Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Temná zakoutí města Brna

Příspěvků: 1283


Hraje se Domluvený termín  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Tvůrčí - 29. října 2017 12:21
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

ABY SE NÁM DOCHOVALA I HOMEPAGE


VÍTEJTE V BRNĚ!



"Bude mezi námi vládnout mír. Ale nezapomínejte na to, že pokud poteče lidská krev. Tak my budeme v pokračovat v tom, co jsme činili do teď. V tom vás lovit." Ticho bylo najednou přerušeno hlubokým hlasem muže, který stál před katedrálou sv. Petra a Pavla společně s dalším mužem. Oba dva měli na sobě oblečeny pláště, byl podzim. Ten druhý ho sice nepotřeboval, byl na jasný pohled dravec. Alespoň v očích mu to bylo vidět. Toužil po jediném. Po lovu. Ale přednější je pro ně v této chvíli přežít. Krev se dá sehnat i jiným způsobem. Zamračeně se podíval na muže, který prolomil ticho. Pokusil se o úsměv, vycenil přitom své špičáky. Bylo jasné, s kým máte v tu chvíli čest. S upírem.
"Dobře. Pěkná dohoda. Vy necháte naši rasu být a my přitom necháme tu vaši. Pěkná nabídka. A jsem s ní zcela spokojený." Pronesl milým hlasem a prohrábl si své havraní hnízdo na hlavě. Vlasy už měl místy šedivé. Bylo na něm poznat, že už je hodně starým upírem a má své prožité. Možná kdyby chtěl, tak by toho pouhopouhého človíčka mohl zabít. Ale on nechtěl. Toužil po jediném po míru. Už byl unaven věčnými boji mezi touto rasou a jejich. Navíc měl ještě pod palcem různé dlaky.
"A chci, aby to platilo i pro dlaky. Jsou mimochem, prokletí stejně jako my." Mrknul na toho muže, který mu to jen odkývl. A potom oba dva nastoupili každý do svého auta a odjeli.

****

A tak se stalo, že se na ono udržování míru povolala čtvrtá strana jakožto neutrální. Nazývajíc ho Soudce.


Obrázek

Něco o Brně naleznete zde. Můžete si vyzkoušet virtuální procházku Brnem zde.

Obrázek

*UPÍŘI*



Obrázek

Něco o nich:

- nebije jim srdce
- neleskne se na sluníčku! Ovšem velmi staří upíři se mohou tak čtvrt hodiny pohybovat na slunci, avšak nejlépe někde ve stínu, ne při přímém dosahu slunečních paprsků (tzn. když jsou oděni v spoustě šatstva od hlavy až k patě, na hlavě mají klobouk a na očích sluneční brýle)
- může ho zabít useknutí hlavy
- svěcené zbraně jej jenom zraní a hůře se léčí
- kůl do srdce proč ne... ale trefte se
- vlkodlaci jej mohou poznat podle pachu mrtvoly
- regenerace je rychlá podle toho, jaké je zranění.... uříznutá ruka se bude hojit určitou dobu podle stáří upíra... ne že se mu zahojí během chvíle a upír je mládě
- je na nich, zdali ukazují špičáky či je nechávají zatažené
- upírem se můžou stát ti, kteří přežijí proměnu a výměnu krve... jsou pokousáni a téměř vysáti, ovšem někdo jim dá svou krev.... není důležité při přeměně pohlaví!
- pijí buďto zvířecí krev nebo si normálně podplatí někoho v nemocnici a dodává se jim transfuze, ti šikovnější si mohou v baru ulovit nějakého turistu od kterého se napijí (ale nevysají všechnu krev!)
- jsou impotentní
- když je upír zabit, mění se do podoby jak je starý = prach jsi a v prach se obrátíš
- nejlepší a nejúčinnější léčení je když políváte krví zranění a zároveň krev pijete
- kousnutí upíra není nic strašidelné, uvolňuje to testosterony (např. s většinou těch, co jí dají napít skončí v posteli)

Schopnosti:

Můžou se vybrat pouze dvě:
- hypnóza (upír je schopen pomocí své myšlenky přeměnit myšlenky jisté osoby na kterou se zaměří, např. donutí policistu o tom, že na červenou vůbec nejel i když to není pravda)
- přeměna v nějaké zvíře (netopýr, kočka, pavouk, havran,...)
- telepatie
- křik jako zbraň (dokáže svým křikem smést třeba barák)
- ovládání zvířat

*Sídlo rodu Riedlů*

Obrázek


Kdo všechno je upír!


