Čarodějka, jež nemá slov
Sif

Thrallova odpověď mě uklidnila, alespoň trochu. Když stočil pohled do kopců, ohlédla jsem se tím samým směrem. Co viděl on, netuším, já viděla jen majestátní kopce a lesy.
Z dalšího vyprávění vyplynulo, že Orkové se usadili v kopcích, aby nedráždili stráže. Považovala jsem to za rozumnou metodu a náhle mě přepadl pocit viny, při vzpomínce na svůj incident s orky.

Když jsme vstoupili do města, nějak jsem vypustila rozhovor a nevěřícně se rozhlížela kolem sebe. Město na mě dýchalo tolika vůněmi, jeho architektura byla vznešená a hrdá.
Ani jsem si neuvědomovala, že jsem vše hltala s pusou otevřenou dokořán.
Skupinku jsem sledovala periferně a spíš jsem následovala Thralla, který pro mě byl takový nezapadající do města kolem mě.
Hltala jsem město každým smyslem a nechala se unášet kouzlem tohoto místa, až jsem úplně zapomněla na svůj strach.

Když jsme došli před palác, málem jsem si ulomila hlavu, jak jsem zírala na gigantickou hlavu a uvědomovala si, jak jsem proti takovému kolosu maličká a že bych se v něm nejspíš i velice snadno ztratila.
"Kéž by to bylo to, co cítím." pípla jsem na Thrallův komentář ohledně paláce, pro mě nebyl monumentální, pro mě byl...vlastně jsem ani neměla slov k tomu ho popsat.

Po vstupu do paláce jsem si opět mohla hlavu ukroutit, zámky a paláce jsem již viděla, ale ten císařovny byl něčím unikátní, cítila jsem se tu jinak, než v palácích doma, nebo dokonce v paláci, kde žije Idranel.
Nejvíce se mi zamlouvala fontána v hale, její výzdoba mne hřála u srdce a vždycky jsem si takovou přála.
"Tak tady žiješ?" zeptala jsem se Sif, očima připomínající oči sovy jsem se rozhlížela po vstupní hale a bojovala s nutkáním jít si prohlédnout zbytek paláce.
A podle reakce Loratha a Seraphise, nebyla jsem sama.

Thrallova poznámka mě vrátila zpět do reality.
"Neklidní?" zopakovala jsem po něm a rozhlédla se po hale, konkrétně po palácové stráži.

Warchief!
Sif & Jaina

Thrall se usmál tak, jak to dokáží jedině orkové a za každou otázku věnoval tazatelce přívětivý pohled.
"Cesta byla příjemnější, než byste čekala, Lady Sif." odpověděl ork a zahleděl se do kopců.
"Ještě večer téhož dne, co jste odešly, shromáždili jsme dvě stě našich nejlepších válečníků a vyrazili ke Strážci, požádali jsme, aby nás poslal do vaší země, zatímco zbytek klanů se shromažďuje." vysvětloval Thrall a pobaveně sledoval jak si Lorath a Seraphis vyměňují jakési signály mezi sebou.
"Kde jsou vaši válečníci?" zeptala se císařovna, Thrall byl jediný ork široko daleko, dokonce ani v táboře nebyla žádná jiná zelená postava k vidění.
"Zanechal jsem je v kopcích nad městem. Nepovažoval jsem za moudré dráždit zdejší válečníky naší přítomností. Lepší, abych se pokusil nejdříve vyjednat audienci u vás, než abychom zde působili zbytečné rozbroje." osvětlil Náčelník a následoval císařovnu, která po svých zamířila do města.
"Říkal jste, že jste vyrazili ten samý den co my. Jak se vám podařilo najít Rubín?" vyzvídala císařovna.
"Poté, co nás Strážcův portál zavedl na jakousi usedlost v lesích, následovali jsme rady duchů." odpověděl Thrall a na oplátku si zvídavě prohlížel architekturu města.
"Duchů?" ozvali se jako jeden Lorath a Seraphis. Císařovna jim věnovala překvapený pohled.
"A také jsme měli zdejšího průvodce." dodal Thrall a na tváři mu hrálo pobavení nad zmatením válečníků.
"Co tím myslíte?", císařovna zdravila každého, koho potkala a kdo nebyl očima fixovaný na orkovi.
"Řekněme, že ne všichni orkové se cítí doma, kde zbytek Hordy. Vím o jednom, který již roky žije ve vaší zemi a úspěšně se vyhýbá vašim lidem." odpověděl Náčelník a naklonil hlavu na stranu, když se císařovna zastavila a prohlédla si ho.
"Jak jsem říkal, jsou i tací, kteří upřednostňují život o samotě. Navíc ze strany tohoto samotáře se nemáte čeho bát, jakožto šaman se snaží splynout s přírodou, ne na sebe upoutávat pozornost." ujišťoval ork císařovnu.


