Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 29. března 2024 11:00Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 23. července 2015 22:39
rubyoftaragon7177.jpg
Wrath of Valor
Sif & Jaina

"Máš pravdu, čeká nás toho spousta." řekla císařovna a věnovala Sif jeden ze svých hřejivých úsměvů. I Jaina se dočkala úsměvu, i navzdory své rozpačitosti.
"Půjdu první." nabídl se Lorath a naposledy se rozhlédl po jeskyni, poté vyrazil ven z opuštěné jeskyně. Seraphis díky svému příkazu šel krok za císařovnou a plný odhodlání nezklamat Hectora, bedlivě sledoval okolí. Idranel a Haulvarn šli poslední, mladík stále nevěřil, co se s ním před okamžikem stalo.

Chodba a jeskyně před ní nyní působily značně opuštěně a ponuře, veškerá krása, jako by z nich vyprchala. Působila obyčejně, ne-li přímo nudně.
Mimo jeskyni vanul příjemný větřík. Nebe bylo poseté hvězdami a okolní stavby byly pohroužené do slastné noci.

"U všech svatých, co je to?" zeptal se Lorath a hleděl na střechu jedné z budov. Postava na ní stojící hleděla dolů na právě příchozí skupinku, v ruce svírala kopí, jehož hrot rudě žhnul. Ze zad jí šlehaly paprsky světla, které se formovaly do křídel. Připomínala Spravedlnost, ovšem její křídla byla barvy ohně.
"To nemůže být..." začal Seraphis a pozoroval obrněnou postavu, která mávla svými paprskovitými křídly.
"Kdo, nebo co je to?" zeptala se císařovna a podívala se na Seraphise, ovšem odpověď jí dal Haulvarn.

"Imperius, Archanděl Odvahy." řekl a z jeho hlasu byla znát posvátná úcta.
Impériův zlostný pohled na skupinu nebyl vůbec příjemný. Aspekt Odvahy mlčky probodával pohledem každého přítomného. Poté namířil hrot svého kopí na vchod do jeskyně a se zlostným řevem, který zvonil podobně jako hlas Hectora, z kopí vyšlehl paprsek světla.
Seraphis a Lorath jen tak tak stačili skupinku odklidit z cesty světlu, které se po dopadu změnilo ve vše pohlcující plamen, který postupoval hlouběji do jeskyně. Otřesy a padající kameny naznačovaly, že Imperius ničí jeskyni.
Když Aspekt Odvahy skončil svou práci, jeho zbroj a spolu s ní i kopí, se rozžhavila doběla a Imperius v podobě bílé ohnivé koule vystřelil vstříc nebesům, kde po chvilce zmizel.

"Na to, že to byl Archanděl Odvahy, měl docela vztek." polkla Idranel, když viděla, že vchod do jeskyně je zborcený a kameny roztavené.
"Nejspíš k tomu měl důvod." řekl Lorath a vydrápal se na nohy.
"Co je ten Imperius zač?" chtěla vědět císařovna a podívala se na nebe.
"Imperius, krom své pozice jakožto Archanděl Odvahy, je též vojenským velitelem Nebes. Je to právě on, kdo vede armády Nebes do boje proti pánům temnot." odpověděl Haulvarn a stále si nemohl zvyknout na to, že neblekotá.
"Nebes?" zeptala se Idranel.
"Jako je Zlo a Temnota, existuje i její protipól, Dobro a Světlo." pokračoval Haulvarn a pomohl své kamarádce na nohy. Seraphis a Lorath pomohly na nohy čarodějkám, které si pomoct nechaly.
Zbytek cesty do paláce se nesl v tichu ze strany Haulvarna a Seraphise, oba zjevně přemýšleli, co vedlo Aspekt Odvahy k jeho činům.

---

Před palácem stál nervózní člen Řádu Orla a když viděl Idranel, vykročil k ní tak rychle, že by možná i předešel šíp.
"Idranel! Díky všem Svatým! Máme problém, zničeho nic se v areálu paláce zjevily stovky beden se zbraněmi a zbrojemi a my nevíme, co jsou zač. Sice jsme bedny shromáždily na jedno místo, ale insignie a runy na bednách jsou neznáme a nikdo nemá odvahu se k nim přiblížit. Obzvlášť poté, co jedna taková málem zabila Kristen." vydrmolil tak rychle, že mu bylo sotva rozumět.
"Co se stalo?" zeptala se dívka starostlivě a prodrala se dopředu.
"Jedna z těch beden se zjevila na okraji střechy, převážila se a spadla dolů. Kdyby Kristen šla o něco pomaleji, byla by mrtvá. Co jsou zač?", hlas Orla přeskakoval nervozitou a ohlížel se, jako by se bál, že ho někdo uslyší.
"Je to dar od Hectora." odpověděla Idranel a bylo vidět, že tato odpověď Orla neuklidnila.
"Uvidím, co se dá dělat." řekla a mu ruku na rameno, což zafungovalo a Orel se trochu uklidnil.

