Povinnosti

Popřála jsem Jaině dobrou noc a vydala se hned do svého pokoje. Už několik kroků před dveřmi mne přivítala velmi dobře známá vůně směsi různých bylinek, které jsem ráda sušila a vyráběla tak vonné pytlíky. Byl to i menší přivýdělek a častokrát jsem je i začarovala, aby měly ochrannou funkci. Na trzích jsem je pak rozdávala. Peníze jsem nepotřebovala. Těch jsem měla dost nebo jsem je dala dětem v sirotčinci a oni je následně za peníze prodávaly.

Stiskla jsem kliku a otevřela. Usmála jsem se. Uvnitř bylo rudé přítmí jako obvykle, což mě hladilo na duši. Žádné světlo, které by vás otravovalo a dokonce i ruch zvenčí byl jen minimální. Hlavně to bylo tím, že jsem měla nádherný výhled do zahrady. Po zavření dveří jsem se vydala k oknu, trochu odhrnula těžko záclonu, abych se podívala, co tam provádí Thrall. Nezapomněla jsem si ani rozsvítit svíčky pouhým mávnutím ruky.

Můj soukromý večer pokračoval koupelí a obléknutí se do saténové noční košilky, jejíž délka byla pouze nad kolena. Hluboký výstřih a tenoučká ramínka. Byla jsem ve svém pokoji a chtěla jsem se cítit pohodlně. Pro dámu se to neslušelo, ale mě to bylo jedno. Pokud bych nemohla být šťastná, tak pro co bych potom měla žít? I když jsem se zdála být spokojená, ulehla jsem do postele se starostmi o dny budoucí.

*

Zaklepání mě zprvu neprobudilo. Zabalená do měkké peřiny, již jsem si přehodila přes hlavu, tlumila veškeré zvuky. Klepání se však dotěrně ozývalo dál a spíš mi bušení rezonovalo v hlavě, takže jsem nakonec vstala a jen v noční košili došla ke dveřím a otevřela je, nezajímajíc se o svůj vzhled. Rudé vlasy jsem měla rozpuštěné a lehce rozcuchané. Kapitán začal cosi drmolit a z mého rozespání jsem měla chvíli problém pochopit, o čem to mluvil. Když mi jeho slova konečně došla, pozvedla jsem obočí a tiše si vzdychla. „A ta dotyčná osoba je kdo?“ nemohla jsem si nevšimnout u jeho zaváhání. Je to vůbec člověk? pomyslela si.

„Uveďte našeho hosta do hlavního sálu. Jak to bude možné, ihned se dostavím,“ a ukázala na sebe, aby pochopil, proč ne hned. Musela jsem se obléct a upravit. „Pokud si bude něco přát, myslím z jídla a pití, splňte to,“ usmála jsem se na kapitána a mrkla.

Císařovna má pravdu. Pro dnešek toho už stačilo

~Jaina a spol.~

Císařovna usoudila, že raději půjde spát. Nedivila jsem se ji. I já už měla pro dnešek mnoha věcí plné zuby a patřilo mezi to i neúprosně dlouhé cestování. Kočáry nejsou pohodlné a dlouhé sezení vás jenom otráví. Ale určitě ne víc jako bývalá guvernérka Orionu. Aspoň nějaké zpestření, co se týkalo dneška. Zajímalo by mne, co by na to řekla Idranel.

„Přeji dobrou noc, má paní,“ rozloučím se s tím potom, co se s Thrallem domluvila na ubytování.

Špičkování Loratha a Serapha nepřestalo ani teď. Když se ke mně naklonila Jaina s otázkou, málem jsem vyprskla smíchy. Místo toho jsem si jen odkašlala, jako by mi v hrdle uvízlo víno. Pak jsem jen tiše odpověděla: „Ne, ale nechejme muže si hrát,“ ušklíbla jsem se.

Calista nás informovala, že má Jaina už připravené komnaty a jenom kousek od těch mých. Usmála jsem se a přikývla. „Děkuji. Lady Jainu doprovodím,“ použila jsem dané oslovené, protože mezi nás čarodějka už více méně patřila. Odložila jsem víno, chytla Jainu za ruku, počkala, až si sama odloží a hned jsem ji vedla do jejího nového pokoje. Rozloučila jsem se s Thrallem a v duchu popřála i fénixovi letmým dotekem na amulet.

Vojáci zakrývající gryfa mi připomněli, co se nedávno stalo. Aaron. Kousek císařovnina srdce byl násilím vytrhnut. Kývla jsem na srozuměnou a zavedla jsem čarodějku přímo do jejího pokoje, aniž bych zatím odpovídala na další dotazy.