Obrázek

*******




*VLKODLACI *



Obrázek

Něco o nich:

- jsou rozděleny na dvě skupiny: ti jež byly prokleti (mohla to být i celá rodina, přeměna ve vlkodlaka se stala od prvního prokletého, tudíž když se mu narodili děti byly automaticky vlkodlak) a ti jež byly pokousáni (a přežili svou první proměnu)
- přeměna není vůbec příjemná (jak by se vám líbilo lámaní kostí?)
- starší jedinci mohou ovládat svou proměnu, mladší když se naserou tak jsou vlkouši
- úplněk jim dodává dvojnásobnou sílu (např. jsou dvojnásobně rychlejší a tak dál)
- pracují pro upíry, zároveň však také je můžete najít v zaměstnáních jako jsou napři. hasiči, sanitáři, policisté
- zabije je useknutí hlavy
- malé množství stříbra v krvi jim zhorší léčení, velké množství stříbra v krvi je zabije
- když ho srazí náklaďák a kamion umře

- vlkodlak se má tři stupně proměny: 1) člověk 2) hybrid (něco mezi člověkem a vlkem) 3. velmi přerostlej vlk (cca max. do jednoho metru - samozřejmě u dospělého jedince)

Obrázek

- co se týče léčení, závisí na tom o jaké zranění se jedná a také na stáří vlkodlaka
- vlkodlaci žijí nejvíce ve smečkách
- má dvě osobnosti (sebe a své zvířecí já)
- prokletí vlkodlaci jsou silnější, rychlejší a stejně tak i vlkodlaci kteří se smířili se svou bestií (tzn. Stali se jednou osobou), což je poněkud ojedinělý případ !
- vůdcem se stává silný vlkodlak, když však vlkodlak nesouhlasí s tím kdo je vůdcem musí toho silného vyzvat na souboj a porazit jej, pouze v tom momentě může nastoupit na jeho místo

Schopnosti:

- mají vynikající čich i sluch, na čich se však nejvíce spoléhají
- jsou výborní stopaři
- jsou rychlí (avšak ne tak jako upíři)
- jsou silní (víc jako upíři)
- stárne velmi pomaleji než člověk
- instinkt (vynikající oproti člověku)
- vysoká tělesná teplota

Kdo všechno vyje!


Obrázek

***




*LOVCI*




*Organizace pod Petrovem *


Obrázek

- Říká se, že Organizace vznikla za vlády a z vůle Karla Velikého, zda tomu bylo skutečně tak, je otázkou
- Jedná se o sídlo, které spadá pod fungování hlavního sídla ve Vatikánu, které bylo roku 1929 ustanoveno jako hlavní sídlo.
- Cvičí lovce už od útlého věku. Povětšinou jsou brány z dětských domovů anebo jsou to potomci samotných lovců.

Lovci a “magie”

Obrázek

- „Magie“ je velmi důležitou složkou pro lovce, dalo by se říci že nepostradatelnou, není to však magie jako magie chápaná ze světa Harryho Pottera.
- „Magie “ má mnoho podob – jasnovidectví, runy, magie živlů

Obrázek
- U magie živlů je jedinec schopen ovládat pouze jeden živel a to povětšinou živel ve kterém se sám narodil, má to samozřejmě jistá omezení fungující na větě: Magie má svou cenu a také na dotyčném jež onu magií uplatňuje (nejedná se jenom o věk, ale aspektem může být i povaha a spoustu dalšího).
- Je málo lovců, kteří jsou schopni svou schopnost pasovat na hodnost „mistra“. Toho kdo by byl schopen dokonale ovládat živel.

Obrázek
Kdo všechno loví?


Obrázek

*SOUDCE*



Obrázek

Jakub *Vindex* Zelenka

Obrázek

- důvod proč tu je, že udržuje MÍR!
- templář
- věk cca 700 let

Obrázek

ÚMLUVA




1) Ustanoveny Soudce dodržuje a dohlíží podmínky míru a jejich plněni. Trestá ty, jenž je poruší.

2) Jakákoliv strana může požádat Soudce o prošetřeni události, které si mysli, ze prošetření potřebuji.

3) Na oficiální setkání pořádané soudcem je zakázáno nosit jakékoliv zbraně, pokud není soudcem řečeno jinak.