Před zdmi paláce se Thrall opět setkal se zmatením ze strany stráží, ale tentokrát se nedostali ani k tomu něco komentovat, protože je zarazila císařovna a zopakovala své příkazy pro palácovou stráž, i když s drobnou obměnou. Do paláce měl neomezený vstup Thrall a později i hrstka těch, které sám vybere.
"Fascinující." prohlásil náčelník před masivními dveřmi do paláce.
"Cože?" zeptala se císařovna po Thrallově vzoru se podívala na palác.
"Váš palác je monumentální." odpověděl Thrall a věnoval pohled císařovně.
"Ach..tak." odvětila císařovna s úsměvem.

Po vstupu do paláce skupinku pozdravila obvyklá mramorová dlažba, červené koberce a bohatá výzdoba, na kterou byly Sif i císařovna zvyklé. Pro ostatní byly obrazy, erby, sochy ze zlata či kamene, květiny, malé nástěnné fontánky, či občasné zbroje, něco neobvyklého.
Ve vstupní hale byla přítomna jedna velká fontána, na jejím vrcholu byla zlatá socha gryfa.
Stráže rozestavěné po obvodu haly působili jako sochy, oproti strážím ve městě se ani nepohnuli při pohledu na Thralla.

Císařovna došla k fontáně a lehce si opláchla obličej. Lorath a Seraphis ani nedutali a dokonce šlo zahlédnout, že si navzájem ukazovali různé části dekorace a jednotně na ně zírali.
Thrall jako jediný zůstal stát kousek od císařovny, zamračený se rozhlížel kolem sebe.
Pak pořádně nasál vzduch a znepokojeně zabručel.
"Něco není v pořádku...duchové jsou neklidní." řekl a nepřestával se rozhlížet.

Vzhůru za novými končinami
Sif

Věnovala jsem Sif úsměv, když říkala, že mě naučí alespoň základy. Nerada bych si připadala jako neumětel.
"Děkuji." řekla jsem vděčně a sledovala, jak Sif balí. Sama jsem neměla nic k zabalení, kromě šatů co mám na sobě, můj náhlý odjezd mi nedovolil si zabalit nic z domova.

Loučení bylo nepříjemné, cítila jsem se tu jako doma. I když bych ráda zůstala, nemohla jsem kvůli závazkům vůči trůnu.
Talos, Seraphův kůň byl děsivě nádherný, jedna část se od něj chtěla držet dál a ta druhá chtěla jít blíž a spřátelit se s ním.
"Pokud to bude možné, ráda se vrátím." odpověděla jsem Idranel a také jí objala, stejně jako Haulvarna.

Při nastupování do kočáru jsem naposledy zamávala Idranel a při pohledu na interiér kočáru mi uniklo jediné slůvko: "Páni.".
Posadila jsem se a složila ruce do klína, připadala jsem si divně, ale na to jsem si zvykla od doby, co jsem byla víceméně součástí císařovnina dvora, i když nikoliv oficiálně.


