Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Temná zakoutí města Brna

Příspěvků: 1271


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Murco Decollo je offline, naposledy online byla 25. června 2017 13:35Murco Decollo
 Postava Jakub *Vindex* Zelenka je offline, naposledy online byla 25. června 2017 13:35Jakub *Vindex* Zelenka
 Postava Daniel Riedl je offline, naposledy online byla 26. června 2017 10:44Daniel Riedl
 Postava Willow Rosenberg je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:55Willow Rosenberg
 Postava Charlotte Riedlová je offline, naposledy online byla 26. června 2017 15:55Charlotte Riedlová
 Postava Ester Rymárová je offline, naposledy online byla 21. června 2017 10:01Ester Rymárová
 Postava Tamara "Mori" Jánská je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:32Tamara "Mori" Jánská
 Postava Lucie Anna Vránová je offline, naposledy online byla 30. května 2017 10:28Lucie Anna Vránová
 Postava Nina je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:01Nina
 
Lucie Anna Vránová - 30. května 2017 10:28
beznzvu9291933.jpg
Snaha o likvidaci upíra před vodárnou
- npc Martin a Roman -

Oba věděli co dělat a poslechli bez váhání. upírův výsměch mi je lhostejný, stejně jako černému vlkovi, který běží po mém boku. Máme před sebou jasný cíl a toho musíme dosáhnout.
Překvapující je, když se z budovy ozve dívčí hlas, křičící na někoho jiného, že mu ohňostroj urve ručičky a bude mrzáček...
???
Raději se neptám, odpověď totiž stejně nezískáme jinak, než že se dostaneme do budovy přes naši aktuální překážku. Pak se uvidí, zda křicící dívka, jejíž hlas vysypal okna v určité části budovy, je přítel či nepřítel.

Ještě pár skoků a byli bychom skočili po upírovi, jenže ten hajzl si přesně počkal, až budeme dost blízko a znovu využil svou schopnost. Kdyby to učši jen trhalo bylo by to snesitelnější, než fakt, že jsem nejspíš právě ohluchla a myslím, že mi brzy vykrvácí mozek. Nehledě na to, že proti nám zvedl vítr, který nás odfoukne o kus dál a jako bonus padá strom.
Nám se dřevěný kus zdejšího porostu vyhne, ale dopadá na Martinovo auto. Nemusím se ani ohlížet, protože rána, která se ozve a houkání alarmu o tom říká své. Zda Roman za ním žije či nikoli, budu zjišťovat později.
Buď se ozve sám nebo ne...

S tou myšlenkou znovu seberu odholání a síly, abych se dala do pohybu a zaútočila na upíra (86%). Musíme ho strhnout na zem, pak už bude hračka prokousnout mu hrdlo.

 
Willow Rosenberg - 24. května 2017 13:39
vlkodlaka6185.jpg
problém s Balogou
- Ester + Baloga, Blur, Horst, Zora a psi -

"Co prosim?"
Vyhrknu sotva ustoupí a řekne, že nemůže jít. Pak na mě vytasí podpásovou otázku, že si v duchu nadávám, jak mohu být tak pitomá.
"Ne. Na zombie jsme na střední nekoukali..."
Odpovím po pravdě s lehkým podrážděním, ale aniž by musel vysvětlovat další věci, jejich význam mi došel dřív, než je vyslovil. Možná jsem zombíky ve svých setkáních filmového i reálného druhu ve sbírce dosud neměla, ale když nic jiného, mělo mi dojít hned, jak se tyhle věci přenáší. Chodila jsem s klukem, kterého pokousal vlkodlak, krucinál! A sama jsem se jedním stala... Jen tak... Mimochodem.
A stejně jsi tak pitomá a uvažuješ, jak jeho osud zvrátit...
Zazní mi v hlavě kysele.