Situace byla zcela jiná. Pohromadě bylo zhruba dvě stě stříbrných beden, způsobně poskládané vedle sebe a na sebe. Hlouček stojící kolem nich si udržoval odstup.
"Umíte přenášet velké objekty, Výsosti?" zeptala se dívka a pohled na bedny ji vzal všechna další slova.
"Ledaže bych si na to pořádně odpočinula, obávám se, že po dnešku bych byla schopná nanejvýš přesunout nás, nikoliv tolik beden." odpověděla císařovna a prsty přejela po jedné z beden.
"Myslím, že bedny nám do rána nikam neutečou." vmísil se do debaty Seraphis a intonace jeho hlasu připomínala otce nahánějící děti do postele.
"Také pravda. Ráno moudřejší večera." dodala císařovna a zamířila do paláce.
Idranel ještě chvíli zůstala a rozdala pár příkazů hloučku "hlídajícímu" bedny a poté také zamířila do paláce, který opět působil dojmem, že se sám uložil ke spánku.
 
Jaina - 23. července 2015 21:34
jaina12463.jpg
Že by se dočkaly šťastného konce?
Sif & ostatní

Usmála jsem se na Sif a trochu spiklenecky na ní mrkla. Ale začala jsem se chovat "slušně", když promluvila císařovna. Když poklekla, měla jsem nutkání jí následovat, ale než jsem podlehla nutkání, císařovna s dopomocí Hectora vstala a mne nutkání opustilo.
Hector nám pomůže, ba co víc, sjednotí paladiny. Než se vrátí, bude Seraphis s námi, nebo respektive s císařovnou. Hřálo mě vědomí, že jeho pomoc je jistá a že s paladiny na naší straně máme naději v porážkou nepřítele.

První paladin nám věnoval obsah zbrojnice a na námitky Idranel o době přesunu obsahu, přesunul její obsah před palác.
"Páni." vydechla jsem a rozhlédla se po prázdné jeskyni. Můj pocit nepatrnosti v porovnání s Hectorem se opět dostavil a já polkla.
Krátce po výzbroji zmizel i Hector sám a nabádal nás, abychom si pospíšili.

Sif byla první, kdo prolomil prázdnotu po Hectorově odchodu. Brala jsem to tak, že se opět vydáme na cestu a přepadla mě tíseň. Orion se mi líbil a představa, že si budu muset zvykat na jiné prostředí se mi nelíbila.
"Já můžu také nějak pomoci." řekla jsem a nevěděla jsem, v čem můžu být nápomocná. O logistice, diplomacii a vůbec řízení věcí na úrovni říše jsem nevěděla nic. Možná jsem raději měla mlčet a být poslušný pejsek, protože svěřit mi něco k vyřízení by možná nedopadlo dobře.
 
Sif Artvia Milenwal - 23. července 2015 08:13
triss013886.jpg

Naděje

~Jaina a spol.~

 

Ušklíbla jsem se na Jainu a lehce ji drcla do ruky. Člověk by si mohl říct, že jsme sestry. Slova se pak ujala císařovna a dokonce k potvrzení poklekla. Hector jí však pomohl na nohy.

"Z vašich slov cítím, že svá slova myslíte upřímně, Vy i vaše čarodějky."

 

Lehce jsem se usmála a nyní bych byla ráda za kus ledu, protože jsem měla pocit, že hořím. Teda hořely mi tváře. Někdo tak mocný jako Hector nám byl ochotný pomoct. Znamenalo to pro mne víc, než cokoliv. Pro nás všechny. Naděje pro Taragon a jiné země. Naděje i pro Jainu a její domov. Přála jsem jí to z celého srdce.

Pokud jej porazíme, pomůžu ji obnovit její domov, pomyslela jsem si a podívala se na drobnou dívku stojící vedle mě. Doufala jsem i stále v nalezení Ardíi, ale potom, co mi přízrak ukázal a nakonec se zjistilo, že oni jsou ti dobří, no, je to komplikované. Chtěla bych důkaz.