4) Pokud je někdo obviněn z porušení míru, připadá soudci. Žádná ze stran nesmí sama o sobe provádět vendety.

5) Soudce může vydat obviněného k potrestáni straně, která o něj požádá.

6) K rozhodnuti soudce jde vznést námitka, nikoliv odvolaní. Je pouze na Soudci zda bude námitku brát na vědomi.

7) Obviněný se může odvolat na Boží soud. Soudce mu musí vyhovět. Obviněný ani soudce si nevolí na boj zástupce.

Obrázek

*ROUBOVAČI* „Bratrstvo exaktních vědců“


Roubovači zmínka z knih


Čeho se zatím dopustili? O čem se tak nějak ví.
1.) Stvořili upravené vlkodlaky s anténkami. (Necítí tak jako ostatní bolest, připomínají takové zombie vlkodlaky, jsou na dálku ovládání pravděpodobně pomocí oné anténky) Poštvali je na vůdce. téměř neúspěch viz. bod 4
2.) Na večeři soudce nakazili „semínkem“, které podstrčili do pití jedné lovkyni, Marina Lynburnová , ovládající element země. Ta se v patřičnou chvíli proměnila v „strom“, který doslova „vykvetl“ během chvíle a zranil vůdce lovců Michaela Novotného. částečný úspěch
3.) Pomocí toho „semínka“, jež se dostalo do rány díky onomu doslovnému napíchnutí na větev, nakazili vůdce lovců Michaela Novotného, vylepšili jeho schopnost s ohněm. Tzv. lidskou pochodeň. A jako bonus navíc téměř nezničitelnou (useknutí hlavy by jej zabilo) úspěch
4.) U vlkodlačí alfy Amy Dean rapidně zpomalily regeneraci. úspěch
5.) U jednoho jejich vlkodlaka vytvořili zařízení zabudované v anténce s jakousi silovou vlnou nutící k proměně. V tomto případě se jednalo o zpětnou proměnu. Z vlkodlačí do lidské podoby. úspěch
6.) Masakr v Organizaci způsoben dvěma vlkodlaky s anténkami. Zabito mnoho lovců. A mnoho lovců tak získáno. úspěch
7.) Pokus o únos Tamary Jánské či Michaela Novotného. Vlákání do pasti. Přehlídka dovednosti Doktora a Oty neúspěch
8.) Vytvořili člověka, který se přeměnil ve fialovou houbu a obalil tak celý dům, ovládal jí pomocí jódlování. Obalení obyvatelé byli uvedeni do stavu hibernace neúspěch
9.) Vytvoření subjektu č 2. – totální vymazání vzpomínek, celkové přetvoření k přeměně ve zbraň. úspěch – stejná snaha to udělal u subjektu č 1. v procesu
10.) Napadení vůdce upírů. Vyzkoušení nových schopností de Busseta. I přestože nedošlo k zabití vůdce upírů.
11.) Únos Amy Dean, vlkodlačích dvojčat, dalších zbylých mláďat. Jejich upravení. Tentokrát anténky nejsou zrovna viditelné.
12.) Druhý pokus o vytvoření člověka, měnícího se v houbu – vytvořená jákasi nemrznoucí směs.

Kdo stojí za zmínku!


Obrázek

Kostky jsou vrženy:
Pozn. 1 (Vzhledem k tomu, že jsem ošklivá a zákeřná PJka, tak bude toto pravidlo platit) Počet kostek bude určen dle věku, takže když si budete potřebovat na něco hodit, počet kolikrát určí století vaší postavy (lidé budou házet jenom jednu, takový Daniel může hodit dle jeho věku 4 kostky). Neplatí však všechny kostky, hráč má pouze možnost si vybrat z těch kostek ten nejlepší hod.
Pozn. 2 a zároveň jeden ukázkový příklad - Amy by proti Soudci by měla 4 kostky ku 8 (za každé století) s tím že by platil nejlepší hod


Obrázek
 
Tvůrčí - 26. října 2017 16:28
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

KONEČNÁ VYSTUPOVAT!



