Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 879


Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 22. ledna 2021 20:11Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 30. prosince 2020 19:29Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 17. ledna 2021 02:16
rubyoftaragon7177.jpg

Obligátní, koště odhánějící, příspevěk.

 
Rubín Taragonu - 16. září 2020 20:40
rubyoftaragon7177.jpg
Shadow Being
Sif

Odpověď čarodějky zaujala temnou bytost, která jí opět věnovala pozornost a dokonce plula vzduchem za ní.
Celou dobu se držela Sif za zády a když čarodějka promlouvala k Jaině, tak bytost hltala každé slovo.
"Odvážná slova." zatrylkovala bytost Sif do uší.
"Obětovat se pro padlou čarodějku..." trylkovala dál a kolem kolen Sif se začaly obtáčet černé šlahouny vedoucí z bytosti samotné.
"...co dál bys byla ochotna obětovat?" zeptala se bytost a její černá chapadla se čarodějce protáhla kolem třísel k pasu.
"Obětovala bys toho, na kterého si myslíš?", bytost se naklonila čarodějce přes rameno a hleděla jí do očí v podobě Loratha.
"Jsi ochotna vzpomínky obětovat na tu, jež jsi ztratila?", bytost se stáhla a naklonila se přes druhé rameno, tentokrát v podobě Ardíi. Chapdala se v mezičase proplazila po zádech až ke krku čarodějky.
"Či tu, jež jsi přísahala věrnost a již jsi oddaná celým srdcem?", bytost se v mžiku oka přesunula před čarodějku, tentokrát na sobě měla podobu Císařovny.
Černá chapadla se od krku vydala směrem k dekoltu, kde se propletly kolem čarodějčiných prsou a následně táhly po břiše zpět k pasu.
"A nebo jsem ochotna obětovat vlastní duši?", tentokrát na sebe bytost vzala podobu Sif, ale v její temnější formě. Kůže bílá jako sníh, oči a vlasy havranově černé.
Temná Sif lehce vzala Sif za bradu a zahleděla se jí do očí.
"Co jsem ochotna obětovat?" zeptala se a poté letmým pohybem otočil hlavu čarodějky k Jaině.
"Stojí mi ta malá, nanicovatá a bezvýznamná čarodějka za tu námahu?" zeptala se Temná Sif a přitiskla tvář k tváři své předlohy.
"Co bych tím získala, kdybych obětovala něco ze svého života? Nebo snad dokonce svou duši?", v hlase Temné Sif bylo znát jisté opovržení nad Jainou.
"K čemu je mi tahle malá šmudla dobrá? Jako náhrada za Ardíu, kterou jsem znala léta?", slova temného obrazu čarodějky byla stále jedovatější.
"Opravdu bych zradila císařovnu a její lid pro bezvýznamnou čarodějku z země o které nikdo nikdy neslyšel?", Temná Sif si povzdychla.
"A to nemluvím o tom, že dělá oči na muže, jež se líbí mně. Vždyť si ho ani nezaslouží!" zaprskala Temná Sif.
"Stojí mi ta námaha za to? Hmmm...", Temná Sif si položila prsty na ústa v předstíraném zamyšlení.
 
Sif Artvia Milenwal - 13. září 2020 09:18
triss013886.jpg
Tehdy, kdy jsem zklamala

Sledovala jsem přízrak s napětím. Už jsem myslela, že na něj má slova nijak nezapůsobila, když se mě náhle dotkl ostřím a já měla pocit, jako bych se propadla do temnoty. Netušila jsem, jestli něco cítím nebo mě bolí celé tělo. Jako by se na mě ze všech stran lepila temnota. Drtila mé křehké já a kdybych v ní poletovala ještě chvíli, určitě bych pod její váhou nevydržela.

Místo toho jsem dopadla na chladnou podlahu a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se děje. Sledovala jsem svou ruku, která naproti šedi téměř barevně zářila. Stejně na tom bylo i okolí. Pak jsem si všimla Jainy a srdce se mi na chvíli zastavilo. Slova, který slyšela, se nelíbila ani mně. Černá postava vedle ní si mě všimla, ale nezdálo se, že by o mě jevila větší zájem. Jejím středobodem byla mladá čarodějka.