 

Celá zbrojnice prostě zmizela po záblesku z kladiva. To chci taky umět! Koukala jsem na nyní holé stěny. Pak Hector oznámil, že musí odejít. Vyvolalo to ve mě smíšené pocity, ale nebyla jsem sama. Nakonec řekl důvod a já pochopila. Pak zmizel se slůvkem pospěšte si.

 

Nastalo ticho. Když jeho přítomnost sálající moc ustala, měla jsem pocit, jako by mi někdo vyhloubil do duše díru. Věděla jsem, že to je jenom má představa. Když delší dobu kolem vás koluje magie a vy cítíte její sílu, jak se vám plíží tělem, po jejím zmizení nastane vždy prázdnota. Za chvíli to odezní.

 

„Měli bychom se vrátit,“ protrhnu ticho jako oponu nožem. „A začít s přípravami. Jsem vám ve všem nápomocná, má paní,“ podívám se na císařovnu a lehce skloním hlavu.

 
Rubín Taragonu - 19. července 2015 12:39
rubyoftaragon7177.jpg
The Warrior and King
Sif & Jaina

Hector naslouchal a jeho klid byl nakažlivý. V jeho zlatých očích plápolala jiskra, která připomínala záři křídel Spravedlnosti. Při slově "démon" z úst Jainy se jeho oči na zlomek vteřiny zúžily.
Po žádosti čarodějek Hector mlčel a obě sledoval, jako by jim nahlížel rovnou do duše.
"Cením si snahy děvčat, ale jsem to já, kdo by měl žádat." ozvala se císařovna, která se vzpamatovala a postavila se před Hectora.
"Pravdou je, že náš nepřítel je početně silnější a i když naše armáda je dobře vycvičená, samotná nemá proti takové přesile šanci. A to je jen zlomek toho, co víme o nepříteli." začala a Hector jí věnoval svou nepřerušovanou pozornost.
"I navzdory spojencům, které se nám podařilo získat, nevíme, čím vším nepřítel disponuje a jestli síly, co máme budou stačit.", z jejího hlasu zněla pokora. Jistota v jejím hlase sice byla, ale byla pokora před Hectorem byla znatelnější. Koneckonců, válečník byl tisíce let starý, což v jeho očích dělá z císařovny mladou dívku.
"Vím, že vás neváže k tomu, abyste nám pomohl, ale i přesto vás žádám." řekla a poklekla před Hectorem. Lorath, Idranel, Seraphis a nově i Haulvarn sledovali, jak císařovna pokorně klečí před válečníkem.
"Vstaňte, Vaše Výsosti." promluvil Hector a nabídl jí ruku, jeho hlas v tichu jeskyně zněl ještě dvakrát silněji.
"Nemusíte přede mnou pokleknout, abyste mne požádala o pomoc. Vy, ani nikdo jiný." pokračoval, když císařovna vstala.
"Z vašich slov cítím, že svá slova myslíte upřímně, Vy i vaše čarodějky.", jeho pohled se stočil na Sif a Jainu, zatímco v jeho obrněné ruce stále spočívala ručka císařovny.
"Cítím Zlo, které sužuje vaši zemi i v této jeskyni." pokračoval a zavřel oči.
"Můj starý nepřítel." vydechl po chvíli a znovu oči otevřel.
"Máte pomoc mou, i mých synů." dodal a podíval se císařovně do očí, ta jen s úlevou vydechla. Hector se lehce uklonil císařovně a pustil její ruku, poté přešel k Seraphovi a něco mu řekl v jazyce paladinů, Seraphis se pouze uklonil.

"Zbroj i zbraně jsou vaše. Kdysi dávno je sem uložili, aby pomohli zformovat řád paladinů, ale jak se zdá, není tomu třeba." pravil Hector a podíval se po arzenálu.
"Než je odsud dostaneme, to bude trvat týdny." vmísila se do rozhovoru Idranel, která se poprvé nebála vzdálit od svého kamaráda. Hector uchopil jedno ze svých kladiv a zdvihl ho nad hlavu, z kladiva vyšlehl záblesk a zbroj i zbraně byly pryč.
"Anebo také ne." pípla dívka a rozhlédla se po prázdné jeskyni, která najednou působila jako vyrabovaná hrobka.
"Čekají na vás před palácem v přepravních boxech, naložte s nimi dle svého uvážení." pronesl Hector a znovu se otočil k Seraphovi.
"Můj synu, do mého návratu tě pověřují ochranou císařovny, zajisti, aby se jí nic nestalo." oznámil mu a paladin se hluboce uklonil.
"Tak se i stane, můj pane!" řekl a položil pravou ruku na hruď.
"Návratu?" zeptala se císařovna nejistě.
"Řády musí být sjednoceny. Jejich odlišnosti mohu vyřešit jen já." oznámil Hector a uchopil i druhé kladivo.
"Na svou čest přísahám, že až se znovu setkáme, bude to s jednotnými Řády paladinů." řekl a zdvihl kladiva nad hlavu, kde je překřížil.
"Pospěšte si, nemáme moc času a vaši lidé potřebují svou císařovnou v čele říše." dodal a v záblesku bílého světla zmizel.
"Pospěte si!" ozval se jeho hlas v ozvěně.
 
