Hrozba
Jaina

Prohlížela jsem si medailon, co mi Jaina ukázala. Už jen jeho blízkost byla cítit chladem a zakořeněným zlem tak silným, že i přes svou schopnost se ohřát, jsem cítila zimu. Jeho vizáž sama o sobě říkala, že nepatří nikomu s dobrým srdcem a kapky krve dopadající na podlahu nepotvrzovaly opak. Vydechla jsem. Ještě jsem byla otřesena divadlem nemrtvé a padajícím kusům ledu jsem zabránila někomu spadnout na hlavu vytvořením jednoduchého štítového kouzla nad námi všemi. I když první jsem zachytit nestihla.

"Co bude třeba," odpověděla jsem Seraphovi a měla jsem problém od amuletu odtrhnout oči. Nebýt fénixova, nejspíš by se mi hlavou začaly honit prapodivné myšlenky. Jako by oba dva soupeřily o mou pozornost. "Najdeme něco, do čeho amulet umístíme," říkala jsem Jaině.

Když odnášeli nemrtvou, nic jsem neříkala. Jako bych měla strach, že nás skrze medailón může nekromancer slyšet. Doufala jsem, že tomu tak není. Naznačila jsem Jaině, aby jej položila na stůl. Nelíbilo se mi, že jej už tak dlouho držela.

Vzdychla jsem. "Určitě nemám v plánu jej podceňovat, ale pokud je hrozbou, musíme to s ním vyřídit. Lidé trpí," položila jsem si prsty na čelo a přivřela oči. "Děje se toho tolik. Jako by někdo vyhlásil soutěž o co nejkrutější trýzeň," vzhlédla jsem a podávala se na vysokého paladina. "Napadá mě jedině najít místo, kde by jeho moc byla omezená. Pochází z mrtvých. Kde je nějaké místo, kde neproběhla válka či nejsou pohřbeny stovky těl? A víme vůbec, že se nám podaří jej na cestu nalákat?" pokládala jsem si otázky a uvnitř cítila pomalou rostoucí beznaděj.

Hierarch & Seer
Artanis

Rozbřesk nad městem sledoval Hierarcha Artanis mlčky. Na dva tisíce válečníků nedaleko snídalo. Z jejich řad byl slyšet smích a přátelská rivalita. Hierarcha si povzdychl a snažil se nemyslet na nic, co by mohlo jeho válečníkům naznačit jeho duševní rozpoložení.
"Proč jsi tak paličatá?" zašeptal a upřel pohled na palác. Z vaku uvázaného k šerpě vytáhl kompas a pomalu jej otevřel. Ručička kompasu vytrvale ukazovala sever. Ve víčku kompasu byl portrét dívky s černými vlasy, pronikavým a odhodlaným pohledem. Její tvář zdobil bělostný úsměv. Kdysi dávno by si nepomyslel, že se z dívky na portrétu stane vládkyně říše.
"Možná není paličatá, jen hrdá." ozval se za ním ženský hlas. Artanis, neočekávajíc žádnou společnost se bleskově otočil, z jeho levého nátepníku nad zápěstím vyšlehl modrý plamen, jež se zformoval do čepele o délce jeho předloktí. Hrot čepele se zastavil před obličejem ženy v róbě, jež před výpadem neuhnula.
"Možná byste se neměla takhle plížit." odvětil Artanis a stáhl ruku, přičemž čepel zhasla.
"Omlouvám se, nechtěla jsem vás vylekat.", žena omluvně sklopila pohled.
"Příště o sobě dejte vědět." oznámil Hierarcha a otočil se zpět k městu.
"Jak si přejete, hierarcho." dodala a postavila se vedle Artanise.
"Myslíte si, že vás pozná?" zeptala se a podívala se na kompas.
"Máme společnou historii." odvětil hierarcha a zvedl pohled k paláci.
"Jak je to dlouho co jste ji viděl naposledy?" zeptala se žena a také se zadívala na palác.
"Je to pár let." odpověděl Artanis a v duchu vzpomínal jak dlouho to vlastně je.
"Jste si jist, že na vás nezapomněla?" zeptala se žena znovu.
"Na co tím narážíte věštkyně?" zeptal se Artanis a podíval se na ní.
"Přeci jen vládnout takové říši, to vyžaduje spoustu úsilí. Řešit každodenní starosti, výjimečné situace a nebo jako nyní, obranu říše. To nedává moc času vzpomínat na staré přátele." odpověděla věštkyně, aniž by uhnula pohledem z paláce.
Artanis na její slova nic neřekl, sám si byl vědom toho, jak je pozice vůdce náročná.
"Pozná mně...možná ne hned, ale vím, že mně pozná." řekl po chvíli a schoval kompas do vaku u pasu.
"Doufám že máte pravdu, hierarcho." dodala věštkyně a společně se dívali na palác, který sluneční svit odíval do zlatého hávu.