„Hlavně s těmi důležitými,“ mrkla jsem na Jainu a taktéž se rozhlížela. Měla to tu pěkné a útulné. Od mého rudého kutlochu to bylo přívětivé a přátelské. U mne neustále čpěly různé vůně, rudé záclony zakrývala okna, takže jsem tam po většinou byla v rudém přítmí jen za světla svíček. Ale vyhovovalo mi to tak. Nejlépe se mi takto meditovalo. „Chovej se tu jako doma. Když se budeš něco přát, řekni mě nebo Calistě. Určitě ti ráda vyhoví,“ usmála jsem se. „Můj pokoje je tímto směrem. Myslím, že jej poznáš,“ usmála jsem se a procházela se chvíli sem a tam. „Aaron,“ kývla jsem posléze ke dveřím. Víc jsem k tomu říct ani nechtěla. I mne vzpomínka na statečného gryfa bolela.

„Potřebuješ ještě něco?“ na druhou stranu bych šla k sobě. Potřebovala jsem si odpočinout a nejlépe v koupeli s lístky růže.

Slova se plní nějak moc rychle

~Jaina a spol.~

Nečekala jsem, že se má slova potvrdí tak rychle. Tedy má skrytá vyhrůžka, že guvernérka přijde o svůj post. To, co všemu předcházelo, mne rozpálilo vzteky, ale snažila jsem se neprojevit svou magii tak, jak to učinil Thrall. Jeho zloba, pak černý vlk s plameny. Zachytila jsem konejšivě Jainu a podívat se mi do očí, viděli by, jak jsou jako dva rozpálené uhlíky. Jak mohl být někdo tak moc arogantní? Nerozuměla jsem tomu. Nemohu o sobě říci, že jsem bez poskvrny a kolem lidí, co neměli domov, jsem čas od času prošla bez povšimnutí, hlavně v případech, kdy v jejich rukou třímala poloprázdná láhev alkoholu. Každý měl nějaké to ale. I Seraphis, který nedokázal přijmout, že duchové jsou dobří a ne ti zlí. Arogance guvernérky byla pomalu nekonečná. Měla jsem ji chuť plivnout do tváře a seřvat ji, jak si dovoluje zvedat hlas na levou ruku císařovny. Neudělala jsem to. Nemohla jsem tušit, jestli by má paní přijala Jainu až takovým způsobem a navíc tu byla stále otázka Ardíi. Dokud nebudeme vědět, co se jí stalo, nebudeme ji nahrazovat.

Vlk zmizel. Dovolila jsem si jeden pohled na rozlíceného Thralla a pokud mi je opětoval, loupla jsem po něm unaveným úsměvem.

„Hlavu vzhůru,“ šeptla jsem Jaině do ucha, aby to guvernéři neslyšeli. „Jsi lepší než mnoho z nich,“ stiskla jsem její paži a podívala se na císařovnu a usmála se.

Ach ti guvernéři

~Jaina a spol.~

Podívala jsem se na Jainu, jako by spadla z višně. Pro jistotu jsem ji položila ruku na čelo. „Hm, horečku nemáš,“ ušklíbla jsem se. „Jistě, že zůstaneš tady. Pomohla jsi nám, a i kdyby nebyl volný pokoj, o čemž pochybuji, tak bych si tě vzala k sobě. Postel mám dostatečně velkou a vy neposlouchejte!“ houkla jsem na Loratha a  Serapha, kdyby byli až moc zaujatí naší konverzací.

Posléze se k nám připojí císařovna a musím jí dát za pravdu. Jako by byli něco víc než lidé. Jistě, měli peníze a vždycky budou žít lépe než mnozí, ale i tak jim to nedávalo právo, aby si mohli vymýšlet různé požadavky na svou ochranu. Spíš by se sami měli zaměřit na ochranu svých poddaných.

My o vlku a on za humny. Podívala jsem se na guvernérku z Orienu s neskrývanou averzí. Pak přišlo něco, co by si zasloužilo pořádný vítězný pokřik, ale udržela jsem se na místě a s ledovým klidem sledovala guvernérku, jak se ji na tváři objevuje císařovnina ruka.

Zasloužila si to, husa jedna pitomá, pomyslím si. Nedívám se na Jainu. Nehodilo by se to. Místo toho se sama čarodějka ujala iniciativy, aby se má… naše paní uklidnila. Myslím, že se k nám hodí. Byla jsem na Jainu pyšná.

„Berte to děvče za slovo, guvernérko,“ podpořila jsem Jainu a v očích mi plály ohníčky. „A buďte na svou dceru pyšný. Alespoň víte, že po vás bude Orion v dobrých rukou.“ Zaujala jsem o něco méně útočný postoj, ale i tak má slova obsahovala hrozbu typu: Ještě si něco zkuste a Idranel se stane guvernérkou dřív, než byste ráda.