"Přece musí existovat něco...."
Ano, můžeš mu ulevit od bolesti z proměny.
"... jen trochu času..."
Čas je proti nám a ty to víš.
"Nemůžu tě tu přece nechat... Jen tak..."
Musíš. Tím, že tu budeš stát nezachráníš ani jednoho. Tenhle je už defakto mrtvý i když tu s tebou ještě mluví, ale venku čekají další, kterým ještě můžem pomoct.
Slova bestie dávají až děsivý smysl, ale stejně se nedokážu sebrat a utéct. Nechci ho tu nechat, chci najít způsob jak zachránit všechny.
Někdy to prostě nejde. V každé válce jsou oběti.
Já vím ale... ne takhle...
A jak jinak? Můžeš mu pomoci jen jedním způsobem. Zabij ho.
Ne!
Když ho tu necháš, promění se a půjde po nás. Jestli mu zůstane třeba jen polovina vlastního mozku, vidělas, co umí. Ne, nechci schytat kulku do zadnice, jen pro to, že ty jsi slabá.
O tom to není, třeba je nějaká protilátka, která by ho mohla zachránit...
A hodláš mu ji podat ve chvíli kdy ti bude vděčně okusovat krk, nebo se ti s láskou pokusí utrhnout hlavu? Já abych byla v obraze, protože je to i moje tělo.
Musíš to zlehčovat?
Zabij ho. Ušetří mu bolest. Podívej se na něj, jak křiví tvář a snaží se abys to neviděla.


Musela jsem se na něj ještě dalších pár vteřin dívat. Munice mu došla a tedy nechat ho žít s hloupým "zdrž ty dole, kteří se vyprostí" nemělo smysl. O kolik horší je, zabít známého člověka, když je ještě člověk ve srovnání s tím, když na mě útočí bytost s tváří známého, ale vím, že už to není on. Druhá možnost je pro mě snažší, jenže... Jen pro mě. A v těch všech myšlenkách si jasně vybavím sebe samu, když jsem zjistila, co se mnou Murco udělal. Přála jsem si smrt, dokud jsem se cítila ještě nějak jako člověk.
"Máš pravdu."
Ta slova však nebyla pro Balogu, i když to tak mohlo znít.
Já vím. Už jsi zabíjela, víš jak na to.
Kousnu se do rtu a přešlápnu.
"Bezbolestě.
Pronesu polohlasem s pohledem upřeným do jeho očí. Musí mu dojít, k čemu se chytám a má poslední možnost ozvat se a říct, že tohle nechce, ale byl by blázen, kdyby odmítl něco, co stejně přijde, jen v horším provedení.

Soustředím sílu, uklidním dech jak to jen jde a pak jediným trhnutím rukou mu magicky lámu vaz.
Dále už se na místě nechci zdržovat a nechci mu věnovat jediný pohled navíc. Na ruhou stranu, nemám jistotu, že se nezvedne, takže vezmu z kapsy zapalovač, škrtnu a vyvolaný plamínek jednoduchým kouzlem posílím a přenesu na tělo lovce. To by mu nějaké případné vstávání mělo hodně zkomplikovat.
Když je o tohle postaráno, už tu více nepostávám a utíkám ven z budovy, co mi síly stačí.
 
Tvůrčí - 17. května 2017 13:32
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Willow


Útěk z potápějící se lodi, kdy kapitán zůstává

Máš sice v úmyslu ho podepřít a co nejrychleji se odsud dostat, ovšem on se rozhodne postavit na vlastní nohy sám. Chvíli to vypadá, že za to může jeho mužská hrdost. Popojde pár kroků od tebe, přesněji ke zdi o kterou se opře.
"Nemůžu jít." Prohlásí rozhodně.
"Cožpak si neviděla ani jeden film se zombíkama?" Otáže se, jako kdyby snad bylo naprosto jasné díky hloupému filmu, jeho rozhodnutí zůstat.
"Jsem pokousaný, tedy infikovaný a je jen otázkou, kdy se stanu jednou z nich. Nemusí mi včas dát protilátku, pokud nějaká už existuje." Snaží se ti vysvětlit, proč dělá to, co dělá. Proč po tobě chce něco takového, když ses snažila ho zachránit a měla by ses vrátit bez něj. Samozřejmě bys ho mohla omráčit a odnést v bezvědomí odsud. Jenže, co když je na jeho slovech něco pravdivého a tím, že bys ho odnesla, riskovala bys ostatní.
"Je to v pořádku. Běž a zachraň, Horsta." Vypadá přitom, jako kapitán lodi, jež se potápí a rozhodl se, že se potopí i s ní.
Musíš se rozhodnout, než se ta budova zřítí a dle všeho to nebude dlouho trvat.

