Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Za kladivem ~Jaina + císařovna, Idranel, Lorath, Seraphis~
Jaina se vrátila po chvíli převlečená do pohodlnějšího oděvu. Já měla chuť se podívat do zrcadla, jestli mi přívěšek nezanechal na kůži spáleninu, protože místo po jeho doteku nepříjemně svědilo, ale když jsem si tam šáhla, překvapeně jsem zjistila, že tam nic nemám, jen mi to vnukla sugesce. Chytla jsem přívěšek do dlaně a chvíli se na něj dívala. měla jsem pocit, že z rudého kamene na mne mrklo fénixovo oko, ale nemohla jsem si tím být jistá. Jo, tak TOHLE je divné.
Zařadila jsem se ihned za císařovnu, i když jsem věděla, že se naše formace během procházky rozpadne. Cestou jsme potkali Kanea a musela jsem se ušklíbnout, když se naše oči na chvilku setkaly. Jeho nelibost v čarodějkách mě bavila. Musela jsem však vzít v potaz, že nebyl sám a někteří lidé svou nelibost dávali najevo hranicemi a ohněm. Tomu jsem se snažila zabránit, i když v této hrůzné době jsem se bála, aby nezačali obyčejní lidé obviňovat mágy z tohoto chaosu.
Procházeli jsme městem, kde si všichni pomáhali. To se jenom tak nevidělo. Možná to byla jen ctnost císařovnina království. Sama císařovna přijala od malé holčičky jablko a dala jí do vínku krásu. S tímto požehnáním bude jedna z nejkrásnějších žen. Snad to nebude jejím prokletím, pomyslím si, ale ihned to zaženu, protože královna nikdy nedělala nic, v čem neměla jistotu. Málem jsem se za takovou úvahu vyfackovala.
Došli jsme k dílně tesaře a kousek od něj byl vstup obrostlý zelení. Na to jak bylo město zničené, tohle byl pěkný pohled. Vstoupili jsme, i když Seraphis s Lorathem museli udělat pár úprav.
Uvnitř to bylo fantastické, až mi vadilo, jak Seraphis musel kladivem shazovat některé stalaktity, pod kterými se nemohl protáhnout. Ale byli jsme tu kvůli důležitějším věcem, než jsou krasové jevy. Došli jsme až k obrovským dveřím opatřenými runami. Bylo to dech beroucí, ale co jsem nečekala, byl pokřivený muž schovávající se v temnotách, a jemuž málem Seraphis rozbil lebku jedním máchnutím kladiva, kdyby nezasáhla Idranel. Nepatřil mezi ty pěkné. Spíš byl ohyzdný a člověk měl neustále nutkání zkoumat jeho nepřirozené hrbolky, zkroucené končetiny. Nic moc. Ale taky jsem věděla, že se nemůžeme dívat na takové lidi skrz prsty, ale poznat je i zevnitř. Jak jinak by mi fénix svěřil svůj amulet?
„Není to,“ podívala jsem se na Loratha trochu přísně. „Jak se jmenuješ?“ dřepla jsem si k znetvořenému člověku a lehce se usmála. Když Idranel řekla, že není hrozbou, věřila jsem ji. | ||
| |||
 | Tomb of the Hammer Sif & Jaina Skupina skládající se z císařovny, čarodějek, Idranel, Loratha a Seraphise vyrazila poté, co se dívka vrátila oděná do jezdeckého úboru. "Můžeme si vzít koně, kočár, nebo se tam dá dojít i pěšky." řekla ohlédla se po přítomných. "Myslím, že bych se i prošla." řekla císařovna a decentně se protáhla. "Jak si přejete Výsosti." usmála se Idranel. Nádvoří paláce vypadalo jako kdyby tudy prošla skupina vandalů. Všude se válely dřevěné trosky a střepy z váz. Valná většina služebnictva a přítomných členů Řádu pracovala