvařenou, levou dlaň. Musím najít vyvážení a najít nový výsledek kalibrace. Bohužel to zabralo trochu více vteřin. Takže když jsem přehodnotil bojové pozice mě a nepřátel, došel jsem k závěru že musím jednat. HNED!
"Vypočítávám... Vypočítávám... Automatická podpora Balora...! Zamítnuto! Moc riskantní! Vypočítávám... Vypočítávám..." Rozhlížel jsem se kolem sebe. Co použít? Co využít? Co dělat? Vyhlédl jsem ze svého úkrytu a shlédl jsem pozice zbývajících droidů. I cestu která mě dělila od jediného vchodu zde. Tam byl můj cíl. Pak mě však cosi napadlo, jak jsem se opřel o bednu za svými zády. Přes metr vysoká. Přes metr a půl široká na obě strany.
"Rozměry... Dostačující. Výsledek... Beranidlo? Neživý štít? Nová, taktická možnost? Nalezeno vícero možností!" Opřu se o bednu silně jedním ramenem. Pak i druhým, jakmile si přes něj přehodím popruh zbraně. Poté mohu zabrat plnou silou. Ve snaze začít tlačit rychle bednu před sebou vstříc droidům. Každý, sražený droid bude malé potěšující plus. Momentálně si takto ale dělám průchod rovnou k oné cestě odsud. Jakmile se dostanou droidi za má záda mám v plánu bednu přeskočit, a utéci do nitra základny. Dříve, než potkám ty zpropadené posily.
(63%)

Jídlo? Asi se nedá nic dělat. Snad platí.

Já jen mlčky kývnu.
„Pravdou je, že po tom dnešku by něco vydatného k jídlu značně pomohlo...“ poznamenám a trošku si oddychnu.
Jak se zdá, tak dnes jsem si toho prožila už docela dost.
Jídlo, sprcha, postel, spánek. To je docela dobrý plán. V politice se nevyznám, tak uvidíme, jaký bude výnos Rady.
„Znáte zde nějaké dobré podniky, Mistryně?“ zeptám se a rozhlédnu se po okolí, protože přeci jen město v těchto částech vůbec neznám...
„A jak hodnotíte můj postup?“ zeptám se nadšeně, protože sama z sebe mám dobrý pocit. Takový ten, kdy zvládnete věci na jedničku. Teda, až na ten finiš.

Tython - Tíha Zla

Viděl jsem nevěřícný výraz, který se usadil na tváři Talona, když jsem mu řekl, že budeme následovat tohle divné stvoření. Upřímně jsem se mu nedivil, ale teď neměl na výběr. Cesta ubíhá a já slyším Talona jak bručí.
Já to osobně sám taky nechci zjišťovat. To stvoření vypadá samo dost děsivě a pokud je tu ještě něco děsivějšího tak nás síla ochraňuj.
Prohodím po cestě. Stvoření nás pobízí skřehotavými zvuky k většímu a většímu spěchu. Běžím tak, jak jsem snad nikdy ještě neběžel. V jednu chvíli jsem málem zakopnul, ale naštěstí jsem to ustál a mohl jsem pokračovat stále stejně rychle. Stvoření se zastavilo před skálou a já sledoval co teď. Najednou skočilo do díry do skály kam jsem já moc nechtěl. Někam do temnoty. Potom se za námi objevilo to čeho se nejvíce bálo to stvoření.
Skoč! Dělej!
Zařvu na Talona, protože cítím sílu, která se táhne z té bytosti. Působí na mě síla temné strany, která mě skoro sráží na kolena. Sahám po síle, aby mi pomohla a vystavěla kolem mě hráz. Musím se udržet než Talon skočí do díry, abych mohl skočit do nitra hory také. Pomalu couvám a když budu moci skočím.