***


Po dobu cesty kočárem jsem si prohlížela různé vesničky, krajinu, říčky a vůbec vše, co jsme míjeli. Vše zde bylo tak jiné, tak majestátní a přitom tak stejné, že jsem měla pocit, že jsem opět doma. Při vzpomínce na domov jsem urychleně zamáčkla slzu a dál se kochala krásou země, které Sif říká domov.

Když kočár zastavil a císařovna se Sif vystoupily, učinila jsem taktéž, ne že by se mě to týkalo, ale byla jsem zvědavá jako malé dítě.
To co jsem spatřila mi vyrazilo dech a cítila jsem, jak mi čelist spadla údivem.
Obrovské město, větší, než jsem kdy viděla, v jehož zdech musí sídlit sta tisíce lidí, nejspíš i víc. Doma největší město schraňovalo nanejvýš deseti tisíce lidí.
V srdci města sídlil palác. Největší sídlo panovníka, které jsem kdy viděla, bylo v porovnání s tímhle divem světa, čtvrtinové.
Hradby města připomínaly spíše pevnost, kolem níž táboří početná armáda.

V údivu jsem si neuvědomila strach, který se vloudil nezván.
Strach z toho, že stále nevím, co od císařovny, jejího lidu, nebo dokonce i od Sif, očekávat. Při představě královského města jsem si představila mnoho věcí, ale ne tohle.
Cítila jsem, jak se mi hrdlo sevřelo a zachvěly ruce. Klid, který jsem cítila ráno byl pryč.
Z neznámého důvodu mě děsilo město, palác, ale nejvíc armáda, kolem městských hradeb.

Následoval sestup do stanového města před hradbami. Svůj neklid jsem se snažila skrývat a pohled na císařovnu a Sif mi tentokrát moc klidu nedodával.
Provolání z táborů jsem si raději ani nepřipouštěla.

Když kočár dojel k bráně a opět bylo třeba vystoupit, tak jsem tentokrát nešla ihned. Teď jsem chtěla zůstat uvnitř, ale přemohla jsem se a vyšla ven.
U brány se dohadoval strážný a...ork? Upřeně jsem zírala, když se ork otočil a ukázalo se, že oním orkem není nikdo jiný, než Thrall.
Možná to ode mně bude znít jako pokrytectví, ale pohled na náčelníka mi poskytl aspoň trochu klidu, kterého se mi zoufale nedostávalo.

"Jak jste se sem vůbec dostali tak rychle?" zeptala jsem se a podívala se na všechny přítomné, za svou otázkou jsem si stála a zhluboka se nadechla, abych si dodala klidu.

Odjezd
Sif & Jaina

Do hodiny bylo vše připravené k odjezdu.
Idranel nechala připravit ten nejlepší kočár, co byl k dispozici, stejně tak jako nejzdatnější koně.
"Snad se ještě setkáme, má paní.", Idranel vypadala zasmušile.
"Tím jsem si více, než jistá." usmála se císařovna a přivinula k sobě dívku.
"Výsosti, vezměte si tohle." ozval se Haulvarn a podal císařovně deník.
Panovnice si knihu vzala a otevřela jí na náhodné straně.
"Myslím, že pro mé poznámky budete mít lepší uplatnění, než já." dodal mladík a zdvořile se uklonil. I on se dočkal objetí od císařovny. S jistotou lze říct, že žádný z císařovniných poradců by takové chování panovnice neschvaloval, ovšem nikdo takový zde není.
Celou situaci narušilo těžké dusání kopyt. Z palácových stájí vyšel Seraphis a vedl svého koně. Oř byl dvakrát mohutnější, než koně zapřažení u kočáru. Bílá srst, stříbrná hříva a železné pláty zbroje z koně činily bytost z jiného světa. I navzdory těžké válečné zbroji se kůň pohyboval ladně a důstojně. Na levém boku byl v úchytu Seraphisův meč.
Při pohledu zblízka šlo vidět runy na zbroji koně.
Seraphisův kůň znepokojeně zařehtal a pohodil hlavou.
"Klid Talosi." vyzval ho paladin a postavil se před něj, přičemž si s koněm krátce vyměnili pohledy.
Lorath stál vedle kočáru u místa kočího a celou situaci pozoroval, hlavně paladinův kůň v něm vyvolal značný zájem.