na odklízení nepořádku. "Idranel." oslovil dívku jeden z členů řádu. Jizvy a noblesní vzhled prozrazovali, že se jednalo o Kanea. "Ano?", dívka mu věnovala zvědavý pohled. "Kam tak časně ráno?" zeptal se a podíval se na skupinku, u čarodějek měl lehký tik v oku. "Na procházku." odpověděla dívka a byla si vědoma toho, že Kane nehraje její hru. "Mám někoho poslat s tebou?", složil ruce na hrudi a nadmul se jako páv. "Není třeba, máme dostatečný doprovod." odvětila dívka a naznačila na Seraphise a Loratha. "Budiž tedy.", z Kaneova výrazu bylo jasné, že se mu nezamlouvá nemít Idranel pod dohledem, ale zároveň bylo jasně vidět, že si nepřeje, aby mu dívka nedůvěřovala a vzdálil se. "Občas si říkám, že se o mě starají více, než moje chůva.", Idranel se pousmála a poté pokračovala. Cesta skrz město naznačovala, že je ve stejném stavu jako nádvoří paláce. Všude nepořádek. Obyvatelé neúnavně pracovali na úklidu města a na opravách poničených budov. Nad městem se krom modré oblohy a hřejícího slunce, vznášel i duch solidarity. Lidé si navzájem pomáhali, obchodníci za pomoc rozdávali potraviny či zlato, majitelé hostinců a putyk zase teplá jídla. Idranel v čele celou cestu nic neřekla, protože se snažila vybavit si nejrychlejší cestu a tak jediná dvojice, jež se rušila mlčení celé skupiny byl Seraphis a Lorath. Loratha zajímal život paladina a Seraphis na oplátku vyzvídal o Wreaclastu. Císařovna pozorovala jak její poddaní pracují a pomáhají si navzájem. Dojatá tím, co viděla se neubránila i slzám dojetí. Ti, co si udělali čas, aby se podívali, co za skupinu doprovázenou hřmotným paladinem, poznali Idranel a úklonou jí pozdravili. Když jejich pohled sklouzl k císařovně, většina z nich vykulila oči a šli do kolen, císařovna jim na oplátku věnovala úsměv. Když se skupinka zastavila, jelikož ulici blokoval převrácený povoz a skupina mužů se snažila dostat vůz zpět na kola, ke skupince přistoupila dívenka, jíž nebylo více jak sedm let. Zatahala císařovnu za rukáv a když se na ní vládkyně otočila, dívenka jí podala červené jablko. "Tu máš!" řekla holčička a bylo vidět, že se i trochu bojí. Císařovna se podívala na jablko a poté na holčičku. "Děkuji.", císařovna si od holčičky vzala jablko a usmála se na ní. Veškerý strach dívenku záhy opustil. "Není zač. Až vyrostu, chci být tak krásná jako ty." řekla dívenka a sama se usmála. "Určitě budeš ta nejkrásnější." odvětila císařovna s úsměvem pohladila dívenku po vlasech, zkušený praktik magie si mohl všimnout, že císařovna právě čarovala. S těmito slovy a dívčím chichotáním se dívenka vzdálila. Císařovna ji ještě chvíli sledovala, než se ztratila. Ani si nevšimla, že se Seraphis vydal pomoct s převráceným vozem a víceméně sám ho postavil na kola. "Jen aby nebylo..." začal Lorath s obavami, ale císařovna mu nedala šanci myšlenku dokončit. "Není." řekla a na důkaz svých slov se do jablka zakousla. Zbytek cesty Lorath pozoroval císařovnu, jako by se chtěl ujistit, že císařovna měla pravdu. Vstup do je útrob zelenajícího se kopce, jež byl obklopen prstencem zeleně, se nacházel kousek tesařovy dílny. Otvor byl dost velký tak