Dívčí tlachání
Sif

Reakce Sif na mou otázku ohledně Loratha byla roztomilá. Přesně taková reakce dívky, když jí řeknete že o jí se zájmem pozoruje nějaký pohledný jinoch, kterému jeho vlastní vizáž nestoupla do hlavy.
"Ano, opravdu myslím tím, že pokukuje." řekla jsem s šibalským úsměvem. Přiznávám, že i mně se Lorath libí, ale jsem dostatečně soudná, abych se nesnažila vnutit do přízně muže.

"Tím myslíš "být na tebe tak zahleděný, že vrazí do rámu dveří"? usmála jsem se a mírně si protáhla záda.
"Troufám si tvrdit, že se už chvíli snaží vymyslet, jak ti vyslovit své emoce." řeknu jako by nic.
"Dokonce si myslím, že jeho váhání je kvůli tomu, že jsi čarodějka." dodám a zvědavě se podívám na Sif.

Plně jsem si uvědomovala, že tohle téma je v dané situaci trochu zvláštní, ale měla jsem pocit, že právě díky tomu, že se tohle téma nehodí, je ideální k tomu, abychom přišly na aspoň trochu jiné myšlenky.

Čarodějka vrací úder
~Jaina~

"Minimálně máš jedno jisté," zazubila jsem se, "teď se na koni určitě naučíš," přidala jsem mrknutí a opřela si bradu o dlaň.

Loket mi sjel z kolene překvapením, když Jaina vytáhla něco, co bych v takovém prostředí nečekala. U šálku čaje nebo nad číši vína by to bylo dokonce očekávající. Nevyčítala jsem jí to. Jen se naše konverzace dostávala zlehka tam, kde jsme se mohly cítit po dlouhé době v klidu a spokojeně. Jen škoda, co všechno ještě leželo před námi.

Cítila jsem, jak mi hoří tváře. "Myslíš pokukuje jako pokukuje?" zarděla jsem se. Lorath se mi líbil. Dlouho v Taragonu nebyl někdo, kdo uměl být tak galantní. Byla jsem zvyklá na pokukování, ale toho druhu, že spíš pozorovali, co mám na sobě a že oči mám na hrudníku a ne na hlavě. Asi jsem byla už u všech mužských přesvědčená, že myslí jenom na jedno a nevšimla si jednoho paprsku mezi nimi. "Párkrát jsem postřehla, že se dívá mým směrem," nejspíš jsem byla stejně rudá jako mé vlasy.
"Stál by o mou náklonost?" zeptám se.

Táboření
Sif

Usmála jsem se.
"O zbytečnostech, z pohledu čarodějky, vím dost." řekla jsem s úsměvem. Kdejaký čaroděj či kouzelník by znalost lovu nepovažoval za podstatnou. Někteří by se ani neobtěžovali lovit jinak, než s magií. Třeba můj mentor. Jediné, co nepovažoval za zbytečné, aby čaroděj znal, bylo uklízení a vaření. Obojího jsem se také natrénovala dost.

Zatímco Sif pozorovala plameny, já se rozhlédla po okolí. Ne že bych viděla něco mimo záři z ohniště, ale i tak jsem se podívala. Přepadla mně myšlenka, jestli nás odněkud ze tmy nemrtvá třeba nepozoruje. Nepřekvapilo by mne to.
Frkání koní jsem tak nějak brala jako samozřejmé, stejně jako praskání ohně.
Když pak čarodějka promluvila, otočila jsem se zpět k ní.
"Spíš se asi baví nad tím, jak neschopný jsem jezdec." usmála jsem se. Nevadilo mi dělat si ze sebe srandu, navíc když to byla pravda. Na koni jsem jela jen párkrát a rozhodně ne tak dlouho, abych se to pořádně naučila.

"Mimochodem, všimla sis, jak po tobě Lorath pokukuje?" ušklíbla jsem se teď pro změnu já a drcla do čarodějky loktem.

Téma lovu
~Jaina~

Usmála jsem se. Bylo příjemné na chvíli zapomenout na strasti, i když v hloubi jsem věděla, že ne na dlouho. Já se lovit neučila, ale s kouzly jsem dokázala sehnat potravu, aniž bych se zapotila. Určitě jsem tím přicházela o onu radost z lovu, ale byla jsem čarodějka ode dvora. Nepotřebovala jsem to nikdy k životu a najednou jsem musela tábořit pod otevřenými nebesy s tím, že nevím, jak dlouho budeme na cestě.

"Určitě toho o lovu víš více než já," prohrábla jsem větví ohniště. Jiskry vylétly do vzduchu a ihned uhasly. Táhla mě touha nechat si olíznout plamínky konečky prstů, ale snažila jsem se tomu pokušení odolávat. Oheň by mi neublížil, ale nemohla jsem si zahrávat s jeho nepředvídatelností, když jsme byly takhle venku a někde běhala nemrtvá.

