Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Jak tohle může být guvernér? Sif, císařovna a zbytek sálu Když se k nám připojila císařovna, cítila jsem jak je unavená. Nejen z cesty, ale hlavně z guvernérů. Nedivila bych se, kdyby se netěšila, až si půjde lehnout. Také bych si šla lehnout...ale nemám kam, ledaže bych si lehla na chodbě a přikryla se pláštěm. Poslouchat nároky guvernérů, obzvlášť guvernérky z Orionu, mi přišlo šílené. "Neuvědomují si, že když padne říše, jejich bohatství jim bude k ničemu?" pomyslela jsem si a napila se vína. Komentovat jsem si to nedovolila, jsem zde jako host, ne jako člen dvora, který by mohl kritizovat zdejší politiku. Když se k nám připojila ona zmíněná guvernérka, nedokázala jsem odtrhnout oči od jejího vzezření. Nešlo mi do hlavy, kde guvernérka brala drzost být více vyšperkovaná a povýšená, než její vládkyně? A drzost té ženštiny neměla mezí, neb přišla otravovat císařovnu i sem. Z tónu jejího hlasu mi bylo zle a měla jsem co dělat, abych to skryla před širokou veřejností. Když ovšem začala mít narážky na Idranel, to už jsem měla chuť jí jednu vrazit, ale naštěstí sem nemusela, císařovna se toho ujmula sama. "Ta sedla!" pomyslela jsem si škodolibě, ale vztek v očích císařovny mě nenechal v klidu dlouho. Proto jsem rychle vstala a chytla císařovnu za zápěstí. "Výsosti." řekla jsem polohlasně a smířlivě, doufajíc, že od císařovny nedostanu sama za to, že vměšuji do jejích záležitostí. Za těch pár dní jsem si k Sif i císařovně vytvořila pouto, které bych ani nedokázala popsat, ale nechtěla jsem, aby se císařovna zbytečně rozčilovala, ne kvůli arogantní koze, jež je odtržená z reality. "Nemyslím si, že by Idranel žila ve vlastním světě. Co jsem sama viděla, tak je to velice inteligentní děvče, jež má ve svém mládí více moudrosti, než její matka." řekla jsem, aniž bych si to plně uvědomila. "A těžko nebrat vážně dívku, jíž obyvatele JEJÍHO města ctí a respektují. A myslím si, že by pro ní udělali první poslední." dodala jsem a někde v hloubi duše jsem se snažila si zavřít pusu, ale moje rozhořčení ze mě slova sypalo samo. "Město možná funguje hladce, ale až teď, co ho řídí někdo, kdo se o něj a jeho obyvatele skutečně zajímá. Pochybuji, že ve městě vůbec něco fungovalo, dokud ho řídil snob.", slovo snob jsem si prostě nemohla odpustit. "Ani nezmiňuji fakt, že si vůbec dovolíte mít zcela absurdní požadavky vůči císařovně, v době, kdy je potřeba všechno úsilí soustředit na ochranu říše, ne několika velevzácných dutohlavů, jejichž životy nestojí za nic!", jen co jsem skončila svůj monolog, cítila jsem se o hodně líp. | ||
| |||
 | Atmosféra houstne Sif & Jaina Císařovna se oddělila od guvernérů a připojila se k vám. "Pitomci." sykla a nalila si víno. "Mají představu, že by se na ochranu jejich životů mělo vynaložit veškeré úsilí." řekla a povzdychla si. "Jasně jsem jim řekla, že nebudu dělat výjimky, co se týče ochrany říše. Buďto budeme společně stát proti nepříteli, nebo společně padneme." dodala a i když její slova zněla fatálně, císařovna se tvářila odhodlaně. "Vsadím se, že ne všem se to líbilo." ozval se Thrall, který se připojil, držíc v ruce meloun a ukusoval ho jako by lidé ukusovali jablko. Patrně mu nevadili pecky. "Jistě že ne. Hlavně ta husa z Orionu se dožaduje nadstandardního zacházení." odvětila a znovu se napila. "Například?" zeptal se Thrall a podíval se směrem ke guvernérům. "Osobní stráž po