akorát pro dámy, ale Lorath a Seraphis neměli šanci. Problém nakonec vyřešil Seraphis pomocí kombinace hrubé síly, moci kladiva a moci paladinů. Po ráně kladivem najednou ve skále byl otvor, že jím mohl projí i Seraphis bez toho, aniž by se musel ohýbat. Více, než se na pohled zdá Otvor vedl do jeskyně plné stalagmitů, stalaktitů a několika sloupů vzniklých spojením těchto dvou úkazů. Vlhkost v jeskyni doslova odkapávala ze stropu. Zvuk kapek, vody a čvachtání bot bylo zcela běžné. Seraphis osvětloval jeskyni pomocí kladiva a v několik případech byl nucen urazit pár krápníků, aby mohl pokračovat. Ve tmě však bylo ještě něco dalšího. Cosi pozorovalo celou skupinu z uctivé vzdálenosti. Po několika minutách skupinka došla k velkým kamenným dveřím. Obě křídla dveří byla poseta runami z Idranelina deníku. Slunce na levém křídle, Měsíc na pravém. Ve zdi vedle dveří stály vytesané dvě sochy, které připomínali Aspekt Spravedlnosti, křídla v podobě paprsků se klikatila po zdi a obě sochy svírali meče v tiché modlitbě. Jen co se přiblížil Seraphis s kladivem, na zdi zaplály pochodně, jež osvětlovaly prostor dostatečně, aby mohl svěsit kladivo podél těla. "Nějaký nápad jak je otevřít?" zeptal se Lorath a podíval se paladina. Ten však neposlouchal a stál na kraji světla z pochodní a díval se před sebe. Pak se rychleji, než stačil kdokoliv další něco říct, otočil sáhl do tmy a vytáhl z ní postavu, kterou hodil na zem přede dveřmi. "Mám tě ty šmíráku!" zavrčel paladin a napřáhl se k úderu na nezvaného hosta. Nezvaný host nepředstavoval žádnou hrozbu. Sice velikostí se podobal paladinovi, ale tam podobnost končila. Tvář neznámého byla oteklá a zdaleka se nepodobala člověku, jedno oko sotva šlo přes jeden takový otok vidět. Oteklý spodní ret odhaloval pokřivené zuby. Dlouhé, mastné, neupravené vlasy tvořili pomyslnou korunu. I přes to, že neznámý ležel na zemi, šlo vidět, že jeho páteř je ohnutá v permanentním předklonu. Nohy připomínaly nohy pohádkových zlobrů, velké a neohrabané. Jeho pravá noha byla od kolene dolů dokonce mírně vytočená mimo normální stavbu. Neznámý byl oděn v čemsi, co připomínalo spíše pytle sešité dohromady a jako opasek mu sloužil kus provazu. Nezvaný host rozhodně nepatřil mezi to, co by člověk nazval "hezký". Vyděšený výraz ve tváři si humanoid snažil zakrýt dlaněmi, přičemž pravá ruka se zdála být permanentně pokrčená v lokti. Při Koruně, co je to za monstrum?" zhrozil se Lorath a sevřel svou zbraň. Humanoid pouze hlubokým hlasem zakvílel a snažil se dostat z dosahu Loratha a Seraphise, přičemž u své snahy kňučel jako zbitý pes. "Nechte ho!" křikla Idranel a postavila se mezi válečníky a humanoida. "Vy to znáte?" zeptal se Lorath a věnoval jí nevěřícný pohled. "Ano, znám a můžu se zaručit, že pro nás není hrozbou." odvětila přísně a poté přešla k humanodovi a začala ho konejšit. Bylo zvláštní vidět něco tak obrovského konejšeno v náručí tak drobné dívky. I navzdory snaze Idranel, bylo v humanoidových očích hrůzu. | ||
| |||