Jaina - 19. července 2015 11:39
jaina12463.jpg
Můžu začít panikařit?
Sif & ostatní

Zamrkala jsem, když se jako největší odvážlivec ukázal být Haulvarn a trochu pohoršeně jsem se podívala na Seraphise s Lorathem, jež se nemohli dokopat k akci.
Následující události se semlely tak rychle, jako vodopád. Z dunivého mužského hlasu jsem se zajíkla a měla jsem pocit, že jsem si právě spolkla jazyk.
Ale pohled na válečníka, o kterém jsem toho v poslední době tolik slyšela, to bylo něco úchvatného, skoro jako z jiného světa.

Oproti Sif, já jsem se na nohy nehrnula, přišla jsem si maličká vedle někoho tak ohromujícího. Navíc mi ta dlažba přišla celkem i pohodlná. Na nohy jsem se dostala až s dopomocí.
K Sif a Císařovně jsem se přišourala tak nějak nevědomky, cítila jsem se tam v bezpečí. V bezpečí před někým, kdo mi nemá v plánu ublížit, jsem paranoidní, já vím.

"Šine?" špitla jsem a neubránila se zahihňání nad slovem, které Sif použila. Ovšem věnovala jsem jí omluvný pohled a úsměv.
"Zatím jsme viděly jen válečníky, čaroděje a nějaké démony." vmísila jsem se do debaty a doufala jsem, že se nám podaří Hectora přesvědčit.
"Obávám se, že bez vaší pomoci se nám nepovede tak dobře." řeknu a zadívám se do zlatých očí Hectora.
 
Sif Artvia Milenwal - 19. července 2015 11:12
triss013886.jpg

Děje se toho nějak moc

~Jaina a spol.~

 

Najednou se stalo tolik věcí najednou, že jsem neměla ani čas zareagovat. Haulvarn se vydal pro kladivo, a když jej uchopil, začali všude sršet blesky. Ani netuším, jak jsem se dostala na zem, a pak opět ten hlas. Po nějaké době se změnil na mužský a já se konečně odvážila zvednout hlavu. A byl tam. Hector. Vydechla jsem v úžasu a málem mě kleplo, když přetvořil Haulvarna do jeho nezlomené podoby.

 

Nakonec přešel i k nám. Zastavil se u Serapha. Bylo to ohromné. Dva velcí bojovníci. Konečně jsem se i vyškrábala na nohy a doufala, že je císařovna v pořádku. Stále jsem stále vedle Jainy a ponukou jsem ji přiměla dojít k naši paní.

 

"Po tisících letech, vidět krásnou ženu je hřejivý pocit. Mě se té pocty dostalo hned čtyřikrát."

Cítila jsem, jak mi hřejí tváře. Kdyby takto normální člověk, přejdu to s lehkým úsměvem, ale teď jsem byla opravdu v rozpacích.

"S čím za mnou přicházíte?"

Podívala jsem se na Jainu. Nikdo se zatím nerozhodl odpovědět, tak jsem tedy promluvila: „Požádat vás o pomoc. Už mnoho nevinných zemřelo kvůli zla, které se sem šine,“ položila jsem Jaině ruku na rameno. „Chceme to zastavit. Porazit a zachránit to, co se dá a obnovit, co by mohlo být obnoveno.“

 
Rubín Taragonu - 15. července 2015 12:52
rubyoftaragon7177.jpg
Hammer high!
Sif & Jaina

Skupina zůstala stát na místě. Když váhal i Seraphis, nejspíš zde byl důvod.
"Kdo půjde první?" zeptala se Idranel a podívala se na duo Seraphis a Lorath. Válečníci si mezi sebou vyměnili pohled, jako by se snažili jeden druhého vyhecovat.
"Je to přeci jen tvé kladivo." poznamenal Lorath a s úklonou paladinovi naznačil, že má jít první.
"Moje není." začal Seraphis a podíval se na kladivo na podstavci. Hlavice stále jemně jiskřila.
Lorath už se nadechoval k dalšímu popíchnutí paladina který stočil pohled zpět k němu, když v tom se ozvala Idranel.
"Haulvarne..." vyjekla a oba kohouti sledovali, jak si to Haulvarn vykračuje ke kladivu.