Situace u bývalého sídla Roubovačů

Ernst von Suchtlen nepočítal, že by tu mohla být přítomnost tak magické zbraně, která by jej byla schopná zabít. Donedávna žil v domnění, že když tělo utrpí značné škody, vymění jej za nové. Stejně tak jako si klasicky měníme oblečení. Všechno je však jednou poprvé.
Kdyby měl o něco více trochu času, jistě by poznamenal následující “Toto jsem opravdu nečekal.”, stejně jako Karel Gott, když vyhrál svého stého Slavíka.
Byl si sebou tak jistý. Tak jistý tím, že bude moct povědět Murcovi, že to, co tu předváděli, bylo naprosto zbytečné a že si užije ten jeho pohled plný zoufalství. Věřil tomu, že měl přece dokonalý plán.
Nechá své sídlo padnout a místo toho zajistí, aby se nikdo nepokusil o záchranu Brna tím, že by použili u hlavního přívodu vody protilátku a proto jej vyhodí do povětří.
Bude se o nich znova vyprávět, jak tomu bylo v dávných dobách. Děti se budou opět strašívat jejich jmény.
Byla to přehlídka moci. Ukázka jejich mistrovského díla. Co všechno za ta léta vymysleli. Ale všechno jednou končí.
Stejně tak Ernst von Suchtlen, jehož tělo dutě dopadlo na zem, jako náznak malého vítězství.

Vítězství se však nekonalo, neboť nad časem se zvítězit nedá.
A tak jedno město lehlo popelem.

Situace u vodárny

Vůdce upírů hnala myšlenka, že svým konáním zachrání své nejmilovanější, poslední dobrý skutek a tak udělal to, co mu přišlo jako nejlepší možnost. Obětoval se tím, že dostal atenátníka s bombou z dosahu. Dál od vodárny, s jasnou myšlenkou, že tak budou schopni dodat protilátku.
Nepočítal však s tím, že jeho skonání, bude mít za následek něco podobně destruktivního a to v podobě žalostného neutichajícího křiku jeho sestry. A tak byla vodárna zničena a s ní i možnost záchrany obyvatel tohoto města.

Vypadá to, jako tragický konec, že?
Ale on to vlastně ani tak konec není.

Tamara *Mori* Jánská

”Mori, vstávej.” Promluvil k ní velice povědomý hlas někoho, kdo by měl být mrtvý a ona vlastně svým způsobem taky.
Ležela na posteli, jejichž měkkost dobře z dávných dob znávala. Stejně tak i vůni přikrývky pod kterou byla zakrytá. Jenže to už bylo hodně dávno, kdy ten pokoj, ve kterém se nacházela a vypadal velmi autenticky, byl její.
Nebyla v pokoji sama. Na židli u stolu seděla velmi dobře známá osoba, která se skláněla nad novinama a popíjela kafe.
Nebyl to nikdo jiný než její parťák a přítel v jednom, někdo koho viděla umírat a kdo se před jejíma očima z měnil v ohavnou příšeru, i přesto vypadal, jako před pár lety, než se to celé posralo. Než to posrala. Dokonce měl na sobě stejné oblečení a stejný sestřih vlasů, jako předchozího dne, než udělala tu hloupost a šla do doupěte vlkodlaků sama.

”Hej, já vím, že už si vzhůru. Mám tu pro tebe kafe a noviny.” Otočil se k ní a jeho tvář zdobil úsměv. Položil jí kafe na noční stolek.
”Zas tak strašně jsme včera nechlastali.” Dodá ještě.
”Nevím, jak ty. Ale já se cítím dobře.” S tím jí podal noviny, na kterých bylo jistě špatné datum, protože jak by se jinak vysvětlilo, že drží v ruce pět let staré noviny.
Jenže i datum na mobilu hlásalo to stejné a souhlasilo s novinama.
”Nekoukej na mně tak. Neměla si zase náhodou jednu z těch svých vizí nebo co to máš?”

Vlastně, když se nad celým pozastavila, byla tu jedna věc, kterou postrádala. Ta bestie uvnitř, která číhala na vhodnou příležitost. Teď to totiž byl Tamara Jánská, jak tomu bylo dříve.
Brno stále stálo. Nikdo z jejich blízkých nezemřel. A pokud možno ani nezemře. Jestli to byla vize, může toho spousty napravit.

A nebo taky se to může všechno ještě více posrat.