Brož
Sif & Jaina

Kapitán a strážní se nepohnuli, jen uhrančivě pozorovali nemrtvou, jež sebou čas od času nepatrně trhla. Seraphis obezřetně přešel k čarodějkám a aniž by aspoň koutkem oka nepozoroval nemrtvou se zeptal:
"Co s tím chcete dělat?", krátce pohlédl na předmět a opřel se o meč.
"Nedoporučoval bych vám se té cetky držet moc dlouho, i ty nejmenší předměty, patříc někomu kdo je proslulý svou zkažeností, mají tendenci zničit každého, kdo s nimi přijde do kontaktu." pokrčoval a podíval se na nemrtvou, jež se posadila a vypadala bledší než předtím.
"Kapitáne, odveďte jí do cely, dokud je slabá." přikázal strážím a navzdory tomu, že paladin nemá žádnou oficiální pravomoc udílet rozkazy palácové stráži, kapitán kývl a přikázal jednomu z těžkooděnců rozbít led, v místě, kde jsou dveře.
Po několika pokusech nakonec led povolil a strážnému se podařilo otevřít dveře. Do místnosti pronikly sluneční paprsky a čerstvý vzduch. Mezitím kapitán a druhý těžkooděnec opět spoutali nemrtvou a tentokrát ji víceméně těžkooděnci nesli mezi sebou.

Jen co stráže a nemrtvá byli z dohledu, Seraphis se otočil k čarodějkám.
"Doufám, že si uvědomujete, do čeho se chcete pustit." pronesl nedůvěřivě a pohledem těkal mezi čarodějkami.
"Nekromanceři nejsou nepřítel, kterého byste měly podceňovat. Může cestovat sám, ale stále je to nekromancer. Lusknutím prstů může mít kolem sebe armádu nemrtvých." pokračoval a snažil se z tváří čarodějek něco vyčíst.
"Máte aspoň plán?" zeptal se a vůbec si neuvědomoval skutečnost, že Sifin přízrak stojí v tmavém koutu místnosti a celou věc pozoruje.

Jako by nebylo málo problémů
Sif

Z výrazu Sif jsem vyčetla, že můj naprosto šílený návrh zvažovala. Přála bych si, abych ho mohla vzít zpět, ale kdybych začala tvrdit jak je ten návrh šílený, což je, asi bych vypadala za blázna, který neví, jaké stanovisko má zaujmout.
Sif si přála celou situaci probrat ještě jednou, nejspíše mimo doslech nemrtvé, což jsem nemohla než souhlasit a doufat, že se mi podaří do té doby vystřízlivět natolik, abych nenavrhovala sebevražednou výpravu k ulovení nekromancera.

Z našeho "spikleneckého" plánování nás neurvale vytrhla nemrtvá, když se vrhla na jednoho ze strážných. Místo aby se na něj dál sápala, zhroutila se na zem. Nejradši bych od ní byla hodně daleko, ale byla jsem jen pár kroků od ženy, jež mi naháněla hrůzu.
Když nemrtvá vyprostila jednu ruku z pout a začala cosi hledat v ráně po halapartně, cítila jsem jak se mi podlamují kolena a abych tu sebou nešvihla, zavěsila jsem se na Sif, jež sama měla co dělat, aby si udržela tvář.
Co ovšem bylo podstatně horší, než její ruka v jejím vlastním těle, byl následný křik. Okamžitě jsem se pustila Sif a i za cenu pádu na zem jsem si zakryla uši. Neuvědomujíc si, že jsem ztratila kontrolu nad ledovou bariérou, která chránila místnost před nemrtvou.
Led začal praskat a kusy ledu, jež se rozbily o dlažbu se drolily na malé krystalky.

