Poslední minuty před akcí

Jedna minuta... Druhá... Pět...Ano. Skutečně jsem chvílemi odpočítával minuty. Seděl jsem naprosto nehybně v pilotním křesle, pozornost upřenou do prostoru, a počítal jsem minuty které jsem zde zatím strávil. Být člověkem tak bych byl asi dosti nervozní. Nebo alespoň tak nějak bych to předvídal. Protože to čekání bylo skutečně něco otravného. Je normální, že se nudím? Opravdu je to tak? Některé emoční procesy evidentně nemám ještě tak úplně... zmapované. Proběhne mi mou myslí. A nakonec mě ty úvahy vyruší natolik, že sebou vyděšeně trhnu, jakmile se objeví moje budoucí společnice. Instinktivně sáhnu po kniplu a strhnu loď. Nic se sice nestane a naštěstí se naše lodě těsně minout. Ale i tak to bylo docela děsivé. Chvíli jsem drtil rukou knipl, než jsem povolil stisk. Následně jsem jen zvědavě zkontroloval prostor, který nás od sebe dělil, a blíže jsem i zkoumal loď samotnou. Nenechme je čekat. Prohodím si sám pro sebe a narovnám se.

V následujících chvílích jsem nahodil zas na poloviční výkon antigravitační modul, takže všechny drobné předměty zas popadaly na zem. Aktivoval jsem pohonné jednotky, odblokoval jsem komunikaci, a spustil jsem napájení štítu. Balor byl brzy zas v kompletním provozu.
"Balor Z-21-E se hlásí a udává svou pozici. Všechny systémy plně funkční. Přecházím do bojové pohotovosti." Odeslal jsem souřadnice se svou pozicí a napíchl jsem se komunikačním kanálem na její. Až poté jsem se dal do pohybu. Pomalu jsem přidával na výkonu motorů, abych je nepřetížil. Balor byl pomalý a nepříliš obratný obřík. Ale netrvalo to moc dlouho, než naskočil a začal plně pracovat. Brzy jsem se tak zařadil po bok humanoidky a jen jsem kniplem udržoval dráhu letu. Následně jsem si hodil pravou nohu na levé koleno.
"Jaký je plán? Udejte informace a statistiky." Pronesu svým hlasem stroje a vmžiku se zas narovnám do pohotovějšího posedu. "Mé výpočty jasně říkají, že přímý útok by mohl být ubohá sebevražda. Na to nemám palnou sílu, ani potřebné vybavení." Vyhodím si na obrazovku po své pravici informace a statusy o své lodi. "Opakuji: jaký je plán? Jsou tu vedlejší cesty? Zkratky? Obchvaty? A ne. Jednotka Waren odmítá výstup do otevřeného prostoru. Možná jsem mechanik, ale v žádném případě nejsem stavěný na kritické stupně pod bodem mrazu, na vakuum, a na stav beztíže." Prohodím hlasem, ze kterého přímo odkapává nesouhlas a nepříliš velká radost, kdyby na něco takového jen zkusila ta ženská přijít. "Pokud nemáte žádný plán postupu, tak navrhuji zkusit průnik skrze sklady nebo přistávací a vzletové dráhy. Možná zde bude i nějaká ventilační či odpadní šachta."
Navrhnu nejsnazší postupy, které mě v současné chvíli napadli, a pak... Pak už jen napjatě vyčkávám.

Kashyyyk - Zbabělý pilot

Můj plán se zdaří, a Mandalorové prohrávají. Nicméně zdá se že jeden z nich dostal trochu rozumu, a nehodlá skončit stejně jako jeho druhové.

Na nic nečekám, jednak potřebujeme stíhač a jednak by mohl něco vedět. Reaguji okamžitě a Astromecha i sebe se snažím za každou cenu dostat na palubu oné odlétající lodi.Sám vyrazím rychlým skokem při zemi na onu rampu a pak se znovu odrazím a skočím tak abych se dostal do lodi,mezi tím Astromecha chytnu pomocí síly a pokud bych vážně nestíhal ho rychleji přesunou, tak s ním lehce hodím směrem do lodi pokud bude vážně nutné, ale tak abych ho nerozbil.

Pokud se nám takhle oběma podaří dostat na palubu odlétající lodi, pokusím se co nejrychleji schovat.