*** A tak moji drazí končí toto dobrodružství v lehce melancholické náladě. Děkuji, že jste mi pomohli stvořit tento příběh.***
 
Murco Decollo - 06. října 2017 18:55
styl37814.jpg
Herolanding
- Mori -

Skok. Tříštění skla. Lehký závan krve z pár oděrek, kdy střep prošel kožichem. Bezvýznamná ranka ani nemá dlouhého trvání. Svistot větru. Náraz. Zhoupnutí kolen.
Pustím běsnící vlčici. A zaslechnu slova.

Slova? Zbytečnost. s rychlostí myšlenky udělám tři rychlé klouzavé kroky, které mě od muže v černé dělí. Tlapa obejme známý, nenáviděný, jílec katany a spodním obloukem seknu.
Katana opustí se zlým, jedovatým zasyčením svůj úkryt. Nebráním jí projevit se v celé kráse. Celou svou magií, kterou za ta staletí nastřádala a kterou jsem do ní svými silami uložil. Vyryl a vytepal.

(95% tělo, 81% duše)
 
Ester Rymárová - 06. října 2017 16:44
ester6778.jpg
Hell yeah!
~Willow + NPC a pejsci~

Věřila jsem Willow, že to dokáže. Vypadala stejně jako my všichni. Zničeně. Nemohla jsem hádat její pocity, ale prošli jsme si peklem. Mohla jsem mít dokonalé teoretické základy, ale praxe je úplně někde jinde. Umínila jsem si, že pokud tohle znamená, že nakonec přežijeme, tak už nebudu sedět jenom v obchodě. Navíc tu bylo tolik neprobádaných a záhadných věcí. Willowina magie, Murcovy runy. Možná bych to dávno alespoň znala, nebýt hloupá a schovaná ve svém zbrojním doupěti.

Přikývla jsem. Zora nemusela vidět, ale věděla. Když se zvedala, pro sebe jsem si šeptla: "A ne naposledy," podrbala jsem oba dva psy a cítila jsem si mezi nimi v bezpečí. Ale byl tu ještě někdo, kdo potřeboval ulevit.

S třesoucíma se nohama jsem se postavila a rozhodla se jít za Willow. Cítila jsem k ní jakési pouto, které bych nerada zpřetrhala svou malomocností. Ona byla vlkodlak a čarodějka. Co jsem byla já? Holka, co vyřezává runy. Medailony nakonec nefungovaly nebo jsme je nepotřebovali.

Padla jsem znovu na kolena a instinktivně si kryla hlavu, když budova vybouchla. "Kurva!" ulevím si a cítím další slzy deroucí se na povrch. Lekla jsem se a v hlavě mi zvonil zvon. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala, vzhlédla a pronesla směrem k Willow: "Jsi v pořádku?" rozhlédla se kolem sebe. "Všichni?" Nakonec jsem se ‚připlazila‘ k čarodějce a padla vedle ni.
 
Tamara "Mori" Jánská - 23. září 2017 21:32
488843bc2335b7278a551d4bad4da6cd4728.jpg

A, kurwa...

Vlčice ze sebe vydá to napůl překvapené a napůl vyděšené kníknutí až se ten zvuk odrazí od stěn zpátky. Pižmo Murca je náhle jiné, silnější, zvířectější, obklopuje jako aura šelmy, jejíž podobu z větší části přijal a vyjevil světu.
Rezavá vlčice s sebou v tom sevřené zazmítá, jen matně v tom krátkém okamžiku zaznamená, že najednou letí vzduchem. Skrze okno. Ven. VEN! Koulí oči tak, až je chvílemi vidět snad jen bělmo, ohání se v té panice kolem sebe tlapami i zuby. Od mordy létá pěna.
Při dopadu na chvíli ochabne, jak to s ní trhne a až s hlasem divného dvojnožce s sebou znovu začne cukat a skoro až nepříčetně vrčet.

 
Tvůrčí - 19. září 2017 18:50
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Přeživší plus NPC


Konec sídla Roubovačů

Willow, Ester + NPC

Hned na začátku rituálu Zora předala Willow všechny potřebné ingredince, aby to mohlo fungovat a jen kývla hlavou na srozuměnou, než se snažila zabavit psy, jež střežily svého pána.