Ester + Blur, Horst a Zora


Kousek od budovy

Zora se ujala Horsta, klečí nad ním a snaží se ho udržet při vědomí, tím že mu něco šeptá a on jí na to tiše něco odpovídá. Neposloucháš je, pozoruješ budovu, ze které jste ve spěchu utekli a která se i přestože stále stojí, co nevidět zboří a je jen otázkou, jestli se z ní ještě někdo další dostane nebo je pohřbí. Přežil by to někdo? Možná? Otázky, na které raději momentálně nechceš znát odpovědi. Kdo by také chtěl?

Pohled ti však padne na Blur, která po chvíli začne couvat, jako kdyby se někdo z vás stal zombíkem a měl jí v úmyslu pokousat. Pokud se na ní pozorně podíváš, můžeš si všimnout trošku roztrhnutého trička na boku a nepatrného škrábance, který i přestože tolik není vidět, tam je. Blur byla při souboji škrábnutá, nakažená. S možností, že se stane tím, proti čemu bojovala. Oni byli také lidé.
"Ne, ne... ne... to nemůže být pravda" Vrtí hlavou a přitom stále couvá, směrem zpátky do budovy.
 
Daniel Riedl - 17. května 2017 12:56
leon_s__kennedy__v2_by_keyred5ooclx22307533.jpg
Vodárna
Lotte, Nina

Vážně teď nebyla vhodná chvíle, abych začal pochybovat o Nině a jejím skvělém plánu. Nemá se náhodou s teroristy vyjednávat v klidu? Toto mi v klidu nepřipadá. Ale i přesto mlčím, neboť se zdá, že to skutečně zabírá a je víc než zřejmě, že za to může její schopnost, se kterou v Paříži dělala divy.
Tak jsme se třeba dostali na Eiffelovku, když bylo zavřeno a dělali tam věci, o kterých se hodí mluvit až po jedenácté večer. Byl jsem v těch dobách a hlavně s ní, velice divoký a nezkrotný.
Nicméně teď není vhodná doba na nostalgii.

Chlápek zatřepal hlavou, jako kdyby se probral z transu. Což se možná také stalo. Říká se, že jsou roubovači schopni ovládat své lidi na dálku, jako nějaké loutky.
"Nechci zemřít." Prohlásil tiše a po tvářích mu kanuli slzy. Vyšel pomalými nejistými kroky Nině vstříc a přitom na něm bylo vidět, že vnitřně svádí boj s něčím, o čem ví jenom on sám.
"Myslel jsem si, že tím, že se přidám k nim, tak dospějeme k lepšímu světu." Začal k nám hovořit a na chvíli se zastavil. Znejistěl. Jednalo se o pouhých pár kroků, kterými byl vzdálen od Niny, téměř na dosah ruky.
"Že když zničíme všechny nehodné rasy a budou pouze lidé… bude to v pořádku." Ještě jednou pohlédl na spoušť ve své ruce.
"Jenže oni jsou horší než vy všichni." Pohlédl upřeně na Ninu a napřáhl svou ruku se spouští k Nině a smutně se usmál, což neznamenalo nic dobrého.
"Spoušť je k ničemu. Nezbráníte tomu. Už se pojistili." Jen co to dořekl, něco začalo tiše tikat a ciferník na jeho atentátnické bombě začal odpočítávat čas do výbuchu. Jedna jediná minuta… za jednu minutu se toho dá stihnout hodně, když jste rychlí, jako upír.
Například ho odsud dostat a nechat vybuchnout někde jinde. Což by chtělo, aby ten dotyčný byl také z dosahu onoho výbuchu, jinak to celé je k ničemu.
Pohlédl jsem na Lotte a Ninu… a hned jsem věděl, co budu muset udělat i přestože, mne to bude stát můj neživot.
 