Chvilku jsem tiše hleděla do tančících plamenů a snad i doufala, že v nich uvidím budoucnost. Ne, že by to nebylo možné. Slyšela jsem, že dlouhý pohled do plamenů vám ukáže střípky budoucnosti, ale já nikdy nic takového nezažila. Spíš jsem si myslela, že je k tomu potřeba pořádného množství kořalky, a pak následují vidiny.

Z přemýšlení mě vytrhlo zafrkání koně a já se ušklíbla. "Myslím, že oni na to ticho mají jiný názor."

Zemřela jsem a dostala se do ráje?
Sif & nemrtvá

Nakonec Sif svolila a nemrtvá s námi vyrazila na cestu. Bylo mi jasné, že ji budeme muset hlídat a že jsem nás díky své užvaněnosti vystavila většímu riziku. Ale byla jsem přesvědčena, že lepší riskovat svůj život, než riskovat ten císařovny.

Naše cesta se nesla v duchu mlčení. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože jsem se mohla nerušeně kochat krajinou. Nedotčené lesy, louky, v dáli nějaké ty osady, či farmy, čas od času nějaká ta řeka, či říčka. Přes ty klidnější vodní toky nevedly ani mosty.
Kdybych se nebála, že mé nadšení bude nemístné, švitořila bych jako malá holka.
Nemohla jsem se vynadívat na krajinu, která kolem nás ubíhala, až jsem zapomínala na to, proč vlastně cestujeme.

***

Když jsem sesedla z koně, uvědomila jsem si, jak moc nejsem zvyklá na jízdu na koni. Co hůř, že to vůbec neumím. Přišla jsem si rozlámaná stejně, jako kdyby po mně přeběhlo stádo koní.
Trochu jsem se protáhla nohy a potom připravila ohniště, jež jsem zapálila bez pomocí kouzel. Ano, mohla jsem říct Sif a bylo by to asi i rychlejší a pohodlnější, ale z mně neznámého důvodu mě zápolení s ohništěm bavilo.
Když oheň plápolal dostatečně, tak jsem si sedla vedle nanošených klacků, klacíků a jiné lesní drobotiny na podpal.

Než se ke mně přidala Sif, tak jsem se dívala do lesní tmy, kam zmizela nemrtvá a říkala si, jestli to nebyla záminka, aby nám neutekla. Ale z myšlenek mně vytrhl hlas čarodějky.
"Trochu. Umím základy, ale asi bych to nemohla mít jako řemeslo." usměju se a při představě sebe samé v loveckém úboru se zasměju.
"Jedna má kamarádka je lovkyně, takže jsem se naučila základy, ale nikdy bych nedokázala skolit jelena tak jako ona. Rozhodně bych nedokázala vylézt na strom za rozbřesku, několik hodin čekat a potom jedinou ranou složit královského dvanácteráka." dodám a dívám se do plamenů, než mi dojde, že Sif asi nemá představu o jakém zvířeti mluvím.
"Královský dvanácterák. Asi tak třikrát mohutnější a větší než obvyklý jelen. Vždy jsem je vídala spíš viděla poblíž hor." vysvětlím a podívám se na čarodějku.
"Ale nevím, jestli bych si troufla lovit tady." usmála jsem se.
"Doufám, že nebudeme muset zkoušet, nakolik jsem dobrá lovkyně." dodám s úsměvem a naznačím směrem k brašnám, kdy by mělo být dost zásob.

Cesta
~Jaina + nemrtvá~

Možná jsem dělala největší chybu ve svém celičkém zmateném životě, ale pokud to zachrání život císařovny a životy všech jejich poddaných, proč to nerisknout. Měla jsem neustálou tendenci sledoval nemrtvou, jak vedle nás jede, a byla bych naivní, kdybych doufala, že ona si toho nevšimla. Ona by byla naivní, kdybychom ji ihned s důvěrou skočily do náruče. Zatím jsem však nepřemýšlela nad tím, jak všechno své paní vysvětlím. Na to bylo času dost, až se vrátím.

Držím slovo? chvíli jsem na nemrtvou hleděla, protože to, co jsem předtím řekla, nebylo myšleno tak, že bych ji brala sebou a určitě ne, abych riskovala její přítomnost blízko nekromancerovi.
Příště více važ slova, napomenula jsem se.
Nic jsem ji na to neřekla. V duchu jsem se fackovala.

