Tajemství

~Jaina~

Jainino vyprávění se mi poslouchalo dobře a přitom jsem se celou dobu culila. Přišlo mi to jako z pohádky. Princezna byla zachráněna rytířem na bílém koni. Ani jsem si neuvědomila a další pohár vína jsem dopila. Ani jsem si neuvědomovala, že bych měla zpomalit nebo přestat. Ráno bude řádná kocovina, ale naštěstí my čarodějky na takové drobnůstky měly účinné lektvary, které se velmi dobře prodávaly.

Máš nějaká tajemství, o kterých nikdo neví?"

Zarazila jsem se. Takovou otázku jsem nečekala a byla jsem překvapená. Mé zábrany však dávno odplavilo víno a tak jsem přikývla. Děsilo mě pomyšlení, že bych něco utajila i pře Císařovnou. Před kýmkoliv. Nesnášela jsem za to samu sebe.

„Jedno,“ položím prázdný pohár a tentokrát víno už nemám být. „Ne moc pěkné. Nejraději bych zapomněla,“ podívám se na Jainu. „Kdysi jsem dokázala být neovladatelná, co se týkalo magie ohně. Ani nevím, proč zrovna já, která byla povahou nestálá, si osvojila sílu ohně. Matka mě učila. Byla to dobrá učitelka, jenom já byla příliš rozohněná,“ použila jsem slůvko jako v asociaci na můj živel, tak na mou povahu. „Dětství jsem si moc neužila. Ostatní děti se mě bály a při nejhorším křičely a házely po mě kameny. Jednou mě jeden kluk trefil rovnou do hlavy. Najednou jsem přestala myslet a potom si jen pamatuji to, jak jsem stála nad jeho ohořelým tělem,“ zmlkla jsem a cítila, jak se mi tlačí slzy ven.

Pijácká párty

~Jaina~

Ušklíbla jsem se. Představa mne samotné, jak hulákám na kováře, aby kovali lépe, mne taktéž pobavila. Dala jsem to najevo smíchem a upitím z poháru. Cítila jsem, jak mi víno pěkně stoupá do hlavy a bylo mi jedno, že každou chvíli nebudu kontrolovat samu sebe. Neměla jsem strach, že bych zešílela a vyvolávala kolem sebe oheň. Dávno jsem se naučila rozlišovat své nálady.

„Jo,“ přitakám Jaině na její povzbuzení, ohledně mého zkratu.

Naše hra na pravdu začala. Musela jsem se usmát na její první otázku, kterou jsem i trošku čekala, ale nezlobila jsem se. Zamyslela jsem se a chvíli hleděla před sebe, téměř skrze Jainu.

„Hm, první polibek,“ opřu si bradu o pěst. „Mladík. Bylo mi asi třináct a jemu patnáct? Jak se jen jmenoval,“ zamyslela jsem se. „Lye... Lyam? Líbil se mi a já jemu,“ uculila jsem se, jak jsem si vzpomněla na ten moment. „Hmm, a co tvůj první polibek?“ nenechala jsem si to ujít.

Led a oheň

~Jaina~

Představila jsem si, jak si děti hrají na právě zamrzlém jezeře, smějí se a hrají si spolu s Jainou.

"Já nikdy nebruslila," přiznám se a kouknu na dno vypitého poháru a letmým pohybem ruky doplním pohár sobě a i Jaině, pokud bude chtít. "Spíš jsem měla problém udržet oheň v sobě, ale jako kovářská výheň bych byla skvělá," zasměju se a neberu v úvahu, že se mi alkohol pokouší zastřít mysl. Takhle je mi dobře.

"Máš o mě velmi... jak to říct," nastavím soustředivý výraz, jak hledám slova, "vysoké mínění?" ušklíbnu se a napiju se. "V té jeskyni jsem málem zpanikařila," vzpomenu si na nesnesitelný pocit, že jsem k ničemu. Mou vinou se začali handrkovat dva elementy a co já s tím zmohla? Nic.

"Hm, nechme to být," lehnu si na záda a položím hlavu do Jaina klína. "Co takhle si zahrát hru na pravdu," ušklíbnu se šibalsky.

Ne, hrachovku ne

-Jaina-

Poslouchala jsem Jainu a celou dobu se přiťouchle usmívala. Víno bylo dobré, párkrát nastala chvíle, kdy jsem se smutně podívala a chtěla nahlas dívku politovat, ale posléze si to rozmyslela, protože by si mohla o mně myslet, že ji chci jenom litovat.

Historka o čaroději mě upřímně rozesmála. Nikdy jsem takového učitele neměla. Učila mě matka a to, co umím dnes, jsem více méně vyčetla v knihách, něco mám od císařovny a tak. Možná by život byl o něco zajímavější, kdyby mě učil někdo mimo mou rodinu. Ale pozdě plakat nad rozlitým šálkem čaje.

"Můžeš mi říct víc o císařovně?"

Podívala jsem se na čarodějku a opřela bradu o dlaň. "Hm," zamyslela jsem se. "Asi bych měla říct více než, že je úžasná," zasmála jsem se. "Nebýt jí, tak nejsem nic. Lidé na ulici by mě obcházeli, plivali na mě a..." nepotkala bych Ardíu. Zesmutnila jsem se vzpomínkou na svou nejlepší kamarádku, skoro až sestru, která patřila mezi ty, co mě vytáhli ze stok. "Historii určitě znáš. Je rázná žena, ví co chce, ale mívá také dny slabosti. V těch dnech jsem se jí pokoušela být oporou. Pomohla a pomáhá mě a já ji to chci vrátit se vším všudy.

Dámská jízda

~Jaina~

Napila jsem se a nedala jsem najevo, že bych její slzy zahlédla. Bylo to... roztomilé. I mne se chtělo plakat, ale nad svými emocemi jsem měla větší kontrolu. Nebrala jsem to však u Jainy za zlé. Spíš jsem ji záviděla. Jen tak vypustit emoce. To já uměla jen ve chvílích, kdy jsem se cítila k ničemu či v jiných krizích.

Posadila jsem na postel vedle ní. „Jak tě to napadlo?“ zakroutím pohárem a povytáhnu obočí. Neřeknu, že jsem to chtěla sama.

Přemýšlela jsem i nad tím, jaké by to bylo s Ardíou. Jiné. To jsem věděla jistě. Ona byla více svérázná a vypila toho mnohdy vice než já. Musela jsem ji krotit a nyní jsem měla pocit, že by mě Jaina musela držet na uzdě.

Bylo to pěkné.