Tvůrčí - 17. května 2017 12:25
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Lucka


Před vodárnou

Nikdo z tvého doprovodu nebyl ozbrojen, neboť k čemu zbraně, když se můžeš proměnit na samotnou zbraň. Nespoléhali se na zbraně, i když by se to v některých případech mohlo hodit. Takže když si jim rozkázala, jen kývly na srozuměnou. Svlékli ze sebe přebytečné oblečení a za zvuků praskání kostí a bolestivého zaúpění se proměnili, až na toho jednoho, který hlídal drahocenný kufr.

Kdyby ses ohlédla, tak spatříš.


"Ale, ale… štěňátka." Prohlásí upír, kterého to nějak neohromilo a pokud ano, tak to na sobě nedal znát. Další křik samozřejmě následoval, avšak od někoho jiného než od upíra. Pocházel přesněji od někoho, kdo byl v budově a jeho znění bylo vlastně poměrně komické, kdyby se jednalo o jinou situaci než tu, ve které jste se nacházeli. Bylo to něco ohledně ohňostroje a mrzáčka s urvanými ručičkami. Nacházeli jste se daleko od té části budovy, kde se to celé událo, takže jste pouze zaslechli tříštící sklo z oken.
Upíra to sice zaskočilo, ale nicméně opět zakřičel. (100%) Dostala si plnou dávku a s tebou i tvoji společníci.
Tentokrát do toho křiku dal něco více šťávy, než předtím.
Přeměněni byli nuceni díky jeho křiku zastavit bolestí, jež jim trhala uši.
Jeho křik byl také schopen lámat stromy, jak se ukázalo následně, když se jeden strom zřítil přímo na kolegu, hlídající kufřík, který se snažil schovat za autem. Stalo se to ve chvíli, když se snažil zoufale zakrýt uši, před křikem, který se k němu dostal i přes překážku, jež představovalo auto, a nevšiml si jej.
Teď však není čas zjišťovat zda padl nebo je pouze zraněn, neboť tu je stále nepřítel, kterého je potřeba porazit.
 
Nina - 11. dubna 2017 18:01
nina6756.jpg
Vodárna
Daniel, Lotte a sebevražedný atentátník

Nemám ani šanci Danielovi odpovědět, když v tom se Lotte rozhodne otřást budovou, nebo v její mysli snad jen zakřičet. Každopádně výsledek je - jak bych u této holky měla předpokládat že vždy - děsivý a katastrofický, ale ne apokalyptický. Možná lehce přeháním, ale to fakt jenom trochu. Když to všechno skončí, podívám se po napáchaných škodách a jsou o něco menší, než bych čekala. Jsem tak trochu cynik a věřila jsem, že budova se hned bude řítit dolů. Nestačím ani vymyslet něco kousavého a už jsem opět popoháněna vpřed.

Když už nic, tak se aspoň krátce ušklíbnu, než vyrazím přikrčená kupředu.

Nejsem ani trochu nadšená z té děsivé chodby, ani z toho, co následuje hned vzápětí. Myslím tím i tu místnost i toho chlápka. Všichni tvorové zahnaní do kouta mají tendence dělat šílené věci. A tohle jako zahnání do kouta rozhodně vypadá.

V duchu mě polije pot, když vidím tu sebevražednickou sestavu, co mu skoro závidím i já. Když odejít tak s velkým bum. To souhlasím. Ale problém je, že já nechci odejít s ním. A tak se začnu soustředit a hluboce se nadechnu.