Během pár vteřin stál nešťastník před kladivem, ohlédl se na skupinku, usmál se, cosi zažvatlal a natáhl se po rukojeti kladiva.
"Ne, nevíš co to..." vyjekla Idranel a vyběhla za kamarádem. Ovšem bylo již pozdě. Haulvarn sevřel hlavici a bez problémů kladivo zvedl.
V okamžiku, kdy se kladivo zvedlo z podstavce, jeskyní se přehnala vlna, která srazila všechny přítomné k zemi. Jediný, kdo zůstal stát byl Haulvarn.
Vyděšeně sledoval tanec blesků kolem sebe. Idranel cosi vykřikla, ale přes práskání blesků, které protínali celou jeskyní a jen těsně míjely členy výpravy, nebylo rozumět.
Jakási neviditelná ruka zvedla Haulvarnovi ruku s kladivem nad hlavu.
"Z nebes, vládce hromu sestoupí, aby propůjčil svou sílu Prvnímu." ozval se hlas jeskyně a blesky se kolem držitele kladiva klikatily stále víc.
Kladivo, které doposud držel Seraphis se mu vytrhlo, vylétlo ke stropu, zanechávajíc za sebou ohnivou stopu, opsalo oblouk a přistálo v Haulvarnově druhé ruce, která už čekala zdvižená nad hlavou.
"Z nitra země, vládce ohně povstane, aby spojil své síly s Prvním." poznamenal hlas a k elektřině se přidaly plameny, které kolem Haulvarna kroužili ve spirále.
"Povstaň Hectore, Synu Světla." vyzval hlas a kladiva se nad Haulvarnovou hlavou srazila a do tmy před ním vyslala své spojené síly a držitele kladiv zcela pohltily.
Idranel se snažila běžet kamarádovi na pomoc, ale bránil jí v tom Seraphis, který jí držel u země.

Srdce přítomných nestačila ani jednou odbít a bylo po všem. Jeskyní se rozlehlo ticho, oheň a blesky byly pryč, i ty pohlcujíc Haulvarna, který celý zcepenělý nechápavě zíral před sebe do tmy.
Ze tmy na něj hleděly dva zlaté body blízko u sebe.
"Před tisíci lety jsem přísahal, že až mě svět bude potřebovat, vrátím se." zaduněl hlas ze tmy, jeho síla naháněla husí kůži.
"Cítím zlo, které se svobodně prochází po zemi bez trestu." do hlasu se vloudila zloba.
"NEPŘIJATELNÉ!" zahřměl hlas a kladiva se vymanila ze sevření Haulvarna, který padl na zadek a couval před hlasem z temnot, ve stejný okamžik se Idranel vymanila ze spárů paladina, který jako opařený zíral na dva zlaté body a jak kladiva mizí ve tmě.
Krátce poté ze tmy vystoupil válečník. V rukách třímal kladiva, která nabyla na síle.
Jeho zlaté oči hleděly do dáli a podlaha jeskyně zaduněla s každým jeho krokem.
Vyzařovala z něj stonásobně silnější aura, než vyzařovala ze Seraphise.
V přítomnosti právě příchozího se nic nezdálo býti nemožné.