”Budu věřit, že víš, co děláš.” Zasípe odevzdaně Horst, kterému nic jiného taky nezbývá. Přeci jen, kdyby ho vlkodlačka chtěla zabít, už by si to dávno udělala.
Jak Horst řekl, tak udělal. Během rituálu nehnul ani brvou, i když tam byl opravdu nepatrný moment na samotném začátku, kdy i skousl bolestné zaúpění, protože nikdo neřekl, že to bude bezbolestné. Odměnou za to mu bylo vyléčení. Bohové se pro jednou smilovali nad zraněným válečníkem, jako kdyby jim pro tuto chvíli stačili oběti dnešního dne.
Willow to dokázala. Aspoň něco se neposralo. To jí mohlo na chvíli hřát na hrudi, i přesto kolik ztrát jste utrpěli, to nebylo ono.
”Jsi v pořádku? Tedy chci říct, děkuji.” Pronese Horst vděčně a opatrně se pokusí posadit.

”Je to tvoje poprvé, že?” Zeptala se Zora Ester a kdyby to byla jiná situace, asi by se tomu i mohlo zasmát. Jako kdyby ta její otázka měla mluvit za vše. Zřejmě ani ona sama nebyla připravená na své první rodeo a to za sebou měla výcvik. Když bylo po všem, nechala Ester se psi samotnou a klekla si ke svému druhovi.
”Děkuji, že jsi pomohla Horstovi.” I v jejím hlase vděčnost je patrná vděčnost čarodějce a ona tak může spatřit, jak se ti dva objímají, jako dva dílky skládačky, které patří k sobě.
A když to vypadá, že je tomu všemu prozatím konec… A horší už skončilo.
Budova, která se už pomalu sama od sebe rozpadá, vybuchne. Vzhledem k tomu, že jste nikoho neviděli vycházet vchodem, kterým jste vycházeli, je možné, že vybuchla i s Murcem a Mori.

Murco a Mori

Někdo by řekl, že to bylo na poslední chvíli. Jiný by pro změnu tvrdil, že to bylo přesně vypočítané s efektem na konec. Pravdou však je, že nejsme v Hollywoodu a toto není žádný Béčkový film.
Jen co se Murco octl s vlčicí na zemi, budova vybuchla. Určitě by byla spousta teorii, co to mohlo způsobit.

Pravdu však bude znát ta osoba, která tam zahynula, pokousaná lovkyně, která svou kůži nehodlala dát jen tak zadarmo a využila příležitosti vybavenosti svého mrtvého kolegy a ukončila svůj život po svém.

Seskočili jste z opačné strany budovy než tam, kde jsou ostatní. Je tedy velmi pravděpodobné, že si budou myslet, že jste tam skonali.

Sídlo Roubovačů bylo sice zničeno, ale to neznamená, že je úplný konec. Stále tu někde jsou vůdci, kteří to celé mají na svědomí a jelikož jsou si vědomi prohry, určitě budou někde na útěku. Aspoň to by udělal každý rozumný padouch.
Jenže Roubovači nejsou rozumní, jsou to psychopati, tedy obzvlášť jejich vůdce, který to celé sledoval zřejmě sledoval zpovzdálí - či se jen ke konci přichomýtl - naproti sousední budovy, kterou dělí silnice a u jejiž vchodu teď sedí na schodech a o jeho přítomnosti vás upozornil jako jeho pach, který ani v nejmenším není lidský.
Mori v něm mohla poznat toho muže, který ji přivítal v Brně jako první společně s muži v černém. Graaf Ernst von Suchtlen osobně. Muž, co za to všechno může.
”Musím vám říct, že to bylo opravdu velkolepý skok. Nebolí z toho kolena?”
 
Tvůrčí - 19. září 2017 17:26
dbbb1397c90bfd8775ae3939e4d70e7c7230.jpg

Lucie


Akce vodárna - likvidace upíra

Upír si byl zřejmě až neskutečně jistý sám sebou a tím, že vás jeho křik naprosto vyšachoval ze hry natolik, že se hloupě myslel, že nebudete bránit. Podcenil vás, tedy přesněji hlavně tebe a to se mu nyní stane osudným. Jelikož se ti podařilo ho strhnout k zemi se záměrem se postarat o to, aby byl už skutečně mrtvý a nikoliv chodící smrdutá mrtvola.
Je zřejmé, že si svůj chybný tah a fakt, že se přepočítal, uvědomil až v posledním momentě a tak se pokusil z posledních sil zarýt své ostré nehty, které měl přeměněné, do tvého pravého boku ve snaze tě dostat ze sebe, ale marně. (58%)
”Zdá se, že jste si vybrala stranu, slečno Vránová.” Zněla poslední slova, která nebyla ani jeho, než zdechl.
Tentokrát si však žádnou anténku u toho upíra neviděla, je zřejmé, že se poučili z poslední konfrontace s tebou. Zřejmě byla zabudovaná vnitřně.