"Trž už hubu,"
okřiknu ho netrpělivě. Částečně je to má drzost, ale dejme tomu z takových 60% to je kvůli tomu, aby se začal na mne soustředit a nebyl do sebe zahleděný. Potřebovala jsem, aby mě slyšel, vnímal.

"Ty tu spoušť nezmáčkneš,"
řeknu sebejistě a dívám se na něj. Pomalu přitom jdu směrem k němu. Opatrně našlapuji, ale stále se na něj dívám. "Ty totiž nechceš zemřít. A proto mi podáš tu rozbušku a vzdáš se. Víš, že to je to jediné, co uděláš. Nemůžeš udělat nic jiného. Nedokážeš se odpálit, nedokážeš to udělat. Víš, že to jediné, co můžeš a chceš udělat je to, že mi předáš rozbušku a začneš se obhajovat."

Ne, nejsem jen panovačná, ani otravná. Používám na něj svou schopnost ovládání druhých. A že se pekelně snažím. (98%) Ruku mám už nataženou k němu a stále se k němu pomalu přibližuji. Hádám, že stejně ten rozdíl několika metrů by mě ani tak nezachránil.
 
Daniel Riedl - 04. března 2017 18:50
leon_s__kennedy__v2_by_keyred5ooclx22307533.jpg
Vodárna
Lotte a Nina

Jeden z hlavních důvodů, proč neberu svou sestřičku na žádné nebezpečné akce, zrovna v této chvíli nastal. Nic z toho, co se děje nebere vážně. Pro ni to jsou jiskřičky, a kdo ví, co se ještě v té její hlavince odehrává. Jenže teď jsem neměl na vybranou. Potřeboval jsem jí.

Nina nestačí však na mou otázku odpovědět, neboť se stane něco opravdu nečekaně očekávaného. Vždyť se jedná o mou sestru, měl bych počítat se vším.
Má sestřička se snaží překřičet randál. Už jsem se vám zmiňoval, že její schopností je křik, který ničí budovy?
Díky bohům za ty dary, že se ani jednomu z nás dvou nepodařilo připlést do dráhy křiku, stále jsme se nacházeli na samém začátku té úzké uličky, kde se dalo pořád něčím schovat. Přesto se automaticky mé ruce stočí k uším v ochranitelském gestu.
Vlastně máme štěstí, že nám na hlavu nespadla celá budova. Můžeme tak jen pozorovat napáchané škody, v podobě vysklených oken v dosahu křiku a vířícího drobného bordelu v podobě kamínků, papírků a třísek.
Co se útočníka týče, stáhl se. Zaslechl jsem kroky. Možná je ze hry. Nicméně bych na to moc nevsázel. Zas tak moc si nefandím, že bychom byly u štěstěny v oblibě.
Gratuluji, sestřičko… lepšíš se. Pochvaly se jí však nedostane, místo toho se na ní káravě podívám. Promluvíme se však o to více doma. Teď na to není čas.
"Nino." Naznačil jsem jí posunkem ruky, aby se šla jako první. Svou pozornost jsem otočil zpátky na Lotte.
"Žádný křik, dokud neřeknu." S tím se vydám rychlejším krokem za Ninou, potěžkajíc si přitom kufr.
Je zvláštní si uvědomit, že veškerá naděje Brna je v této věci.