Čím víc jsem toho viděla, tím víc jsem klesala na duchu. Prožila si více špatného než dobrého a já byla třešničkou na dortu. Uvrhla jsem ji do temnoty, která jí nyní sžírala.

Jako odpověď na mé neduhy jsem se objevila na mostě, kde vše začalo a zároveň skončilo. Moje zrada, která se zasekla do Jainina srdce a uvrhla ji do ledového království. Když jsem se ohlédla, viděla jsem sebe, jak pouze přihlížím. Ano, měla jsem tvář smáčenou slzami, ale i tak jsem ponechala Jainu napospas. Myslela jsem, že se mi ji podaří dostat ven dřív, než se k ní Sandro a jeho nohsledi dostanou, ale mýlila jsem se.

A pak se objevil obr potom, co jsem zavolala pomoc skrze fénixův amulet. Pak jsem za sebou zaslechla hlas. Otočila jsem se, abych se podívala tím směrem, odkud vycházel.
Scéna na mostě byla strašná. Dalo mi hodně síly nezačít panikařit. "Chci najít to, co bylo ztraceno," odpověděla jsem. Mohl mi obr v šedivých vzpomínkách ublížit? Neměla jsem zdání.

Rozešla jsem se k vystrašené, zraněné a zlomené Jaině. Klekla jsem si k ní a položila ruku na její šedivé rameno. "Jestli si někdo zaslouží ležet na jejím místě, tak jsem to já. Nikdy jsem ti nechtěla ublížit ani tě zradit," v druhé polovině řeči jsem začala mluvit k Jaině. "V životě jsi toho zažila mnohem víc, než bych sama snesla, a i přesto jsem ti ublížila nejhorším možným způsobem," cítila jsem, jak se celá třesu. "Ponechala jsem tě napospas, protože jsem byla slabá a hloupá. Nech mě, abych tě bolesti zbavila, Jaino," šeptala jsem dál. "To já si ji zasloužím, ne ty. A pokud mám během toho zemřít, tak ať. Hlavně ať najdeš opět cestu ke světlu, které je pro tebe vzdáleno na sto honů," naklonila jsem se k čarodějce a zlehka ji políbila do vlasů.
 
Rubín Taragonu - 29. srpna 2020 15:39
rubyoftaragon7177.jpg
The Way of the Shadows
Sif

Přízrak mlčky hleděl na rádkyni, jeho sytě modré oči jako by čarodějku přeměřovali, zda svá slova myslí vážně. Okamžik, který se zdál jako celá věčnost.
Poté zvedl svůj meč a jeho hrotem se dotkl čarodějčiných prsou, následovala tma tak dokonalá, jako by zhaslo samo slunce. Pak jako by čarodějku někdo zvedl a hodil jí vzduchem.

---

Po krátkém letu, čarodějka tvrdě dopadla na tvrdou podlahu.
Zrak se vrátil, ale ne to co viděla, postrádalo barvy, svět kolem ní hrál odstíny šedé, bílé a černé.
Chodba na které se nacházela se nepodobala ničemu, co znala z Taragonu.
Styl architektury, maleb na zdi, dokonce i nedaleké dvojice zbrojí byl úplně cizí.

Jediné, co znala byla postava stojící na konci chodby, stojící těsně za pootevřenými dveřmi, naslouchající rozhovoru uvnitř - Jaina, mnohem mladší a mnohem nevinnější.
To co slyšela za dveřmi jí šokovalo a výraz její tváře zrcadlil zděšení.
Z utlumených hlasů v místnosti šlo jasně rozpoznat slova fráze jako: svatba, ideální nevěsta, dědic trůnu a donutit k sňatku, bude-li třeba..
Mladá Jaina si zakrývala ústa dlaněmi a oči se jí leskly.

V chodbě však nebyla sama. O pár kroků za ní stála postava v něčem, co mohla být jako noc černá róba, či jen postrádala konkrétní podobu.
Oproti Jaině, která nikterak nereagovala na přítomnost Sif, černá róba se pohnula a to, co mohla být hlava, se otočilo k Sif. Následně to hlavu naklonilo na stranu, jako by čarodějka byla zvláštní bytost, kterou to vidí poprvé.

Pozorování narušil Jainin náhlý útěk, proběhla kolem Sif z výrazem naprosté hrůzy a černá bytost jí následovala, nevěnujíc Sif další pozornost.
Následovala tma a opět let, nebo spíše pád, vzduchem.