Pohled válečníka spočinul na vyděšeném Haulvarnovi, který se držel Idranel tak silně, div jí nerozdrtil v sevření.
"Mě se nemusíš bát, mladíku." pronesl válečník a jeho hlas v sobě nesl slabou ozvěnu.
Haulvarn i Idranel na něj však vyděšeně hleděly.
"Tvé jméno?" zeptal se a Haulvarn cosi zakňučel a Idranel po něm musela jeho slova zopakovat i když její hlas se třásl.
"Jsem ti vděčný, Haulvarne. A jako důkaz mého vděku..." pronesl a nad hlavou zkřížil obě kladiva, která zazářila stejným bílým světlem, jako pochodně. Světlo nyní obklopilo mladíka, který nestihl ani vykřiknout.
Za několik okamžiků se světlo rozplynulo. Po zbídačeném a nehezkém stvoření nebylo stopy. Místo něj se Idranel držel mladý hezký muž. Dívka nevěřícně hleděla na mladíka.
"Není ti nic?" zeptala se nevěřícně.
"Ne, myslím že ne." odpověděl Haulvarn a v šoku, že z jeho úst vyšla normální slova a ne žvatlání, si zakryl ústa, nevěřil ani vlastním očím.
"Už nikdy nebudeš vyvrhelem společnosti." oznámil válečník a svěsil kladiva podél těla.
"Proč?" zeptala se Idranel a nechápala co se stalo.
"Haulvarn mi dlouhá léta dělal společnost aniž by to věděl. Slyšel jsem jeho nářky a stesky, když po nocích sedával před dveřmi do kobky a vyprávěl co viděl. Můj spánek byl díky němu nerušen." odpověděl válečník a znělo to jako by se pod maskou i usmál.
"Děkuji, můj pane." pronesl Haulvarn a z náručí Idranel přešel do pokleku.
"Povstaň Haulvarne, nejsem tvůj pán.", mladík výzvu válečníka uposlechl, ten poté zamířil směrem k ostatním.

Seraphis, v okamžiku, kdy se válečník vydal dál, padl na koleno a sklonil hlavu k zemi.
"Můj pane!" vydechl a pravou ruku položil na hruď.
"Povstaň paladine." oznámil válečník a Seraphis se zaváháním uposlechl.
"Cítím hrdost, že i po tisících letech existují řády paladinů. Z jakého jsi řádu?" zeptal se válečník.
"Řád Zlatého Lva, můj pane." odpověděl Seraphis a neodvážil se pohlédnout do zlatých očí válečníka.
"Musíš mě obeznámit se vším, co se s řády dělo po dobu mé nepřítomnosti." oznámil válečník.
"Bude mi ctí, můj pane." odvětil Seraphis a jeho srdce bušilo tak silně, že si takřka proklestilo cestu skrz jeho zbroj.
"Jak se jmenuješ můj synu?" zeptal se válečník a poprvé se pohledem setkal se Seraphisem.
"Seraphis, můj pane." odpověděl paladin a snažil se působit vyrovnaně.
"Je mi ctí, Seraphisi." řekl válečník a uklonil se, Seraphis toto gesto opětoval.

Válečník poté zamířil k čarodějkám.
"Jsem..." začal, ale nestačil doříct myšlenku, protože mu císařovna nevědomky skočila do řeči.
"...Hector." vydechla a oproti paladinovi, její pohled přitahovaly oči Hectora.
"Znáte mně? Neměl bych být překvapený. Koneckonců, jste v přítomnosti mého syna a v mé hrobce." zvonivý hlas Hectora byl pobavený.
"Po tisících letech, vidět krásnou ženu je hřejivý pocit. Mě se té pocty dostalo hned čtyřikrát.", kladiva se upnula u jeho opasku a Hector poté pomohl na nohy každé z čarodějek. Lorath se držel strategicky stranou, nýbrž pozornost Hectora patřila čarodějkám.
"S čím za mnou přicházíte?" zeptal se jeho zlaté oči zkoumaly každou z čarodějek.
 
Jaina - 15. července 2015 11:30
jaina12463.jpg
Vstříc neznámému
Sif & Ostatní

Obezřetně jsem kráčela chodbou a přítomnost Sif hned vedle mi dodávala jistou dávku klidu, aspoň jsem neměla pocit, že jsem tu sama.
Světlo z pochodní mě lákalo, abych udělala totéž jako císařovna, prohrábla plameny a ověřila si, že opravdu nepálí. Ale raději jsem nutkání potlačila a poslušně cupitala ve "formaci".
"Možná svátost tohoto místa." odpověděla jsem na otázku Sif ohledně plamenů a doufala jsem, že jsem v očích Seraphise nebyla za chytračku, která kvoká o něčem, čemu sama nerozumí.

Rozhovor mezi paladinem a hlasem jeskyně jsem poslouchala s nepatrnou dávkou nejistoty.
Když Seraphis začal o útrapách Sif a císařovny, sevřelo se mi srdce a měla jsem pocit, jako by mě někdo opařil. Bylo mi líto, co se stalo. Poslední výdech císařovnina gryfa jsem měla stále v živé paměti.
Pomyslnou facku jsem dostala, když se paladin zmínil o mě. Vysypal na mě vše, co jsem se snažila držet z hlavy a já se neubránila slzám, i když mě kdosi konejšil a Sif držela za ruku.