dobu krize, jež by se zodpovídala pouze jí, dále kompenzaci za vzniklé finanční problémy, dokonce měla tu drzost a řekla, že chce právo vetovat zákony, které by mohly omezovat Orion." odpověděla a bylo vidět, jak se v ní hromadí vztek. "Výsosti, mohu s vámi mluvit?" zeptal se ženský hlas. Jeho majitelka byla černovlasá dáma s bujnými proporcemi, v rudých šatech. Na sobě měla zlaté prsteny, náramky a náhrdelníky, doplněné o drahé kameny. Její tvář zdobila notná dávka arogance a povýšenosti. Císařovna zavřela oči, zhluboka se nadechla a poté se k ženě otočila. "Ano?" zeptala se zdvořile, ale bylo vidět, že její vztek žena jen umocňuje. "Chtěla jsem s vámi mluvit ohledně..." začala žena, ale císařovna jí skočila do řeči, i když se to nestává zas až tak často. "...vašich zcestných požadavků?" zeptala se císařovna a vzduch se naplnil magií, císařovna se pomocí magie snažila uklidnit. "Výsosti, určitě chápete, že Orion.." snažila se žena argumentovat, ale císařovna byla v ráži. "...je hlavní námořní přístav Taragonu, ano, toho faktu jsem si vědoma. Proto mě udivuje, že jste zde a nesnažíte se držet město nad vodou.", císařovnin hlas byl pevný jako skála. "Vše ve městě běží hladce." odvětila neústupně guvernérka. "A proto jste tady, zatímco vaše dcera ho celé řídí?" zeptala se císařovna a probodla guvernérku pohledem. "Má dcera? Myslíte Idranel? To děvče žije ve vlastním světě výsosti, nemůžete jí...", matka Idranel nedořekla, sálem se i navzdory hudbě roznesl zvuk facky, jež císařovna uštědřila arogantní guvernérce. Ta se jen v šoku chytla za tvář a vyjeveně zírala na císařovnu, jíž se už nedařilo držet hněv na uzdě a promítal se jí do tváře. | ||
| |||
| Večeře Sif a ostatní "To mi povídej." usmála jsem se na Sif. "Pořád se musejí předhánět v tom, kdo je lepší." mrkla jsem na Sif. Měla jsem za to, že kdyby do své sázky zahrnuli Thralla, strčil by je do kapsy. Jen co Sif zamířila k volnému místu, ohlédla jsem se na císařovnu, ale ta měla plné ruce práce s guvernéry a tak jsem zamířila za Sif a posadila se vedle ní. Dokonce i při jídle jsem se neubránila tomu, pozorovat výzdobu sálu. "Nemyslím si. Byla jsem zvyklá žít v jiných poměrech. Život v paláci zní jako zajímavá výzva." usmála jsem se. "Tedy, pokud mi bude dovoleno zůstat." dodala jsem a trochu rozpačitě jsem se napila vína. Na jednu stranu jsem se bála věcí, co přijdou, na druhou to byla výzva. A i když císařovna na Sif dá, finální rozhodnutí je na ní. "Nedivila bych se, kdybych si musela hledat nocleh někde ve městě." špitla jsem a radši se podívala na silácké vytahování se válečníků. | ||
| |||
 | Hostina ~Jaina a spol.~
Těšilo mne, že se zde Jaině líbí. Nemohla jsem se dočkat, až ji provedu po paláci a ukážu ji, kde sama žiji. Nastala otázka, kde pak bude spát ona. Napadlo mě pár komnat, které stále čekali na své obyvatele, a do pokoje pro hosty jsem ji dávat nechtěla, protože jsem ji tak nějak jako hosta už nebrala. Byla bych ráda, kdyby se zde cítila jako doma, pokud by nechtěla odejít. Samozřejmě jsem ji nemohla nutit v pobytu zde. „Život je plný překvapení,“ nadhodím a pobaveně sleduju Serapha a Loratha. „Chlapi,“ ušklíbnu se a začnu jíst.
Najdu si nějaké to místo k sezení, pokud by Jaina chtěla, nabídla jsem ji sezení vedle mne. Neměla jsem chuť se moc vybavovat s guvernéry a císařovna tuto roli zvládala velmi bravůrně. Jedním uchem tam, jedním ven a pamatovat si jen důležité maličkosti.