 | Nehodlám ty šaty víc ušpinit Sif Uznání ze strany císařovny a Sif mě zahřálo u srdce. Začala jsem mít pocit, že bych si na takový život možná i dokázala zvyknout. Poté jsem poslouchala rozhovor mezi císařovnou a Lorathem, do toho jsem potají ujídala nejrůznější sýry a šunky. V tomhle jsem si připadala trochu provinile, ale jak se říká, zakázané ovoce, i když domněle zakázané, chutná nejlíp. Z mého tajného obžerství mne vytrhla až Sif, která vyjekla a předklonila se. Až teď mi došlo, co se stalo, její přívěšek byl rozpálený natolik, že kdybych na něj kápla cokoliv, tak by zlověstně zasyčel. Chtěla jsem Sif pomoct tím, že bych přívěsek a její popáleniny ochladila, ale než jsem mohla cokoliv udělat, záblesk se prohnal místností. Paladinovo kladivo bylo v plamenech a po dopadu na zem vyslalo část svých plamenů po místnosti. Zděšeně jsem před nimi začala couvat a zakopla při tom o vlastní židli a sotva se udržela židle vedlejší. Hlas plamenů mi trochu naháněl hrůzu a vzezření psí hlavy mi moc nepřidalo. Z následujícího rozhovoru vyšlo, že druhé kladivo, jež Seraphis tak hledá, je zde ve městě. A zdálo se, že máme o zábavu pro toto dopoledne, možná i zbytek dne, vystaráno. Taky mě zaujala zbrojnice. Zbraně a zbroj paladinů vypadali, že dokáží snést neuvěřitelné rány a stále drží v jednom kuse. "I já bych se s dovolením převlékla. Nechci ty šaty zamazat více, než jsou." řekla jsem a zároveň jsem tak odpověděla na otázku Sif. S drobnou úklonou jsem zamířila do pokoje, kde jsem si půjčila lovecké boty, kalhoty a blůzu. Dá se říct, že jsem zvolila totéž, co měla císařovna, jenom já jsem si netroufala na korzet, ne k tomuto "modelu". Ustrojená jsem se vrátila k ostatním a zdvořile jsem se usmála. | ||
| |||
| Zpráva ~Jaina~
Jaina odpověděla místo mě a věnovala jsem ji za to úsměv. Byla jsem hlavně zvědavá, co je Lorath zač. Už jsme se dozvěděli, odkud přišel, ale co všechno uměl, to bylo stále zastřeno tajemstvím. S tím se nám posléze podělil a získal se mé velké uznání. Dokázala jsem uvěřit i tomu, že je dobrým diplomatem, protože jak mluvil a vystupoval, to mluvilo za vše. Když byla přinesena snídaně, naložila jsem si na talíř kousky ovoce a přelila jej několika pramínky medu.
Po dlouhé době jsem se cítila v pohodě. Naslouchala jsem vyprávění a uždibovala ovoce z talíře. Všechno bylo tak idylické, až jsem se lekla, že se mi to jenom zdálo. Tedy do doby, než mi začalo být trochu víc teplo. Nemohla jsem být tolik paf s Loratha nebo ano? Až po chvíli jsem si uvědomila, že teplo se šíří od hrudi, kde se mi na kůži rozpaloval přívěšek. Lehce jsem se zamračila, a potom se rozpálil skoro až do běla, až jsem vyjeknutím vstala a převrhla židli. Při tom jsem zůstala nakloněná dopředu, aby se mi nedotýkal kůže.
Záblesk mne málem oslepil a po chvíli vzplálo i Seraphovo kladivo. Neměla jsem tušení, co se to děje. Kladivo dopadlo na zem a vyslalo kolem sebe ohnivý prstenec. Instinktivně jsem se obrátila vzad, ale nic se nestalo. Pak promluvil hlas, vycházející z plamenů. "Nastal čas pro Jeho návrat." Nevěřícně jsem se dívala na místo, kde ještě před chvíli byla psí hlava. Idranel vznesla úvahu, že by druhé kladivo mohlo být zde ve městě. Sama pak přinesla své poznámky nevěřícími Seraphovi.