Netrvá to dlouho a nám se podaří najít jak náš cíl, tak i otravného chlápka. Vlastně stačilo přejít tu úzkou chodbu, která by byla určitě oceněná v nějakém hororovém trháku. Pod nohama nám do toho všeho ještě křoupalo sklo.
Celá místnost, ve které jsme se objevili, připomíná jeden velký neudržovaný aquapark pro chudé obyvatelstvo, neboť se přes celou místnost rozkládá několik velkých nádrží s vodou, přes které se dá projít po železném mostu. Koupat v nich by se dalo na vlastní nebezpečí.
Není tu viditelný žádný jiný východ, než ten, kterým jsme se tam dostali. Zřejmě se nepočítalo s tím, že by ho někdo potřeboval. Takže pro našeho pana Thora je tu konečná.
Pro představu, jak to vypadá


“Gratuluji. Velice působivé.“ Prohlásí hlasitě, jako kdyby mu snad moje drahá sestřička opravdu ublížila. Zatleská přitom. Stojí na druhé straně mostu a je zřejmé, že mu došlo, že nemá kam utéct. Takže hádám, že bude volit nějaký zákeřný plán B.
“Čekali to.“ Začne se šíleně smát a pak si rozepne mikinu. Odhalujíc nám tak něco, co by mu záviděl každý sebevražedný atentátník a k tomu ještě drží ve své ruce malé cosi, co zřejmě bude spouštěč oné bomby.
“Vždycky jsem něco takového chtěl zkusit.“ Stále to drží a kecá. Kdo kecá, ten nekoná. Možná nám to dává čas na to nějak zasáhnout.
Za jiných okolností bych to byl já, kdo by zasáhl a využil tak své rychlosti, hbitosti a prostě všeho, čím jsme lepší a zbavil bych toho neřáda možnosti cokoliv udělat bez mrknutí oka. Nicméně v takovém stavu nejsem a nezbývá mi nic jiného, než to nechat na druhých. Opět.
 
Willow Rosenberg - 19. února 2017 18:30
vlkodlaka6185.jpg
Útěk z potápějící se lodi
- Ester + npc -

Vtrhla jsem tam právě včas, řekla bych. Baloga byl v obležení a nevypadalo to, že by byl schopen získat mnoho času navíc, jak byl jeho záměr.
Odhodila jsem protivníky dozadu, jak jsem chtěla a hned pod nimi strhla podlahu. V podřepu chvíli těžce dýchám, než se mi dotočí hlava z množství vydané síly.
Opojné... vskutku...
Vnímám jak si tu sílu nesmírně užívá a je mi špatně ze sebe sama. Chtěla jsem s magií přestat, protože jsem kouzla zneužívala. Jenže jsem neměla moc jinou možnost, než se tomu znovu věnovat. Buffy potřebovala mé čarodějné schopnosti a kvůli tomu, co se ze mě stalo doufám, že najdu jiný způsob jak se se svým prokletím vypořádat, abych Murca už nepotřebovala.

Pohlédnu na Balogu, který vesele pochválil můj výkon a i já se usměji. Ta kousnutí vypadají zle, ale kdybych neovládala magii, není tady už vůbec.
Pomalu se zvednu a dojdu k němu abych ho podepřela.
"Pojďme, určitě jsem je nezabila ani pořádně neuvěznila, takže doufám, že jsem aspoň získala dost času na vypadnutí."
Zhodnotím kriticky své dílo už za chůze pryč. Nejsem si jistá kolik toho zvládnu ještě vyčarovat, ale jsem připravená, kdyby na nás někde něco baflo, abych nás nějak bránila.

Budouvou se rozlehne další výbuch, jdoucí odnekud hodně ze zdola. Raději se dám do rychlejší chůze, abychom zmizeli z budovy dřív, než nám spadne na hlavy.
"Lepší jedna budova, než celé Brno."
Zamumlám si pro sebe a doufám, že ostatním se podařilo vyřídit hlavní strůjce toho všeho, abychom venku mohli v klidu vydechnout, že nám místní šéf nehodí na hlavu atomovku.
 