Nemrtvá na stůl položila brož a zhroutila se na zem. Brož působila zlověstně sama o sobě, natož, když uvážím, komu patří.
Horko těžko jsem vstala a navzdory potenciálnímu nebezpečí jsem se pomalu přišourala ke stolu a opatrně se natáhla pro brož, stále po očku sledujíc nemrtvou. Sebrala jsem brož a prohlédla si ji.
Strach nahradila zvědavost a já se nemohla ubránit potřebě si předmět prohlédnout ze všech stran.
Podívala jsem se na Sif poté zpět na brož, ani jsem si nepřipouštěla krev na broži a teď i na mých rukách.
"Možná máme vodítko." řeknu s nadějí v hlase a vrátím se k Sif a ukážu jí brož, přeci jen to bude ona, kdo ví jak najít Sandra.

Co to sakra...
~Jaina~

Jainin návrh byl logický. Musela jsem připustit, že přitěžovat císařovně by nebylo moudré, ale na druhou stranu jsem se obávala, že pokud se na to místo nedostane včas, mohla by přijít o něco, co mi stále zůstávalo zahaleno tajemstvím. Možná nebudu schopna jí ani pomoct, pokud by usoudila, že nekromancer je důležitější než to, co je na tomto místě skryto. Byla jsem rozpolcena. Usoudila jsem, že by bylo dobré se pak osamotě promluvit i se Seraphem a co si o tom všem myslí. Kdyby tu byla Idranel, nechala bych rozhodnutí na ni, ale není.

"Promluvíme si o tom ještě později," šeptla jsem k Jaině.

Pocítila jsem záchvat paniky, když nemrtvá vstala a vrhla se na strážného s kopím. Nabodla se na něj a následně padla k zemi. Nebylo to kvůli ní, že bych měla starost. Bála jsem se, že zaútočí na ostatní a ublíží jim. Mou vinou by všichni padli a únikový východ nebyl.

Nemrtvá do sebe vrazila ruku. Zvedl se mi žaludek. Jen silou vůle jsem se přinutila, abych nevrhla. Viděla jsem toho sice dost, ale sebepoškozování nepatřilo mezi mé oblíbené. Chtěla jsem k ní přiskočit a chytnout ji, aby přestala. Ona stále pokračovala a pak vytáhla něco malého. I když jsem raději udržovala bezpečnou vzdálenost, nedalo mi to nenaklonit se.

Nečekala jsem to, že by pomohla až takovým způsobem. Podívala jsem se na Jainu, protože jsem netušila, co dál. Byla jsem roztřesená, mimo.

Seance
Sif & Jaina

"Jak si přejete, má paní." oznámil kapitán a podíval se na nemrtvou, jestli bude ještě něco zakreslovat. Ta se k ničemu neměla, jen se dívala na mapu.
Slova Sif nikterak nekomentovala, vypadala, jako by se ztrácela někde ve vlastních myšlenkách.
Na otázku čarodějky odpověděla s menší odmlkou.
"Je to asi týden." řekla a podívala se na vlastní ruce, jako by na nich něco měla.

Když se čarodějky vzdálili, nemrtvá se za nimi podívala. Následně se podívala na stráže a paladina.
Poté vstala tak prudce, že její okovy zařinčely a těžkooděnci se vrhli do pozoru, míříc na ně hlavice svých halaparten. To, co se považovalo za automatický reflex u stráží, bylo přesně to, co nemrtvá chtěla. Navzdory okovům se bezeslov vrhla na jednoho strážného. Ten se zapřel v nohách a nemrtvá se nabodla na jeho halapartnu těsně pod žebry. Její tvář se zkřivila a poté se trhnutím vyprostila ze spárů halapartny, couvla o krok a zhroutila se na zem.
Těžkooděnci a kapitán si nestihli ani vyměnit pokyny a nemrtvá, za praskání kloubů, vyprostila svou pravou ruku z okovů.
"Zabijte jí, než..." zvolal kapitán, ale samou hrůzou zmlkl, když viděl jak nemrtvá vnořila volnou ruku do rány halapartně. Strážní, stejně jako kapitán s hrůzou sledovali její počínání.
Seraphis, který se do teď neprojevoval a působil spíše jako socha, naopak věděl moc dobře co dělat. Odstrčil jednoho ze strážných stranou a namířil hrot meče na nemrtvou, ovšem ani to jí nebránilo pokračovat.