„Snad ti delší pobyt tady nezkazí pohled na to, jaké to je žít v paláci,“ podívám se na čarodějku. Palác mohl být sebekrásnější, ale mnohdy se za tím skrývalo intrikánství. Pochybovala jsem, že by toho císařovna byla schopná, ale to jsem nemohla říct o šlechticích, kteří do sebe suverénně ládovali jídlo, jedli stříbrným příborem, sluhové před nimi chodili se skloněnými hlavami a ještě to jim mohlo být málo. | ||
| |||
| Ještě jednou mi řekněte, kde to jsem? Sif a ostatní "Rozumím." řekla jsem a zadívala se na stůl. Bylo zde tolik věcí, co jsem neznala a nevěděla jsem, čím začít. Popravdě nevím, s čím začít." usmála jsem se rozpačitě a přistihla se jak se natahuji pro jedno, ale vzápětí se natahuji jinam, protože mne zaujalo něco jiného. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si vzala od každého trochu. Lorath se už futroval a Seraphis odložil helmu, popravdě jsem čekala něco takového jako příčinu toho, že nikdy nesundaval helmu. Jeho zakalené oko však působilo trochu děsivě. Thrall do sebe otočil džbán s vínem a mě se vrátila vzpomínka, jak jsem v orkské osadě já vypila naráz džbán s něčím, co jsem pak okamžitě vracela. Patrně jeho žaludek byl zvyklý na silnější pití, než je víno, i když jsem tohle víno ještě neokusila. "Děkuji." odvětila jsem Sif a vzala si od ní číši s vínem a trochu usrkla. Chutnalo mi víc, než to, co jsme pily předtím. Neodpustila jsem si blažený úsměv. Císařovna se k nám připojila dříve, než jsem čekala a na sobě měla krásné šaty, na něž jsem zůstala zírat tak vehementně, že jsem se dokonce kousla do jazyka, což mě probralo. Její Výsost vyčarovala hudební nástroje, jež začaly hrát a já se díky svému zaujetím vším okolo polila vínem. "Kruci." povzdychla jsem si a popadla nejbližší osušku a snažila se zamaskovat, že se to vůbec stalo. Pak Sif přišla se svou otázkou a já přestala uprostřed činnosti. "Je to tu takové...jiné." řekla jsem a zadívala jsem se na Sif. "Nevěřila jsem, že někdy uvidím město, jež je takové...vznešené, majestátní, důstojné." vysvětlovala jsem svoje pocity. "A nenapadlo mě, že se prostá čarodějka jako já, může stát hostem...i když asi ne hostem...samotné císařovny." dodala jsem opatrně, nerada bych vzbuzovala dojem, že beru císařovninu pohostinnost jako samozřejmost.. | ||
| |||
| Hostina ~Jaina a spol.~
Následovala jsem Jainu s jemným úsměvem na rtech. „Ne vždycky. I když císařovna ráda nechává připravit více jídla, aby se zbytek odnesl tam, kde jídlo opravdu potřebují. Například do sirotčince.“ Zastavila jsem se u stolu a ušklíbla se směr Lorath a Paladin. Když si sundal helmu, byla jsem překvapená. Nedala jsem to na sobě znát, i když oči mohly mluvit samy za sebe. Netušila jsem, co se pod jeho helmou skrývá.
„Vezmi si, na co máš chuť,“ pobídla jsem mladou čarodějku a sama jsem si na talíř naložila. Thrall mezitím okusil vína, což mi přihnalo taktéž chuť a tak jsem do svého a Jainina poháru nalila trochu sladkého červeného. Neřešila jsem, že číše levitovaly hned vedle mě a džbán držela neviditelná ruka. „Dáš si?“ usměju se.