---

Následovalo několik dalších šedobílých obrazů výjevů, pokaždé v nich byla Jaina a ona černá postava, která, jak se zdá ji následovala všude.
Postava si pokaždé všimla narušitelky a pokaždé jí fascinovaně, pokud to umělo být fascinované, prohlížela.

---

Po čase Sif dopadla na místo, jež velice dobře znala.
Most přes průrvu, který sloužil jako past nekromancera.
A místo, kde se zlomila Jainina důvěra v Sif.

Celá scéna se odehrála přesně tak, jak si Sif doposud živě pamatovala.
A oproti ostatním výjevům jež byly jen útržky, se odehrála celá.

Runy na obou stranách mostu, sloužící jako klec.
Jaina prchající před nekromancerem a jeho nemrtvými noshledy.
Náraz čarodějky do magické bariéry, její let vzduchem, rovnou k nohám nekromancera.
Mučení z rukou nemrtvé vražedkyně, která si vychutnala lámání kostí v pravé paži čarodějky se sadistickým úšklebkem. Každá kost praskla s ohlušujícím lupnutím.
Když došli kosti na lámání, tak nemrtvá strhala Jaině nehty pravé ruky.
To vše za křiku bolesti z úst čarodějky

Příchod obra, stejně velkého jako Archiváři, způsobil ve výjevu pokles teploty, i navzdory tomu, že tehdy byla teplá letní noc.
Nekromancerova kosa na zádech Jainy vyvolal prudké potemnění okolí a teplota opět poklesla, tentokrát pod mrazu.

Scéna se po té, co obr nabodl nekromancera na jeho vlastní kosu, rozjasnila.
Mrazivá zima zde byla stále a ještě přituhlo, když obr klečel nad Jainou a natahoval k ní ruku.

V tu chvíli se výjev zastavil.
V Jainých očích panická hrůza, bolest a rezignovanost. Ale také smutek, který by ani největší umělci nedokázali ztvárnit.


"Zase ty!" promluvil šeptavý ženský hlas.
"Proč jsi tady? zeptal se hlas, který vycházel z temné bytosti, jež seděla na kamenné zídce mostu a pozorovala celou scénu.
Tentokrát její pozornost nepatřila Sif, ale obrovi, jež se skláněl na Jainou.
 
Sif Artvia Milenwal - 14. června 2020 17:03
triss013886.jpg
Bolest malé čarodějky

Netušila jsem, co za bolest se uvnitř Jainy skrývá. Vypadala tak jistě. Nevypadala jako někdo, kdo si prošel peklem a zanechalo to na něm šrámy minulosti. S něčím se mi svěřila, ale myslela jsem, že je se svou minulostí smířená, ať už to bolelo sebevíc. Věděla jsem, že magicky nadané osoby mají vyšší sklony se vnitřně narušit, i když navenek vypadají spokojeně. Ani na chvíli mě nenapadlo, že to může být Jainin případ.

Slyšet její hlas plný bolesti a nenávisti mě naplňoval zármutkem. Přilila jsem olej do ohně. Sice jsem se o Jainu strachovala, udělala bych pro ni první a poslední, ale to, co se stalo na mostě, se do ní vrylo takovým způsobem, až jsem měla strach, že jsem ji navždy ztratila. Tu malou usměvavou čarodějku, která dokázala do mě proniknout hlouběji než kdokoliv jiný. Byla jsem to já, kdo zasel poslední semínko, které přivolalo přízrak, který se nad námi nesmlouvavě tyčil.

Měla jsem pocit, že by mě černé plameny pohltily, kdyby je přízrak nezahnal. Mlčela jsem. Bála jsem se cokoliv vypustit z úst, protože by to potvrdilo jen to, že jsem jedna ze zodpovědných, kdo může za její nynější stav.
Nemohla jsem se posadit, nemohla jsem se ani pořádně nadechnout. Tížilo mě to a srdce mi přitom pukalo žalem.

Podívala jsem se na přízrak. "Je něco, co můžu pro ni udělat? Pokud existuje alespoň střípek naděje, že by se temnota v jejím srdci rozplynula, udělám pro to cokoliv. Nechci ji opustit jenom proto, že mě... nenávidí," špitla jsem poslední slovo bezduše.
 