Waren - Vesmírný prostor - Plán na stanici
Zahájil jsi naprostý klid a věřil, že to bude stačit. Nyní bys měl být neviditelný pro senzory nepřítele a dostatečně daleko, pro zaznamenání pouhým okem. Minuty se vlečou přímo úděsně, ale není to až tak dlouho a z hyperprostoru nedaleko tebe vyskočí loď té ženské, která tě sem dotáhla. Kdyby to její počítač zpočítal o kousek vedle tak by tě při výstupu rozmašírovala protože vaše lodě by do sebe narazily a to by hezké asi nebylo. Je pravděpodobné, že si tě všimla, také je okny vidět, že na její lodi probíhá docela pilná aktivita, protože se nejspíše připravuje k útoku. Asi si moc servítky brát nehodlá.

Ward - Kashyyyk - Hledání astromecha
Tvůj plán vyšel téměř dokonale. Mandalorové tě nečekali a astromechova váha dva z nich srazila k zemi a přimáčkla. Mezitím jsi byl už u nich a dalšímu rozťal zbraň. Poslední tasil svou vibro čepel a ťal po tobě, naštěstí ses dokázal vyhnout a po pár úderech soupeř skončil s useknutou rukou s mečem po loket. Rozruch pomalu utichá ač ti tři nezranění se snaží chopit čehokoli a pustit se do tebe, máš ještě chvilku času. Nicméně transport se zvedá ze země a zavírá se mu nákladový prostor zdá se, že pilot se na ostatní hodlá vykašlat.

Aiwa - Corusant - Záchrana senátorky
Strážný, kterého si potkala se na tebe podezíravě podívá a pak si zmáčkne komunikátor.
"Bezepčnostní tým 4 do pokoje senátorky Jung-Ju-Jing. Plná pohotovst....bezpečnostní týmy 2 a 3 zajsitit patro."
Oznámí zdá se, že bezpečnost tu funguje rychle a mají jí zdejší chlapíci docela zmáknutou.
Ty však zahlédneš nějakou malou postavičku, která se pohybuje zvnější strany senátní budovy mezi parapety a římsami....nebo se ti to zdálo? Je to dost daleko, abys to řekla s jistotou.

Naboosan - Tatooin - Prokletí výprasku
Zmožen tou krásnou nakládačkou ses rozhodl chvíli si odpočinout a prohlédnout své vybavení jestli není poškozené. Tvé nejhorší představy se potvrdily tvůj krásný foťáček tento boj nepřežil a je docela pěkně na maděru. Opravit ho zabere docela dost času a to nemluvě o potřebných součástkách, který momentálně samozřejmě nemáš.
Aby toho ale nebylo málo překontroloval jsi zbraně. Z rychlé prohlídky to vypadá, že puška má už dlouho zaseknutou spoušť a kdo ví kdyn aposledy vystřelila a co se granátů týče, tak ty prozměnu nejdou aktivovat. Ten obchodník tě pěkně vypekl a prodal ti pořádnou hromádku šrotu.

Nabušen

Poslední ukrutné nakopnutí do zadnice. Bolí mě celé tělo, ale nevadí. Zvykl jsem si z dřívějších zážitků. Uma gesta mala rich. He he.(Překlad:Alespoň hrudník má dobrý. He he.)
Kulhal jsem na jednu nohu, a všechno mě opravdu hrozně bolelo. Na Tatooine není moc obrubníků, takže jsem si sedl jen tak na zem u zdi jednoho domu. Byla to myslím restaurace, ale neměl jsem moc náladu zjišťovat.
Měl jsem ale (jako vždy) zájem o foťáček. Měl jsem strach jestli ho ta twilečka nerozbila, a tak jsem se radši podíval. Taky jsem zkontroloval zbraně, nerad bych tu vybouchl. Ale foťáček jsem dělal sám tak by měl být odolný.

Dobře, jdeme žehlit. Snad včas. A rozhodně napařit.

Běžím s lodě s mečem a držím se za postřelené rameno. Ano, bolí to. Bolí to čím dál tím víc, jak adrenalin opadává.

„Stráže! Skvěle!“ pomyslím si a jsem zastavena poněkud netradiční otázkou, když zrovna běžíte zraněná k strážím s světelným mečem.

„Běžím na sklenku s senátorem...Spěchám si prohlédnout krásné historické podzemí Senátu. Jdu pozdě na rande.“ pomyslím si. Takových možností.

„Pusťte poplach! Senátorka Jung-Ju-Jing z Naboo je v nebezpečí!“ oznámím jím trošku rychle a trošku vyděšeně. A velmi, velmi naléhavě..