Císařovna hned po svém příchodu vysvětlila, o jaké víno šlo. Poté se vydala ke guvernérům. Sledovala jsem její kroky, ale zůstala s ostatními. Měla s nimi více zkušenosti nežli já a pokud tu byla ona, mě ke slovu nepustí. Nebo spíše jej nebudou brát vážně. „Jaký máš z Rubínu pocit?“ zeptala jsem se Jainy. | ||
| |||
| Jídelna Sif & Jaina Bylo vidět, že celá skupina spořádaně čeká. Lorath byl první, kdo po svolení vyrazil a znárodnil jedno celé kuře. "Nechtěl jsi divočáka?" rýpl si Seraphis, který poprvé za celou dobu sundal helmu a odhalil tvář. Havraní vlasy stažené do vysokého culíku. Kdysi pohledná tvář byla brázděná tuctem jizev, jedna se táhla přes zakalené levé oko. Část jizev byla skrytá pod vousy. Někteří členové šlechty se odvrátili při pohledu na jeho tvář, nejspíš tohle byl důvod, proč paladin nesundával helmu na veřejnosti. Stráže, Lorath a dokonce i Thrall uznale pokynuly nad vizáží paladina, jako by pro ně jizvy byly odznakem odvahy. "Vsadím se s tebou o měšec zlatých, že i toho spořádám!" odvětil Lorath a zamával mu kuřecím stehnem do obličeje. "Beru!" ušklíbl se paladin a nabídl mu ruku na stvrzení sázky a Lorath přijal. Thrall se držel zpátky, protože na sobě cítil pohledy šlechty a šeptání guvernérů bylo patrné. Nakonec přistoupil ke stolu a chvíli se rozhlížel, nakonec sáhl po džbánu s vínem a napil se. Co ovšem pro něj bylo pouhé "loknutí" bylo pro ostatní vypití celého džbánu. Po dopití si otřel ústa a podíval se na džbán. "Co je to?" zeptal se a hledal odpovědi u přítomných. "Tyvijské víno. Jedno z nejlepších, ne-li nejlepší víno z celé říše." ozval se hlas císařovny od dveří. Byla oděna v šatěch a měla rozpuštěné vlasy spadající až nad boky. "Přineste náčelníkovi další víno a noste ho stále." nařídila jemným hlasem a rozhlédla se po přítomných. Guvernéři zmlkli a poslušně sklopili hlavy. Císařovna se podívala ke stropu a elegantním pohybem ruky u stropu haly vyčarovala hudební nástroje, jež začaly hrát. Poté se usmála na svůj doprovod a ladným krokem zamířila ke guvernérům. | ||
| |||
| Palácové potíže Sif Když se zjevila služebná a začala líčit, co se děje, spadl mi kámen ze srdce. Už jsem se bála, že se děje něco vážnějšího. Ani císařovna, ani Sif nebyly nadšené z událostí a já se snažila tvářit, že rozumím tomu, co za otravnost to je. Ale to mi vůbec nešlo. Poté nás císařovna odeslala do jídelny, abych pravdu řekla, něco bych zobla a nebyla jsem jediná, Lorath a Seraphis se dohadovali kdo je schopný spořádat divočáka dřív. Zachytila jsem reakci Sif a pousmála se s výrazem: "Muži.". Následovala jsem Sif a trošku jsem se loudala, jak jsem si prohlížela chodby paláce a občas nakoukla do nějaké té otevřené místnosti. Nevěděla jsem, kam dřív skočit. Dokonce jsem i zapomínala na hlad. Ale nakonec jsem si vystavila zákaz a poslušně následovala Sif, z příkazu císařovny. V jídelně jsem vykulila oči na to, kolik je zde jídla a můj žaludek se opět připomněl. Kdosi se domáhal císařovny za každou cenu a Sif měla být ta, kdo podá odpovědi. Obdivovala jsem, s jakým klidem odpověděla. Po "svolení" od Sif a jejím spikleneckém gestu jsem se usmála a zamířila si prohlédnout, co zde čeká. "Tohle je také na denním pořádku?" zeptala jsem se čarodějky a zamrkala sem zvědavě. | ||
| |||
| Tohle se nikdy nezmění ~Jaina~
Hned zpočátku nás čekají typické problémy dvora. Guvernéři musí vždycky mít něco navíc než ostatní. Častokrát jsem měla chuť je profackovat, aby se vzpamatovali. Byli jenom lidé a oni ze sebe dělali pomalu bohy. Štvalo mne, že svými požadavky otravují císařovnu a navíc v takto vypjaté situaci. Nezáleželo jim na ničem jiném než na sobě samých. Bylo to smutné. „Ano, má paní,“ ukloním se a na mém výrazu jde vidět, že nejsem spokojena s nenadálou situací. Tohle se prostě nedělá! „Následujte mě,“ podívala jsem se na své společníky a věnovala jim úsměvy. Většina z nich zažila, co je to pravý život. Nikdy nic není zadarmo. To jsem věděla i já, i když jsem žila v paláci jako je tento. Při špičkování dvou bojovníků jsem koukla na Jainu a pokrčila rameny.
K jídelně nevedla žádná spleť chodeb, stačilo jen vědět, abyste po koberci šli tak dlouho, dokud nenarazíte na obrovské dveře a za nimi vás přivítala vůně jídla. Doufat, že ostatní budou čekat, než se dostaví císařovna, nemělo cenu. Zpupnost šlechty neměla mezí. Málem jsem skřípala zuby. Místo toho jsem do haly vešla s úsměvem, jako by se nešumělo a byla spokojena úplně se vším. Přetvářka byla jedna z mých domén.