Rubín Taragonu - 30. května 2020 18:34
rubyoftaragon7177.jpg
Mrazivé vzpomínky, spalující nenávist
Sif

"HLOUPÁ MALÁ ČARODĚJKO..." zasyčel přízrak.
"...CHRÁNÍM VÁS PŘED NÍ.", přízrak stáhl ruk s mečem a levou rukou mávl na Jainou.
Z těla zraněné čarodějky vyšlehly černé plameny tak prudce, že se po stropě pokoje začaly plazit ke stěnám a následně k zemi.
Některé z plamenů se začaly natahovat k Sif, z ohnivých chapadel se linul Jainin hlas.
"Sif... proč?" zeptalo se jedno z chapadel a švihlo směrem k tváři čarodějky.
"Věřila jsem ti..." zašeptalo druhé bolestivě a ucuklo zpět.
"Využila jsi mě... ty mrcho... a já hloupá ti věřila!", další chapadlo opět vystartovalo po čarodějce.
"...nenávidím tě..." zasyčelo chapadlo optáčející se kolem kotníků císařovniny rádkyně.
Z plamenů vycházel Jainin hlas adresující další osoby. Jakýsi muž jménem Darion, dívka se jménem Jade a výčet pokračoval.
Jeden z plamenů dokonce jedovatě prskal při zmínce muže, který měl být Jaininým učitelem.

Přízrak nehybně stál a pozoroval Sif.
"TY NEJSOU MÝM VÝTVOREM." řekl a máchl mečem skrz plameny, které před čepelí zbraně ustoupili jako divoká zvěř před ohněm.
"NE VŠICHNI SI ŽIJÍ V BLAHOBYTU JAKO TARAGONŠTÍ...", jeho hlas byl poloviční, když se hrot čepele dotkl Jaininých zad. Černé plameny se nedobrovolně začaly stahovat zpět odkud přišly. Zmítaly a vzpouzely se tak urputně že ty natahující se po Sif prostě vyhasly ve vzduchu.
V okamžiku, kdy zhasl poslední plamínek, zvedl přízrak čepel a z Jaininých úst vyšlo bolestivé zasténání.
"VIDÍTE JEN JEJÍ ZRANĚNÍ NA TĚLE, ALE NEVIDÍTE BOLEST JEJÍ DUŠE A JIZVY NA JEJÍM SRDCI.", přízrak postavil meč na hrot čepele a oběma rukama se opřel o záštitu.
"JEJÍ STAV NENÍ ZPŮSOBENÝ OSTŘÍM MEČE ČI RÁNOU BIČEM.", jako by chtěla potvrdit jeho slova, zraněná čarodějka zaúpěla.
 
Sif Artvia Milenwal - 30. května 2020 17:09
triss013886.jpg
Píseň ledu a ohně

Jak jsem mohla přesvědčit někoho, kdo si prožil pouhé strasti a byl zklamán každým rozhodnutím, které lidé udělali. Neměla jsem tušení, co se mu muselo stát tak hrozného, že odmítal má slova vzít na milost. Prostě mi odmítl důvěřovat a o to víc jsem začínala mít strach o Jainu, že přijde k úhoně. Mohla jsem přízraku důvěřovat a nechat malou čarodějku v jeho rukách, ale netroufla jsem si na to byť pomyslet. Sálala z něj taková nenávist, až jsem měla obavy, že to pohltí i Jainu. Možná to s ní myslel dobře, ale nenávist není cesta ke spáse.

Svěsila jsem ramena a pohlédla na svou drahou přítelkyni. "Nejsem dokonalá. Nikdo není," hleděla jsem na Jainu se smutkem v očích. "Chtěla bych ti věřit, že jí neublížíš, že to s ní myslíš dobře. To jsme oba," zvedla jsem oči k přízraku. "Důvěra z tebe moc nesálá. Proč rozhodnutí nenecháš na ní? Jak se v životě může Jaina něčemu naučit, když ani neví o tom, že jsi?"

Snažila jsem se neklepat zuby, jaká mi začínala být zima. Fénixův amulet vydával teplo, ale nedokázal mě zahřát celou. "Pokud nedokážeš důvěřovat mě, protože jsem člověk, tak alespoň důvěřuj náčelníkovi orků Thrallovi. O nic víc tě neprosím."
 