„Zbrojnice?“ pozvedla jsem obočí. To pro naše mohla být velká výhoda. „To by se mohlo hodit,“ řeknu už spíš pro sebe a podívám se na Jainu: „Půjdeš se také převléknout?“ zeptala jsem se. | ||
| |||
| Story of the Second Hammer Sif & Jaina Císařovna se usmála, když viděla, jak se Jaina otrkává. Její následný rozhovor s Lorathem zahrnoval výčet věcí, čím může být prospěšný. Lorath na sebe prozradil, že má za sebou vojenský výcvik, dokonce i vedl několik bitev. Dokonce prohlásil, že někteří o něm tvrdí, že je dobrý diplomat, čemuž sám nevěří. Během rozhovoru byla naservírována snídaně. Opět bylo z čeho vybírat. Ovoce, zelenina, pečivo, zákusky, vše co se dalo očekávat v paláci guvernéra. Nálada u snídaně byla v dobrém rozmaru. Lorath vyprávěl o své cestě sem. Poslouchali i někteří sloužící. I Seraphis naslouchal a dle všeho hodnotil hosta po svém. Ovšem v místnosti byl někdo, kdo byl každou chvílí netrpělivější. Sifin přívěšek se rozpálil doběla a začal být nesnesitelný i pro ní, čímž na sebe upoutal veškerou pozornost. Místností se pronesl záblesk a zatímco přívěšek chladl, jiný objekt v místnosti připomínal svou moc. Kladivo, jež držel Seraphis, nyní v ruce natažené od sebe, bylo v plamenech. Jeho hlavice stále zářila, ovšem plameny šlehaly takřka až ke stropu. "To nedělám já." oznámil paladin se zaťatými zuby a bylo vidět, že se snaží kladivo udržet i navzdory žáru, část jeho energie šla v léčení své vlastní ruky, nebo alespoň snahy o léčení. Nakonec Seraphis povolil sevření kladiva a to s ránou kladiva o kovadlinu, dopadlo na zem a vyslalo po místnosti ohnivý prstenec, který překvapivě nic nezapálil. "Na břehu moře, pod kopcem uprostřed města, odpočívá ztělesnění bouře." promluvil hlas vycházející z plamenů. "Stejně jako dvojčata vycítí přítomnost jeden druhého, tak i kladiva Hectorova vycítí to druhé." pokračoval hlas a plamen se zformoval do hlavy psovité šelmy. "Sjednocena navrátí světu rovnováhu.", psovitá hlava se vztekle zazubila. "Před dávnými časy, válečník přísahal, že se vrátí, až bude jeho služeb třeba.", psovitá hlava zvedla hlavu ke stropu a neslyšně zavyla. "Nastal čas pro Jeho návrat.", po těchto slovech psovitá hlava zmizela, plameny pohasly a místnost se navrátila do původního stavu. Seraphis pomalu zvedl kladivo a chvíli na něj zíral, jako by se snažil pochopit, co se právě stalo. Ticho prolomila až Idranel. "Na břehu moře, pod kopcem uprostřed města..." zopakovala a nevěřícně zakroutila hlavou. "To znamená, že druhé kladivo je tady. Ve městě." dodala a podívala se na císařovnu. "Jsi si jistá?" zeptal se paladin, který si volnou ruku přidržoval na stále ještě žhavé zbroji. "Jistější si být nemohu, ve městě je kopec, v jehož útrobách jsem si jako dítě hrála. Dokonce jsem tam jednou narazila na runy, které jsem nikdy nebyla schopná přečíst." pokračovala a vstala od stolu, spěšně opustila místnost a když se po chvíli vrátila, podala paladinovi malý deník. Seraphis deníkem prolistoval a nevěřícně kroutil hlavou. Z nechápajícího válečníka najednou sálala sebedůvěra a jeho víra byla zpět. "Při světle. Opravdu je tady!", jeho hlas byl plný nadšení. "Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala se císařovna a paladin místo odpovědi ukázal všem přítomným dvojstránku, na jedné bylo vyobrazené slunce, na druhé měsíc. "Runy v knize jsou zaručeně prvních paladinů. Ovšem slunce a měsíc jsou spojovány s jediným." začal a věnoval pohled všem přítomným. "Hector." dodal a pýcha z něj sálala. "Není zde jen jeho druhé kladivo. Podle všeho, je tu i zbrojnice plná zbraní a brnění." pokračoval a kdyby to bylo možné, tak samou pýchou snad i praskne. "Kde je onen kopec?" zeptal se Lorath. "Ukážu vám to, ale s císařovniným svolením bych se nejdřív převlékla." odvětila Idranel a po císařovnině souhlasu se odebrala do svého pokoje. "Po tisících letech..." hlesl nedočkavě paladin a dál zběsile listoval knížečkou. | ||