"Ráda jsem vás poznala." ozvala se Idranel čarodějkám a každou objala.
"Doufám, že se znovu setkáme." dodala s úsměvem.
Poté Lorath otevřel dveře od kočáru, jehož interiér byl laděný do sytě modré, ať už stěny, tak i polstrování sedadel kočáru. Jen co poslední z dam nastoupila, Lorath zavřel dveře a vyhoupl se na místo pro kočího a vzal uzdu a po lehkém pobídnutí se kočár rozjel a vedle něj jel Seraphis na svém koni.
Císařovna se naposledy rozloučila s Idranel a Haulvarnem.
Krátce na to kočár opustil areál paláce.


Návrat

Cesta trvala několik hodin, většinu času císařovna strávila pročítáním Haulvarnova deníku, zatímco Lorath a Seraphis rozebírali své vojenské úspěchy. Ani jeden z nich nezněl vychloubačně.

Slunce již zapadalo, když se kočár náhle zastavil.
"Co se děje?" zeptala se panovnice a podívala se z okna kočáru, ale viděla jen stromy.
"Tohle byste měla vidět." odpověděl Seraphis a do císařovny hrklo a nejistě polkla.
Lorath seskočil z kočáru a otevřel dveře a pomohl dámám ven z kočáru.

Kočár stál na vrcholku kopce, shlížejícího na obrovské město, v jehož středu stál na kopci enormní palác. Císařovna už chtěla oba válečníky počastovat otráveným pohledem, když v tom si toho také všimla.
Nešlo o Rubín, ale spíš o to, co se dělo před jeho, vlajkami posetými, hradbami.

Kolem dokola města bylo několik tuctů táborů, každý z nich mohl ubytovávat kolem tisícovky obyvatel. Nad každým vlály vlajky. Čtvrtinu z nich tvořili císařské prapory různých regimentů.
Zbytek vlajek byly různobarevné prapory znázorňující různá zvířata, rostliny, či mýtické bytosti.
"Nevypadá to jako obléhání." poznamenal Lorath a klouzal pohledem mezi tábory.
Jeho myšlenky narušilo dusání kopyt, pochodu a rachtání vozů.

Kolem kočáru v disciplinovaném šiku projel kordon vojáků ve stříbrných zbrojích s rudými barvami. Na jejich rudém praporu byla vyobrazená černá hlava ještěra s ostrými zuby.
Vojáci nevěnovali skupině pozornost, jenom důstojníci si dopřáli zvědavé pohledy, ovšem nikdo nic neřekl a pokračovali k městu.
"Spíš to působí dojmem..." začal Seraphis a pozoroval sestupující vojáky.
"...že přicházejí bojovat na naší straně." doplnil Lorath a císařovna sledovala armády utábořené kolem hradeb.
"Uvěřím, až to uvidím zblízka." oznámila císařovna a do jejího hlasu prosakovalo něco připomínající dítě nevěřícně zírající na hračku, kterou si přálo.


Vanguard of The Horde

Kočár pomalu sestoupil mezi stany a po dlažbě si to pomalu šinul k bráně města. Císařovna v němém úžasu sledovala hemžení zbrojí Kádrů a cizích zbrojí. Nevěděla, co si myslet.
Skupinka vojáků různých původů stála hned vedle cesty. Dva z nich byly členové Kádrů.
Jeden z Kádrů se podíval do kočáru. Když spatřil císařovnu, jeho oči se rozšířili a okamžitě popadl za rameno druhého vojáka z Kádrů a ukázal do kočáru. Pohledy Kádrů upoutaly pozornost zbytku skupiny.
Druhý voják Kádrů bleskově něco vysvětlil a poté tasil meč a zvedl ho k nebi.
"ČEST A SLÁVA CÍSAŘOVNĚ!" zvolal z plna hrdla a jeho slova vyvolala lavinu zvolání skrz tábory. Ozvěna pokřiku byla ohlušující, že splašila koně táhnoucí kočár a přidělal Lorathovi starosti navíc.
Ovšem císařovna měla opačné myšlenky. Nedokázala udržet slzy dojetí a vzala Sif za ruku, aby si byla jistá, že se jí to nezdá.