Rubín Taragonu - 25. dubna 2020 17:42
rubyoftaragon7177.jpg
Ledová nenávist
Sif

Mráz v místnosti přituhl, koutkem oka se zdálo, že od stropu začalo sněžit.
"JSEM DŮVOD PROČ SE JEJÍ DUŠE NEZLOMILA." odpověděl Přízrak svým skřípavým hlasem a jeho ledový pohled propaloval odbojnou čarodějku skrz na skrz.
"SRDCE? DOKUD JSEM NĚJAKÉ MĚL, TAK SÁLALO VÍC, NEŽ TVÉ, MALINKÁ ČARODĚJKO." zaskřípal přízrak.
"POHÁDKY O RODINĚ SI NECH PRO DĚTI, ČARODĚJKO.", kolem nohou postele se začala plížit zima.
"VIDĚL JSEM JAK ŘÍŠE VYUŽÍVAJÍ LIDI, DOKUD SE JIM HODÍ. JEN CO POMINE JEJICH UŽITEČNOST, ZBAVÍ SE JICH JAKO PRAŠIVÝCH PSŮ. SLOVA O RODINĚ A LÁSCE TA TAM.", změna postoje a přízrak zvedl ledovou čepel do úrovně ramen a její hrot namířil na čarodějku.
"MÁ PŘÍTOMNOST NIJAK NEOVLIVŇUJE JEJÍ ZDRAVÍ. DUŠEVNÍ ČI TĚLESNÉ.", přízrak hleděl na čarodějku přes čepel svého meče a záře jeho očí propůjčovala čepeli nový, zlověstný, lesk.

Plameny v krbu se rozhořeli ještě víc, ale teplo z nich nesálalo žádné. Ačkoliv na pohled byl plamen silný, jeho dosah v podstatě neexistoval. Mráz přízraku buďto kompletně izoloval plameny ve vlastní bublině, nebo jejich teplo pohlcoval do sebe.

"NAOPAK JEJÍ STAV JE DŮVOD, PROČ TU JSEM.", poprvé jeho slova neprovázel zvuk lámajícího se ledu a následovala je mrazivá vichřice.
 
Sif Artvia Milenwal - 25. dubna 2020 15:42
triss013886.jpg
Ledové sevření

Ztuhla jsem. Náhlá změna atmosféry mnou otřásla až do morku kostí, a když se ozval hlas, zvedla jsem hlavu, abych hledala jeho majitele. V místnosti se dělalo víc a víc zima. Měla jsem obavy o Jainu, že by se jí díky tomu mohlo přitížit. Kolem krku jsem cítila váhu a teplo fénixova amuletu, který se ani v tomto případě nevzdával své ohnivé podstaty.

Byl to přízrak, ale úplně jiný než ti, které jsem doposud potkala. Cítila jsem z něj nenávist, která čišela snad na všechny strany. Postavila jsem se, ale stále jsem se dotýkala Jaininy paže, abych si byla jistá, že je stále se mnou.
"Kdo jsi, že nade mnou hned lámeš hůl?" zamračila jsem se. "Tvé srdce svírá jenom chlad a nedovolíš jiným, aby ostatním plálo. Ano, Jaina byla sirotkem, kdysi, ale podívej se kolem," rozhodila jsem jednou rukou, protože jsem se nechtěla malé čarodějky vzdát, "našla novou rodinu, která nekončí za hranicemi této země. Dokonce se rozhodla za rodinu bojovat, i když jí to stálo velmi hodně a vidíš, že by jí někdo z nás opustil? Jsme tu s ní a pro ni, tak jí dovol, aby se falešná naděje stala skutečností. Jediný, kdo jí teď ubližuje, jsi ty," ukázala jsem ke krbu, který vydechoval poslední zbytky kouře, ale teplo bylo pryč. "Potřebuje teplo a klid, ne se budit s nočními můrami, které jí vkládáš do snů a přesvědčuješ ji o tom, že nikdy znovu nepozná teplo domova."