| |||
| Sif, ty čaruješ, nebo je horko jen mě? Sif Poslouchala jsem Lorathovo vyprávění a přistihla jsem se, jak zasněně bloudím ve své fantazii. Zajímalo mne, jak může město stát na tak velkém toku, který popisoval a chtěla jsem všeho nechat a vydat se tam. Ale neodpustila bych si, kdybych opustila Sif v době, kdy se to nejméně hodí. Když jsem slyšela císařovnin hlas, rychle jsem se vrátila do reality a lehce jsem si odkašlala, abych nezněla jako zamilovaná školačka. Ovšem úsměv jsem si z tváře vymazat nedokázala. Celkem mě překvapilo, když Lorath okamžitě poznal, kdo je císařovna. Wraeclast. To jméno mi nic neříkalo, ale nepanikařila jsem, donedávna jsem nevěděla, že existuje země orků a Taragon. U stolu jsem se snažila vypadat jako dáma, možná až trochu moc. Opětovala jsem mrknutí Sif s šibalským úsměvem. Při císařovnině otázce a následném pohledu naším směrem jsem měla pocit, že se od nás očekává, že alespoň nastíníme, proč je Lorath tady. Rozhodilo mne, když Sif zůstala mlčet. Já se nemohla ubránit pocitu, že mám promluvit. "Lorath vám přišel nabídnout své služby, výsosti." oznámila jsem nakonec a z nějakého důvodu jsem se cítila pyšně, že jsem promluvila. | ||
| |||
| Gentleman ~Jaina~
Království na jihozápadě? V duchu jsem si projížděla mapu, kterou jsem si už tolikrát prohlížela a studovala. Hlavně se mi líbil způsob, jakým o svém domově mluvil. Najednou jsem si uvědomila, jak mi chybí ten můj. Od doby, co jsme jej opustily, nás potkalo mnoho útrap, poznaly jiné národy, narazily na Jainu, za což jsem ráda. Nedala jsem to navenek najevo. Můj domov existoval. Ten Jainin ne. Nemohla jsem smutnit. Ne před ní.
"A jak se tvé království jmenuje?" Otočil jsem se a s lehkým úklonem se usmála. Seraphis zde nebyl. Nejspíš jej stále žralo to, co se stalo ve sklepení. Wraeclast? Pozvednu obočí zvědavě. Taktéž jsem slyšela pár slov o této vzdálené zemi. Člověk se v přítomnosti císařovny dozví mnoho zajímavých novinek i historek.
Loraht musel být zarytým císařovniným zastáncem, protože ihned uhodl, která s žen je má paní. Bylo to celkem roztomilé.
Přesunuli jsme se ke stolu. Kdyby císařovna nepředstavila Serapha, málem bych si nevšimla, že tu je už s námi. Usadila jsem se na své místo vedle císařovny a mrkla na Jainu, která stále vypadala z Lortha celkem paf. Uch, ale já byla taky. O tom žádná. Bylo zajímavé sledovat, jak nejdřív Lorath uhodl titul a nyní má paní mu to vrátila s jeho jménem. Musela jsem se znovu usmát. Ale nechala jsem, aby muvil. | ||
| |||
| Lorath Sif & Jaina Lorath se uklonil když se Sif představila. Když se představovala Jaina, též se uklonil a na nabízenou ruku zareagoval jinak, než čarodějka čekala. Pravou rukou jemně chytl ručku čarodějky, která v jeho ruce vypadala roztomile drobná a lehce jí políbil. "Je mi ctí dámy." řekl, pustil Jaininu ruku a napřímil se. Ze všech mužů, jež se císařovnině výpravě připletlo do cesty, Lorath působil vyrovnaně. Žádný fanatik, žádný lamač dívčích srdcí a žádný oplzlý žoldák. "Pocházím z království na jihozápadě, má paní." začal a v očích se mu zaleskla hrdost. "V porovnání s vaší říší je to malé, bezvýznamné království, ale naše monarchie patří k nejuznávanějším v naší části světa." pokračoval a hrdost na jeho původ z něj vysloveně sálala. "Lze tam doplout lodí, nebo cestovat přes souš, ale cesta přes hory by zabrala několik týdnů.", bylo vidět, že jak mluví o své domovině, v mysli je zpět doma. "Hlavní město se nachází na hladině vodního toku o velikosti jezera s vodopády.", jeden nemusel být čaroděj, aby věděl, že Lorath je