Ať to bylo jak chtělo, vzhledem k tomu, že se jedná o Roubovače, mohla si očekávat, že ti zanechají nějaké nepříjemné překvapení, jako malé děti, které musí mít za každou cenu poslední slova.
Stejně tak jako v případě u Samuela tu byla silová vlna, která vás odhodila o několik metrů dál, ale taky nově jako bonus to ve vás vyvolalo zpětný chod přeměny.
Z tlamy tvého kolegy uniklo bolestné zakňučení, které se proměnilo následně v zavytí za doprovodu povědomého zvuku praskajících kostí. Byl to velice bolestivý proces, který svým způsobem připomínal naprosto první proměnu, kdy nikdo neměl ani nejmenší tušení, co od toho očekávat.
Po něčem takovém a po boji s upírem, se není ničemu divit, že se tělo cítí naprosto vyčerpaně a jediná možná myšlenka je spjatá se spánkem.
I když někde vzdáleně je tu něco důležitého, co potřebuje naléhavou pozornost, jinak to s vámi nedopadne dobře.
Jste přeci poslední nadějí Brna.
 
Murco Decollo - 17. září 2017 20:42
styl37814.jpg
Všechno končí rozpadem
- Mori -

Budova se klepe, stěny praskají a chodba se bortí, či spíše dle zvuku brzy začne. Věrný Eagle se vydá na cestu k zemi,volně vypuštěn z mé ruky. Pevně sevřu pochvu katany až dřevo vydá skřípavý protest.

Takže to rozjedem,
s tou myšlenkou konečně povolím zadržovanou proměnu. První vlna je vždy nejbolestivější. Ale bolest dobře znám, stejně tak jako způsob jak proměnu přizpůsobit situaci. Hollywood se v pár detailech nespletl.
Umíme i podobu mezi vlkem a člověkem.



Zavytí si odpustím a Volnou tlapou chytnu skákající vlčici za volnou kůži na krku (93%). Na patě se otočím a sprintem to vezmu skrze nejbližší okno na ulici. Bez proměny by to bylo i pro mě o zlomené nohy, ale těď je to jen lehce nepříjemné.
 
Ester Rymárová - 02. září 2017 11:11
ester6778.jpg
Všechno se sere
~Willow + Horst, Zora a psi~

Připadala jsem si jako malomocná. Jestli tohle všechno přežiju, tak si přísahám, že už nikdy nebudu tak bezmocná. Bylo mi jedno, jakým způsobem dosáhnu toho, abych se mohla za své přátele rvát jako Willow nebo Baloga. Ne jen tupě zírat a doufat, že magie run za mě sfoukne úplně všechno. Nakonec to stejně bylo k ničemu. Ať už runy varovaly nebo ne, k čemu to bylo, když jsem s tím stejně nic neudělala.

Podívala jsem se na Blur a cítila, jak se mi v krku usadil knedlík. To snad ne, opět jsem cítila slzy, jak se mi derou na povrch. Nesnášela jsem se za to. Byla jsem na sebe naštvaná. Táta by na mě určitě hrdý nebyl. Řekl by mi, že jsem měla udělat něco víc a ne vše nechat na ostatních.
“Sakra,“ špitla jsem pro sebe.

Blur mířila k budově. Já se podívala na sůl, co jsme vzali při cestě sem, a pak na Horsta. Nevypadal dobře. I jeho psi cítili, že je s ním zle. Zora se starala. Slepá se starala a já, co viděla… Jseš ubrečená, postěžovala jsem si sama na sebe. Tak kurva už něco dělej.

Zachránila mě Willow, když se objevila. Spočinula jsem na ni pohledem, ale pak si uvědomila jednu věc. “Kde je Baloga?“ Odpověď jsem předem znala. Bylo mi mizerně.
Teď je čas se sesypat, pomyslela jsem si, ale tím by všechno přišlo vniveč. Určitě by to zvládli beze mě, ale to jsem opravdu byla tak slabá?