Zvažovala jsem, co mám udělat. Sice mou podstatou byl oheň, ale určitě jsem ho nechtěla vrhat na přízrak. Nakonec jsem se zaměřila na krb a luskla prsty s tím, že by v něm opět sálaly plameny. Pokud by to přízrak dovolil a ustoupil, přehodila bych přes Jainu teplou deku.

"Nechci s tebou bojovat a nebudu ti dokazovat, že mi na Jaině záleží a je v mém srci. Jediný, komu bych to měla dokázat, je ona sama," podívala jsem se na čarodějku a doufala, že se její stav nezhoršil.
 
Rubín Taragonu - 25. dubna 2020 12:36
rubyoftaragon7177.jpg
Nevítaný host
Sif

Raněná čarodějka se slabě zavrtěla, ale při pohybu se jí do tváře vetřela bolestivá grimasa.
Neúprosné horko jí nedopřávalo klidu. O to se postaral dotek a slova Sif.

Při následujícím výdechu se od obličeje Jainy vznesl obláček dýmu. Stejně tak jako od tváře Sif.
V místnosti, i navzdory hořícímu krbu a zabedněným oknům a zavřeným dveřím se začalo ochlazovat.
Propocené oblečení, povlečení a obvazy rychle ochladly a praskání ohně postupně nahradilo slabé praskání ledu.
V krbu plápolal silný plamen, ale jeho teplo ochabovalo, i navzdory tomu, že plamen neztrácel na síle.

"SRDCERYVNÉ." zaskřípal hlas z temného kouta místnosti, kam nemělo šanci světlo dosáhnout.
Pár sytě modře zářících očí hleděl z temnoty na Sif a opětovat pohled bylo totéž, jako kdyby ledová ledová ruka sevřela čarodějčino srdce v pevném stisku.
"URČITĚ BY JÍ TA SLOVA TĚŠILA, KDYBY NĚCO ZNAMENALA.", oranžová záře ohně postupně vybledla a byla nahrazena modrou září ledové jeskyně.
"TAKÉ OTÁZKA, JESTLI BUDE ŽÍT TAK DLOUHO, ABY SI ONA PRÁZDNÁ SLOVA MOHLA VYSLECHNOUT NA VLASTNÍ UŠI.", z tmavého koutu se ozvalo hlasité prásknutí ledu a chvíli poté z něj vystoupil Přízrak.
Podobný ostatním, ale zároveň na první pohled odlišný.
Kde ostatním přízrakům z prasklin ve zbroji prosakovali přízračné plameny, zde trčely ledové hroty a jindy žhnoucí zbroj byla nyní pokrytá ledem.
I zbraň, kterou přízrak třímal byla jiná - velký obouruční meč z kusu ledu. Nebylo pochyb, že by dokázala nepřítele rozetnout vedví, či přinejmenším způsobit zranění podobné kladivu či palcátu.
Z ramen Přízraku padal na zem plášť, vlnící se jako sníh v bouři.
"SNADNO SE TAKOVÉ VĚCI ŘÍKÁ, KDYŽ JE DOTYČNÝ V BEZVĚDOMÍ.", do hlasu Přízraku, který zněl jako skřípání ledu se vnesla nevole.

Ledový Přízrak pomalými kroky - kdy každý zněl jako praskání ledu na jezeře, kterému hrozí že se prolomí a pohltí nešťastnou duši naivní natolik, aby na něj vstoupila - došel na opačnou stranu postele, naproti Sif. Modré oči spalující čarodějku jiným druhem žáru, než sama ovládala.
"OPUŠTĚNÉ SIROTKY - DVAKRÁT V JEJÍM PŘÍPADĚ - NIKDO NEMILUJE.", prsty přízraku sevřely jílec meče.
"NEDÁVEJTE FALEŠNOU NADĚJI NĚKOMU, KDO UŽ DVAKRÁT PŘIŠEL O VŠECHNO, O VŠECHNY, JEŽ KDY ZNAL.", modré oči se zúžily na štěrbiny, ale z jejich mrazivého doteku to neubralo, naopak.

Nebylo pochyb, že oproti ostatním Přízrakům se jejich ledový bratr liší v mnoha ohledech.
Nebylo pochyb, že vůči zraněné čarodějce se chová ochranitelsky.
Stejně tak nebylo pochyb, že všichni ostatní pociťují jeho mrazivou nenávist.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.12040591239929 sekund

na začátek stránky