Když se davové běsnění uklidnilo, Lorath, celý roztěkaný, pobídl koně aby dojeli posledních několik metrů k bráně.
Před ní se kočár opět zastavil, tentokrát byla příčina zastávky jinde.
"Jistě, jestli ty znáš císařovnu, tak já jsem kapitán její osobní stráže! Dej si odchod zelenokožče, nebo tvojí hlavu nechám nabodnout na kůl jako výstrahu ostatním!" ozval se mužský hlas od brány, následovaný hlubokým povzdychnutím.
"Zelenokožče?" zeptala se Císařovna a vystoupila z kočáru.
Před bránou spatřila stráže v pohotovosti a svalnatou postavu v černé zbroji. Zelená kůže a dlouhé černé vlasy působily povědomě natolik, že se císařovna bez váhání vydala k bráně, přičemž sklidila nevěřícné pohledy Loratha a Seraphise, oba měli ruce připravené na svých zbraních.
Jen co se císařovna přiblížila, stráže okamžitě sklopily pohledy a důstojník stráže císařovnu pozdravil.
Zelenokožec se otočil za jejich pohledy.
"Thrall?" zeptala se císařovna nevěřícně a přistoupila k orkovi.
"Osobně." odpověděl náčelník Hordy a taktéž se uklonil.
"Co se tady děje?" dožadovala se panovnice a střelila pohledem po důstojníkovi.
"Tenhle zelenokožec se dožaduje audience u vás, má paní." odpověděl voják a bylo vidět, že teď už si není jistý ani tím, že je důstojník.
"Proč jste ho nepustili do města?" zeptala se císařovna ostře její oči probodávaly vojáka tak intenzivně, že se neodvažoval opětovat její pohled a marně hledal odpověď na její otázku.
"Odteď, kdykoliv jakýkoliv ork bude chtít vstoupit do města, umožníte mu to, je to jasné?" zeptala se a dala důraz na slovo ork.
"A-ano, má paní." vykoktal důstojník stráže a přál si, aby se mohl nenápadně vytratit.
"Nebuďte na něj tak tvrdá, Výsosti. Pouze chrání své druhy, jako každý správný válečník." vložil se do rozhovoru Thrall a důstojníka stráže tím zaskočil.
"Rozešlete zprávu všem strážnicím, že orkové mají mnou povolený vstup do města." nakázala císařovna a důstojník stráže jen kývl.
"M-má paní? Co když nastanou nějaké potíže?" zeptal se s pohledem upřeným do dlažby.
"Jestliže nastanou potíže, dáte mi vědět a společně s Náčelníkem to vyřešíme." odpověděla panovnice.
"Rozkaz." hlesl důstojník a zahanbeně naznačil vojákům sklopit zbraně, poté zamířil rozeslat zprávu dle rozkazu císařovny.
Thrall si prohlédl skupinku kolem císařovny, Lorath a Seraphis ho svým chováním nepřekvapili. Když jeho pohled padl na čarodějky, usmál se.
"Rád vás opět vidím." řekl a pokynul hlavou.

Vyrážíme
Sif

Ráno bylo trochu pomalé v mém případě, přišlo mi, že všechno mi trvá dlouho a děje se to pomalu. Probudit se po prohýřené noci pro mě nebylo nic cizího, ale teď jsem se cítila, jako kdybych utrpěla nějaký otřes.
Vzala jsem si od Sif nepříliš vonící tekutinu a s trochou přemáhání jí vypila, přičemž jsem se trochu znechuceně otřásla.
A abych nevypadala jako nějaká městská dívčina, což vlastně jsem, zašla jsem se trochu opláchnout a převléknout do svého původního oblečení (bez hole). K mé nesmírné radosti bylo vyčištěné, ale hlavně opravené. Veškeré dírky byly zašité tak, že pokud jsem si oblečení neprohlédla opravdu zblízka, neviděla jsem že tam nějaká dírka byla.
I když jsem občas mívala pocit, že je to odvážný kousek, vždy jsem ho nosila nejraději.
Možná proto, že mi materiál na něj daroval mistr, abych si ušila něco, v čem se budu cítit svá.