„Platí zde pravidlo pohostinství,“ ujistila jsem Loratha. Sama císařovna by nedovolil, by si ostatní začali dovolovat na její doprovod. Pak na mne někdo zavolal a chvíli mi trvalo, než jsem našla majitele hlasu. Ani se neobtěžoval vystoupit z davu. Nechala jsem to být. Může být i hůř. „Císařovna právě řeší jisté záležitosti, a jakmile bude moct, dostaví se. To jistě chápete v takto vypjaté situaci, že ano,“ usmála jsem se a v očích mi zaplanul miniaturní plamínek. Pak jsem se otočila ke svým společníkům. „Nabídněte si,“ mrkla jsem a šibalsky drcla do Jainy, ale tak, aby to nevychovaná smetánka neviděla. | ||
| |||
| "Problémy" Sif & Jaina Císařovna se narovnala a pozorovala Thralla, jehož oči se zúžili na dvě štěrbiny. "Výsosti! Výsosti!" ozvalo se naléhavě halou a pohledy přítomných se otočily k ženě v šatech majordoma. "Ještě že jste se vrátila tak brzy. Máme menší problém." vyhrkla, když se sbíhala schody. "Co se děje?" zeptala se císařovna a vyrazila ženě naproti a musela jí chytit za ruce, aby ženu uklidnila. "Guvernéři provincií, Výsosti, dožadují se audience a odmítají se rozejít, dokud s vámi nepromluví. Aby toho nebylo málo, vznášejí absurdní požadavky, co se občerstvení, ubytování a počtu stráží na chodbách týče." vysvětlovala zoufala služebná a vypadala vyčerpaně. "Jako by bylo málo problémů." povzdychla si císařovna a zakroutila hlavou. "Omlouvám se, že vás s tím obtěžuji Výsosti, vím, že bych to měla být schopná zvládnout sama, ale nevím, kam dřív skočit." omlouvala se žena v černém kostýmu majordoma. "Není to vaše vina, po tom, co jsem viděla v Orionu, nejsem překvapená, že jsou nad vaše síly. Kolik jich zde je?" odvětila císařovna a snažila se uklidnit správkyni paláce. "Pětadvacet, Výsosti. Když už zmiňujete Orion, právě jeho guvernérka je ve svých nárocích nejhlasitější." odpověděla správkyně a polkla, při pohledu na stín, který panovnici přeletěl přes tvář. "Výborně, zrovna s tou chci mluvit." konstatovala Císařovna chladně a otočila se na svůj doprovod. "Sif, vezmi Jainu, Loratha, Seraphise a Thralla do jídelny, byla to dlouhá cesta. Já se zajdu převléct." řekla a zamířila i se správkyní do svých komnat. "Vím, že se to nehodí, ale snědl bych celého divočáka." ozval se Lorath a Seraphis se uchecthl. "Vsadím se s tebou, že se ti to nepovede." rýpl si do něj paladin a ti dva se začali špičkovat, kdo z nich má větší apetit. "I když jsem vyrostl mezi lidmi, nepřestávají mne udivovat." konstatoval Thrall při pohledu na špičkující se válečníky. Jídelna Jídelní sál se od oslavy císařovniných narozenin nezměnil. Jen zmizela slavnostní výzdoba a nahradila jí tradiční modro-zlatá výzdoba. Dlouhý stůl byl opět plný jídla a pití. Ovšem očekávat, že by sál čekal na císařovnu bylo pošetilé. V sále bylo plno. Guvernéři, jejich potomci a doprovod. Sál okamžitě zmlkl, jen co se skupina zjevila ve dveřích. Pohledy klouzaly od Sif, k Jaině, od Jainy k Lorathovi, od něj k Seraphisovi a nakonec k Thrallovi, který budil nejvíce emocí. "Možná to nebyl nejlepší nápad." hlesl Lorath a pohledem klouzal po přítomné šlechtě. "Duchové jsou nám nakloněni, není se čeho bát." konstatoval Thrall a opětoval nepřívětivé pohledy guvernérů. "Budete mi muset vysvětlit, co jsou ti vaši duchové zač." odvětil Lorath a podíval se na náčelníka. "Až bude příležitost, milerád." řekl Thrall a upnul své kladivo ke zbroji. "Lady Sif, kde je císařovna?" zeptal se kdosi ze sálu. | ||