Ester Rymárová - 19. února 2017 11:28
ester6778.jpg
Chaos na bitevním poli
~Willow + NPC~

Své jméno slyším tlumeně. Jsem ztracená ve vlastní mysli, nedokázajíc se vymanit z hrůz, které se kolem mě udály. Jsem jenom přítěž. Najednou jsem chápala, proč mě otec nebrával na svoje lovecké akce. Byla bych jako železná koule u nohy.
"Jsi ještě mladá, Švábíku," říkával, na což mi vždycky rozcuchal vlasy a s úsměvem milujícího otce si hodil batoh na záda a vyšel z domu. Jeho poslední úsměv jsem stále viděla tak živě, až to bolelo. Nikdy víc mi nerozcuchá vlasy, nikdy mi už neřekne Švábíku. Jak já to oslovení nesnášela, ale teď...

"Ester," jako zvuk gongu mi prolétlo hlavou mé jméno. Cítila jsem, jak mi někdo pokládá ruku na rameno a já sebou prudce trhla. Střetla jsem se s nevidomýma očima. Do této chvíle byl všechen halas nastaven na nejnižší hlasitost.
Blur a Horst mě potřebují, zavřela jsem pevně oči a prudce se nadechla. Nemohla jsem tu stát a litovat sama sebe. Willow! "Willow!" rozhlédla jsem a hledala rusovlasou čarodějku. Pak mi padl pohled na Blur, jak se skláněla nad Horstem, aby mu pomohla na nohy. Kousla jsem se do rtu a rozeběhla jsem se k nim, abych lovkyni pomohla. Mlčela jsem. Styděla jsem se za sebe. Byla jsem slabá.

Horst měl naštěstí tolik síly, aby nám trochu pomáhal. Jeho psi se seřadili a pokračovali spolu s námi. Dřív, než jsme opustili místnost, jsem se podívala tam, kam zmizela Willow i s Balogou. Dalším kousnutím do rtu jsem potlačila deroucí se slzy. Měla jsem strach a nyní bojovala má vůle proti pudům se smotat do klubíčka a všechno přečkat. Zahlédla jsem i Zoru, jak za námi postupuje. Byla slepá a přitom na rozdíl ode mě se držela na nohách.

Budova se opět zatřásla a já na krátkou chvíli klopýtla, ale udržela jsem rovnováhu. "Omlouvám se," vypadlo mi z úst. Našli jsme, co bylo třeba a konečně se vydali z té prokleté budovy pryč. Když jsem ucítila závan větru, bylo to jako osvobození. Rozhlédla jsem se a zahlédla trávník. "Pojďme tam," ukázala jsem.

Položily jsme Horsta opatrně na zem. Nechala jsem lovkyně, ať se o něj postarají. Můj pohled směřoval k jedinému bodu. K budově, ze které jsme před chvíli vyšli. Vraťte se oba dva. Prosím, zkřížila jsem ruce na prsou a zatnula je do paží. Bolelo to, ale to nebylo nic ve srovnání s tím, jak mě to bolelo uvnitř.
 
Tvůrčí - 12. února 2017 23:42
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Double M



Big Bada Boom!

Masařce útok nevyšel, neb narazila na ochranu, oklepala se z neúspěchu, ale je na ní zřejmě, že se nehodlá vzdát. Hnána touhou splnit svůj úkol a zničit vás, se z prvotního neúspěchu oklepe a s bojovým zavřeštěním se rozhodne ochranu zdolat opětovným nárazem do ní. Avšak bezúspěšně. (75%)

Víc, jak Masařka na sebe momentální pozornost upoutá šílená rána, z patra nad vámi na druhé straně budovy, jako by se něco velkého a těžkého zhroutilo a je obdivem, že ona budova ještě stojí. Murco by v tom mohl poznat dílo své dcery.
A aby toho nebylo málo o pár chvil později, se ozve ze sklepení výbuch. Vypadá to, že z této budovy po vašem odchodu nezbude nic jiného než jen trosky, které budou připomínat, že zde předtím něco stálo. Demoliční četa hadra.
Je pravděpodobné, že se někdo pokoušel projít Murcovým zabezpečením a měl smolný den.
Nikdo další na vás zatím neútočí. Bylo by rozumné se dostat z této budovy, než se s vámi zhroutí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16403293609619 sekund

na začátek stránky