Na snídani už jsem šla jako člověk.
Lorathovo chování mě sice těšilo, ale na druhou stranu mě trochu děsilo jak bezmyšlenkovitě spáchá něco, co se vidí u dvora a na co já nejsem zvyklá.
Zvědavě jsem pokukovala po knížečce která putovala po stole a potají si přála, aby přišla ke mě a já se mohla podívat.
"Ta zvídavost tě jednou přivede do problémů děvče." vybavila jsem si konstatování svého mistra poté, co jsem "náhodu" přeslechla jeden z mála rozhovorů, co jsem slyšet neměla, ale bylo mi to řečeno v dobrém rozmaru, nikoliv jako kázání.
Ano, jsem zvědavá, ale jsem čarodějka, máme na to nárok, být zvědavé.

Se snídaní v břiše a ustupujícím bolehlavem, jsme se vydali přemístit bedny. Ovšem někdo nás předběhl. K mému překvapení to byly přízraky. Hlavou mi vrtalo, jak je možné, že se jeden z nich byl schopný zjevit za dne. Ale pustila jsem to z hlavy.
Císařovna věnovala část výzbroje Idranel, reakce dívky mě překvapila natolik, že jsem lehce pootevřela pusu v němém úžasu.
Poté přišel příkaz pro nás, do hodiny být připravené k odjezdu. Signál Sif jsem následovala beze slov.

"Bylinkář?" zeptala jsem se a potlačila nutkání se zeptat, jestli si Sif chce uvařit bylinkový čaj, nebo snad polévku.
"Bohužel, já byla vedena hlavně k magii." odpověděla jsem a měla jsem pocit, že svou naprostou neznalostí lektvarů a mastí jsem si právě pohoršila.

There is always Hope
Sif & Jaina

Dýchánek čarodějek brzy narušil alkohol a únava Noc byla klidná, spánek nikým a ničím nerušený. První ranní paprsky, jež pronikly oknem, byly jako pohlazení.

V jídelně už čekala císařovna, Idranel, Seraphis, Lorath a Haulvarn.
Dámy a poslední dva jmenovaní diskutovali nad poznámkami, které, jak z konverzace vyplynulo, sepsal Haulvarn přes noc. Seraphis stoicky stál v rohu, oběma rukama svíral svůj meč a jako vždy, připomínal sochu.
"Takže říkáš, že Imperius není jediný Archanděl?" zeptal se Lorath a listoval v poznámkách, které kolovaly po stole.
"Je jich pět, každý je ztělesněním jistého aspektu." odpověděl mladík a díval se jak Lorath listuje.
"Jejich jména známe?" zeptala se císařovna, podpírající si bradu spojenými prsty.
"Imperius, Archanděl Odvahy. Tyrael, Archanděl Spravedlnosti. Itherael, Archanděl Osudu. Auriel, Archanděl Naděje. Mathael, Archanděl Moudrosti." přečetl Lorath z poznámek.
"Tyrael." řekla císařovna polohlasně a povzdychla si.
"Co je tady ta poznámka u Auriel?" zeptala se Idranel, která samou zvědavostí nakukovala Lorathovi přes rameno.
"Auriel je jediný ženský archanděl. Jedinou jí oslovují "Lady"." vysvětlil Haulvarn.
"Lady Auriel." dodal a překvapeně se podíval na Loratha, který se vymrštil na nohy, když vstoupili čarodějky. Císařovna sebou taktéž trhla, ale vzápětí se usmála.
"Vám dvěma očividně zdejší ovzduší svědčí.", její úsměv po dlouhé době hřál jako letní den.