už dlouho ze své domoviny a náležitě jí postrádá. "A jak se tvé království jmenuje?" zeptala se císařovna od dveří. Následována Idranel a poněkud stále nepřítomným Seraphisem. Lorathův návrat do reality byl rychlejší než šíp. Očima krátce přeletěl příchozí trojici a nakonec pohledem skončil na císařovně a bezmyšlenkovitě poklekl a složil pravou ruku na hruď. Wraeclast, má císařovno." odpověděl a císařovnu tím zaskočil. Nestihla se ani představit, nebo být představena a už byla oslovena jako panovnice. Císařovna se ale rychle vzpamatovala a lehce se usmála. "Slyšela jsem o vašem hlavním městě, ale doposud jsem nikoho od vás nepotkala." řekla s úsměvem a postavila se vedle Sif. "Jen málo z našich lidí cestuje až k vám, má paní." odvětil Lorath a pohled držel u země. "Rozumím." přikývla císařovna a podívala se na přítomné čarodějky, jako by jí zajímal názor na Lorathovo chování. "Vstaň." vyzvala Loratha a nabídla mu ruku. Lorath si gesto opět vyložil po svém a i císařovně políbil ruku. Panovnice se na toto gesto široce usmála. Jen co Lorath stál opět na nohou, pohled věnoval paladinovi, jež opět stál na svém místě v rohu a Idranel, jež stála u svého místa u stolu. "Paladin Seraphis." představila císařovna paladina, ten jen kývl na pozdrav a zůstal na místě. "Idranel, guvernérka Orionu." pokračovala v představování a dívenka nejdříve zbledla, ale když jí císařovna označila za guvernérku, zrudla a s nejistým úsměvem se uklonila. Císařovna poté vyzvala Loratha aby se posadil vedle Idranel. Návštěvník se přesunul na své místo vedle dívenky a bylo vidět, že bojuje s nutkáním nepřidržet přítomným dámám židli, než se posadí. Nakonec jen zůstal stát do doby, než se přítomné dámy usadili, poté opřel svou zbraň volnou židli vedle sebe a usadil se. "Co k nám našeho hosta Loratha přivádí?" zeptala se císařovna a věnovala zvědavý pohled čarodějkám. Tentokrát byl zaskočený Lorath, císařovně své jméno neřekl, ale ona ho stejně zná. Šlo poznat, že se cítí zahanbeně. | ||
| |||
| Mysli čarodějko! Sif, Lorath Válečník se představil jako Lorath a já se neubránila úsměvu. Trochu jsem si připadala hloupě, že se tu culím jako školačka, ale z důvodu mi neznámých mi to nevadilo. Lorath se nás na oplátku zeptal na jména. Bylo fér, když my znaly jeho jméno, proč by neměl on znát naše? Sif se představila celým jménem a mě zajímalo, jestli mají jednotlivá jména nějaký význam. Poté přišla řada na mě, abych se představila. "Mno, asi nebudu znít tak vznešeně jako Sif, ale co nadělám?" pomyslím si a nadechnu se. "Jaina." řeknu prostě, jednoduše a podám mu ruku. Nevím, jestli se to u dvora také praktikuje, nebo jsem teď způsobila nějakou společenskou botu, za kterou od Sif dostanu za uši, jen co to půjde. "Odkud k nám přicházíte Lorathe?" zeptám se a opět cítím kočičí zvědavost. | ||
| |||
| Takhle jde myslet jenom hříšně! ~Jaina + Lorath~
Byl to opravdový gentleman nebo věděl, jak se má chovat. Zvažovala jsem, jestli se takto chová, i když je v přítomnosti méně významných žen. To byla otázka na dlouhou trať a nehodlala jsem tuto chvíli kazit řečmi typu: V naší přítomnosti nemusíš být tak formální.
Prozradil nám své jméno a zeptal se na naše. Přitom si shodil kápi i roušku, která mu doposud halila tvář. Mé oči na chvíli zabloudily k jeho jizvičce na rtech, ale rychle jsem si uvědomila, co dělám a místo toho se usmála a zahleděla se mu do očí. „Sif Artvia Milenwal,“ představila jsem se celým jménem. Moc často jsem to nedělala, ale vnitřně jsem na Loratha chtěla udělat trochu dojem. „A má drahá přítelkyně...“ podívala jsem se mrknutím oka na Jainu, aby to dokončila za sebe. Nechtěla jsem ji ubírat a taky mě trochu zajímalo, jaké je její příjmení nebo jestli si prostě říkala Jaina. | ||