***

Kdybych s císařovnou nezažila už několik nepohodlných cest, nejspíš bych si začala stěžovat, jak mi trpí sedínka. Místo toho jsem přijala svou úlohu. Odsedlala jsem koně a začala jsem jej čistit a zbavovat potu. Věřila jsem, že sedlo po celodenním nošení nemusí být moc pohodlné. To samé jsem udělala i s koněm nemrtvé, a pokud Jaina připravovala něco jiného, obstarala jsem i jejího. V potoce jsem si pak umyla ruce od špíny a sedla si k ohništi. Bylo mi u něj dobře. Cítila jsem jeho sálavou sílu, a i když v tuhle chvíli byl neškodný, může špatně fouknout vítr a všechno by pohltil.

Podívala jsem se na Jainu. "Přemýšlím nad tím, zda bych dokázala něco ulovit bez kouzel," řeknu pobaveně. "Ty lovit umíš?" zeptám se.

Výprava
Sif & Jaina

Nemrtvá se, podle očekávání, nacházela ve své cele. Opět připoutaná, ovšem tentokrát několika dalšími řetězy, jež omezovali pohyb jejích rukou na nutné minimum.
Její tvář byla zkroucená žalem a několikrát vzteky trhla řetězy, i když věděla, že je to k ničemu.

Kapitán stráží zpočátku oponoval jakékoliv možnosti nechat nemrtvou jít kamkoliv. Ale po argumentaci ze strany Sif ji nakonec propustil.
Když stráže vedli nemrtvou, zastavila se u strážnice, kde byl uschován její luk a toulec s šípy.
Postupně pohledem přejela všechny přítomné a ani se nehnula, jako by čekala, kdo jí podá její zbraň. Když nakonec měla vše, co chtěla, zkusmo natáhla tětivu luku. Beze slov kývla strážným a jako stín se držela Sif.
Ve stájích si mlčky vybrala koně a stejně mlčenlivě se držela čarodějek.
Při průjezdu městem se kryla kápí a pláštěm, stejně tak během průjezdu táborem za hradbami.

Nemrtvá mlčela celou dobu, dokud byl v doslechu někdo další.
Jsem ráda, že držíte slovo." prohodila směrem k Sif.
"Už jsem skoro nedoufala." dodala a poprvé zvedla hlavu a rozhlédla se po krajině.


---

Celodenní cesta se nesla ve znamení mlčení nemrtvé.
Večer zastavil skupinku v lese, několik kilometrů o Rubínu.
Podél cesty tekl potok, který příjemně šuměl. Z trávy se ozývali cvrčci a další noční tvorové si prozpěvovali svou v nočním klidu.
Jediné, co narušovalo klid lesa byly koně.

Jen co se skupina utábořila na noc, opět se ozvala nemrtvá.
"Beru si hlídku." oznámila suše a zmizela v lese, přičemž koně nechala u tábořiště.

Důvěra mezi čarodějkami
Sif

"Ještě větší by bylo nechat jí tu." začala jsem oponovat, ale Sif mně vzápětí zarazila uznáním, že mám pravdu. Vůbec jsem nečekala, že bych Sif přemluvila. A chvíli jsem na čarodějku zírala jako vyoraná myš a mlčky jsem jí následovala do stáje.
Poté začala o něčem, co nás ochrání před nekromancerem. Když vytáhla z brašny jakýsi amulet, dívala jsem se na něj a trochu mně znervózňovalo to oko. Chtěla jsem vědět, kdo si dal práci s výrobou drahokamu, jež vypadá jako oko.

Sif mi vyslovila důvěru. Dokonce takovou, že uvažuje o tom vzít našeho hosta.
Ale její slova ohledně amuletu mi připadala trochu děsivá. Ano, truchlila jsem nad tím, že se ze mně během několika dní stal bezdomovec.
Dívala jsem se na amulet a kousla se do rtu. Jestli to, co Sif říkala byla pravda, ta část, že mi amulet bude ukazovat to, na co se snažím nemyslet, tak ho při první vhodné příležitosti hodím do řeky.
Na druhou stranu, jestli díky tomu nedopadnu stejně jako náš host, byla jsem ochotna to risknout.
Po chvilce váhání jsem natáhla ruku a amulet si od čarodějky vzala a s mírně roztřesenou rukou jsem si jej vzala kolem krku.
"Děkuju." řekla jsem a usmála se na Sif.
Neuměla jsem si představit, jaké to pro ní je, takhle riskovat.

Rozhodování
~Jaina~

Sledovala jsem mladou čarodějku a její slova zněla až příliš logicky. Uvnitř mě právě řádil souboj. Na jedné straně kolbiště stál názor, že Jaina má pravdu a musíme vzít nemrtvou sebou. Pokud ji pouta nedělala problém, jakou šanci máme, že se nedostane skrze dveře. Být tu nějaký očarovaný žalář, budiž, ale takhle? Na té druhé stál úspěch mise, který se mohl zhroutit ve chvíli, kdy by se nemrtvá dostala na dosah Sandrovi. A nebyla v jeho moci i nyní?