Po několika vteřinách patrně našla co hledala. Zhluboka se nadechla a s trhnutím, následovaným bolestivým křikem jež rval uši na kusy, ruku vytáhla ven. S rukou od toho, co nejspíše byla její krev se zhroutila na podlahu, kde zůstala pár chvil ležet a těžce oddechovala.
Když se po chvilce na podlaze posadila a zkrvavenou ruku položila na stůl před sebou předmět o velikosti broži. Při bližším prozkoumání vypadala jako hlava kobry, která v tlamě držela zelený, slabě zářící orb.
"Chtěla jste něco, co je s ním spojené." pronesla šeptem a poté se znovu svalila na zem a stáhla se do klubka.

Mapa?
Sif

Když stráže připravili mapu, až teprve teď jsem si uvědomila, jak velký Taragon doopravdy je.
Na minutu jsem přestala dýchat a jen s němým úžasem zkoumala mapu.
To bylo přerušeno, když nemrtvá začala do mapy zakreslovat.
Pozorovala jsem jí, to bylo tak všechno. Neznala jsem Taragon a mapa mi nic neřekne, rozhodně ne o jeho strategických významech.

Kapitán vyjádřil svůj názor nad tím, že tam kde je křížek, nemůže být nic.
Že tam není nic vojensky významného, neznamená že pro císařovnu tam nemá něco význam." pomyslím si, ale nedovolím si to říct nahlas.
Sif rozhodla, že oblast musí posoudit císařovna, což dávalo smysl. Ona jediná bude vědět, proč po tom místě prahne její nepřítel.

Nemrtvá nakonec zakreslila ještě další, klikatější šipku, zakončenou lebkou. Kolem udělala pět kruhů.
Pět cílů, po kterých jde Nekromancer. Sifiny obavy sdílím. Na jejím místě bych také nechtěla obětovat město jen proto, že jsem se spletla a objevila se úplně někde jinde.
"Sif." špitla jsem a odvedla jsem čarodějku kousek stranou a promluvila tak hlasitě, aby to slyšela jen ona.
"Myslím si, že bychom tu záležitost s nekromancerem měly vyřídit dřív, než císařovně ukážeme mapu." oznámím Sif a cítím jak my vyprahl jazyk, že vůbec něco takového navrhuji.
"Už takhle má starosti s hlavním útokem, nemyslíš, že by jí jen přitížilo vědět, že se zemí poflakuje nekromancer?" zeptám čarodějky a doufám, že se do toho ještě víc nezamotám.
"Pokud je pravda, že ty cíle vybírá sám, neměl by problém ho zlikvidovat. Nemyslíš?" dodám a nenápadně Sif pohladím po vlasech.

A je to tady, vyřkla jsem to, čeho jsem se bála.
Nemrtvá, která doposud kooperovala a nedala mi důvod se jí bát, krom toho, že je nemrtvá, mi nahání hrůzu. Ale na jejího stvořitele si troufám.
Nejhorší ovšem je, že i když uvnitř začínám vyvádět, co že jsem to vlastně řekla, zvenčí jsem stále víceméně vyčerpaná, jako vteřiny po kouzlení.

Nové informace
~Jaina a spol.~

Přikývla jsem a poté přidržovala Jainu. Mířila jsem blíž k nemrtvé a stolu, u kterého seděla, aby mohla vše zakreslit do mapy. Mapu Taragonu jsem znala až příliš dobře. Byl mi znám každý kout, věděla jsem, kam si zajet pro kvalitní bylinky do lektvarů nebo si jen tak odpočinout. Odpočinek bych potřebovala, ale věděla jsem, že dlouho nebudu moct v klidu vydechnout. Dělo se toho moc a dobré to určitě nebylo.

Když nemrtvá zakřížkovala místo na mapě, lehce jsem se zamračila. Nedokázala jsem si to s ničím spojit. Kapitán projevil svou nedůvěru. I já bych se ozvala, ale pamatovala jsem si, co nemrtvá v cele říkala. Tomuhle porozumí jenom císařovna.
"Necháme císařovnu rozhodnout, jak moc je pro ní to místo důležité," podívala jsem se na kapitána a poté opět sledovala, co nemrtvá zakresluje do mapy.

"Pět měst," vzdychla jsem trochu utrápeně. "Před jak dlouhou dobu jsi ho viděla? Buď na město už zaútočil nebo se teprve chystá. Ale je to jako prašť nebo uhoď," skousla jsem si ret. Nemohla jsem si vybírat mezi městy. Kdyby bylo něco v nepořádku, poslali by zprávu a nebo nezůstalo nikdo naživu, aby tak učinit mohl? Toho jsem se bála nejvíc. "Mít od něj něco, dokázala bych vytvořil lokalizační kouzlo, i když by potřebovalo mnoho úprav. Nechci díky své chybě ztratit ani jedno z těchto měst."