“Dobře,“ postavila jsem se a vytvořila kolem Horsta kruh a jakmile jsem byla hotova, tak jsem se přesunula k Zoře a snažila se uklidnit psy. Byla to loajální zvířata. Více než já.
“Omlouvám se,“ šeptla jsem ke slepé lovkyni. “Měla jsem víc pomoct.“

Sledovala jsem Willow při magickém rituálu. Kdybych nebyla na trosky, přišlo by mi to úžasné. Runy také dokázaly zázraky, pokud na ně člověk šel správně. Já se však zabývala spíše očarováváním zbraní a preciznost vyřezávání run u mě byla na vysoké úrovni. Bylo to jediné, co jsem dokázala? Jenom zajišťovat lovcům zbraně?
 
Willow Rosenberg - 27. srpna 2017 14:09
vlkodlaka6185.jpg
Rozpadající se budova, návrat k přeživším
- Ester + Horst, Zora a psi (Vše? to nás moc nezůstalo...) -

Poslední slova mrtvého lovce mi rezonují v hlavě během mého běhu.
Co jsem to udělala.
Postesknu si lítostivě.
Bylo to nutný, tak nekňuč a běž!
Pobídne mě příšera naprosto procítěně a chápavě. Měla bych chuť něco odseknout, jenže spatřím jak proti mě běží známá postava.
Ale ne...
Východ už není daleko, ale Blur mě přimrazí na místě.
"Blur, don't..."
Chci ji zastavit, hned po jejich slovech o nakažení a následně stčím pohled stranou, když se zeptá na chybějícího lovce. Vyklouzne z mého chatrného sevření a připomene mi Horsta. Zvednu k ní oči a zavrtím hlavou, slzy se o mi znovu derou do tváře a vnitřní zvíře mě táhne pryč.
Nech ji.

Neochotně kývnu na rozloučenou a podvolím se bestii, abychom vypadli pryč.
Nemusím ostatní hledat dlouho. Vešeré otázky okolo mrtvých odbývám jednoduchým gestem zavřených očí a zavrtění hlavou. Nezvládli to. Víc je budu řešit, až tu budou všichni... Jestli to řešit budu chtít. Jestli vůbec budeme všichni.
Otče...
Zavyje si tiše ta druhá při pohledu na nestabilní budovu. Její myšlenky však patří i mladé vlčici, která by nám mohla být dobrou přítelkyní stejně jako rivalkou.

Zakleknu k raněnému a porozhlédnu se po věcech které jsem žádala k sehnání.
"Vydrž, Horste."
Zvednu oči k Ester. Budu i muset zaměstnat, protože její mysl bude dost pochoumaná ze všeho, čemu byla svědkem. Umírali tu její přátelé. To s jedním otřese.
"Sehnaly jste něco?"
Myslím na sypké věci, které jsem zmínila, abych mohla kolem Horsta udělat kruh. Z malé brašny vytáhnu sáček s bylinkami, svíčku a zapalovač.

"Zoro, prosím postarej se o psi."
Bude lepší aby se tu neochomýtali.
"Ester, ty rozsyp kruh kolem Horsta, Nemusí být přesný, ale aby v něm byl celý a nikde nepřerušený."
Pokračuji v rozdělování funkcí.
"Pak pomoz Zoře."
S ničím dál už mi nemají jak pomoct, protože neví, co bych potřebovala. Jednodušší bude zvládnout to sama.
"Nemel sebou a podvol se tomu."
Varuji šeptem.

Sednu si Horstovi k hlavě do tureckého sedu, před své nohy k čáře kruhu postavím svíčku a začnu melodicky zaříkávat. Vzývám staré bohy, na které už bylo většinou lidí zapomenuto. Rituál odříkávám v latině, takže jediné, co by mi přítomní mohli rozumět, pokud tento jazyk neovládají, jsou jména a ani ta mnoho neřeknou, pokud se o ně nikdo nezajímá. Stribog, Mokoš, Pereplut, Rod... Každého žádám o drobnosti, jako sílu pro zraněného válečníka, čerstvý vzduch do plic a zacelení ran, výměnou za svou energii a byliny, které pálím ve svíčce a jejichž dým posílám k Horstovi.
Na konci si pozorovatelé mohou z mých gest odvodit poděkování a s ním položím ruce nad kruh. Hřejivá energie by měla prostoupit tělem v kruhu a efekt by se měl dostavit záhy, pokud bohové dopřejí.
Mě z toho tak akorát začne opět třeštit hlava a nastupuje malátnost.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10099506378174 sekund

na začátek stránky