Zavřela jsem oči a rty se mi lehce třásly. Cítila jsem se najednou tak slabá. Jako malá holka, která právě přišla o své rodiče a nyní se musela rozhodnout, co se svým životem udělá dál. Jestli se jej chopí a bude se za každou cenu rvát, aby se měla dobře nebo se vzdá, zavře oči a nechá čas, aby ji zbavil utrpení. Tato možnost byla tak lákává, protože nepotřebovala žádné velké úsilí. Jenom počkat.

"Je to velmi velké riziko, ji vzít sebou," snažila jsem se nalézt důvody, ale nedokázala jsem to. Jsem jenom pouhý člověk. Sice jsem vládla magií, ale ta mi nepomůže vyhrát válku, pokud nebudu dost bystrá a opatrná. "Ale máš pravdu," vzdychla jsem. Seskočila jsem z koně a zavedla jsem jej zpátky do stáje. "Nevěřím ji natolik, aby musela vědět, že obě budeme mít něco, co nás před Sandorvým vlivem dokáže ochránit." Rozhlédla jsem se kolem a pokud nikdo nikde nebyl, vytáhla jsem z brašny amulet. "Srdce draka jižního větru. Dokázal by tě ochránit, ale má to jeden háček," držela jsem jej, a zatím jej dívce nedávala. Bylo to na ní, zda se rozhodne něco takového přijmout. "Pomáhá jen těm, kdož mají v srdci žal. Nevím, co se stane, pokud jej přijmeš a nechci ti nijak lhát. Chci ti jenom říct, že ti věřím, a kdyby ne, vůbec bych neuvažovala vzít nemrtvou sebou. Možná ti tenhle amulet připomene nejbolestivější chvíle, ale jsi silná a já v tebe věřím. Vím, že se dokážeš postavit i těm nejkrutějším překážkám." Natáhla jsem k ní ruku s amuletem.

Stáje
Sif

Byla jsem ráda, že se případné nedostatky v zásobách nakoupí, ale i tak si asi budu připadat hloupě, pokud jsem zapomněla na něco podstatného.
Vždycky jsem si dokázala vzít věci na cestu, jež jsem mohla potřebovat. Ale tady jsem si nebyla jistá, nakolik by lidé byli otevření menšímu obchodu. Co jsem zatím pochytila, lidé se tu v dobách klidu měli poměrně dobře.

Odmítavý postoj ohledně čehosi co mi mělo pomoci, jsem tedy jen vydala jen jakési nepatrné "hm" a dál tu věc neřešila.

Sif měla na jednu stranu pravdu, co se týkalo našeho hosta, ale já se bála, že nechat jí tady by také nebylo úplně nejlepší.
"To máš sice pravdu Sif, ale jak víme, že to není součást jejich plánu?" zeptám se a rozhlédnu se kolem. Přijdu si paranoidní, ale mám strach, abychom my nevyjely za hradby města a ona ženská pak nespustila druhou část plánu.
"Ona tu zůstane a jen co my budeme mimo dosah, rozjede svůj plán. To mi přijde jako větší risk, než jí vzít sebou." namítnu polovičním hlasem tak, aby to slyšela jen čarodějka.
"Navíc, Seraphis má chránit císařovnu, což on bere tak, že být neustále u ní. Tudíž nemůže stát u cely a hlídat nemrtvou.", aniž bych si to uvědomila, tak jsem chytla otěže Sifina koně.
"Navíc, pokud by Seraph pravidelně nechával kontrolovat celu, císařovna by se dovtípila, že se něco děje a nechala by si cely zkontrolovat. A pak by objevila hosta a co pak?" zeptám se a nechci znít až moc hystericky nebo paranoidně, ale představa toho, co nás čeká po návratu, toho se trochu děsím. Snad ještě víc, než smrti a vzkříšení do podoby chodící mrtvoly.
"Je tu ještě ten fakt, že si někdo, kdo viděl oživlou mrtvolu ženy, pustí pusu na špacír a bude toho plný palác. To už před císařovnou neutajíme." dodám a kousnu se do rtu.
"Navíc, neviděli jsme náhodou obě, že když chce, dokáže se z pout dostat? Jak velký problém by pro ní byly zamčené dveře?" znovu se zeptám a trochu váhám, než se vyhoupnu do sedla.
"Ovšem pokud je opravdu na naší straně, dokazuješ jí tím, že tvoje slovo nemá žádnou váhu." řeknu a vzdychnu si, nebudu lhát, že se nebojím.

Třeba je to tak jak říká Sif, třeba se to vše podaří ututlat a celou záležitost vyřešit bez toho, aby měla císařovna jakékoliv ponětí.
Ale také se můžou naplnit mé obavy a až se vrátíme, čeká nás kalamita.
Nebo úkol splníme, ale vyžereme si vztek císařovny v plné síle.