Mapa
Sif & Jaina

Těžkooděnci na kapitánův příkaz povolili pouta vězeňkyně. Ovšem jen na tolik, aby mohla pracovat s mapou. Následně ji dovedli k jednomu z křesel a nešetrně ji do něj usadili a dočkalo se jim za to od ní vyčítavého pohledu.
Kapitán poté přisunul stůl a nechal na něj rozložit mapu. Jeden z těžkooděnců nemrtvé sundal roubík a ona si přeměřila stráže ve zbrojích přeměřila pohledem.
"Jestli se takhle chováte ke každé ženě, tak se nedivím, že se bojíte čarodějky." zaúpěla a podívala se na mapu, nekomentujíc nic kolem sebe.

Mapa říše jasně ukazovala jak je Taragon obrovský. Od Rubínu, do všech směrů, to k hranici bylo kolem tří set kilometrů. Na mapě byla vyobrazena především hlavní města provincií a velká města.
"Něco napsaní?" zeptala se vězeňkyně a dívala se výhradně na mapu. Kapitán odkudsi vyhrabal lahvičku inkoustu a brk. Nemrtvá si beze slov vzala psací potřeby a okamžitě začala čárat po mapě.
Během pár chvil byla mapa plná čar a obrazců.

Zdálo se, že se hlavní vojsko nepřítele úmyslně vyhýbá velkým městům. Těm, jež se vyhnout nemůže, ty prostě smete z povrchu.
Nakonec všechny šipky ukazovali na místo zhruba sto, dvě stě, kilometrů na sever od Rubínu. Oblast v oblasti byla povětšinou hornatá.
Nemrtvá na jednom vyobrazení hor nemrtvá udělala kříž a zakroužkovala ho.
"Tam mají namířeno." řekla a podívala se na všechny přítomné.
"V té oblasti není nic. Nic strategicky podstatného." oponoval kapitán a snažil se zpracovat čáry v pořadí, v jakém je vězeňkyně kreslila.
"Pro vás, z vojenského hlediska, určitě ne. Ale pro vaší císařovnu tam leží něco, co je pro ni důležité a ztráta by jí těžce ranila." řekla nemrtvá a znovu namočila brk do inkoustu.

Z hlavní linie postupu nakreslila slabší linku táhnoucí se na jih, svévolně se klikatící.
Na jejím konci nakreslila lebku.
"Tady jsem naposledy viděla Sandra." řekla a podívala se na Sif. Následně nedaleko lebky vyznačila pět bodů.
"Města, nad kterými uvažoval." dodala, odložila brk a opřela se do křesla.
"Jestli nezměnil plány, to vám nepovím." hlesla dívala se na mapu.

Ledová princezna
Sif

Na Seraphovu poznámku jsem se nezmohla odpovědět. Lehce jsem si přejela palcem levé ruky pod nosem, jen abych viděla krev. Lehce jsem sklopila hlavu a cítila, jak se mi chce spát. A také jsem měla hlad, ještě větší než předtím.
Paladin se mi snažil pomoct vstát, ale já se nezmohla ani na to se o to pokusit. Nakonec jsem cítila jak mně vzal do náruče a přesunul na jedno z kanapí. Měla jsem chuť si lehnout a spát, ale to mi nebylo dovoleno.

Když přišla Sif, čekala jsem, že mi vynadá, ale čarodějka mne překvapila. Nejdříve mi otřela krev a pak mi svým kouzlem pomohla se trochu vzchopit. Už jsem si nepřišla tak malátná a slabá. Sice jsem stále cítila, že bych snesla návštěvu postele, ale dokázala jsem fungovat alespoň částečně.
"Ano, děkuji." odpověděla jsem Sif, lehce ji chytla za ruku a usmála se na ní.

Poté jsem položila ruku na rameno čarodějky a s její pomocí jsem vstala, i když jsem musela chvíli zůstat stát, abych se srovnala.
"Pokud se nepletu, chtěli jsme se podívat na mapu." hlesla jsem a pro jistotu jsem se i nadále přidržovala Sif, nezajímajíc se o to, co si myslí stráže, Seraphis, nebo nemrtvá.