Doba, po jakou zde arzenál zbraní byl, mi přišla neuvěřitelná. Staletí, stále jako nové, což pocítila císařovna na vlastní kůži.
Opět jsem trošíčku žárlila, že neumím léčit jako to umí císařovna, ale napomenula jsem se, že se chovám jako dítě a ne jako dospělá žena.

Lorathovo prohlášení přitáhlo mou pozornost a já se zadívala směrem, kam ukazoval. Sif už zvědavě pokukovala po kladivu a já si připadala trochu nejistá.
"Co když je to past?" napadne mě a dívám se na uličku mezi zbraněmi a zbrojemi. Popravdě, kdybych chtěla někde dát past já, určitě bych jí dala právě tam.
 
Sif Artvia Milenwal - 15. července 2015 09:40
triss013886.jpg

Pokračujeme v putování

~Jaina a spol.~

 

„Máš pravdu,“ mrknu na Jainu a taktéž hledím do neprobádaných chodeb. Ani nevím, jak se cítím. Nadšená, vystrašená, zvědavá. Vydala jsem se za císařovnou. Tentokrát jsem šla vedle Jainy hned za paladinem a Lorathem. Za sebou jsem slyšela kroky Idranel a Haulvarna.

 

Světlo, které prozářilo chodbu, mě udivilo. Sledovala jsem mihotající plamínky, které nevydávaly žádné teplo. Bylo pro mě tak neznámé a zároveň nádherné. Dokázala jsem taktéž vytvářet světlo, ale má podstat ohně většinou nedovolovala, aby to bylo tak dokonalé.

„Co je tu vytváří?“ zeptala jsem se.

 

Pokračovali jsme dál. Zatím jsem nedokázala říct, co se to tu děje.  Šla jsem těsně vedle Jainy. Nakonec jsme vešli do komnaty a pak promluvil ženský hlas. Rozhlédla jsem se, zda ji někde nezahlédnu, ale nikoho jsem neviděla.

 

Hlas se ptal a sem tam jsem cítila konejšivé pohlazení. Měla jsem pocit, jako by to byla ruka mé matky, která mne utěšovala, že ostatní nevidí to, co ona. Pocítila jsem žal. Žal za všechny, které jsem ztratila, bolest pohlcující zemi. Podívala jsem se na Jainu a chytla ji za ruku. Přišli jsme o mnohé a ještě jsme mohli.

 

"Hodina Jeho návratu je zde."

Odhalení tak velkého arsenálu mi málem vyrazilo dech. Málem jsem tomu nedokázala uvěřit. Tolik různých zbraní, typů zbrojí. Neuvěřitelné. Otázka císařovny přitáhla mou pozornost.

 

"Myslím, že vidím to, proč jsme tady."

Podívala jsem se směrem, kam ukazoval Lorath a postavila jsem se vedle něj, abych si byla jistá, že se dívám správně. Kladivo. Pozvedla jsem obočí a se zatajeným dechem vyčkávala, co se bude dít. Už jsem pocítila sílu jednoho kladiva. Jak mocná mohou být obě dohromady.

 
Rubín Taragonu - 11. července 2015 19:39
rubyoftaragon7177.jpg
The Tomb of Hammer
Sif & Jaina

První, kdo se vydal do nově otevřené chodby byla císařovna, těsně následovaná paladinem a Lorathem. Haulvarn a Idranel se drželi vzadu, na něm byl vidět strach a nedůvěra v komnatu.

V okamžik, kdy císařovnina noha překročila práh dveří, v chodbě zaplály pochodně. Ovšem tyto pochodně planuly bílými paprsky světla. Císařovna k jedné takové natáhla ruku a poté jí stáhla.
"Necítím z nich teplo." oznámila a poté znovu natáhla ruku k pochodni a tentokrát ponořila ruku do plamenů. Ty kolem její ruky planuly stejně, jako voda obtéká překážku.
"Čistá energie." řekla s úsměvem na tváři a po chvilce stáhla ruku z plamenů.
"Světlo samotné." oznámil Seraphis a následoval císařovnu hlouběji do hrobky.

S každým dalším krokem se v chodbě rozsvěcelo více pochodní. Samotná chodba byla zakončená jednoduchými mřížovými dveřmi, které se ale sami otevřeli sotva byla císařovna na dosah ruky.