Jak se zastavím, tak „vypnu“ meč a začnu pomalu, ale jistě vydejchávat onen sprintík...

Kashyyyk - astromecha


Ještě nějakou chvíli musím pokračovat ve stopování. Následuji stopy které se drží ve stejné výšce a pak zase klesají. A nakonec mě dovedou tam kde jsem potřeboval být.
Vidím jak 4 mandalorové táhnou mého astromecha. Na nic nečekaje, vyrazím rychle dopředu za použití síly. Následně použiju sílu abych s astromechem škubnul dopředu směrem k sobě a povalil tak dva mandalory. Pak zapnu světelný meč a zbytek vzdálenosti překonám skokem ze kterého zrovna zautočím na své nejbližší nepřátele.

Pokud se mi nedaří zneškodnit jejich zbraně nebo opravdu nemám dobrou příležitost vyřadit je do bezvědomí tak se s nimi nepářu a prostě na ně použiju světelný meč.

Před "sršním hnízdem"

Jakmile loď vyskočila z hyperprostoru byl jsem již řádně připravený. Jako obvykle jsem se nudil v nákladovém prostoru, kde jsem kontroloval obvyklé zásoby, a jako obvykle jsem si hrál s vyztužením své vesty. Vytahoval jsem z ní pláty, a nebo je naopak přidával, protože jsem se nemohl rozhodnout, jestli má cenu mít méně ochrany pro více pohyblivosti, nebo naopak více ochrany za znatelné snížení pohybu. Bylo mi řečeno, že je blbost nechat se zastřelit na útěku. Ale já na druhou stranu nejsem zase člověk. Takže jsem s pokrčením ramen zvolil možnost číslo dvě. A když už jsem opravdu neměl co dělat, tak jsem se snažil nějak zkorigovat sílu své útočné pušky. Protože bych byl opravdu nerad, kdyby se mi přehřívala už po pár výstřelech.

Nyní jsem postával na můstku a před očima jsem měl tu věhlasnou pevnost. Mít jako lidé spodní čelist asi bych jí měl právě pokleslou na známku údivu. To, co jsem před sebou viděl bylo skutečně pevností. Výsadek na povrch asteroidu jsem zamítl tedy okamžitě, protože tohle bych neměl šanci přežít. Stejně tak zamítám jakýkoliv nálet, protože tohle monstrum bylo očividně stavěné tak, aby odolalo přinejmenším i lehčímu křižníku. Kdežto můj Balor byl sotva poloviční stíhač těžké třídy. To je přeci jen jistý rozdíl.
"Nějaké nové nápady? Taktika?" Prohodím nepříliš nadšeně. Můj hlas se naštvaně pozvedne. "Doufám, že ta humanoidka má dobrý plán, protože tohle je vskutku jako sestřelovat křižník pistolí!" Zapadnu do křesla pilota, opřu si lokty o opěrky, a spojím bříška prstů před svou tváří. Asi na následující minutu zůstanu zcela nečinný. Nahrávám nové možnosti a způsoby taktiky. Výsledky jsou ale... Značně nejisté.

Nakonec se zas narovnám a z obrazovky nalevo si na tu velkou, prostřední přehodím pohybem ruky pár tabulek.
"Ukončit veškeré komunikační kanály. Zablokovat vysílací frekvence. Vypnout motory... A ukončit všechny činnosti na plavidlu Balor. Opakuji: ukončit všechny činnosti."
Následně už jen zaznamenávám jak vyhasínají motory. Jak se pomalu zhasínají světla. Uvnitř i vně. Zcela se vypne i umělá gravitace, která doposud běžela pouze na poloviční výkon. Co není tedy přivázané to se pomalu vydá svou cestou. Ve skladu je ale naštěstí přikurtované vše. Cizí návštěvník by tu měl ale potíže i s kyslíkem, který zde není žádný. Nepotřebuji ho.
Vyčkám, dokud zde nenastane absolutní ticho. Absolutní, neproniknutelné ticho. Porozhlédnu se. "Žádné známky aktivity. Žádné známky života. Balor přešel do naprostého klidu. Přejeme příjemné vyčkávání."
Prohodím jízlivě a spokojeně už se jen z křesla dívám na tu zpropadenou stanici. Takto schován před vším tam venku mi nyní nezbývá, než čekat až přiletí i ta druhá loď.