Po snídani se císařovna rozhodla přemístit zbroj a zbraně od Hectora, ale jen co se procesí odebralo ven, čekalo je překvapení. Bedny byly pryč, všechny.
"Kde jsou?" zeptala se císařovna a marně hledala bedny. Idranel se snažila vypáčit odpověď ze stráží před palácem, ale nikdo z nich neměl ponětí, kam zmizeli.
Ze vstupní haly se ozvalo zapištění. Ve dveřích stál jeden z "císařovniných" přízraků, nebo spíše Sifin přízrak, zbroj pokrytá runovým varkočem a dvousečnou sekyrou. Jeho oči žhnuly jako výheň, i navzdory rannímu slunci.
"Co je..." vyhrkli Lorath a Haulvarn svorně, ale nedořekli, protože přízrak promluvil v jejich řeči.
"Zbraně mají oni, v jejich světě. Odmítají riskovat mojí újmu při snaze přemístit všechny bedny. Stačí slovo a zbraně nám, jak říká, vydají." přeložila císařovna a bylo vidět, že jí ze srdce spadl kámen. Krátký oční kontakt mezi císařovnou a přízrakem narušilo hlasité zahřmění, i navzdory blankytnému nebi. Na dvoře před palácem se zhmotnilo deset beden, vyrovnaných vedle sebe. Stoupal z nich zlověstný dým, který se krátce na to rozplynul.
Císařovna věnovala přízraku úsměv, ten jí na oplátku složil poklonu a zmizel v éterických plamenech.
"Plní své slovo." pípla Idranel a sledovala bedny, které tam ještě před okamžikem nebyly.
"Jsou vaše. Naložte s nimi jak bude třeba." oznámila císařovna a Idranel se na ní nechápavě podívala.
"Bude třeba aby vojáci měli nějaké zbraně, když to nejlepší vzala sebou stávající guvernérka." dodala a pomyšlení na matku Idranel jí na tváři vykouzlilo odpor.
"Má paní...nevím co říct." hlesla dívčina a patrně bojovala s potřebou císařovnu obejmout.
"Není třeba cokoliv říkat. Trvám na tom, aby hlavní obchodní město mělo kvalitní výzbroj." řekla císařovna rázně. Dívka stojící před ní nakonec nutkání podlehla a císařovnu objala. Překvapení na straně císařovny vystřídal úsměv a opětovné objetí.
Když se Idranel císařovny pustila, císařovna se usmála.
"Je na čase opět vyrazit." oznámila shromáždění.
"Nechám vám připravit kočár." usmála se Idranel a vyrazila zařídit vše potřebné.
"Do hodiny buďte připravené." oznámila císařovna svým čarodějkám.

Tohle jsem asi přepískla
Sif

Když Sif začala vyprávět, cítila jsem, jak mě polévá horko. Cítila jsem, že jsem touto otázkou rozdmýchala něco, co mělo zůstat někde hluboko, hluboko, v duši čarodějky, již jsem v podstatě polila ledovou vodou. V okamžiku, kdy Sif odložila pohár, věděla jsem, že jsem šlápla vedle.

Poslouchala jsem její vyprávění a nejradši bych si nafackovala, že jsem v Sif vyvolala nechtěné vzpomínky. Její tajemství se poslouchalo těžce a já si přála vzít svá slova zpět, ale to už nešlo.
Na svou chabou obranu bych mohla říct, že jsem to nemohla tušit, ale to opravdu není omluva.
"Sif." hlesnu jen co čarodějka domluví a přála bych si, aby nikdy nemusela nic takového zažít. Neuměla jsem si představit její bolest, i kdybych se sebevíc snažila, nedokázala bych to.
"Omlouvám se, neměla jsem se na to ptát." špitla jsem a pohladila její rudé vlasy.
"Některá tajemství by měla zůstat ukrytá." dodám a přála si abychom obě zapomenuli mou pitomou otázku a Sif její bolest.