Komnata na konci chodby se svým odhalením vyčkala až budou přítomní všichni.
"Kdo vstupuje do hrobky Prvního?" zeptal se ženský hlas ze tmy. Nezněl výhružně, ani útočně. Naopak zněl jako hlas matky, jež vítá svého ztraceného syna.
Císařovna a paladin si vyměnili pohledy a nakonec to byl Seraphis, kdo promluvil.
"Paladin Seraphis ze Řádu Zlatého Lva." oznámil paladin a hleděl do tmy.
"Světlo je v tobě silné, Seraphisi z Řádu Zlatého Lva. Avšak cítím též i velký žal v tvých společnících." pokračoval ženský hlas a neviditelná ruka se konejšivě dotkla srdcí přítomných čarodějek. Paladin se ohlédl po skupince a čarodějkám věnoval pohled, než se otočil zpět do tmy.
"Postihlo je mnoho špatného.", Seraphisův hlas byl plný soucitu a porozumění.
"Špatného?" zeptal se hlas a ona neviditelná ruka přejela po tvářích čarodějek stejně něžně, jako matka konejší zlomené srdce své dcery.
"Ano...," začal paladin a přešel k Sif a Císařovně, "...tyto čarodějky, císařovna a její rádkyně, hledají způsob jak ochránit svou zemi před Zlem, které se blíží. Též ztratili několik přátel, poslední z nich padl na pláži nedaleko od města.", zmínka o Aaronovi bodla císařovnu u srdce a nevědomky si zkousla rty. Paladin poté přešel k Jaině.
"Tato mladá dívka je nejspíš poslední svého druhu ve své rodné zemi, jíž nyní sužuje válka. Její domov není ničím jiným, než doutnajícími troskami. Během několika dní viděla víc smrti, než jiní vidí za celý svůj život." řekl a celou dobu se díval Jaině do očí.
Následovalo krátké ticho, než hlas opět promluvil.
"Rozumím." pronesl hlas a šlo poznat soucit.
"Přišli jsme, abychom požádali o přízeň Hectora v..." promluvil Seraphis, ale přerušil ho hlas jeskyně.
"Cítím též mládí s velikým břemenem, nešťastníka k němuž byl osud krutý a duši hledající ztracenou čest.", hlas nyní upřel pozornost k Idranel, Haulvarnovi a Lorathovi. Dívka pouze polkla, její kamarád nechápavě koukal kolem sebe a hledal původce hlasu, Lorath vypadal jako by dostal ránu paladinovým kladivem a sklopil pohled k zemi.
"Co tě přivádí do této jeskyně, synu Hectorův?" zeptal se hlas a paladin si slabě odkašlal.
"Přišli jsme žádat Hectora o pomoc v nadcházejícím střetnutí." odpověděl paladin a následovala další chvilka ticha.

"Kdysi dávno, válečník přísahal že se vrátí, až jej bude třeba." promluvil hlas a v jeskyni zavanul chladný vánek.
"Hodina Jeho návratu je zde." dodal a jeskyně se najednou zalila světlem. Stovky bílých pochodní osvětlilo hrobku.

Po levé ruce skupiny světlo dopadlo na tisíce mečů, kopí, seker, palcátů a dalších, někdy i exotických zbraní. Po pravé ruce bylo tisíce zbrojí, od lehkých, přes jízdní pancíře až po těžké zbroje. Každá zbraň i zbroj nesly malé symboly slunce a měsíce.
Císařovna přistoupila k nejbližšímu stojanu na zbraně, který schraňoval jeden a půl ruční meč a slabě přejela prstem po meči a se syknutím ucukla. Z její ukazováku odkapávala krev z malé ranky.
"Jak dlouho jsou tu ty zbraně?" zeptala se a podívala se na Seraphise.
"Podle run na dveřích, několik set let, možná i tisíce." odpověděl paladin a sledoval jak si císařovna zahojila ranku na prstu.
"Staletí a zbraně jsou stále jako nové." dodala a mnohem obezřetněji přejela po meči prsty.

"Myslím, že vidím to, proč jsme tady." řekl Lorath a ukázal skrz uličku mezi zbraněmi a zbrojemi. Na jejím konci se nacházel podstavec a na něm bylo posazené druhé kladivo. Stejně mohutné jako první, ba i stejně vypadající.
Kladivo, které držel Seraphis v ruce, nyní pokrývaly slabé plamínky. Jeho dvojče na podstavci bylo v náručí malých blesků, náhodně přeskakujících po hlavici kladiva a podstavcem.
"Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím obě kladiva." vydechl Seraphis a bylo vidět, že hledá odvahu k tomu, vykročit k podstavci.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.14797306060791 sekund

na začátek stránky